Jacinda Kate Laurell Ardernová, nepřechýleně Ardern (* 26. července 1980 Hamilton, Nový Zéland) byla od října 2017 do ledna 2023 premiérkou Nového Zélandu. Narodila se v Hamiltonu a vyrůstala v Morrinsville a Murupara. V 17 letech vstoupila do Novozélandské labouristické strany. Po absolvování University ve Waikato roku 2001 pracovala jako výzkumná pracovnice v kanceláři premiérky Helen Clarkové. Později pracovala v Londýně jako poradkyně na úřadu vlády v době, kdy byl premiérem Tony Blair. V roce 2008 se stala předsedkyní Mezinárodního svazu socialistické mládeže. V parlamentních volbách v roce 2008, kdy labouristé po devíti letech ztratili moc, byla poprvé zvolena poslankyní. Později byla v doplňovacích volbách v roce 2017 zvolena poslankyní za volební obvod Mount Albert.
Po rezignaci Annette Kingové byla Ardernová 1. března 2017 jednomyslně zvolena místopředsedkyní Labouristické strany. O pět měsíců později odstoupil před volbami po historicky nejhorším výsledku průzkumů veřejného mínění předseda labouristů Andrew Little a Ardernová byla zvolena na jeho místo do čela strany. Podpora labouristů po jejím zvolení rapidně vzrostla a v parlamentních volbách v roce 2017 skončili labouristé na druhém místě za Národní stranou a zvýšili své zastoupení v parlamentu na 46 křesel, což byl pro stranu nejlepší výsledek od ztráty moci v roce 2008. Po koaličních vyjednáváních se strana New Zealand First rozhodla vstoupit do menšinové koaliční vlády s labouristy, podporovanými Stranou zelených, s Ardernovou jako premiérkou. Funkce se ujala v 37 letech, a ke dni jmenování 26. října 2017 se stala nejmladší ženou na světě v čele vlády. 21. června 2018 porodila dceru a stala se po Bénazír Bhuttové druhou zvolenou hlavou vlády na světě, které se narodilo dítě během výkonu funkce.
Ardernová se označuje za sociální demokratku a pokrokovou političku. Šestá labouristická vláda na Novém Zélandu se potýkala s problémy jako bytová krize, dětská chudoba a sociální nerovnosti. V březnu 2019, po střelbě v mešitě v Christchurchi, Ardernová reagovala rychlým zavedením přísných zákonů o zbraních a získala za to široké uznání. V průběhu roku 2020 vedla postup Nového Zélandu proti pandemii covidu-19, za což si rovněž vysloužila uznání, protože Nový Zéland byl jednou z mála západních zemí, kterým se podařilo virus úspěšně potlačit. Odhaduje se, že opatření její vlády zachránila až 80 000 životů. Do parlamentních voleb v říjnu 2020 posunula Ardernová Labouristickou stranu více do středu politického spektra a slíbila snížit výdaje během období covidové recese. Labouristickou stranu dovedla k drtivému vítězství a získala celkovou většinu 65 křesel v parlamentu, což bylo od zavedení systému poměrného zastoupení v roce 1996 poprvé, kdy vznikla většinová vláda.
Rezignaci na pozici předsedkyně strany a premiérky oznámila 19. ledna 2023. Po zvolení Chrise Hipkinse jejím nástupcem rezignovala 22. ledna na funkci předsedkyně Labouristické strany a 25. ledna podala demisi na funkci předsedkyně vlády.
Dětství a mládí Ardernová se narodila 26. července 1980 v Hamiltonu na Novém Zélandu. Vyrůstala ve městech Morrinsville a Murupara, kde její otec Ross Ardern pracoval jako policista a matka Laurell Ardernová (rozená Bottomleyová) jako asistentka ve školní jídelně. Studovala na Morrinsville College, kde byla zástupkyní studentů ve správní radě školy. Ještě během studia si našla první zaměstnání, pracovala v místním občerstvení se smaženými rybami.
V 17 letech vstoupila do Labouristické strany. V parlamentních volbách v roce 1999 pomáhala své tetě Marii, dlouholeté člence Labouristické strany, s kampaní za znovuzvolení poslance za New Plymouth Harryho Duynhovena.
Ardernová je absolventkou University of Waikato, kde v roce 2001 získala bakalářský titul v oboru komunikace, politika a vztahy s veřejností, což je tříletý specializovaný obor. V roce 2001 absolvovala semestrální pobyt na Arizonské státní univerzitě v USA. Po ukončení studia pracovala nějaký čas v kanceláři Phila Goffa a Helen Clarkové jako výzkumná pracovnice. Poté pracovala jako dobrovolnice v New Yorku a podílela se na kampani za práva pracujících. V roce 2006 se přestěhovala do Londýna, kde se stala vedoucí politickou poradkyní v 80členném politickém oddělení Úřadu vlády Spojeného království pod vedením premiéra Tonyho Blaira. Pomáhala také na britském ministerstvu vnitra s revizí policejní práce v Anglii a Walesu.
Začátek politické kariéry Předsedkyně Mezinárodního svazu socialistické mládeže Ve 27 letech byla Ardernová na světovém kongresu v Dominikánské republice roku 2008 zvolena předsedkyní Mezinárodního svazu socialistické mládeže (IUSY) na dvouleté funkční období do roku 2010. Během výkonu své funkce navštívila řadu zemí, např. Jordánsko, Izrael, Alžírsko a Čínu. V polovině svého prezidentského období se stala poslankyní za Labouristickou stranu. Obě funkce pak vykonávala ještě dalších 15 měsíců.
Poslankyně Před volbami v roce 2008 byla Ardernová na 20. místě na stranické kandidátce labouristů. Pro někoho, kdo ještě nebyl řadovým poslancem, to bylo velmi vysoké umístění a prakticky jí to zajišťovalo křeslo v parlamentu. Vrátila se proto z Londýna, aby se naplno věnovala volební kampani. Kandidovala také za labouristy ve volebním obvodu Waikato. V hlasování ve volebním obvodu neuspěla, ale vysoké umístění na stranické kandidátce jí umožnilo vstoupit do parlamentu jako poslankyně z kandidátní listiny. Po zvolení se stala nejmladší úřadující poslankyní v parlamentu a zůstala nejmladší poslankyní až do zvolení Garetha Hughese v roce 2010.
V parlamentních volbách v roce 2011 se ucházela za labouristy o křeslo ve volebním obvodu Auckland Central, ale ani tam neuspěla. Do parlamentu se však vrátila prostřednictvím stranické kandidátní listiny, kde se umístila na 13. místě.
Poté, co Goff po porážce ve volbách v roce 2011 odstoupil z čela strany, Ardernová podpořila Davida Shearera, dostala se na čtvrtou pozici v jeho stínovém kabinetu a stala se mluvčí pro sociální rozvoj.
V parlamentních volbách roku 2014 kandidovala znovu v Auckland Central a opět skončila na druhém místě. Umístila se nicméně na 5. místě labouristické kandidátní listiny a vrátila se do parlamentu, kde se pod vedením nového lídra Andrewa Littlea stala stínovou mluvčí pro spravedlnost, děti, malé podniky a umění a kulturu.
Doplňovací volby v Mount Albert Po odstoupení Davida Shearera v prosinci 2016 byly vyhlášeny doplňovací volby do obvodu Mount Albert na únor 2017. Ardernová byla jedinou kandidátkou nominovanou za Labouristickou stranu. Ve volbách drtivě zvítězila, když podle předběžných výsledků získala 77 % odevzdaných hlasů.
Místopředsedkyně Labouristické strany náhled|201x201pixelů|Ardernová na universitě v Aucklandu v roce 2017 Po svém vítězství v doplňovacích volbách byla Ardernová 7. března 2017 jednomyslně zvolena místopředsedkyní Labouristické strany po rezignaci Annette Kingové, která hodlala odejít do důchodu.
Vůdce opozice 1. srpna 2017, pouhých sedm týdnů před parlamentními volbami, se Ardernová po odstoupení Andrewa Littlea ujala funkce předsedkyně Labouristické strany a následně se stala předsedkyní opozice. Ve 37 letech se stala historicky nejmladší lídryní Labouristické strany a po Helen Clarkové druhou ženou v čele strany.
Parlamentní volby 2017 V parlamentních volbách 23. září 2017 dovedla Ardernová stranu k zisku 14 křesel, čímž získala 46 mandátů oproti 56 mandátům Národní strany a labouristé skončili na druhém místě. Soupeřící labouristé a Národní strana neměli dostatek křesel, aby mohli vládnout samostatně, a proto vedli rozhovory o vytvoření koalice se stranou New Zealand First a Stranou zelených. Dne 19. října 2017 se lídr strany New Zealand First Winston Peters dohodl s labouristy na vytvoření menšinové koalice, která díky podpoře Zelených získala důvěru parlamentu.
Předsedkyně vlády (2017–2023) náhled|236x236pixelů|Ardernová s tehdejším místopředsedou vlády Winstonem Petersem a generální guvernérkou Dame Patsy Reddyovou při jmenování vlády 26. října 2017.
První volební období (2017–2020) Ardernová se stala premiérkou a jmenovala Peterse vicepremiérem a ministrem zahraničních věcí a jeho straně nabídla pět postů ve vládě. Při nástupu do funkce prohlásila, že její vláda bude „soustředěná, empatická a silná“.
Ardernová je třetí novozélandskou premiérkou po Jenny Shipleyové (1997–1999) a Helen Clarkové (1999–2008). Do úřadu nastoupila ve věku 37 let a je také nejmladší političkou v čele novozélandské vlády od doby Edwarda Stafforda, který se stal premiérem v roce 1856 rovněž ve věku 37 let. Dne 19. ledna 2018 Ardernová oznámila, že je těhotná a že Winston Peters převezme po porodu na šest týdnů roli zastupujícího premiéra, po narození dcery čerpala od 21. června do 2. srpna 2018 mateřskou dovolenou.
Vnitrostátní záležitosti Ardernová je zastánkyní omezení imigrace a zvýšení sociálních výdajů. Podporuje také sňatky párů stejného pohlaví a liberalizaci zákona o interrupcích. Slíbila, že do deseti let sníží dětskou chudobu na Novém Zélandu na polovinu. V červenci 2018 oznámila zahájení realizace stěžejního vládního balíčku pro rodiny, který mimo jiné postupně prodloužil placenou rodičovskou dovolenou na 26 týdnů a zavedl univerzální platbu ve výši 60 dolarů týdně pro rodiny s malými dětmi s nízkými a středními příjmy. Vláda také výrazně zvýšila daňové úlevy pro rodiny, sirotčí důchod, příplatek na bydlení a příspěvek na pěstounskou péči. V roce 2019 vláda zahájila pilotní program školních obědů, který měl pomoci snížit počet dětí žijících v chudobě, program se následně rozšířil na podporu 200 000 dětí (asi 25 % školáků). Mezi další snahy o snížení chudoby patřilo zvýšení hlavních sociálních dávek, rozšíření bezplatných návštěv u lékaře, poskytování bezplatných menstruačních hygienických potřeb ve školách a doplnění státního bytového fondu.
V ekonomické oblasti vláda Ardernové zavedla pravidelné navyšování minimální mzdy a založila Provinční růstový fond, který investuje do projektů venkovské infrastruktury. Zrušila snížení daní plánované Národní stranou s tím, že místo toho upřednostní výdaje na zdravotnictví a vzdělávání. První ročník pomaturitního studia se stal od 1. ledna 2018 bezplatný a po protestních akcích vláda souhlasila se zvýšením platů učitelů základních škol do roku 2021 o 12,8 % a 18,5 % pro začínající a zkušenější učitele.
Přestože Labouristická strana v posledních třech volbách vedla kampaň o dani z kapitálových výnosů, Ardernová v dubnu 2019 slíbila, že vláda pod jejím vedením daň z kapitálových výnosů nezavede. Nicméně od té doby se interval od nákupu nemovitosti, kdy kapitálový zisk při prodeji druhé a další nemovitosti podléhá dani, prodloužil z pěti na deset let.
Ardernová je proti kriminalizaci lidí, kteří na Novém Zélandu užívají konopí, a zavázala se uspořádat o této otázce referendum. Nezávazné referendum o legalizaci konopí se konalo souběžně s parlamentními volbami 17. října 2020. Sama Ardernová se k užívání konopí v minulosti přiznala během televizní debaty před volbami. Navrhovaný zákon o legalizaci a kontrole konopí v referendu odmítlo 51,17 % voličů.
V září 2020 Ardernová oznámila, že vláda upustila od plánů na zavedení bezplatného vysokoškolského vzdělání.
Zahraniční politika První oficiální zahraniční cestu podnikla Ardernová 5. listopadu 2017 do Austrálie, kde se poprvé setkala s australským premiérem Malcolmem Turnbullem. Vztahy mezi oběma zeměmi byly v předchozích měsících napjaté kvůli přístupu Austrálie k Novozélanďanům žijícími v zemi. Krátce před nástupem do funkce Ardernová hovořila o potřebě tuto situaci napravit a navázat lepší pracovní vztahy s australskou vládou.