Zkouška tvrdosti podle Knoopa je metoda měření mikrotvrdosti – zkouška mechanické tvrdosti, která se používá především u velmi křehkých materiálů nebo tenkých desek, kde lze pro zkušební účely udělat jen malý vroubek. Do vyleštěného povrchu materiálu se po určenou dobu vtlačuje špička diamantového jehlanu s poměrem úhlopříček 7:1, úhly 130° a 172,5°. Zátěžová síla na tento indentor se pohybuje v rozmezí 25 – 3600 gf. Poměr délky úhlopříčky k hloubce je 1/30 Výsledek testu, tedy hloubka vytvořeného otisku, se měří pomocí mikroskopu. náhled|Srovnání Mohsovy a Knoopovy škály
Tvrdost podle Knoopa (HK) je pak dána vzorcem:
kde: L = délka delší úhlopříčky vtisku [mm] Cp = korekční faktor daný tvarem indentoru, ideálně 0.070279 P = zátěžová síla
anebo bezrozměrně: HK = (1,4509 . F) / l2 F – zatížení (působící síla) [N], l – délka delší úhlopříčky vtisku [mm].
Otisky při použití Koopovy metody jsou při stejném zatížení téměř trojnásobně delší a mělčí než u zkoušky podle Vickerse.
+ Hodnoty vzorkůMateriál HKZubovina 68Zlato fólie 69Sklovina zubu 343Křemen 820Karbid křemíku 2480Diamant 7000
Reference
Externí odkazy
Zkouška tvrdosti dle Knoopa efunda Dental hardness tables
Kategorie:Materiálové inženýrství Kategorie:Měření