Belgie se zúčastnila 67 ročníků soutěže Eurovision Song Contest, poprvé v roce , byla tak jedním ze sedmi států, které se účastnily prvního ročníku. Jedinými zeměmi, které na soutěži vystupovaly vícekrát než Belgie, jsou pouze , a . Eurovizi Belgie vynechala pouze třikrát, a to v letech , a kvůli špatným umístěním v tomto období. Na soutěži Belgie zvítězila jednou na ročníku .
V prvních dvaceti letech na soutěži Belgie dosáhla nejlepšího výsledku v roce , kdy se zpěvačka Tonia umístila na čtvrtém místě. Dalšího úspěchu země dosáhla na Eurovizi , kdy se belgický reprezentant Jean Vallée, umístil na druhém místě. První a zároveň poslední belgické vítězství přišlo v roce v norském Bergenu, kdy na první příčku dosáhla tehdy třináctiletá Sandra Kim s písní „J'aime la vie“. V nejlepší trojce Belgie naposledy skončila v roce , když skupina Urban Trad prohrála v Rize, když o pouhé dva body nestačila na zástupce Turecka. Poslední Belgie skončila celkem osmkrát, naposledy v roce . Ani jeden bod nezískala Belgie v letech a .
S příchodem semifinálových kol v roce Belgie do finále nepostoupila ani jednou mezi lety a . Od roku se ale belgické výsledky výrazně zlepšily a země dokázala pětkrát skončit mezi deseti nejlepšími – Tom Dice v roce (6. místo), Loïc Nottet v roce (4. místo), Laura Tesoro v roce (10. místo), Blanche v roce (4. místo) a Gustaph v roce (7. místo).
Historie Soutěž Eurovision Song Contest v Belgii organizují dva vysílatelé, vlámská společnost Vlaamse Radio- en Televisieomroep (VRT) a frankofonní společnost Radio télévision belge de la communauté française (RTBF). Každý rok se obě společnosti v organizaci a výběru reprezentanta navzájem střídají, přičemž VRT obsluhuje sudé roky a RTBF liché roky. Tento princip funguje od roku .
Zatímco VRT obvykle organizuje národní výběrové kolo s názvem Eurosong, RTBF reprezentanty volí spíše pomocí interního výběru. Toto pravidlo však neplatí vždy, například v letech , a uspořádala národní kolo i RTBF. VRT zase vsadilo na interní výběr v letech a .
20. století Prvním významnějším belgickým úspěchem na soutěži se stal ročník 1966, kdy se reprezentantka Tonia umístila na čtvrtém místě. Tento výsledek byl v roce 1978 překonán Jeanem Valléem, který skončil na druhém místě. Do roku 1980 Belgie skončila poslední celkem pětkrát, a to v letech 1961, 1962, 1965, 1973 a 1979.
Po dvou poměrně úspěšných ročnících 1982 a 1984 se v roce 1985 Belgie již pošesté umístila na posledním místě. O rok později však Belgie zaznamenala svůj největší úspěch, kdy tehdy třináctiletá Sandra Kim zvítězila s písní „J’aime la Vie“ v norském Bergenu. Přestože sama uvedla, že je jí 15 let a splňuje tak pravidla k účasti, v době soutěže jí bylo pouze 13. I tak jí ale bylo povoleno si trofej ponechat. Současná věková hranice pro reprezentaci na Eurovizi je 16 let, Sandra Kim tak již zůstane nejmladším vítězem soutěže. Tímto úspěchem se Belgie stala poslední francouzsky mluvící zemí s alespoň jednou výhrou, doplnila tak Francii, Lucembursko, Monako a Švýcarsko. Zpěvačka také překonala rekord v počtu dosažených bodů. Získala celkem 176 bodů, tento rekord vydržel až do roku 1993, když vítězné Irsko obrdželo 187 bodů. Belgická reprezentantka získala 77,2 % možného bodového zisku, což je osmý nejlepší výsledek v historii soutěže.
Posedmé Belgie skončila na posledním místě roku 1993. V 90. letech se země dostala do nejlepší desítky pouze jednou na ročníku 1998 v Birminghamu, když reprezentantka Mélanie Cohl dosáhla na šesté místo.
2000–2009 Poosmé a naposledy Belgie skončila na posledním místě v roce ve Stockholmu. Nejlepšího výsledku nového století dosáhla Belgie v roce , kdy zemi reprezentovala skupina Urban Trad zazpívala píseň ve vymyšleném jazyce a se 165 body skončila na druhém místě, pouhé dva body za tureckou vítězkou Sertab Erener. Píseň v imaginárním jazyce předvedla i skupina Ishtar na ročníku , umístila se ale až na 17. místě v prvním semifinále, nepostoupila tak do finále. Neúspěch Belgie zaznamenala také v roce , kdy s jedním bodem skončila na předposledním místě.
2010–2014 Reprezentantem Belgie v roce se stal zpěvák Tom Dice, který dva roky předtím skončil druhý ve vlámské verzi soutěže X Factor. Byl vybrán interně televizí VRT 25. listopadu 2009. Účastnil se prvního semifinále, ve kterém se umístil na prvním místě, a Belgie tak poprvé od zavedení semifinálových kol postoupila do finále. Ve finále pak nakonec skončil na šestém místě, což byl nejlepší belgický výsledek od roku , zároveň nejlepší výsledek vlámského výběru od roku 1959. Všechny ostatní úspěchy totiž Belgii zařídili reprezentanti vybraní televizí RTBF.
V roce Belgii reprezentovala skupina Witloof Bay, která skončila těsně před branami finále, když na 11. místě o jeden bod zaostala za Moldavskem.
Pro ročník vsadila televize VRT na interní výběr reprezentanta a pro tento rok zrušila národní kolo Eurosong. Rozhodla se pro sedmnáctiletou zpěvačku Iris, volbu písně ale nechala na hlasování veřejnosti. V semifinále nakonec s 16 body, tedy druhým nejnižším bodovým ziskem v tomto ročníku, obsadila předposlední příčku a do finále nepostoupila.
Na 58. ročníku soutěže v roce zastupoval Belgii vítěz soutěže The Voice Belgique, Roberto Bellarosa. Byl vybrán interně televizí RTBF. Zpěvák postoupil do finále, kde se umístil na 12. místě.
V roce se společnost VRT opět vrátila k národnímu kolu, pro které bylo vybráno 30 interpretů. Více než 50 % všech diváckých hlasů získal zpěvák Axel Hirsoux. Ze sedmi odborných mezinárodních porot obdržel čtyřikrát nejvyšší možný počet bodů, a tak národní kolo vyhrál. Belgii reprezentoval s pomalou baladou „Mother“. V semifinále nakonec skončil na 14. místě ze 16, a do finále nepostoupil.
2015–2018 V roce vybrala televize RTBF dalšího účastníka soutěže The Voice Belgique, Loïca Notteta. Ten v této soutěži skončil na druhém místě. S písní „Rhythm Inside“ získal v semifinále 149 bodů a z druhého místa postoupil do finále. Tam nakonec obdržel 217 bodů a umístil se na 4. místě. Tento výsledek znamenal nejlepší belgické umístění od roku , a zároveň nejvyšší skóre v historii belgické účasti. Poprvé také došlo k tomu, že reprezentant na čtvrtém místě získal více než 200 bodů.
VRT oznámila 26. května 2015, že se pro další ročník vrátí k národnímu kolu Eurosong. Tentokrát bylo ale vybráno pouhých 5 účastníků. Celé toto národní kolo bylo rozděleno do tří večerů, přičemž diváci mohli hlasovat pouze během toho posledního. S písní „What’s the Pressure“ nakonec soutěž vyhrála zpěvačka Laura Tesoro 17. ledna 2016 a porazila tak další čtyři účastníky, Toma Frantzise, Adila Aaraba, Amaryllis Uitterlinden a Astrid Destuyver. Laura Tesoro vystoupila jako poslední na druhém semifinále a ze třetího místa s 274 body postoupila do finále. Na velkém finále naopak vystoupila jako první a umístila se na 10. místě se 181 body.
Valonský vysílatel RTBF představila reprezentantku pro ročník 2017 22. listopadu 2016. Stala se jí zpěvačka Ellie Delvaux vystupující pod uměleckým jménem Blanche. I ta se v minulosti zúčastnila talentové soutěže The Voice Belgique, stejně jako její eurovizní předchůdci Roberto Bellarosa, Axel Hirsoux a Loïc Nottet. Vzhledem k účasti zpěvačky Laury Tesoro, která Belgii reprezentovala o rok dříve, na soutěži The Voice van Vlaanderen, se Blanche stala již pátou reprezentantkou Belgie se zkušeností na soutěži The Voice v řadě.
Reprezentační píseň „City Lights“ byla televizí oficiálně zveřejněna 8. března 2017. Den předtím však tato skladba unikla na službě Spotify. Blanche se zúčastnila prvního semifinále, ze kterého postoupila dále do finále, kde skončila na 4. místě. Belgie se tak potřetí za jednu dekádu umístila v první šestce. Jindy se tak stalo pouze v 80. letech.
Během eurovizního víkendu v roce 2017 uvedl Peter Van de Veire, známá belgická rádiová osobnost, že společnost VRT vybere reprezentanta pro následující ročník interně. Reprezentantka Laura Groeseneken byla představena 28. září 2017 během talkshow Van Gils & gasten vysílané na rádiu Één. Přestože byla skladba „A Matter of Time" mezi bookmakery jedna z favoritů, umístila se v semifinále až na 12. místě, a poprvé od roku 2014 se tak Belgie nedostala do finále.
Výsledky