Antýgl () je usedlost na Šumavě, v údolí řeky Vydry, nedaleko ústí Hamerského potoka. Nachází se asi 4 km jihovýchodně od Srní – v jeho místní části Vchynice-Tetov I. Bývalý královácký dvorec tvoří skupina roubených i zděných stavení se šindelovými střechami. Tato rázovitá horská usedlost s charakteristickou zvoničkou pocházející z 18. století je ukázkou jednoho z typických šumavských samotových celků v jakých dříve Králováci bydleli. Antýgl je kulturní památkou.

Historie Antýgl se prvně připomíná roku 1500, kdy patřil ke Královácké rychtě ve Stodůlkách. Své jméno osada dostala z dob založení sklárny, kdy tu stávala pec na tavení o jedné pánvi, německy , a proto český převzatý název Antýgl. V roce 1523 zde založil vůbec první sklářskou huť na území Stodůlecké rychty sklář Hans Fuchs ze Svojše, který statek Dolní Antýgl získal 21. srpna 1523 od jistého Jandeleho ze Lčovic u Vimperka. Kolem roku 1600 se huť dostala koupí do vlastnictví Georga Zmuta (= Schmieda). V 18. století se v huti vyrábělo duté sklo a pateříky. V roce 1785 je doloženo, že sklářskou huť vlastnila rodina Eisnerů. V roce 1818 byla tavicí pec vyhašena a celý lesní majetek připadl městu Kašperské Hory. Po zániku sklárny selský statek s kovárnou na výrobu hřebíků získala rodina Pauknerů. Pauknerovi pak začali někdy po roce 1859 na Antýglu provozovat ubytovací hostinec. Při sčítání lidu z prosince 1910 se k bydlišti ve dvorci hlásilo 8 osob. Dle sčítání lidu z 2. prosince 1930 žily na Antýglu ve dvou domech dvě rodiny s šestnácti členy. V roce 1945 vlastnila hospodářské a obytné stavení Anna Pauknerová a v držení Pauknerů zůstal Antýgl až do odsunu v roce 1946. V roce 1964 koupila zchátralý dvorec organizace Svazarm, která jej po opravě do původního stylu začala využívat jako ubytovací zařízení s autokempem pro 30 vozidel (120 osob). V osmdesátých letech 20. století dosahovala návštěvnost za letní sezónu asi 5-7 tisíc osob.

Stavební vývoj Pro interpretaci stavebního vývoje a proměn staveb před 20. stoletím nejsou doložena žádná zobrazení nebo popisy. K roku 2022 nebylo na Antýglu provedeno dendrochronologického datování dřeva, bez kterého nelze určit přesnou dobu skácení trámů. Národní památkový ústav určuje dobu výstavby dnešního dvorce do 18. století.Národní památkový ústav, Evidenční list kulturní památky - nový

V Okresním archivu v Klatovech je uložen plán datovaný 20. březnem 1925. Na stavebním plánu stavebníka Franze Pauknera je zachycen návrh přístavby severního hostinského křídla s dřevěnou sloupovou konstrukcí. V západní rovině střechy přístavby byly tři sedlové vikýře, potvrzené i na dobových fotografiích. Tímto plánem je vznik severního křídla čp. 98 datován do poloviny dvacátých let. Východní křídlo objektu s dnešní umývárnou bylo pravděpodobně dřevěné, jak se ostatně jeví i na fotografiích ze začátku století. Hospodářský prostor byl rozdělen na dvě části, chlév a průjezdnou kůlnu s vraty v protilehlých stěnách. U jižní fasády byl před hospodářskou část předsazen drobný přístavek.SOkA Klatovy, fond Archiv obce Stodůlecké Podíly, plán přístavby hostinského křídla

V květnu 1964 byly architektem V. Vítem z lidového stavebního družstva Stavba Praha vypracovány plány přestavby dvorce na autokemp. Místo na málo využívané silnici mezi Srním a Modravou nabízelo příhodný terén v blízkosti říčky Vydry. Hlavní zázemí autokempu plánoval Svazarm umístit do stávajících staveb dvorce. Hlavní ubytovací stavbou kempu mělo být čp. 98. V něm byla navržena společenská místnost/jídelna, klubovna vybavená dle pokynu památkářů ve starém šumavském slohu, přípravna jídla vybavená čtyřmi vařiči, pracovním pultem, dřezy a dalším potřebným mobiliářem. Padacími dveřmi měl být přístupný i sklep pod přípravnou. V objektu měl být dále umístěn byt správce o kuchyni a jednom pokoji. Ze stáje na východní straně měly dle zdravotní směrnice vzniknout hygienická zázemí pro celý kemp, v podkroví byl umístěn kulturní koutek, pět pokojů a společné noclehárny.

Ve vedlejším čp. 97 bylo ve třech místnostech plánováno umístění prodejny do které měla být zavedena tekoucí voda. Druhou část budovy měla tvořit společná předsíň a 3 pokoje. Stodola měla po stavebních úpravách sloužit jako dílna pro nouzové opravy automobilů. Krajské středisko státní památkové péče označilo za památkovou hodnotu areálu jeho urbanistickou kompozici v horské krajině a zachovalý původní hospodářský dům s věžičkou. Za nevhodné bylo památkovou péčí považováno navržené parkoviště.

V roce 1979 byl předložen projekt novostavby sociálního zázemí na místě stržených suchých záchodů. Novostavba rozdělená na tři části – prádelnu a sociální zázemí pro muže a ženy – byla z vnější strany upravena do podobného architektonického stylu jako královácký dvorec.

25. července 1986 udělilo ministerstvo kultury ČSR na základě vyjádření orgánů památkové péče souhlas s rekonstrukcí a přístavbou stodoly, která měla být protažena přístavbou východním směrem. Nově vybudovaná recepce měla obvodové zdivo z pórobetonových tvárnic. Kromě nového provozu recepce bylo v přístavbě stodoly vybudováno zázemí pro personál s toaletou a koupelnou, v patře pak pokoje. Stavební povolení bylo vydáno 21. května 1987 a ke kolaudaci došlo v prosinci 1988.Městský úřad Kašperské Hory – spisovna stavebního úřadu.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Článek na retour.cz Článek na sumavaregion.cz Antýgl na webu o Modravských pláních

Kategorie:Srní (okres Klatovy) Kategorie:Kulturní památky v okrese Klatovy Kategorie:Usedlosti v okrese Klatovy Kategorie:Zaniklé sklárny v Česku Kategorie:Sídla v Národním parku Šumava