náhled|Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze Jindřiška Slavínská, původním jménem Henrietta Rittersbergová z Rittersbergu (27. prosince 1843, Lvov (Ukrajina) – 11. července 1908, PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z37, s. 41), byla divadelní herečka, kterou divadelní historici řadí mezi tzv. Starou gardu Národního divadla.
Život Jindřiška Slavínská (vlastním jménem německy Henrietta von Ritter, resp. von Rittersberg) se narodila 27. prosince roku 1843 ve Lvově na dnešní Ukrajině jako dcera člena české šlechtické rodiny Ludvíka Rittera z Rittersbergu. V dětství ji vychovávala sestra jejího otce, spisovatelka a překladatelka Henrietta Ritterová z Rittersbergu. Její dědeček Jan Ritter z Rittersbergu byl historik, první životopisec Josefa Dobrovského, a vydavatel českých národních písní.
Kariéra Jindřiška studovala herectví u pražské německé herečky Friederike Herbstové (1805–1865).Pražská pobytová přihláška Poprvé vystoupila v roce 1862 v ochotnickém Divadle u svatého Mikuláše. O rok později (1863) Slavínská debutovala v Prozatímním divadle. Do souboru Prozatímního divadla nebyla přijata, a proto odešla do Plzně k divadelní společnosti J. Wahlburga-Wesetzkého (společnost někdy uváděna jako J. Walburga-Wesetzkého), která v Plzni hrála česká i německá představení. Jindřiška Slavínská získala angažmá do Prozatímního divadla v roce 1864. V tomto divadle působila až do roku 1881, kdy celý herecký soubor Prozatímního divadla přešel do Národního divadla. Na jevišti Národního divadla vystupovala Jindřiška Slavínská až do roku 1892. Tehdy byla nucena ze zdravotních důvodů (chronické onemocnění hlasivek) odejít (ve věku 49 let) na předčasný odpočinek.
Mánesovy podobizny Josef Mánes byl přítelem Jindřišky Slavínské a v roce 1860 zachytil v kresbě její podobu. Tu opakovaně uplatnil, nejznámější je postava Panny (znamení zvěrokruhu) na kalendářní desce pražského orloje.
Úmrtí Velkolepá slavnost pražské smetánky (tzv. Květinové korzo pořádané u Průmyslového paláce), která se konala v červenci roku 1908 v pražské Stromovce ukončila předčasně život Jindřišky Slavínské. Ve věku 65 let dne 11. července 1908 tragicky zahynula následkem úrazu, když se ocitla pod kopyty koně, který se tehdy ve Stromovce před Šlechtovou restaurací splašil. Ve své poslední vůli Jindřiška Slavínská věnovala svůj dům hercům (na vybudování hereckého azylu) a královskému městu Praha odkázala své rozsáhlé umělecké sbírky. (V těchto sbírkách bylo mimo jiné mnoho děl Antonína Chitussiho nebo děl z dílny malířů z rodiny Mánesů).
Pohřeb Jindřišky Slavínské se konal 14. července 1908 do hrobky Skrejšovských na Olšanských hřbitovech. (VI, 7c, 64).
Policejní protokol ze dne 11. července 1908 popisoval tragickou událost následujícím způsobem:
Právo lidu (deník sociálních demokratů) referovalo o události ve svém vydání ze dne 12. července 1908 takto:
Ve čtvrtek 16. července 1908 napsal Jaroslav Hašek lístek, adresovaný své budoucí ženě Jarmile Mayerové (Jarmile Haškové). V něm popsal událost ze svého úhlu pohledu takto:
Divadelní role
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 449–450
Externí odkazy
Portrét: Jindřiška Slavinská (civilní fotografie) – Foto: Karel Váňa (* 29. 11. 1867 – † 21. 5. 1951) (herec, fotograf)
Kategorie:České herečky Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Narození v roce 1843 Kategorie:Narození 27. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1908 Kategorie:Úmrtí 11. července Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy