Obsah pojmu dobré mravy v právu není možné z podstaty věci přesně definovat a jedná se tak o jeden z neurčitých právních pojmů.Hurdík, J. In Hendrych, D. A kol.: Právnický slovník, 3. vydání, Praha 2009 Dobré mravy lze chápat jako samostatnou množinu norem chování stojících mimo právo, které jsou v právu užívány na základě přímého zákonného odkazu,Knappová, M., Švestka J, Dvořák J.a kol. Občanské právo hmotné 1, 4. vyd., Praha, ASPI, 2005, s. 120 tedy na základě zmínky v konkrétní právní normě odkazující např. na neplatnost právního jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.Hurdík, J. Zásady soukromého práva, 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1998, s. 78-79 Jedná se o kategorii silně kulturně a společensky podmíněnou, jejíž obsah se v jednotlivých oblastech (nikoliv nutně jednotlivých státech) liší právě v důsledku odlišností v náboženské, kulturní i právní tradici.Houžvic, J.: Dobré mravy, diplomová práce, Praha, 2010, s. 12
Vymezení pojmu Dobré mravy představují pojem se širokým významem, a to jak právním, tak i mimoprávním (jako společenské normy chování). Obsah pojmu dobré mravy v právu není možné z podstaty věci přesně definovat a jedná se tak o jeden z neurčitých právních pojmů,Hurdík, J. Zásady soukromého práva. Brno : Masarykova univerzita, 1998, s. 74 které slouží jako prostředek ke zmírnění případných tvrdostí při aplikaci platného právaSpáčil, J.: Dobré mravy v českém občanském zákoníku a judikatuře, Právní rozhledy č. 18/2004 („pojistka“, pokud by pouhá doslovná aplikace textu právního předpisu vedla ke zcela neudržitelným závěrům – ad absurdum např. že pozůstalí oběti jsou povinni zaplatit vrahovi škodu, která mu vznikla znehodnocením vrahova obleku v důsledku zakrvácení), a jejichž účelem je umožnit nalezení co nejvíce spravedlivého řešení s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu.Rubeš, P. Dobré mravy v rukou soudců, Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Praha, ASPI, 2005, s. 336
Jedná se o kategorii silně kulturně a společensky podmíněnou, jejíž obsah se v jednotlivých oblastech (nikoliv nutně jednotlivých státech) liší právě v důsledku odlišností v náboženské, kulturní i právní tradici. Obsah dobrých mravů se samozřejmě vyvíjí v čase v souvislosti s vývojem společnosti ve všech zmíněných oblastech (právní, morální, náboženské i kulturní).MATES, J., MATESOVÁ, Kopecká, Š.: Pár poznámek k úpravě institutu dobrých mravů v NOZ, Bulletin advokacie 7-8/2011, s. 26 I přes skutečnost, že v moderní demokratické společnosti nelze obecně pojem dobrých mravů vázat na náboženské vyznání,Salač, J.: Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, C. H. Beck, Praha 2004, 2. vyd., str. 224. je třeba zdůraznit, že v evropském právním prostoru stojí chápání pojmu dobrých mravů na základech silně ovlivněných křesťanstvím.MATES, J., MATESOVÁ, Kopecká, Š.: Pár poznámek k úpravě institutu dobrých mravů v NOZ, Bulletin advokacie 7-8/2011, s. 27
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je pojem dobrých mravů používán ve vnitrostátním právu, zatímco na mezinárodní úrovni definice dobrých mravů chybí (pracuje se spíše s pojmem veřejného pořádku).
Obsah pojmu dobrých mravů je konkretizován při rozhodování soudů ve vztahu k jednotlivým případůmRubeš, P. Dobré mravy v rukou soudců, Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám, Praha, ASPI, 2005, s. 335 a sjednocován výkladem nejvyšších orgánů soudní moci, jak dokládají níže v článku uvedené citace soudních rozhodnutí. "Dobré mravy jsou souborem určitých společností vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne".Janeba, J.: Dobré mravy, dostupné na epravo.cz (https://www.epravo.cz/top/clanky/dobre-mravy-16941.html) Podle meziválečného německého Říšského soudního dvora, který vytvořil nadále používanou shrnující definici dobrých mravů,Sivák, J.: Smlouvy uzavřené v rozporu s dobrými mravy, dostupné na http://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/smlouvy-uzavrene-v-rozporu-s-dobrymi-mravy jsou dobré mravy "mimoprávní standardy, které omezují (vedle korektivu zákonných zákazů a omezení) svobodu smluvních stran," pokud smlouva "vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit slušného člověka".Salač, J.:Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, Praha 2004 Konečně lze dobré mravy považovat též za obecně uznávané minimum (společného jmenovatele) společenských hodnot.Salač, J.: Rozpor s dobrými mravy a se zákonným zákazem, Právní rozhledy 6/2000, s 57 Dobré mravy by měly odrážet mimoprávní hodnoty dané společnosti.Salač, J.: Rozpor s dobrými mravy a se zákonným zákazem, Právní rozhledy 6/2000, s. 57
Dobré mravy tedy můžeme chápat jako samostatnou množinu norem chování stojících mimo právo, které jsou v právu užívány na základě přímého zákonného odkazu (tedy na základě zmínky v konkrétní právní normě odkazující např. na neplatnost právního jednání, které je v rozporu s dobrými mravy). Zákonný odkaz na dobré mravy obvykle neobsahuje pozitivní formulaci, ale naopak obraty jako „příčí se dobrým mravům“ apod.Bubelová, K.: Dobré mravy v judikatuře Ústavního soudu ČR Vzhledem k velké šíři pojmu dobrých mravů se někteří autoři domnívají, že pozitivní vymezení pojmu dobrých mravů by nebylo vhodné ani možné.Např. Grus, Z. Dobré mravy ve světle publikované judikatury. Právní rozhledy, 2004, č. 3, s. 112.Hurdík, J.: Zásady soukromého práva, 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita, 1998, s. 75 O pozitivní vymezení se pokusil Nejvyšší soud ČR např. V rozhodnutí sp. zn. 3 Cdon 69/96; Soudní judikatura, 1997, č. 8. Příliš konkrétní definice dobrých mravů by zabránila fungování tohoto institutu, jelikož dobré mravy musí být aplikovány vždy v konkrétní situaci a značně flexibilně.Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. . str. 24 a 25
S ohledem na šíři a neurčitost pojmu dobrých mravů (a související vysokou míru subjektivity, na jejímž základě může každá ze stran případného sporu vykládat dobré mravy zcela odlišným způsobem v závislosti na zamýšlených cílech) však dobré mravy slouží v soudní praxi spíše jako výjimečný korektiv Kroupa, J.: Jeden z nejvágnějších právních pojmů, Veřejná správa 10/2008. (přestože se strany sporu obvykle v případě nedostatku důkazů nebo jiných příležitostí snaží právě na dobré mravy odvolávat).Kroupa, J.: Jeden z nejvágnějších právních pojmů, Veřejná správa 10/2008. Šíře dosahu dobrých mravů je nadto nestejná i v rámci jednotlivých právních odvětví v jednom právním řádu – odlišný obsah má obecný pojem dobrých mravů v občanském právu a např. pojem dobrých mravů (hospodářské) soutěže.Kulhánek, M.: Reklama a dobré mravy soutěže, Obchodní právo 1/1998.
Některé západoevropské právní řády, ale i evropské projekty soukromého práva, namísto principu dobrých mravů v podobném významu užívají principů dobré víry (Good Faith), poctivého obchodního styku (Fair Dealing, Fair use), rozumnosti (Reasonableness), případně jiných obdobných institutů Salač, J.: Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, C. H. Beck, Praha 2004, 2. vyd., str. 220Hurdík, J. In Hendrych, D. A kol.: Právnický slovník, 3. vydání, Praha 2009 – například institutu veřejného pořádku ve frankofonních zemích, v nichž dobré mravy představují pouze pomocné kritérium, nebo v angloamerickém právním systému.Pojem dobré mravy je v anglickém právu chápán velmi úzce, obvykle ve vztahu k sexuální morálce, k tomu více McKendrick, E.: Contract Law, Text, Cases and Materiale, Oxford University Press, Oxford 2005, 2. vyd., str. 840; převzato z MATES, J., MATESOVÁ, Kopecká, Š.: Pár poznámek k úpravě institutu dobrých mravů v NOZ, Bulletin advokacie 7-8/2011, s. 26 Ochrana dobré víry a zásady poctivého obchodního styku, jejichž použití je stručně definováno níže, v českém právním řádu pojem dobrých mravů nenahrazují, ale představují spíše jeho doplněk, resp. podmnožinu.
Vztah práva, dobrých mravů a morálky (mravních norem) Vztah práva a mravnosti neboli morálky (včetně případných náboženských příkazů, z nichž dobré mravy vzešlyMATES, J., MATESOVÁ, Kopecká, Š.: Pár poznámek k úpravě institutu dobrých mravů v NOZ, Bulletin advokacie 7-8/2011, s. 26) prodělal složitý historický vývoj obdobně, jako právo samotné. Tento vývoj byl samozřejmě úzce spjat s probíhajícími změnami ve společnosti a z uvedeného důvodu neustále probíhá. Již od dob starověké Římské říšeSalač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2004, s. 14 se traduje citát významného římského právníka Paula, který výstižně popsal vztah mezi právem a morálkou slovy „Ne vše, co je (právem) dovolené, je čestné“ (non omne, quod licet, honestum est).Paulus D 50. 17. 144. pr.Kincl, J., Urfus, V., Křejpek, M.: Římské právo, C. H. Beck, Praha 1995, 2. vyd., str. 100 Vztah mezi právem, dobrými mravy a morálkou lze v duchu uvedeného citátu charakterizovat tak, že právo a morálka jsou dvě množiny, které se částečně překrývají; dobré mravy v právním slova smyslu pak jsou tou částí morálky, kterou právo aprobuje (s níž právo spojuje určité účinky, resp. na kterou právní předpisy odkazují). Někteří autoři odmítají ztotožnění dobrých mravů s morálkou nebo veřejným míněním z důvodu existence většího množství morálních systémů v každé společnosti a jsou přesvědčeni, že obsah pojmu dobrých mravů je spíše filozofický. Někteří autoři rozlišují rovněž mezi pojmy mravnosti a morálky. Hein, O.: Dobré mravy, Právní rádce 12/2004 Podle některých názorů představují naopak dobré mravy kategorii spíše právní než filozofickou, jejíž obsah je třeba hledat v platném právu.Spáčil, J., Nejvyšší soud České republiky: Vymezení pojmu „dobré mravy“, Právní rozhledy, 2003, č. 6
Známá poučka, že právo je minimem morálky, se však neuplatňuje bezvýjimečně a nemůže v kontextu stávajícího systému právního řádu obstát.Hurdík, J.: Zásady soukromého práva, Brno 1998, s. 76 Existuje celá řada norem technického charakteru, které s morálkou žádným způsobem nesouvisí - zákonný příkaz, že červené světlo na semaforu znamená „Stůj!“ nebo že nově přidělované rodné číslo musí mít deset míst, není ani morální, ani amorální, ale mimomorální; přesto právo a stát jejich dodržování mocensky vynucuje.
Historie
Pozitivní a přirozené právo Na příkladu uplatňování dobrých mravů jako morálního korektivu v právu lze dobře ilustrovat historický rozpor mezi školou pozitivního práva (juspositivismu) a práva přirozeného (jusnaturalismu). Zatímco právní pozitivismus chápe právo pouze jako souhrn právních norem (to, co je obsahem právních předpisů) v právních předpisech a striktně odmítá možnost právní závaznosti nezávisle existujících (morálních) principů – například korektivu dobrých mravů, jusnaturalismus je naopak (zjednodušeně) postaven na tezi, že základní právní principy existují nezávisle na existenci státu, resp. právního řádu (jsou nepsané, věčné, univerzální a neměnnéhttp://www.ius-wiki.eu/teorie-prava/pfuk/teorka/zkouska/otazka-4)a platné právo z nich má vycházet.
Jusnaturalisté stoupencům pozitivní školy vytýkají, že ve snaze o objektivizaci a zmechanizování rozhodovací činnosti soudce vytvářejí právo jako systém strnulých příkazů a zákazů, jemuž nelze podřadit všechny situace, které život přináší, a které soudce pouze mechanicky aplikuje v konkrétních případech, zatímco juspositivisté tvrdí, že tzv. přirozené právo je pouhou fikcí a jeho povýšení na roveň právu psanému by vedlo k nahodilému (a tedy nespravedlivému) rozhodování soudů, v němž by se v nepřípustné míře promítaly mimoprávní faktory (například osobní, často i emotivně zaujatý pohled soudce na strany řízení nebo na judikovanou věc) – jak vyplývá z velmi subjektivní povahy pojmu dobrých mravů.Gerloch, A.: Teorie práva, Praha 2013
Osvícenství a 19. století