Zdeněk Pohl (19. května 1907 Dobšice – 14. října 1986) byl český motocyklový a automobilový závodník. Závodní kariéru ukončil po dvou těžkých haváriích v Brně v roce 1937 a v Praze v roce 1947.
Životopis Zdeněk se narodil 19. května 1907 v Libněvsi (část obce Dobšice), kde jeho dědeček Karel Pohl byl ředitel a tatínek ing. Leopold Pohl byl ředitel a spolumajitel cukrovaru. Jeho otec zemřel 6. července 1933 ve věku 58 let. Osud ho dovedl k velkému kamarádství s mladým knížetem Jiřím Lobkowiczem, který mu k Vánocům 1930 věnoval závodní vůz Bugatti T35. Jiří Kristián Lobkowicz, který zprvu závodil pod pseudonymem Hýta I., založil společně s Zdeňkem Pohlem první závodní stáj, a úspěšně závodili na vozech Bugatti doma i v zahraničí. Aby před rodiči utajili své starty na závodech, zapisovali se do startovních listin pod krycími jmény.
Při závodech jezdil promyšleně, neriskoval, znal své meze. Nepouštěl se do rizika, závodil s plánem, který si upřesnil do všech detailů. I když se na trati rozpoutal boj, jak se říká „kolo na kolo“, Pohla to nevzrušilo. V pravý okamžik potom vyrazil a svou jízdou prokazoval, že závodník nevítězí jen přišlápnutím plynu a riskováním, ale přemýšlením a dobrou taktikou. Jeho síla byla v projíždění zatáček, to uměl mistrovsky.
Po ukončení závodní kariéry ve vile v Dobšicích v č.p. 32 měl svůj ateliér. Byl dobrým malířem. Maloval krajiny, ale i portréty. Hrál dobře i na klavír. Pracovna, to byl svět snů, přehlídka velkých vítězství i proher, galerie života závodníka. Stěny byly plné věnců, fotografií, karikatur a dřevěných volantů ze závodních vozů. Ve vitrínách měl několik set cen, které za svůj život získal. Rád popíjel dobré víno.
Zemřel 14. října 1986. Rodina jeho vůz, Bugatti T51 s kompresorem o zdvihovém objemu 2,3 litrů, věnovala Národnímu technickému muzeu v Praze na Letné, kde je stále vystaven. náhled|Bugatti 51 Zdeňka Pohla v Národním technickém muzeu
Největší úspěchy Vítěz 1. ročníku Zlaté přilby 1929 na motocyklu Indian 750 cm³ 3. místo v třídě Voiturette na Avusrennen (1932), 6. místo na Masarykově okruhu (hlavní závod, 1933), 5. místo na Masarykově okruhu (Voiturette,1935) Rallye Monte Carlo 1936 2. místo do 1500 cm³ a 20. místo v absolutním pořadí s Jaroslavem Hausmannem na automobilu Škoda Popular Vítězství v soutěži kolem Malé dohody 1937 Absolutní vítěz na Bugatti Type 51: I. Zlínský okruh (1933), závod do vrchu Ecce Homo (1933, 1936), závod do vrchu Jenerálka (1935), Českobrodský okruh (1936-7), Lochotínský okruh (1937), Velká cena hlavního města Prahy (1947), Krkonošský rychlostní automobilový a motocyklový závod do vrchu (1947)
Ocenění Zlatý odznak Sportovní komise AKRČs (1937) 3× stříbrný odznak Sportovní komise AKRČs (1932–1933, 1935) Zasloužilý mistr sportu (1969)
Závodní kariéra V květnu 1927 vyhrál třídu do 750 cm³ na motocyklu Indian Scout v závodě do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Na Indianu Scout se sidecarem Aero byl Zdeněk Pohl v roce 1928 úspěšným účastníkem soutěže spolehlivosti motocyklů na 1000 km. Jako první v historii vyhrál v roce 1929 pardubickou Zlatou přilbu, a to na dvouválcovém modelu motocyklu Indian Altoon s rozvodem OHV z roku 1927–1928. Motocyklů Indian vystřídal několik (Altoon, Scout, Police Scout a Daytona). Ve 30. letech přesedlal z motocyklů na automobily značky Bugatti a MG K3 Magnette. Potom koncem 30. let na Škoda Popular a Škoda Rapid. Spolu s Eliškou Junkovou, jejím manželem Čeňkem nebo Jiřím Lobkovicem Zdeněk Pohl patřil počátkem 30. let 20. století k závodnické špičce, nejenom v Československu. Jezdil téměř výhradně pouze v závodních vozech na okruzích a v závodech do vrchu. Žádné cestovní automobily, vytrvalostní jízdy nebo jízdy spolehlivosti. Jednou z výjimek byla účast na III. ročníku 1000 mil československých v roce 1935, kde si "vyzkoušel" partnerství ve voze s ing. Jaroslavem Hausmannem, závodníkem a aviatikem, pozdějším dlouholetým šéfredaktorem Světa motorů. Až koncem 30. let s ním absolvoval 2× Rallye Monte Carlo.
1931
První mezinárodní start v automobilu, ještě pod pseudonymem Hýta II, absolvoval v závodě Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav–Jíloviště (31. května 1931). V kategorii závodních automobilů 1100–1500 cm³ zvítězil na Bugatti T37A (1496 cm3) v čase 3:04,13 min, za což získal odměnu 5000 Kč a pozlacenou medaili. Jeho kamarád Hýta I (Jiří Lobkowicz) zvítězil v traťovém rekordu závodních automobilů 1500–2000 cm³ (2:47,56 min) o třídu výš, na Bugatti T35C. Traduje se, že Jiří Lobkowicz vůz Bugatti T37A kamarádu Pohlovi daroval k Vánocům 1930, když si koupil nový T35C. V celkovém pořadí závodu obsadil Pohl 11. místo, což v konkurenci takových mistrů jako byli Caracciola, Stuck, Leiningen, von Morgen, Hardegg, Zanelli, Tort a z domácích pak: Lobkowicz, Kubíček, Urban-Emmerich a Schmidt vůbec nebylo zlé.
V létě 1931 (16. srpna) Zdeněk Pohl na voze Bugatti T37A v kategorii do 1500 cm3 v 5. ročníku mezinárodního závodu do vrchu v Tatrách u Zakopaného (Lysá Poľana–Morskie Oko) obsadil 3. místo v kategorii závodních vozů a 4. celkově. V závodu, který uspořádal Krakowski Klub Automobilowy, se celkovým vítězem i kategorie sportovních vozů stal Rudolf Caracciola na voze Mercedes-Benz SSK/SSKL. Byl to jediný závod, kde Pohl porazil Lobkowicze. Ten obsadil "až" 7. místo v závodních vozech a 8. v celkovém pořadí.
Na Labském poháru v jízdě do vrchu na trati Ploskovice – Horní Řepčice u Litoměřic se sešlo 13. září 1931 na 40 000 diváků. V závodních vozech do 1,5 l zvítězil Pohl na Bugatti T37A v čase 2:04,8 min. V celkovém pořadí obsadil Pohl 3. místo za vítězem kategorie závodních vozů do 3 l, za Heinrichem-Joachimem von Morgenem na závodním Bugatti Typo 35B (1:54,7 min) a Arco Zinnerbergem na závodním Austro-Daimleru (2:02,8 min, kategorie nad 3 l).
1932 V květnu 1932 oba kamarádi, již pod svými pravými jmény startovali na automobilovém závodu na berlínském okruhu Avus. Zdeněk Pohl startoval v kategorii slabších vozů do 1,5 l (Voiturette) s Bugatti T37A (řadový čtyřválec 1496 cm3 o výkonu 66 kW/90 k a maximální rychlosti 175 km/h). V závodě na 10 kol (196,561 km), když závod společně jely třídy do 800 cm³ a do 1500 cm³, zajel skvěle a obsadil celkově 4. místo. V samostatné klasifikaci třídy do 1500 cm³ dojel na 3. místě. V hlavním závodě na novém Bugatti T54 startoval Jiří Lobkowicz a hned v 1. kole smrtelně havaroval. Po smrti svého přítele Lobkovice (22. května 1932) sám se sebou vedl boj, zda dál závodit. Teprve v červenci 1932, překonal obavy ze závodění a znovu začal závodit. V roce 1933 převzal volant Lobkowiczova Bugatti T51 (řadový osmiválec 2262 cm3 s kompresorem, jenž dával výkon 160 k/118 kW, umožňující vyvinout nejvyšší rychlost až 230 km/h). V některých závodech používal i dřívější modely Bugatti, Lobkowiczův T35C (1991 cm3) a Lobkowiczem darovaný T37A (1496 cm3). Na okruhu ve Ždírci nad Doubravou u Chotěboře (17. července, 4. ročník, Stříbrný triangl Českomoravské vysočiny), kdy poprvé na trianglu zahřměly motory závodních automobilů, si dojel pro vítězství na Bugatti T37A (před Vaníčkem na Bugatti a Szczyzyckim na Wikov 7/28 Sport) a dosáhl zde nejlepšího času ze všech automobil v průměrné rychlosti 79,5 km/h.
Na horský závod v tehdy německém Schreiberhau (dnes polská Szklarska Poręba) nedaleko Harrachova jeho závodní žlutý vůz „Buga“ jel vlakem (trať Liberec – Tanvald – Schreiberhau) a on jako závodník po ose, na své „aerovce“, která se po několika drobných úpravách přeměnila na nákladní vůz. Dozadu se vešly tři velké kožené cestovní kufry, olej, benzín a čtyři náhradní pneumatiky značky Engelbert. Vyšplhala se kamkoli a svému pánovi věrně sloužila. Z tohoto závodu (28. srpna) si za vítězství ve třídě do 1500 cm³ odvezl jako trofej půlmetrový broušený křišťálový pohár. Celkovým vítězem závodu byl Paul Pietsch na Bugatti T35B.
Další závod, který měl rád, byl závod do vrchu u Litoměřic (Ploskovice–Horní Řepčice, Labský pohár) . Zde ho však 11. září 1932 pronásledovala smůla. Uvolnil se mu plovák v karburátoru, poklesl výkon motoru a Bašul byl rád, že se doválel na třetí místo. V jeho třídě závodních vozů do 1500 cm³ zvítězil Němec Burggaller na Bugatti a celkovým vítězem se stal jeho krajan, Paul Pietsch rovněž na Bugatti. Závody sledovalo na 20 000 diváků. náhled|MG Magnette NE posádky Pohl-Hausmann (1000 mil čs. 1935) Závod do vrchu Hohnstein v saském Švýcarsku u Dráždan jako poslední větší sportovní podnik v Německu se konal 18. září na trati dlouhé 2,6 km (5. ročník). Pořadatelem akce byly oba hlavní německé autokluby AvD a ADAC. V závodních automobilech do 1,5 l zvítězil Pohl, Praha (Bugatti). Celkovým vítězem závodu za přítomnosti 70 tisíc diváků byl Rudolf Caracciola na Alfě Romeo Monza.
Za svoje výkony v roce 1932 získal od sportovní komice Autoklubu Republiky Československé (AKRČs) stříbrný odznak, které byly oceněným předány na slavnostním večeru 12. listopadu.
1933 náhled|Zdeněk Pohl (Masarykův okruh 1935) V neděli 30. července se ve Zlíně uskutečnil závod motocyklů a automobilů, I. Zlínský okruh. Měl zejména v motocyklech a malých cestovních vozech velmi početnou účast. Okruh dlouhý 6,820 km vedený zčásti městem se ukázal vhodnějším než před nedávnem jetý okruh hradecký. V porovnání s ním byl širší a také měl povrchově lépe upravenou dráhu. Hromadné starty ani předjíždění nedělaly obtíží. V kategorii přes 1500 cm³ zvítězil Zdeněk Pohl, Bugatti, 47:45,9 min, nejlepší čas závodních vozů, před Janem Kubíčkem, Bugatti, 49:00,1 min. Jeho bratr Jiří Pohl startoval ve třídě cestovních vozů do 750 cm³ a na Aeru 662 zvítězil.
Na závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku (XI. ročník, 10. září, trať 7,75 km) zvítězil v absolutním pořadí, když na své bugatce ve třídě do 1,5 l zajel čas 5:47 min, nejlepší čas vozů a dne.
Ve IV. ročníku závodu na Masarykově okruhu (17. září) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků – 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Návštěvníky okruhu, kterých přišlo 150 tisíc, provázel hustý vytrvalý déšť. Déšť ustal až v polovině závodu. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin. Zdeněk Pohl do 15. kola (ze 17) vjížděl jako třetí hned za Chironem a Fagiolim. Už to vypadalo, že se na stupně vítězů postaví i jezdec z Československa, ale když chtěl z bugatky vymáčknout, co to dá, přetočil motor a výsledkem byla dvě prasklá ventilová pera. Dojel jako šestý, ale získal prémii fy. Baťa 120 000 Kč, protože dojel první do cíle na pneumatikách Baťa, a také získal putovní cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce.
Na závěr sezony 1933 se zúčastnil závodu do vrchu Semmering, který se toho roku konal po delší přestávce, a to na klasické trati 10 km dlouhé. V třídě závodních vozů do 3 l obsadil Zdeněk Pohl na Bugatti 2. místo za Balestrerem (Alfa Romeo).
Za svoje výkony v roce 1933 obdržel od sportovní komise AKRČs již po druhé stříbrný odznak. Odznaky byly oceněným předány 16. prosince na slavnostním večírku v sídle AKRČs.
1934 V květnu 1934 se účastnil dálkové jízdy do Indie. Skupinu cestovatelů se čtyřmi polokabriolety Škoda Popular tvořili JUDr. Zbislav Peters, pražský advokát a hokejista LTC Praha i národního týmu, student techniky Lubomír Ševela z Moravské Ostravy, pražský student František Holoubek, syn továrníka z Nuslí a automobilový závodník Zdeněk Pohl. Cílem 15 000 km dlouhé jízdy byla Kalkata a Bombaj.