Pistojský synod byl diecézní synod diecézí Pistoia a Prato, který se ve dnech 19.–28. září 1786 konal za předsednictví místního biskupa Scipiona de' Ricciho a pod patronací toskánského velkovévody Pietra Leopolda. Výraznou osobností na synodu byl Pietro Tamburini, profesor pavijské univerzity. Synod byl pokusem o reformu katolické církve v duchu jansenismu a febronianismu, měl být východiskem národní toskánské synody a reformy církve v Toskánsku. Papež Pius VI. závěry pistojského synodu odsoudil v bule Auctorem Fidei z roku 1794. Jako heretická odsoudil zejména tato tvrzení Pistojského synodu:

Lidé dnes už nemohou porozumět pravdám víry a křesťanské morálce (1) Moc byla Bohem svěřena společenství, aby jím byla demokraticky delegována autoritě, definice církve jako "společenství" (2) Římský papež je jen služebnou hlavou, dostává moc od církve (3) Církev může pouze radit a přemlouvat, ne nařizovat, soudit a trestat (5) Biskup má plnou moc k řízení své diecéze, třeba se snažit o decentralizaci a omezení pravomocí Apoštolského stolce (6) Biskup může vydávat nařízení v rozporu s tradicí a zvyky (7) Kněží mají být soudci spolu s biskupem (10) Rozhodnutí v otázkách víry pocházejí pouze z jisté partikulární církve v minulosti a nejsou dostatečně doloženy (11) Mystické tělo Kristovo sestává jen z Krista hlavy a z věřících, bez hierarchické struktury (15) Morálka, Boží zákon a evangelium jsou jen neuskutečnitelné ideály (19) Milost Boží je jen tehdy pravdivá, když je pocítěna v srdci (21) Strach z pekla není sám o sobě dobrý a užitečný jako nadpřirozený dar k vyhýbání se hříchu a zamilování si spravedlnosti (25) Podíl věřících na Beránku je podstatnou součástí oběti ve mši svaté (28) Pojem transsubstanciace je jen scholastické nástrojem na ochranu vyznání (29) V každém chrámu má být jen jeden oltář podle údajného starobylého zvyku (31) Posvátné relikvie a květiny by neměly být umístěny na oltáři (32) Obřady liturgie by měly být zjednodušeny a měly by se vyjadřovat v řeči lidu a nahlas (33) Obřady svátosti pokání jsou jen přídavky století, snižujícími její důstojnost (34) Název svátosti (pokání) se má ponechat pouze formálně, protože důležité je smíření (35) Vyznávat i lehké hříchy při zpovědi by se nemělo (39) Odpustek je jen upuštěním od pokání, nařízeného pro hříšníka kánony Církve (40) Exkomunikace není duchovním, ale pouze kanonickým trestem, vylučuje dotyčného jen z vnějšího církevního obcování (46) Exkomunikace "ipso facto" nemá jiné účinnosti, nýbrž pouze jako hrozba (47) Formule obecného rozhřešení od exkomunikací, do kterých mohli věřící upadnout, je ve svátosti pokání zbytečná (48) Nižší svěcení mohou být vynechána (51) Z liturgie a z kolegií by měl být odstraněn nižší klérus a měla by se popřát účast laikům (55) Světská moc má právo rozhodovat, kdy je manželství platné i rozhodovat o překážkách jeho uzavření (59, 60) Účinnost kladena v pevný počet modliteb a zbožných pozdravů je obecně pověrčivá (64) V misiích je úplné obrácení jednotlivce vzácné a jeho vnější znaky jsou jen přechodným jásotem a přirozenými emocemi (65) Měl by se usnadnit způsob a otevřít možnosti zapojení lidu do hlasu Církve v liturgii a do modliteb by měl být zaveden lidový jazyk (66) Pouze skutečná neschopnost omlouvá od čtení Písma svatého, protože bez něj se člověku zatmí základní náboženské pravdy (67) Historicko-kritické komentáře k Písmu svatému mají být doporučené kněžím a věřícím na čtení (68) Specifickému kultu uctívání nějakého obrazu na daném místě by se mělo zamezit (70) Panně Marii se nemají přisuzovat jiné tituly a výsady kromě těch, jejichž tajemství je specificky vyjádřeno v Písmu svatém (71) Zavedení nových svátků odvozuje svůj původ od zanedbání zachovávání starých svátků a z falešných představ o jejich smyslu a podstatě (73) Přikázané svátky v průběhu roku mají být přesunuty na neděle (74) Scholastická metoda vytváří složité systémy, vedoucí k probabilismu a laxismu (76) Na smysl církevní služby a úřadů se v průběhu staletí zapomnělo (77) Články víry musí být odděleny od toho, co patří do disciplíny, v níž se má oddělit nezbytné od příliš těžkého břemene (78) Ohledně názorů, diskutovaných na katolických školách nemusí Apoštolský stolec nic definovat a prohlašovat (79) Množství a různost řeholí přirozeně vytváří zmatek a rozruch (82) Malá řeholní obec, žijící v občanské společnosti, aniž byla ve skutečnosti její součástí, vytvářejíc si vlastní monarchii na státě nezávislou, je nebezpečná pro občanské společné dobro (83) Svolání národní rady je dobrým způsobem pro urovnání náboženských sporů (85)

Reference

Literatura J. Carreyre, heslo Pistoie (synode de), in: Dictionnaire de Théologie Catholique. Atti e Decreti del Concilio Diocesano di Pistoja: d. anno 1786 LAMIONI, Claudio (dir.), Il Sinodo di Pistoia del 1786: atti del Convegno internazionale per il secondo centenario, Pistoia-Prato 25-27 settembre 1986, 1991. Text buly Auctorem fidei ve španělštině a latině.

Kategorie:Jansenismus Kategorie:Katolické osvícenství Kategorie:Dějiny Toskánska Kategorie:Hereze odsouzené katolickou církví Kategorie:Evropa v roce 1786