Kupecká nemocnice je budova nacházející se v pražské ulici Ke Karlovu čp. 4. Sídlí zde Ústav normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Neogotická budova byla vystavěna v letech 1859–1861. Nejnovější literatura považuje za autora stavby německého architekta Bernharda Gruebra. Od října 1862 zde sídlila Nemocnice pražského obchodnictva. Odtud nese svůj zkrácený název Kupecká nemocnice.

Historie

Původ pozemku a kontext vzniku Lokalita bývalé novogotické nemocnice byla původně vyhrazena pro církevní stavby zakladatelem Nového Města, Karlem IV. Ty tehdy ležely uprostřed rozlehlých zahrad patřících obyvatelům města. Tuto podobu si místo udrželo až do začátku 18. století, kdy zde vznikla barokní zahrada s letohrádkem. První zmínka o stavbě pochází z roku 1710. Na začátku 19. století k jednopatrovému domu přibyly moderní skleníky, dřevěné altány, závěsný kuželník, a dokonce laboratoř na výrobu barev.

Novogotická novostavba (1859–1861) Zlom nastal v roce 1858, kdy pozemek spolu se sousední parcelou čp. 459 zakoupilo grémium Pražského obchodnictva s cílem vybudovat Kupeckou nemocnici. Organizaci a financování projektu zařídil představitel grémia a velkoobchodník Eduard Pleschner z Eichstedtu. Původní klasicistní dům na sousedním pozemku byl později zbořen a na jeho místě dnes stojí brutalistní Urologická klinika VFN. Samotná výstavba proběhla v letech 1859–1860 (uváděno také dokončení 1861) údajně podle návrhu Bernharda Gruebera a Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Projekt byl schválen v červnu 1859 komisí, které se účastnil i architekt Jan Ripota a tesař Josef Rohan. Objekt byl koncipován jako volně stojící dvoupatrová budova situovaná v zahradě a oddělená od ulice menší předzahrádkou. Původní kapacita byla malá a zaměřená na úzký okruh pacientů z řad obchodnictva. Pro pacienty bylo vyhrazeno pouze jedno patro o šesti pokojích, z toho pět situovaných směrem do zahrady a jeden s okny do ulice. V přízemí se nacházely byty zaměstnanců a suterén sloužil jako hospodářské zázemí. Statut nemocnice byl oficiálně schválen v říjnu roku 1862.

Pozdější úpravy a rekonstrukce Ve 20. století prošel objekt několika funkčními změnami. V letech 1916–1917 a následně 1926–1929 došlo k úpravám vnitřní dispozice. V roce 1926 byla využita vysoká atika k vestavbě podkroví. V 70. letech 20. století byla zahrada z velké části zastavěna urologickou klinikou a plynovou kotelnou, čímž zanikl původní parkový charakter areálu. Po druhé světové válce budova připadla Lékařské fakultě hygienické a v současnosti objekt slouží jako Fyziologický ústav 3. lékařské fakulty UK.

Architektonický popis exteriéru Budova je dvoupatrová a postavená na obdélníkovém půdorysu. Je vyzděná z režných cihel s bohatým využitím tesaných prvků z přírodního kamene a štukových detailů. Stavba je reprezentativní ukázkou romantické novogotiky.

Hlavní uliční průčelí náhled|Hlavní uliční průčelí Hlavní uliční fasáda je jedenáctiosá, přičemž dominantním prvkem je středový rizalit, který vystupuje o šířku jedné a půl osy. Rizalit je vertikálně členěn pilíři a fiálami a horizontálně kamennými římsami. Má tři středové osy zakončené lomenými okny se čtyřlistou kružbou a tzv. „jeptiškou“. Další okna mimo rizalit jsou obdélná a jsou zdobena šambránami s konzolovými římsami. V přízemí rizalitu se nachází reprezentativní kamenný portál s hrotitým záklenkem, supraportou a datováním. Celé průčelí uzavírá korunní římsa, nad níž probíhá vysoká atika, která je členěná slepými kružbami.

Zahradní dvorní průčelí náhled|235x235pixelů|Zahradní dvorní průčelí Zadní strana budovy je rovněž bohatě členěna. Dominuje jí schodiště vedoucí ke kamennému sedlovému portálu ve střední ose. Schodiště je opatřeno kružbovým zábradlím. Dále je vlysu nadpraží umístěn latinský nápis z epištoly sv. Pavla Římanům: „NUNC AUTEM SOLUTI A LEGE MORTIS“ (v překladu: „Nyní pak jsme osvobozeni od zákona smrti“, kapitola VII., odstavec 6). Sedlový portál je kamenným ostěním spojen s oknem v prvním patře, které má kružby typu sférického trojúhelníku a jeptišky. Okenní parapet je zdoben trojicí heraldických znaků, která se pak opakuje i ve stupňovitém štítu. Jedním z nich je český lev, další nesou obecnou křesťanskou symboliku a jeden je prázdný. Štít je dále zdoben slepými kružbami a po stranách jej doplňují opěrné pilíře zakončené fiálami.

Materiály a detaily Hlavní architektonické a dekorativní prvky, jako například portály, římsy, fiály, či sokl jsou vytesány z přírodního kamene. Oproti tomu suprafenestrové římsy, opěráky a atika jsou provedeny ve štuku. Celý objekt doplňuje zdobné oplocení s kamennými pilíři, které z uličního průčelí vytváří malé předzahrádky.

Architektonický popis interiéru

Interiér a dispozice Vnitřní uspořádání budovy je řešeno jako nepravidelný dvojtrakt s centrálním schodišťovým rizalitem. Na rozdíl od mnoha jiných staveb té doby vyniká interiér použitím přírodního materiálů a kvalitním zpracováním kamene a štuku. Suterén budovy je podsklepen segmentovými klenbami s výsečemi. Hlavní schodiště je trojkřídlé a v přízemí na něj navazuje vestibul. Vstupuje se na něj sedlovým portálem zádveří z uliční strany, který se opakuje ještě například u schodištních arkád nebo u vstupu z vestibulu. Portál se tak chová jako sjednocující prvek všech vstupů. Kolmo na schodiště vede centrální chodba podél celého průčelí. V prvním patře se nacházela nemocniční kaple sv. Kříže pro bohoslužby, která byla vybavena hrotitými okny s kružbami. Nad dveřmi kaple byl umístěn obraz Spasitele z roku 1865 od Josefa Hellicha. Uvnitř stál oltář s vyřezávaným křížem, který byl kopií kříže z vídeňského chrámu sv. Štěpána.

Původní funkční rozdělení Suterén obsahoval kuchyni, prádelnu, sklad a sklepy na palivo. V přízemí a v prvním patře se nachází čtyři samostatné uzavřené oddíly. Každý oddíl zahrnoval jeden sál, 2 pokoje a velkou předsíň pro ošetřovatelky. V pokojích byly vždy dvě postele a v sálech šest. Celková kapacita tak činila čtyřicet postelí.

Půdorys

Galerie

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Baťková, Růžena. Umělecké památky Prahy: Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady. Academia. 1998. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:43ccbb20-8f3b-11e3-bd09-005056827e51 Poche, Emanuel. Praha národního obrození. Panorama. 1980. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:ae3f48c0-9877-11e3-a744-005056827e52 Ruth, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Pavel Körber. 1903. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:5b0e6030-8d5c-11de-b553-000d606f5dc6

Externí odkazy

Nemocnice Karlov. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné z: https://www.lf3.cuni.cz/3LF-856.html [cit. 18. 5. 2026]. Nemocnice pražského obchodnictva (Kupecká nemocnice) Ke Karlovu, čp. 458/4. Encyklopedie Prahy 2. Dostupné z: https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/776-nemocnice-prazskeho-obchodnictva-kupecka-nemocnice-ke-karlovu-cp-4584 [cit. 18. 5. 2026]. Kupecká nemocnice. Národní památkový ústav, Památkový katalog. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/kupecka-nemocnice-15448706 [cit. 18. 5. 2026]. Architektura a urbanismus Nového Města pražského. Digitální depozitář Univerzity Karlovy. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/11177/BPTX_2006_1_11260_KBAK000_49516_0_14987.pdf?sequence=1&isAllowed=y [cit. 18. 5. 2026]

Kategorie:Nemocnice v Praze Kategorie:Nové Město (Praha 2)