Severin Vrbčanský ( – 1755), v soudobé ortografii psaný jako Wrbczansky nebo Wrbczanski, byl český františkán, teolog a historik. Podobně jako o několik desetiletí dříve Bernard Sannig a ve 20. století Klemens Minařík rozvíjel františkánskou filozofii a teologii na klášterních školách i mimo ně, pro své schopnosti a odevzdanost církevnímu řádu se dostal do jeho vedení na pozici provinčního ministra a byl zapálen pro zkoumání historie františkánského řádu.
Život
Narození, lektorem na studiích Severin Vrbčanský se narodil v Praze, podle pozdějších známých životních údajů zřejmě v 80. letech 17. století. Po slavných řádových slibech, které složil někdy po březnu 1705,”Blízký jubileu [50 let] slibů uvádí u jeho jména Nekrologium české františkánské provincie, resp. jeho elektronický přepis. po vysvěcení na kněze a dalších studiích sám působil jako lektor na řádových školách františkánů. V letech 1713 až 1716 vyučoval františkánské kleriky v klášteře ve Slaném. Z Vrbčanského přednášek filozofie se dochovaly dva svazky zápisků nebo poznámek.Philosophia rationalis a Philosophia naturalis zapsané v letech 1714-1716, resp. 1717. Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, kde se knihy nacházely už v 18. století (signatury Td 13, Td14). Později na klášterních školách vyučoval mladé řeholníky teologii a církevní právo.Srov. Vrbčanského funkce uvedené na titulním listu jeho knihy Quodlibetum regulare... (1732): „A P[atre] F[ratre] Severino Wrbczansky, Ordinis Minor[um] S[ancti] P[atris] Francisci Reformator[um] Provinciae Bohemiae SS. Theolog[iae] Lectore Emerito, SS. Canon[um] Professore, & Diffinitore actuali“
Řeholní představený Na řádné provinční kapitule františkánů slavené neobvykle již na jaře (v březnu) 1729 v Brně byl bratr Severin zvolen členem provinčního definitoria podílejícího se na řízení české svatováclavské františkánské provincie.Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 165 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Na další pravidelné kapitule o tři roky později (10.8. 1732) v Praze byl již zvolen do čela této řádové jednotky jako provinční ministr (provinciál).HOUŠKA, České františkánství (cit.) V té době již také zaneprázdněn řízením řádu a jistě i autorskou činností zanechal vyučování na klášterních školách.Uváděn jako „lector emeritus“. Viz censura díla Fruchtbarer und Schattenreicher Linden-Baum františkána Edmund Oppitz z roku 1731. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 166. Po běžném tříletém období ve vedení provincie jej řádová kapitula slavená v září 1735 opět v Praze u P. Marie Sněžné z funkce uvolnila a jmenovala provinčním kustodem.Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 166. Jako bývalý provinciál byl též byl též habituálním definitorem. Bratr Severin patřil mezi velmi oblíbené představené. Po tříleté přestávce jej provinční kapitula slavená v září 1739 v Praze podruhé zvolila provinciálem. Z tohoto důvodu se však na kapitulu vrátil její předsedající Mark Kloz, definitor rakouské a vizitátor české provincie, který o něco dříve v průběhu pražského zasedání Čechy opustil kvůli kapitule slavené doma, v Rakousku. Volba Vrbčanského provinciálem pak byla anulována a do čela provincie byl řádně ustaven Gregor Rocken.“Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 169-170. Pramen o důvodech zrušení volby mlčí, nelze však vyloučit tradiční národnostní spory v české františkánské provincii, kdy Rocken byl Němec původem ze Znojma a Vrbčanský mohl stát spíše na straně česky mluvících bratří. Jakou Čecha jej uvádí HOUŠKA, České františkánství (cit.). Vrbčanský se tak nakonec stal zástupcem ministra – provinčním vikářem a stejně v této funkci nezahálel. Roku 1740 se například spolu s hlavní donátorkou hraběnkou Terezií z Vrtby, rozenou ze Steinau podílel jako „zvláštní ochránce“ na výstavbě nového křídla určeného pro novice ve františkánském klášteře v Plzni.Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 112- strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Nebo další pamětní kniha kláštera – Moravský zemský archiv, Františkáni Dačice, kniha 13, fol. 54v. Jako provinciál byl tak Vrbčanský zvolen až o dva roky později v září 1741 a českou správní jednotku františkánů řídil podruhé po tříleté volební období do podzimu 1744. Od té doby byl v řádu titulován jako custos habitualis a otec provincie. Ve svém druhém období ve funkci ministra zajistil dokončení barokní přestavby kláštera u Sv Bernardina v Olomouci. Čerpal dle odkazu právě z Vrbčanského „Nucleus minoriticus“. Následující tři léta po roce 1744 se Vrbčanský dále účastnil řízení provincie jako člen jejího definitoria a od roku 1747 do jako provinční kustos.“Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 169-170. Potřetí byl bratr Severin zvolen provinčním ministrem českých františkánů na řádové kapitule v září 1750 v Praze“Liber Memorabilium conventus Novodomensis“ (cit.), s. 172-173. a působil v této funkci do roku 1753.
Teolog Jako zkušený a prověřený řádový teolog Vrbčanský kontroloval nezávadnost literárních děl svých spolubratří určených k tisku. Takto prověřil v letech 1727-1728 kazatelskou postilu Trojí chléb nebeský Jana Damascéna Marka, o tři roky později poutnickou příručku týkající se hejnického poutního mariánského místa Fruchtbarer und Schattenreicher Linden-Baum od Edmunda Oppitze.Viz Knihovna. Akademie věd ČR. „Bibliografie cizojazyčných bohemik“, katalog, BCBT06092, BCBT06102 (duplicitní klič). Roku 1744 zase prohlédl posléze velmi populární duchovní příručku Geistlicher Denck-Pfenning Hieronyma Raasera.“Bibliografie cizojazyčných bohemik“ (cit.) – vydání knihy z roku 1754, které se nicméně odvolává na Vrbčanského aprobaci již z roku 1744. Severinových zkušeností s řízením řádu využilo jeho generální vedení, když jej pověřovalo vizitacemi sousedních františkánských provincií – v roce 1731 velkopolské a 1738 rakouské.GREIDERER, „Germania Franciscana“ (cit.), s. 772. Čerpal dle odkazu knihy Vrbčanského „Nucleus minoriticus“, s. 50-52.
Severin Vrbčanský zemřel 4. dubna 1755 v Praze.Nekrologium české františkánské provincie.
Dílo
Historie Dodnes nejčastěji užívanou a citovanou Vrbčanského knihou je Nucleus minoriticus, seu vera & sincera relatio originis et progressus Provincie Bohemiae…Pokračování titulu: ...conventuum et residentiarum fratrum, & sororum sanctimonialium, Ordin. Minor. S.P. Francisci Strict. Observ. Reform. in Provincia, sub patrocinio sancti Wenceslai ducis, & martyris, nec non fundatorum, capitulorum, comissariorium, provincialiu[m], aliorumque memoria dignorum, ex Archivis, Proto-collis, & Manuscriptis, sedule collectorum compilatus a P. F. Severino Wrbczansky … Knihu v reprezentativním foliovém formátu vytiskl na téměř 500 stranách Jan Karel Hraba v roce 1746.Knihopis K16674. Dochování: Národní knihovna České republiky ( signatura 51 A 7) - digitální kopie dostupná na Google Books (cit. 21.11.2017). Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (signatura O g 4). Národní archiv, fond Františkáni, inv.č. 414, kniha 14. Knihovna Strahovského kláštera (signatura A0 II 8). Vědecká knihovna v Olomouci (srov. cit. Pumprla). Österreichische National Bibliothek Wien - digitální kopie (cit. 21.11.2017). Dílo předkládá historický vývoj a soudobý stav celé české řádové provincie, jednotlivých konventů reformovaných františkánů v provincii, zahrnující tehdy i Moravu a většinu Slezska a také kláštery klarisek a sester františkánek založených na řeholi Třetího františkánského řádu. Historické údaje čerpal Severin ze starších řádových kronik a pramenů, jejichž přesnost neměl dle soudobých odborných postupů možnost prověřit. Dějinný vývoj Vrbčanský doplnil o přepisy významných listin týkajících se řádu nebo seznamy kvardiánů, provinciálů a dobrodinců řádu. Soudobý popis řeholních domů a provincie jsou cenným zdrojem informací o jejím stavu v první polovině 18. století. U většiny klášterů neopomenul popsat také jejich knihovnu. Viz Účelem knihy byla oslava františkánského řádu představením jeho minulosti a současnosti. Od zpracování předchozího a vlastně prvního podobného tiskem vydaného díla Bernarda Sanniga uplynulo více než 50 let, které znamenaly největší rozmach františkánů ve střední Evropě. Vrbčanský dílo psal údajně ve slánském klášteře, kde působil jako lektor teologie. Informace pro dílo ale musel shromažďovat i jinde, v provinčním archivu kláštera u P. Marie Sněžné v Praze a zejména v konkrétních klášterech, kdy snad využíval svých vizitačních a dalších návštěv v nich v pozici představeného.Srov. např. údaje o jeho vizitacích turnovského františkánského kláštera. Viz Teologickou řádovou aprobaci knihy provedl Severinův spolubratr Liberát Kech. Přílohou k textové části publikace je v některých exemplářích dochovaná mědirytová mapa zachycující konventy české řádové provincie včetně jejich zdrobnělé, avšak věrné podoby.Detailní popis a reprodukce mapy viz Nebo Popis mapy viz též Kartuši s vysvětlujícím textem na ní doplňuje portrét patrona provincie sv. Václava odpovídající soudobé podobě provinční pečeti.Srov. Za srovnání stojí srovnání zde publikované mapy s mapou františkánských konventů z r. 1737 dochovanou v Národních archivu, fond Sbírka map a plánů 16.-20. století, inv. č. 50, sign. I 18, skříň 8/8. Srov. její reprodukci publikovanou v