Marie Řecká a Dánská (Řecky: Πριγκίπισσα Μαρία της Ελλάδας και Δανίας; 3. března 1876 – 14. prosince 1940) se narodila jako páté dítě a druhá dcera Jiřího I. Řeckého a Olgy Konstantinovny Romanovové. Byla sestrou krále Konstantina I. Řeckého a sestřenicí ruského cara Mikuláše II. a krále Jiřího V. ve Spojeném království.
Narodila se jako řecká a dánská princezna a vzdělání získala v Athénách u soukromých učitelů. Její otec jí vštípil velkou lásku k Řecku a po celý život zůstala horlivou vlastenkou. Provdala se za ruského velkoknížete Georgije Michajloviče, svého bratrance z prvního kolena, který se jí pět let dvořil. Svatba se konala v roce 1900 na Korfu. Manželé se usadili v Petrohradě a měli dvě dcery: kněžnu Ninu (1901–1974) a kněžnu Xenii (1903–1965).
Velkokníže Georgij Michajlovič pro ni nechal postavit dům na Krymu a byl oddaným otcem i manželem, ale manželství bylo nešťastné. Princezna Marie, po svatbě známá jako velkokněžna Marie Georgievna Ruská, si nestihla zamilovat ani svého manžela, ani svou adoptivní zemi. Stýskalo se jí po rodném Řecku a nikdy se nepřizpůsobila životu v Rusku. V průběhu let se svému manželovi odcizila a využívala každé příležitosti k pobytu v zahraničí. V době vypuknutí první světové války trávila se svými dcerami dovolenou v Anglii a rozhodla se do Ruska nevrátit. Během konfliktu byla patronkou tří vojenských nemocnic v Harrogate, které štědře financovala.
Její manžel byl po revoluci uvězněn v Rusku a v lednu 1919 byl spolu s několika dalšími příbuznými Romanovců zastřelen bolševiky. Ve svém vdovství, zbavena ruských příjmů, čelila velkokněžna Marie vážným finančním potížím. V roce 1920 se vrátila se svými dcerami do Řecka. Tam navázala vztah s admirálem Periklesem Ioannidisem, který byl velitelem lodi, na níž se vrátila do Athén. V roce 1922 se vzali. Vyhlášení druhé řecké republiky v roce 1924 ji poslalo do exilu. Princezna se vrátila a několik let žila v Británii, v roce 1926 se usadila se svým druhým manželem v Římě. V Itálii žila více než deset let, dokud ji vypuknutí řecko-italské války v roce 1940 nepřinutilo vrátit se do rodného Řecka. Byla ve špatném zdravotním stavu a staral se o ni její synovec řecký král Pavel a jeho manželka Frederika. Zemřela, když se řecká královská rodina chystala odjet do exilu. Zanechala po sobě knihu vzpomínek, kterou posmrtně vydali její vnuci pod názvem Romanovský deník.
Původ a dětství vlevo|náhled|upright=0.9|Princezna Marie Řecká a Dánská se svou matkou řeckou královnou Olgou, 1877 Princezna Marie Řecká a Dánská se narodila 3. března 1876 v královském paláci v Athénách jako páté dítě a druhá dcera řeckého krále Jiřího I. a ruské velkokněžny Olgy Konstantinovny. Mariin otec se narodil jako dánský princ, a tak byla řecká královská rodina součástí dánské královské rodiny.
Kněžna Marie, přezdívaná „řecká Minnie“, aby se odlišila od starší „Minnie“, své tety z otcovy strany (ruské carevny Marie Fjodorovny), vyrůstala v početné rodině s osmi dětmi. Jedna sestra, jménem Olga, zemřela v dětství, ale měla pět bratrů: Konstantina, Jiřího, Mikuláše, Ondřeje, Kryštofa a jednu žijící sestru Alexandru.
Král Jiří a královna Olga byli oddanými rodiči, kteří svým dětem poskytovali šťastné a útulné prostředí. Řecká královská rodina nebyla na královské poměry bohatá a žila prostě a jednoduše. V průběhu roku se podle pravidelného schématu stěhovali po různých svých nemovitostech: Rok začínali v královském paláci v Athénách, o nedělích často navštěvovali Themistoklés, malé královské sídlo u vjezdu do přístavu Pireus, na jaře se přesunuli do Mon Repos, rodinné královské vily na ostrově Korfu. Během dubna cestovali po řeckých provinciích, přičemž si každý rok vybrali jiný region. V létě řecká královská rodina pobývala v Tatoi v horách severně od Athén až do poloviny října, než se na zimu vrátila do královského paláce.
Král Jiří byl přísný a náročný otec, ale v rozporu s obecným přístupem té doby věřil ve šťastné a dovádivé děti. Marie a její sourozenci byli rozpustilí, dělali lumpárny, dokonce podnikali projížďky na kole dlouhými chodbami královského paláce, někdy pod vedením samotného krále.
Marii a její sourozence vychovávaly britské chůvy a vzdělávaly guvernantky a soukromí učitelé. Jejich prvním jazykem byla angličtina. Mezi sebou mluvily řecky a s rodiči anglicky. Mariino vzdělání se řídilo konvencemi pro princezny té doby. Důraz byl kladen na jazyky, kromě rodné řečtiny se učila německy, anglicky a francouzsky. Studovala matematiku, historii, literaturu a zeměpis. Kromě toho se učila dvorní etiketě, pravoslavnému náboženství, kreslení, malování, hudbě, tanci a učila se hrát na klavír. Věnovala se také jízdě na koni, gymnastice a chodila na hodiny zpěvu. náhled|Princezna Marie Řecká a Dánská se svou sestřenicí ruskou velkokněžnou Xenií Alexandrovnou, 1890 Protože Mariini nejstarší bratři již byli zaměstnáni studiem, vyrůstala blíže své sestře Alexandře a bratru Mikulášovi, kteří byli starší než ona. Byla malá a snědá, méně hezká než její sestra, ale živější. Rodinná setkání ji mnohokrát zavedla do zahraničí. V roce 1882 navštívila německý Wiesbaden a v roce 1886 ji matka poprvé vzala do Ruska, kde pobývali u Romanovců v Pavlosku, domě její babičky z matčiny strany.
Každé dva roky trávila princezna Marie prázdniny v Dánsku, kde navštěvovala své prarodiče z otcovy strany. V paláci Fredensborg na ostrově Zéland se Marie a její sourozenci setkávali na velkých rodinných setkáních se svými ruskými a britskými bratranci a sestřenicemi. Se dvěma z nich se spřátelila na celý život: velkokněžnou Xenií Ruskou a princeznou Viktorií Britskou.
Král Jiří I. vštípil svým potomkům velkou lásku k Řecku. Říkával jim: „Nikdy nezapomínejte, že jste cizinci mezi Řeky, a dbejte na to, aby si na to nikdy nevzpomněli.“ V důsledku toho zůstala po celý život intenzivně řecká. Jako dítě plakala, když jí řekli, že patří k cizí dynastii a nemá řeckou krev. V dospělosti se vždy dívala na Athény jako na svůj domov.
Lidová touha sjednotit všechny Řeky na jednom území (Megali Idea) vedla na Krétě k povstání proti turecké nadvládě. V únoru 1897 vyslal král Jiří svého syna, prince Jiřího, aby se zmocnil ostrova. Na podporu krétské věci překročila řecká vojska makedonské hranice a Abdul Hamid II. vyhlásil válku. Během konfliktu královna Olga zorganizovala vojenskou nemocnici a princezna Marie sloužila jako zdravotní sestra. Řecko-turecká válka v roce 1897 dopadla pro špatně připravené Řeky zle, byli nuceni vzdát se Kréty pod mezinárodní správu a souhlasit s menšími územními ústupky ve prospěch Turků a s peněžním odškodněním.
Od sňatku své sestry Alexandry v roce 1889 se princezna Marie stala otcovým oblíbeným dítětem a stálou společnicí. Pomáhala otci jako jeho neoficiální sekretářka, protože její matka, královna Olga, trpěla špatným zrakem. Dne 27. února 1898 se otec s dcerou vraceli z projížďky v kočáře na pláž ve Faleronu, když na ně vystřelili dva střelci. Král se pokusil chránit svou dceru; oběma se nic nestalo, i když byl zraněn lokaj a oba koně. Později byl na místě atentátu postaven kostel.
Manželství vlevo|náhled|Řecká princezna Marie a ruský velkokníže Georgij Michajlovič, 1896 Princezna Marie chtěla strávit celý život v Řecku, místo aby následovala tradiční cestu tehdejších princezen, které se musely provdat za cizího prince a odstěhovat se do ciziny. V pozdním mládí se zamilovala do řeckého prostého muže, ale rodiče jí nedovolili uzavřít nerovný svazek.
Bylo jí právě dvacet let, když ji v dubnu 1896 během olympijských her v Athénách požádal srbský král Alexandr I. (poslední představitel dynastie Obrenovićů) o ruku. Princezna Marie shledala krále Alexandra příliš ošklivým a odmítla ho.
Marie od dětství mnohokrát navštívila Rusko se svou matkou, která zůstala velmi spjata se svou rodnou zemí. Obvykle pobývaly v Pavlovském paláci u babičky princezny Marie z matčiny strany, velkokněžny Alexandry Josifovny. Během pobytu v Rusku v létě 1894, na svatbě své sestřenice velkokněžny Xenie s velkoknížetem Alexandrem Michajlovičem, se princezna Marie zakoukala do ženichova bratra, ruského velkoknížete Georgije Michajloviče, který byl bratrancem její matky z prvního kolena, ten však o ni tehdy neměl zájem. Při další návštěvě Ruska na podzim roku 1895 se znovu setkali na dvorním plese, tentokrát jí připadal příliš starý a nudný a už o něj neměla zájem, on se naopak zamiloval do ní a požádal ji o ruku, ona ho odmítla ke zděšení Mariiny matky, královny Olgy, která byla pro ruský sňatek své dcery.
Na jaře 1896 přijel do Athén velkokníže Georgij Michajlovič a při hře kulečníku ji požádal o ruku. Přijala ho a zasnoubení bylo oficiálně oznámeno 4. dubna 1896. Svatba se měla konat o několik měsíců později v létě. V říjnu si to však rozmyslela a poté, co dvakrát odložila termín svatby, zasnoubení zrušila.
Ruský velkokníže Georgij Michajlovič na svém záměru trval pět let. Dvakrát ročně žádal o ruku kněžnu Marii, která ho stále odmítala. Nakonec zasáhl car Mikuláš II. a řekl velkoknížeti, aby učinil už jen jeden pokus a vzdal se. Georgij Michajlovič přijel do Řecka na jaře 1900. Tentokrát řecká princezna pod tlakem své rodiny jeho nabídku k sňatku konečně přijala, avšak neochotně. Dala jasně najevo, že pro ni je to sňatek z rozumu a že své city nehodlá měnit. Než si to rozmyslela, královna Olga svatbu uspíšila. Svatba se konala v Řecku v kostele staré benátské pevnosti na Korfu 12. května 1900. Jednalo se o poměrně jednoduchý obřad s recepcí v rezidenci řecké královské rodiny na Korfu. Tehdy jí bylo 24 let a jejímu manželovi 37 let.
Ruská velkokněžna náhled|Velkokněžna Marie s manželem, 1900 Po svatbě se manželé nalodili na řeckou královskou jachtu a odpluli do Neapolského zálivu. V Itálii strávili líbánky a cestovali po Rakousku-Uhersku. Z Vídně se přes Varšavu dostali do Ruska. Řeckou princeznu Marii, v Rusku známou jako velkokněžnu Marii Georgijevnu Ruskou, Romanovci přivítali jako jednu ze svých, její matka, řecká královna Olga, byla rodem ruská velkokněžna, sestřenice ruského cara Alexandra III. Mariin otec, řecký král Jiří, byl oblíbeným bratrem carevny Marie Fjodorovny. Marie byla sestřenicí cara Mikuláše II., kterého znala celý život.
Velkokněžna Marie se s manželem usadila v bytě v Novomichajlovském paláci na Palácovém nábřeží v Petrohradě, který patřil jejímu tchánovi, velkoknížeti Michailu Nikolajeviči. Velký palác sdíleli s ovdovělým otcem velkoknížete a dvěma svobodnými bratry, velkoknížetem Nikolajem Michajlovičem a velkoknížetem Sergejem Michajlovičem, s nímž se Marie Gerogijevna obzvlášť sblížila. Rodina měla jako letní venkovské sídlo Michajlovskoje nedaleko Peterhofu. Velkokníže Georgij Michajlovič měl v mládí zranění jedné nohy, které omezilo aktivní vojenskou kariéru, o kterou by stál; svůj čas věnoval funkci ředitele muzea Alexandra III., kam přestěhoval svou rozsáhlou numismatickou sbírku.
Dva dny poté, co carevna Alexandra Fjodorovna porodila svou čtvrtou dceru, velkokněžnu Anastasii Nikolajevnu, porodila velkokněžna Marie Georgijevna 20. června 1901 své první dítě, kněžnu Ninu Georgijevnu. O dva roky, dva měsíce a dva dny později, 22. srpna 1903, se jí narodila druhá dcera a poslední dítě, kněžna Xenie Georgijevna. Krátce po narození Xenie ochrnul tchán velkokněžny Marie po mrtvici a natrvalo se přestěhoval do jižní Francie, aby se zotavil. vlevo|náhled|Velkokněžna Marie Georgijevna se svou starší dcerou kněžnou Ninou Georgijevnou na portrétu K. Makovského, 1901/1902