David Teniers mladší nebo David Teniers II (15. prosince 1610 Antverpy – 25. dubna 1690 Brusel) byl vlámský malíř, tiskař, kreslíř, miniaturista, kopista a kurátor uměleckých sbírek. Byl to extrémně všestranný umělec známý svou uměleckou plodností a také inovátor v široké škále žánrů. Maloval historické obrazy, krajiny, portréty a zátiší. Je nejčastěji uváděn jako přední vlámský žánrový umělec své doby. Teniers je obzvláště známý vývojem rolnického žánru, tavernových scén, obrazů galerií, scén s alchymisty a lékaři. Byl to dvorní malíř a kurátor sbírky habsburského arcivévody Leopolda I. Viléma Rakouského, generálního guvernéra Habsburského Nizozemska, milovníka umění. Vytvořil tištěný katalog sbírek arcivévody. Byl zakladatelem Královské akademie výtvarných umění v Antverpách, kde se mladí umělci učili kresbě a sochařině. Teniers chtěl oživit vlámské umění po jeho úpadku po smrti předních vlámských umělců Petera Paula Rubense a Anthony van Dycka počátkem let 1640. Měl velký vliv na další generaci severských malířů, stejně jako francouzských rokokových malířů jako byl Antoine Watteau.
Život náhled|upright=1|Kuřáci
Počátky kariéry v Antverpách David Teniers mladší se narodil v Antverpách jako syn Davida Teniers staršího a Dymphny de Wilde. Jeho otec byl malíř oltářních obrazů a drobných kabinetních obrázků. Tři jeho bratři se také stali malíři: Juliaan III. (1616–1679), Theodor (1619–1697) a Abraham Teniers (1629–1670). Práce jeho dvou nejstarších bratrů je prakticky neznámá, zatímco dílo jeho nejmladšího bratra Abrahama se velmi blížilo stylu Davida. Od roku 1626 David Teniers mladší studoval u svého otce. Na počátku své kariéry s ním také spolupracoval. Společně vytvořili sérii dvanácti obrazů, které vyprávěly příběhy italského epického básníka Torquato Tasso Osvobozený Jeruzalém (Museo del Prado, Madrid). Jeho otec byl často ve finančních nesnázích a dluhy jej občas dostaly i do vězení. David byl tak nucen kopírovat díla starých mistrů aby rodinu podpořil. V letech 1632–33 byl registrován jako wijnmeester (tj. syn mistra) v antverpském uměleckém spolku Cech Sv. Lukáše. V archivu města Antverp je záznam o tom, že v roce 1635 byl Davidovi vydán pas pro návštěvu Paříže. Umělec pravděpodobně také cestoval do Anglie. Dne 29. prosince 1635 podepsal v Doveru smlouvu s antverpským obchodníkem s uměním Chrisostomosem van Immerseel, který v té době žil v Anglii.
náhled|upright=1|vlevo|David Teniers mladší Venkovský trh, kolem 1645
V roce 1636 získal Rubens zakázku od španělského krále Filipa IV., aby vytvořil sérii mytologických obrazů pro výzdobu jeho loveckého zámečku Torre de la Parada nedaleko Madridu. Mytologické scény zobrazené v této sérii byly z velké části založeny na Ovidiových Metamorfózách. Rubens realizoval tuto důležitou zakázku za pomoci velkého množství malířů z Antverp, jako jsou Jacob Jordaens, Cornelis de Vos, Jan Cossiers, Peter Snayers, Thomas Willeboirts Bosschaert, Theodor van Thulden, Jan Boeckhorst, Peeter Symons, Jacob Peter Gowy a další, kteří pracovali podle Rubensových návrhů. Teniers byl také pozván, aby se podílel na tomto projektu a vytvořil obráz podle Rubensova návrhu. Tento obraz je považován za ztracený. Dne 22. července 1637 se Teniers oženil s Annou Brueghel, dcerou Jana Brueghela staršího ze slavné malířské rodiny. Rubens, který byl opatrovníkem Anny po smrti jejího otce, byl svědkem na jejich svatbě. Svým sňatkem Teniers upevnil vztah s Rubensem, který byl dobrým přítelem a častým spolupracovníkem Annina otce. To je potvrzeno skutečností, že při křtu prvního ze sedmi dětí Daniela Davida Tenierse III., byla za kmotru Rubensova druhá žena Hélène Fourmentová. V té době Teniers začal získávat pověst umělce a dostával mnoho zakázek. V roce 1643 si u něho objednala antverpská domobrana Gilda Sv. Jiří skupinový portrét.
náhled|upright=1|Hráči karet
Teniers byl děkanem Antverpského cechu svatého Lukáše v letech 1644–1645. Když se arcivévoda Leopold I. Vilém Rakouský stal v roce 1647 generálním guvernérem jižního Nizozemska, stal se významným patronem Tenierse. Úspěch stoupl umělci do hlavy a on začal tvrdit, že jeho dědeček, Julian Taisnier, který se přistěhoval do Antverp v 16. století z Ath (nyní valonská provincie Hainaut), pocházel z rodiny, která měla oprávnění nosit erb s vyobrazením medvěda. Teniers začal používat tento erb sestávající z medvěda na zlatém poli obklopeném třemi zelenými žaludy. Jeho švagr Jan Baptist Borrekens o tom informoval a Teniersovi bylo zakázáno erb používat.
Dvorní malíř v Bruselu Kolem roku 1650 se Teniers přestěhoval do Bruselu, aby formálně vstoupil do služby arcivévody jako jeho dvorní malíř (pintor de cámara). Arcivévoda Leopold jej požádal, aby se stal kurátorem jeho umělecké galerie, kterou založil ve svém bruselském paláci. Na této pozici nahradil antverpského malíře Jana van den Hoecke (1611 – 1651), který tento úřad zastával ve Vídni. Jedním z klíčových úkolů Tenierse v této pozici bylo dbát o zvětšení arcivévodovy kolekce. Teniers sestavil sbírku pro uměleckou galerii, která zahrnovala nejen jeho vlastní dílo a i práce jiných umělců. Podílel se na nákupu velkého množství italských a obzvláště benátských mistrovských děl z konfiskovaných sbírek anglického krále Karla I. (19. listopadu 1600 – 30. ledna 1649, popraven). Jedním z jeho největších úspěchů bylo získání velké části (přibližně 400 obrazů) sbírky vlastněné Jamesem Hamiltonem, prvním vévodou z Hamiltonu (19. června 1606 – 9. března 1649), který byl blízkým spolupracovníkem a oblíbencem anglického krále a byl stejně jako král popraven v roce 1649. Conde de Fuensaldaña, poručík arcivévody Leopolda I. Wilhelma v jižním Nizozemí vyslal Davida Teniersa mladšího do Anglie v roce 1651, aby koupil obrazy v Pembroke a pravděpodobně i uskutečnil i jiné nákupy. Sbírka arcivévodova rostla. Zahrnovala asi 1300 děl, především předních italských umělců jako Raphael, Giorgione, Veronese a Titian (15 prací tohoto umělce ), stejně jako slavných severských umělců jako je Hans Holbein mladší, Pieter Bruegel starší a Jan van Eyck. Sbírka se stala základem sbírky Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Arcivévoda také prosazoval Teniersovo umění také tím, že rozdával jeho obrazy jiným evropským vládcům jako dary. V důsledku toho se mnozí z těchto vládců také stali Teniersovými patrony, jako naříklad ghentský biskup Anthonius Triest, kníže Frederik Hendrik Oranžský, Kristina, královna Švédska, Vilém II. Oranžský a Filip IV. Španělský. Pouze francouzský král l Ludvík XIV. zdá se nemá v oblibě práci Davida Tenierse. Podle příběhu francouzský král, když mu byl ukázán Teniersův obraz s rolnickou scénou, požádal o co nejrychlejší odstranění těchto magotů (paviánů).
náhled|vlevo|upright=1|David Teniers mladší, Horská krajina s cikánskou věštkyní, kolem 1644–1690
Teniers koupil dům v blízkosti bruselského dvora a v roce 1655 byl povýšen do funkce kamerdiender nebo ayuda de cámara komorníka arcivévody. Bylo velice neobvyklé, aby dvorní malíř sloužil jako komorník u španělského dvora. Ve skutečnosti existoval pouze jeden další takový případ z té doby: Velázquez, jehož cílem bylo také být povýšen do šlechtického stavu. Nedlouho poté, co arcivévoda odstoupil z funkce generálního guvernéra španělského Nizozemska, vrátil se do Vídně i se svou velkou uměleckou sbírkou. Jan Anton van der Baren (1615 – 1687), vlámský kněz a nadaný malíř zátiší se přestěhoval s arcivévodou z Bruselu do Vídně, kde se stal nástupcem Tenierse jako ředitel jeho vídeňské galerie. Teniers se stal také velkým favoritem nového generálního guvernéra Španělského Nizozemska Dona Juana José de Austria, levobočka španělského krále Filipa IV. Kníže se stal jeho žákem a životopisec Cornelis de Bie říká, že princ maloval i portrét malířova syna. Teniersova manželka Enieers zemřela 11. května 1656. Dne 21. října téhož roku se umělec znovu oženil. Jeho druhou manželkou byla Isabella de Fren, 32letá dcera Andrije de Fren, tajemníka Rady Brabantu. Je možné, že Teniersův hlavní motiv pro sňatek se spinster (starou pannou) bylo její poměrně vysoké společenské postavení. Také mu přinesla velké věno. Pár měl čtyři děti, dva syny a dva chlapce. Postoj jeho druhé manželky k Teniersovým dětem z prvního manželství později rozdělil rodinu v bojích o majetek. Teniers požádal španělského krále o přijetí mezi aristokracii, ale žádosti se vzdal poté, co podmínkou bylo vzdát se malování za peníze.
náhled|vpravo|upright=1|David Teniers mladší, Rodinný koncert na terase, kolem 1640–1649
V roce 1660 vydal Teniers své Theatrum Pictorium. Zdá se, že když v lednu 1659 Juana José de Austria ukončil své funkční období generálního guvernéra jižního Nizozemska, Teniers ukončil své aktivity u dvora. Koupil od manžela Hélène Fourment, vdovy po Rubensovi, venkovské panství zvané Tři věže, který se nachází v Perku, poblíž Bruselu a Vilvoorde. Během svého pobytu v Bruselu Teniers nepřerušil své kontakty s Antverpami. Dále udržoval úzké kontakty s antverpskými umělci a také s významnými uměleckými prodejci v Antverpách. Zvláště společnost Matthijs Musson, založená v Antverpách malířem a obchodníkem s uměním, která hrála důležitou roli v popularizaci umělců antverpské školy z 17. století, se zasloužila o budování Teniersovy mezinárodní pověsti. Na přání svých antverpských kolegů z Cechu svatého Lukáše se Teniers stal hybnou silou při založením umělecké školy s názvem Královská akademie výtvarných umění v Antverpách. V té době to byla pouze druhá taková instituce v Evropě po francouzské akademii v Paříži. Umělec použil své kontakty a poslal svého syna do Madridu, aby pomohl při vyjednávání o úspěšném získání požadované licence od španělského krále. V Antverpách se konaly velké oslavy, když 26. ledna 1663 Teniers přišel z Bruselu s královskou chartou, která vytvořila Královskou akademii výtvarných umění v Antverpách, jejíž existence byla výsledkem Teniersovy vytrvalosti. Když v roce 1674 byla existence Akademie ohrožena, Teniers znovu použil svůj vliv na španělském dvoře, aby akademii zachránil. Vzhledem k tomu, že Teniers byl dvorním malířem, nebylo po něm po něm požadováno členství v antverpském uměleckém sdružení Svatého Lukáše. Nicméně v roce 1675 do spolku vstoupil. V pozdějších letech působil Teniers také jako prodejce umění a organizoval umělecké dražby. To ho přivedlo do konfliktu s jeho kolegy, kteří zahájili řízení, které mu zabránilo uskutečnit aukci v roce 1683. Teniers tvrdil, že potřebuje výtěžek z aukce, protože jeho děti ho žalují o majetek. Záležitost byla konečně vyřešena mezi samotnými stranami. Ve svých posledních letech ztratil druhou manželku a absolvoval další soudní řízení o majetek se dvěma přeživšími dětmi druhé manželky. Existuje důkaz, že v těchto letech utrpěl pokles jeho prosperity a jeho výkon klesal. Zemřel 25. dubna 1690 v Bruselu. Mezi jeho žáky patřili Ferdinand Apshoven mladší, Thomas van Apshoven, Jan de Froey, Aert Maes, Abraham Teniers a Aert van Waes. Údajně byl jeho žákem i Gillis van Tilborgh.
Dílo
Vývoj David Teniers byl známý jako tvrdý, nesmírně plodný pracovník, za jeho práci je považováno asi dva tisíce obrazů. Byl extrémně všestranný a vyzkoušel si všechny žánry, které byly ve Flandrech praktikovány, včetně historických témat, žánrových obrázků, krajinomalby a obrazů zátiší. Teniers je obzvláště známý pro rozvoj obrazů s rolníky, obrazů taverny a scény s alchymisty a lékaři. Také maloval mnoho náboženských scén, mezi nimiž vyniká mnoho kompozic, které se zabývají tématy jako Pokušení Sv. Antonína, svatými poustevníky v jeskyních nebo pustinách.
náhled|vpravo|upright=1|David Teniers mladší, Pokušení Svatého Antonína
Rané Teniersovy práce ukazují vliv německého malíře Adama Elsheimera. U tohoto malíře studoval v Římě i jeho otec, který je považován za následníka Elsheimera. Elsheimer byl převážně známý malými obrazy, charakteristickými inovativní úpravou krajiny a světelnými efekty.
náhled|vlevo|upright=1|David Teniers mladší, Rolníci hrající karty, kolem 1630–1645