Josef Vohryzek (17. května 1926 Praha – 28. srpna 1998 Praha) byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel (především ze švédštiny).Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 704-705
Život Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV.Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 642-644
Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu.Květen – Slovník české literatury po roce 1945 Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 (přispíval zejména v časopisech Respekt a Revolver Revue).
Dílo Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publikoval další práce až v polovině 60. let. Roku 1961 mu vyšla časopisecky próza Návrat a roku 1964 v nakladatelství Mladá fronta próza Chodec. V samizdatu vydal prózy Barbar ve Švédsku (1972) a Velká dáma (1976). V letech 1981– 1985 redigoval samizdatový časopis Kritický sborník. Roku 1986 vydal Jan Lopatka v samizdatové edici Expedice jeho texty pod názvem Kniha Josefova (roku 1995 vyšlo rozšířené vydání pod názvem Literární kritiky). V Revolver Revue vyšly roku 1995 jeho prózy Návrat, Chodec a Velká dáma a roku 2000 autobiografie Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let.Josef Vohryzek - Bubínek Revolveru
Překládal hlavně ze švédštiny (zaměřoval se na moderní prozaickou tvorbu) a okrajově z norštiny (Wergeland, Ibsen). Řadu překladů doprovodil předmluvami či doslovy.Josef Vohryzek - Obec překladatelů
Bibliografie
Vlastní práce Návrat (1961), experimentální próza, časopisecky v týdeníku Kultura Chodec (1964), experimentální próza ovlivněná postupy tzv. nového románu. Blíže neurčený hrdina se vrací do jakéhosi přístavu, prochází jím a bez navázání kontaktu se setkává s lidmi, které kdysi znal. Barbar ve Švédsku (1972), samizdat, experimentální próza. Velká dáma (1976), samizdat, experimentální próza. Kniha Josefova (1986), samizdat, souborné vydání autorových textů. Literární kritiky (1995), výbor z kritik. Návrat, Chodec, Velká dáma, vyšlo roku 1995 v Revolver Revue. Mám dojem, že už mi vůbec nepřibývá let, vyšlo roku 2000 v Revolver Revue. Rozkymácený svět (2021), výbor z textů
Překlady Per Anders Fogelström: Léto s Monikou (1960), jako Hanuš Weber. Otto Karl-Oskarsson: A nad úžinou mráz (1961). Pär Lagerkvist: Sen noci svatojánské v chudobinci (1962). Stig Dagerman: Starosti se svatbou (1963). Olle Mattson: Briga Tři lilie (1963); Bengt Danielsson: Galimatyáš v Tichomoří (1964). Sven Rosendahl: Chýše z listí (1964). Stieg Trenter: Hlásná trouba (1964). Pär Lagerkvist: Kat a jiné povídky (1965). Carl Jonas Love Almqvist: Jde to (1965). Tage Aurell: Tybergův dům (1965). Gunnar Ekelöf: Opus incertum (1966), společně s Josefem Hiršalem. Harry Martinson: Aniara (1966), společně Kamilem Bednářem. August Strindberg: Hra snů (1966). August Strindberg: Královna Kristina (1966). Eyvind Johnson: Břehy a příboj (1967). Stig Dagerman: Odsouzený k smrti (1967). Erik Lindegren: Muž bez cesty (1967), společně s Josefem Hiršalem. Lars Ahlin: Žena, žena (1968). Per Olof Sundman: Lovci (1968). August Strindberg: Slečna Julie (1969). Per Christian Jersild: Volná sobota (1969). Maj Sjöwallová – Per Wahlöö: Noční autobus (1974), jako Miloslav Žilina. Hjalmar Bergman: Vzpomínky mrtvého (1976), jako Miloslav Žilina. Astrid Lindgrenová: Pipi Dlouhá punčocha (1976), jako Jana Fürstová. Runer Jonsson: První kniha vikinga Vika (1977), jako Radko Kejzlar. Runer Jonsson: Druhá kniha vikinga Vika (1977), jako Radko Kejzlar. Gunnar Adolfsson: Huť mistra Pavla (1979), jako Zbyněk Černík. Willy Kyrklund: Mistr Ma (1979), jako František Fröhlich. Vilhelm Moberg: Vyjeď v noci (1980), jako Jana Fürstová. Ingmar Bergman: Filmové povídky (1982) jako Jiří Osvald, společně se Zbyňkem Černíkem a Dagmar Hartlovou. August Strindberg: Červený pokoj (1990). Henrik Wergeland: Obraz s květinami Jana van Huysuma (1992), společně s Josefem Hiršalem. Henrik Ibsen: Peer Gynt (1994), společně s Josefem Bruknerem.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Josef Vohryzek – Slovník české literatury po roce 1845
Josef Vohryzek – případ „Kritik“
Kategorie:Čeští literární teoretici Kategorie:Čeští literární kritici Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Překladatelé ze švédštiny Kategorie:Překladatelé z norštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Členové Rady České tiskové kanceláře Kategorie:Narození 17. května Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Úmrtí 28. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1998 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Mluvčí Charty 77 Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Vyloučení z KSČ