náhled|Graf znázorňující úbytek megafauny (velkých savců) po příchodu člověka (označeno šipkou) na jednotlivých kontinentech náhled|Rekonstrukce lidského obydlí postaveného z kostí a klů mamuta Vymírání v holocénu, také označováno jako vymírání v antropocénu, nebo šesté hromadné vymírání, je teorie současného masového vymírání druhů organismů v nynější geologické epoše holocénu, které je nejspíše převážně výsledkem lidských aktivit. Vymírání mělo maximum ve 20. století. Zemědělství a lov mají 37% podíl, degradace prostředí 31% podíl, ztráta prostředí 13% podíl a klimatické změny pak 7% podíl na současném vymírání druhů.
Dle této teorie je probíhající nevídané tempo vymírání a ztráta přírodního habitatu v krizovém měřítku a lidské potřeby pro stále více potravin a energie jsou hlavními hnacími silami. Dle analýzy OSN tyto trendy lze zastavit, ale v každém aspektu lidské interakce s přírodou bude zapotřebí „transformativní změny“.
Popis jevu Recentní vymírání souvisí z širokou degradací habitatů a vysokou mírou ztráty biologické diverzity na Zemi. Velká část tohoto procesu není zatím zdokumentována, neboť často lidé ještě nezjistili, že druh vyhynul, nebo vůbec nedošlo k jeho objevu předtím, než vyhynul. Rychlost vymírání druhů dosahuje podle odhadů stokrát až tisíckrát vyšší míry než je přirozené.
Vymírání v holocénu zahrnuje vymizení velkých suchozemských zvířat (tzv. megafauna), které začalo jako vymírání v pleistocénu a pokračovalo koncem poslední doby ledové. Megafauna mimo africký kontinent se vyvinula bez přítomnosti lidí, což ji po následném příchodu lidských populací učinilo značně zranitelnou. V Africe bylo holocénské vymírání menší, zřejmě kvůli možnosti živočichů se na přítomnost lidí adaptovat, i když i zde k němu docházelo. Nejpopulárnější teorie tvrdí, že poměrně masivní lov mnoha druhů ze strany lidí přispěl k již existujícím tlakům a nakonec vedl k vyhynutí. Existuje debata, jak velký podíl na vyhynutí mají lidé a jaký klimatická změna na konci pleistocénu. Ačkoliv zatím chybějí zcela jednoznačné a prokazatelné důkazy, že vymírání megafauny koncem poslední doby ledové padá do určité míry či dokonce převážně na vrub člověka, vymírání živočichů na Novém Zélandu a na Havaji lze jednoznačně spojit s příchodem lidí.
Postupným vývojem, růstem populace a migrací se z člověka stal téměř všudypřítomný superpredátor, který je schopen ve velkém měřítku zabíjet i dospělé jedince ostatních vrcholových predátorů a ovlivňovat potravní řetězce na celé planetě. K vyhynutí živočišných i rostlinných druhů dochází jak na pevnině, tak v oceánech či na ostrovech. Vymírání se zrychlilo ve 20. století a pokračuje i ve 21. století, kdy se k nadměrnému lovu a odlesňování přidaly i takové faktory jako je přelidnění, globální oteplování, acidifikace oceánů, znečištění plasty, dezertifikace aj.
Podle zprávy WWF z roku 2018 došlo od roku 1970 k drastickému snížení populací všech obratlovců na planetě o 60 %. Bezprostřední nebezpečí vyhynutí hrozí slonům a nosorožcům, které vybíjejí pytláci. Populace afrických slonů stále klesá, protože se narodí méně slonů, než je každoročně zabito kvůli slonovině.
Studie z roku 2019 zahrnula do globálního vymírání i nejpočetnější skupinu živočichů – hmyz. Podle ní údajně mizí tempem 2,5 % ročně, což by při zachovalém trendu znamenalo do 100 let (teoreticky) úplné vyhynutí hmyzu a naprostý kolaps většiny suchozemských ekosystémů, jež jsou na hmyzu závislé. Na vině je ztráta stanovišť, široké využívání pesticidů a globální oteplování. Vlastní studie ovšem mluví o tom, že mizí 2,5 % biomasy hmyzu ročně, 1 % druhů hmyzu ročně (2,5 % druhů obratlovců ročně) a že „pokles může vést k vymření 40 % druhů hmyzu na světě v následujících dekádách“, ale nijak nezmiňuje případnost úplného vyhynutí hmyzu.
Dle tvrzení autorů studie uvedené v časopise Science Advances založené na globálních statistikách by hlavní příčinu vyhynutí 96 % savců v posledních 126 tisících letech, tedy ve svrchním pleistocénu i holocénu, mohl vysvětlit dopad činností člověka. Tato studie je nicméně v rozporu s názory některých vědců, kteří za hlavní příčinu vymírání v pleistocénu označují klimatické změny.
Příčiny Jedna z hlavních příčin šestého vymírání je vliv aktivit člověka na životní prostředí: Zemědělství, monokultura Ztráta habitatů a destrukce ekosystémů Deforestace (odlesňování) Nadměrný lov Nadměrný rybolov Znečištění Zástavba vytvořeným prostředím
Následky Rozšíření lidské populace na Zemi má několik následků, jenž způsobuje vymírání druhů: Defaunace Dezertifikace Klimatická změna Okyselování oceánů Ztráta biodiverzity
Odkazy
Související články Ekologická katastrofa Ekologická stopa Klimatické změny Globální oteplování Udržitelnost Vliv člověka na životní prostředí
Reference
Literatura
Externí odkazy
(PBS Digital Studios, November 17, 2014)
Kategorie:Hromadná vymírání Kategorie:Antropocén Kategorie:Vliv člověka na životní prostředí