Hans Heinrich Ernst Hartung (* 21. září 1904, Lipsko, Německo – 8. prosince 1989, Antibes, Francie) byl německý abstraktní malíř a grafik, známý svou spontánní gestickou malbou. Je řazen k předním představitelům informelu a tašismu.

Život Narodil se v umělecké rodině v Lipsku a v mládí ho ovlivnil Rembrandt, Goya a němečtí malíři jako Lovis Corinth a Max Slevogt, z expresionistů Oskar Kokoschka and Emil Nolde. Roku 1924 začal studovat filozofii a historii umění na Lipské Univerzitě a odtud přešel na Akademii nejprve v Lipsku a později v Drážďanech, kde kopíroval díla starých mistrů. Jeho vztah k umění změnila roku 1926 výstava mezinárodního umění v Drážďanech, kde byli zastoupeni Georges Braque, Juan Gris, Henri Matisse a Pablo Picasso. Rozhodl se opustit Německo z obavy před provincionalismem a vydal se na kole po Itálii a nakonec se usadil v Paříži. Tam kopíroval díla starého i moderního umění, ale nestýkal se s ostatními umělci. Po návštěvě jihu Francie ho tamní příroda inspirovala ke studiu díla Paula Cézanna a zájmu o proporce a pravidlo zlatého řezu.

Roku 1928 navštívil Mnichov a studoval malířskou techniku u Maxe Doernera. O rok později se oženil s norskou abstraktní expresionistkou Annou-Evou Bergman a usadil se s ní nejprve v Leucate ve Francii a později na Menorce (1932-1934). Poprvé vystavoval roku 1931 v Drážďanech. Jeho vazby k Německu oslabila smrt otce v roce 1932 a později odmítnutí jeho kubizujícího stylu jako degenerovaného umění nacistickým režimem. Když se roku 1935 pokusil prodat obrazy v Berlíně, hrozilo mu zatčení a musel s pomocí přítele, řeckého historika umění Christiana Zervose uprchnout zpět do Francie.

Po návratu do Paříže se s ním na dálku a na nátlak tchyně rozvedla jeho žena, byl mu odejmut německý pas a Hartung upadl do depresí. Jeho abstraktní obrazy se neprodávaly a z finančních problémů mu pomáhali přátelé Kandinski, Miró a Mondrian. Zúčastnil se skupinové výstavy v Jeu de Paume, kterou připravil jeho přítel a kurátor Christian Zervos a pravidelně vystavoval na Salon des Surindépendants (1935, 1937, 1945). Sochař Julio González mu nabídl svůj ateliér a roku 1939 se Hartung oženil s Gonzálesovou dcerou Robertou. Roku 1939 ho jako cizince německé národnosti zatkla francouzská policie a byl několik měsíců vězněn. Po propuštění v prosinci 1939 vstoupil do Cizinecké legie, ale již roku 1940 byl demobilizován.A.-P. Comor, La Légion étrangère, histoire et dictionnaire, Paris, Éditions Robert Laffont, 2013, p. 452-453 Utekl pak s Gonzálesovou rodinou na jih Francie a po smrti Julia Gonzálese (1942) přešel do Španělska, kde byl uvězněn sedm měsíců v koncentračním táboře Miranda del Ebro. Podařilo se mu uprchnout do Severní Afriky, kde znovu vstoupil do Cizinecké legie pod jménem Pierre Berton. V bitvě u Belfortu roku 1944 přišel o pravou nohu. Po skončení války získal roku 1945 francouzské občanství a byl vyznamenán Válečným křížem (Croix de Guerre) a jmenován Grand officier de l'ordre national de la Légion d'honneur.

Roku 1947 měl první samostatnou výstavu v Paříži v Galerie Lydia Conti a ve druhé polovině 50. let se jeho malba dočkala uznání a ocenění na výstavách v Galerie de France (1956) a Galerie Craven. Roku 1956 také obdržel "Prix Guggenheim" a byl jmenován čestným členem Akademie der Künste v Berlíně.Art Directory: Hans Hartung Roku 1957 se znovu oženil s Annou-Evou Bergman. Roku 1960 mu byla udělena Mezinárodní Grand Prix na benátském Bienále. Měl retrospektivní výstavu v Musée national d'art moderne, Paris (1969) a autorskou výstavu v Metropolitan Museum of Art, New York (1975) a Musée d'art moderne de la Ville de Paris (1980). Roku 1976 vyšly poprvé jeho memoáry pod názvem "Autoportrait". Roku 1977 se stal členem Académie des Beaux-Arts in Paris. Zemřel v Antibes ve věku 85 let.La mort de Hans Hartung Le Peintre, Puis Pionnier classique de l ' "abstrakce" est mort, Vendredi 8 décembre, à l'âge de quatre-vingt-cinq ans , Le Monde. 11-12-1989, s. 1

Dílo Hartungova malba ze zralého období je gestuální, kaligrafická a téměř monochromatická. Je charakteristická dlouhými paralelními tahy štětce nebo škrábanci. V Evropě je vnímán jako protějšek amerických abstraktních expresionistů. Hartung ovlivnil zejména mladé americké malíře v 60. letech (Helen Frankenthaler, Sam Francis) a stál u zrodu americké lyrické abstrakce 60. a 70. let.

Zastoupení ve sbírkách (výběr) Metropolitan Museum of Art, New York Museum of Modern Art, New York Solomon R. Guggenheim Museum, New York The Art Institute of Chicago Tate Gallery, London Centre national d’art et de culture Georges Pompidou, Paris Stedelijk Museum, Amsterdam Haifa Museum of Art National Gallery of Australia in Canberra Hirshhorn Museum and Sculpture Garden in Washington, D.C.

Filmové dokumenty Visite à Hans Hartung, režie Alain Resnais (1947) Hans Hartung, režie Christian Ferlet (1971)

Reference

Přeloženo z několika jazykových verzí Wikipedie a zdrojů uvedených v odkazech

Literatura Hans Hartung, Autoportrait, Edited by Fondation Hartung-Bergman. Introduction by Thomas Schlesser, Dec. 2016, Rolf Wedewer: Die Malerei des Informel. Weltverlust und Ich-Behauptung, Deutscher Kunstverlag, München, 2007. Annie Claustres, Hans Hartung. Les aléas d'une réception, Dijon, Les Presses du réel, 2005, Pierre Daix, Hartung, Paris, Bordas/Gervis, 1991 Pierre Descargues, Hartung, Paris, Éditions Cercle d'Art, 1977 Jiří Siblík, Hans Hartung, Odeon Praha 1967 Umbro Appolino, Hans Hartung, Milan, Fratelli Fabbri, 1966 Jean Tardieu, Hans Hartung, Paris, Éditions Fernand Hazan, 1962 Roger Van Gindertael, Hans Hartung, Paris, Éditions Pierre Tisné, 1960 Madeleine Rousseau et Ottamar Domnick, Hans Hartung, préface de James Johnson Sweeney, Stuttgart, Domnick Verlag, 1949

Externí odkazy

Díla Hanse Hartunga, Réunion des musées nationaux Hans Hartung on Artnet: 5,893 obrazů Guggenheim Museum: collection online De Sarthe Gallery: Hans Hartung

Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Francouzští malíři Kategorie:Narození 21. září Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Lipsku Kategorie:Úmrtí 8. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1989 Kategorie:Úmrtí v Antibes Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Médaille militaire Kategorie:Komandéři Řádu umění a literatury Kategorie:Nositelé Válečného kříže 1939–1945 Kategorie:Nositelé Maxmiliánova řádu za vědu a umění Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Velkého záslužného kříže s hvězdou Záslužného řádu Německa