Třída St. Laurent byly protiponorkové torpédoborce kanadského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Všechny byly pojmenovány po kanadských řekách. Ve službě byly v letech 1955–1994. Velmi se osvědčily a prošly několika modernizacemi (např. byly vybaveny protiponorkovým vrtulníkem).

Byly to první válečné lodě navržené kanadskými loděnicemi. Díky poměrně luxusním ubikacím posádky byly přezdívány „Cadillacs“. Dalším vývojem konstrukce třídy St. Laurent vzniklo ještě dalších 13 torpédoborců tříd Restigouche, Mackenzie a Annapolis.

Pozadí vzniku

Po vzniku NATO bylo rozhodnuto, že mezi hlavní úkoly kanadského námořnictva bude patřit ochrana dopravních cest v severním Atlantiku. Roku 1948 proto bylo rozhodnuto v domácích loděnicích postavit novou třídu specializovaných protiponorkových lodí třídy St. Laurent. Jejich konstrukce byla inspirována nejmodernějšími britskými protiponorkovými fregatami typu 12 Whitby, přičemž elektronika byla převážně americká. Plavidla byla uzpůsobena pro službu v arktickém klimatu.

Prototypové plavidlo postavila v letech 1950-1955 loděnice Canadian Vickers v Montréalu. Následovalo ještě šest sesterských lodí zařazených do služby v letech 1956-1957.

Jednotky třídy St. Laurent: Jméno Loděnice Spuštěna Vstup do služby Osud HMCS St. Laurent (DE-205) Canadian Vickers Ltd., Montréal 30. listopadu 1951 29. října 1955 Vyřazen 1974, zdroj náhradních dílů, roku 1980 se během vlečení k sešrotování potopil poblíž mysu Hatteras. HMCS Saguenay (DE-206) Halifax Shipyards, Halifax 30. července 1953 15. prosince 1956 Vyřazen 1990, potopen poblíž Lunenburgu v Novém Skotsku jako umělý útes. HMCS Skeena (DE-207) Burrard Dry Dock Ltd., North Vancouver 19. srpna 1952 30. března 1957 Vyřazen 1993, sešrotován. HMCS Ottawa (DE-229) Canadian Vickers Ltd., Montréal 29. dubna 1953 10. listopadu 1956 Vyřazen 1992, sešrotován. HMCS Margaree (DE-230) Halifax Shipyards, Halifax 29. března 1956 5. října 1957 Vyřazen 1992, sešrotován. HMCS Fraser (DE-233) Burrard Dry Dock Ltd., North Vancouver 19. února 1953 28. července 1957 Od roku 1986 využíván k testování nového vybavení, např. sonarů CANTASS, protitorpédového systému SLQ-25 Nixie a navigačního systému URN-20A TACAN. Vyřazen 1994, potopen poblíž Bridgewateru v Novém Skotsku jako vlnolam. HMCS Assiniboine (DE-234) Marine Industries, Sorel 12. února 1954 16. srpna 1956 Vyřazen 1988, sešrotován.

Konstrukce

Po dokončení Plavidla nesla vzdušný vyhledávací radar SPS-12, námořní vyhledávací radar SPS-10B a navigační radar Sperry MK.2. K detekci ponorek sloužil trupový sonar SQS-10 (některé dostaly modernější SQS-11), vysokofrekvenční sonar SQS-501 a dále sonar SQS-502, který zaměřoval palbu vrhačů Limbo.

Výzbroj tvořily čtyři 76mm kanóny Mk.33 ve dvoudělových věžích vybavené systémem řízení palby GUNAR, dva jednohlavňové 40mm kanóny Boffin, dva salvové vrhače hlubinných pum Mk.10 Limbo a dva jednohlavňové protiponorkové torpédomety Mk.2 (K-gun). Pohonný systém tvořily dva kotle Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny English Electric, o celkovém výkonu 30 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů.

Modernizace DDH

V roce 1961 byla zahájena rozsálá modernizace všech sedmi jednotek, zlepšující jejich schopnosti v boji proti nejnovějším ponorkám s jaderným pohonem. Hlavní změnou byla instalace záďové přistávací plochy a hangáru pro vrtulník CH-124 Sea King. Kvůli tomu byla odstraněna zadní dělová věž, jeden vrhač Limbo a komín byl rozdělen na dva menší. Operace vrtulníku usnadňoval asistenční systém Beartrap. Na zádi byl navíc umístěn sonar s měnitelnou hloubkou ponoru SQS-504. Kvůli zlepšení nautických vlastností byla plavidla vybavena aktivními ploutvovými stabilizátory.

Standardní výtlak torpédoborců stoupl na 2260 t a plný na 2858 t. Plavidla dále dostala navigační systém TACAN. Ostatní výzbroj byla redukována na dva 76mm kanóny, jeden vrhač Limbo a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk.32, ze kterých byla vypouštěna torpéda Mk.44, nebo Mk.46 Mod.5. Počet členů posádky klesl na 233 (včetně 20 členů leteckého personálu).

Modernizace DELEX

Šest torpédoborců (vyjma St. Laurent vyřazeného roku 1974) prošlo v letech 1979–1982 modernizací DELEX (DEstroyer Live EXtension), jejímž cílem bylo prodloužit životnost plavidel o dalších 15 let. Generálkou prošla jejich elektronika, senzory i pohonný systém.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

St. Laurent St. Laurent