náhled|205px|Rozhovor Kršny a Ardžuny na poli Kurukšétra Bhagavadgíta (v dévanágarí भगवद्गीता, v českém překladu „Píseň Vznešeného“) je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy, nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25–42 knihy Bhíšmaparvan).

Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. a kol., Základy asijských náboženství I, Univerzita Karlova, Praha: 2004 Je rozdělena na 18 zpěvů (kapitol) a dohromady má 700 veršů. Podle tradice je nedílnou součástí Mahábháraty, jejíž děj se odehrává přibližně v letech 3200–3100 př. n. l.

Původní podoba Rudolf OttoOTTO, R., Die Lehrtraktate der Bhagavad-Gita. Tübingen: 1935 usiloval především o zjištění těch částí, které byly součástí původní podoby Bhagavadgíty (tzv. Urgíta). Podle jeho názoru patří k Urgítě pouze ty pasáže, které mají souvislost se samotným dějem Mahábháraty. Ostatní části byly dodány později. Urgíta by se tedy skládala z těchto částí: I. zpěv; II. zpěv 1–13, 20, 22, 29–37; X. zpěv 1–8; XI. zpěv 1–51; XVIII. zpěv 58–61, 66, 72–73.

Ostatní, naukové části rozdělil Otto do dvou částí po čtyřech traktátech. Podle Otta začíná druhou polovinou Bhagavadgíty. První část obsahuje častá opakování a to podle Otta znamená, že je dílem mnoha autorů, protože jeden by se tak často neopakoval.

1. (XI. 52 – XII. 20) – čistě bhaktický text 2. (XIV–XV) – bhakticky orientován, ale spojen i se sánkhjovou spekulací 3. (XVI–XVIII. 57) – obsahuje tři části 4. (XIII) – blízký druhému 5. (V) – rozbírá vztah sánkhji a jógi 6. (VI–IX) – vychází z 5. 7. (II. 38 – IV. 42) – představuje netypickou jógu zaměřenou na íšvaru 8. (X. 12–42) – slouží k oslavě Kršny

Do všech těchto traktátů jsou podle Otta vložené různé krátké glosy od pozdějších autorů.

Rodokmen Kuruů Hlavními účastníky bitvy u Kurukšétry je sto synů slepého krále Dhrtaráštry (Kuruovci) a pětice synů jeho bratra Pándua (Pánduovci). Bhíšma je velitelem kuruovců a Dhrštadjumna, syn Drupady, je velitelem pánduovců. Dróna je učitelem, který zasvětil do válečnictví jak kuruovce, tak i pánduovce. Ardžuna je nejlepším bojovníkem pánduovců. Jeho nejstarší bratr Judhišthira je podle Bhagavadgíty vládcem světa. Kurukšétra neboli "pole Kuruů" se prostírá u Hastinápuru poblíž dnešního Dillí. Na tomto poli se odehrál bratrovražedný boj mezi kuruovci a pánduovci. Slepý král Dhrtaráštra stále formálně vládne, ale veškerou moc má jeho syn Durjódhana. Pánduovci před mnoha lety dostali pustou polovinu království, ale s Kršnovou pomocí tam vybudovali skvostnou říši a stali se prakticky vládci světa. Jejich bohatství a slávu jim Durjódhana záviděl a nakonec je lstivě o toto království obehrál v kostkách. Pánduovci následně strávili třináct let ve vyhnanství a nakonec žádají své království zpět. Durjódhana odmítl a nyní se pánduovci domáhají práva na své království na bitevním poli. Kršna, bratranec Ardžuny, patřící k rodu jaduovců, jemuž vládne jeho starší bratr Balaráma, se marně pokoušel oba spřízněné rody usmířit. Připojil se tedy na stranu pánduovců a stal se Ardžunovým vozatajem a poradcem. Pět synů Pánduových jsou: Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva. Saňdžaja je tajemníkem slepého krále Dhrtaráštry. Sourozenci Purudžit a Kuntibhódža chrání zadní kola Ardžunova bojového vozu. Subhadrá je Ardžunovou manželkou. Bhíšma byl vychovatelem Dhrtaráštrovým i Pánduovým. Karna, jeden z nejlepších bojovníků, je synem Kuntí a Súrji a nevlastním bratrem pánduovců, ale bojuje na straně kuruovců. Krpa je švagr Drónův. Sómadatta je synem krále Sómadatty a Ašvattháman je synem Drónovým. Jujudhána je Ardžunův žák, patří k rodu jaduovců a je jedním z nejmocnějších bojovníků.

Schéma 1. Vjása je syn světce Parášary a rybářovy dcery Satjavatí. Je účastníkem i vypravěčem Mahábháraty a je inkarnací Boha. 2. Bhíšma je syn krále Šantánua a bohyně Gangy. Protože se jeho otec oženil se Satjavatí, když bohyně Ganga odešla, slíbil, že nebude požadovat trůn a zůstane bezdětný. 3. Aby byla královská linie Kuruů udržena, byli Pándu a Dhrtaráštra na žádost královny Satjavatí společně vychováni Bhíšmou. 4. Pánduovci jsou právoplatnými dědici a jsou syny různých bohů. 5. Karna je Pánduův nevlastní syn, protože se narodil ještě před sňatkem Pándua s Kuntí. A. Kuntí je první žena krále Pándua a matka jeho synů Judhišthiry, Bhímy a Ardžuny. B. Mádrí je druhá žena krále Pándua a matka dvojčat Nakuly a Sahadévy.

Komentáře Dva základní filosofické přístupy komentářů jsou ty, které následují tradici bhakti neboli devocionálního monoteismu a ty, které vycházejí z advaita-védánty neboli filosofie jedné reality.

Nejstarší a nejvlivnější komentář se přisuzuje zakladateli advaita-védantské indické filosofické školy Ádi Šankarovi, který žil v letech 788 až 820 n. l. a je také znám jako Šankaráčárja. Šankara komentoval většinu 700 veršů Bhagavadgíty (začíná od verše 2.10) a jeho komentáře byly přijaty všemi pozdějšími komentátory. Předním komentátorem školy višišta-advaita je Rámanudža, který žil v 11. století n. l. Rámánudžův komentář všeobecně ukazuje, že cesta k osvobození je oddaností k Bohu (bhakti jóga). Madhvův (také Madhváčárja, 1199 až 1276 n. l.) komentář je založený na principech dvaita-védánty. Podle této školy je „pět rozdílů“ (paňča bhéda): 1. mezi pánem, íšvarou (universální duší) a džívou (individuální duší), 2. mezi džívami vzájemně, 3. mezi íšvarou a hmotou (prakrti), 4. mezi džívou a hmotou, 5. mezi hmotou a hmotou. Jedním z poměrně nových, ale velice populárních komentářů je od A. C. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, zakladatele ISKCONu (hnutí Haré Kršna), který shrnuje i komentáře Rámánudži, Višvanátha Čakravartího, Baladéva Vidjábhúšana a Bhaktivinóda Thákura.

Obsah Bhagavadgíta začíná ve chvíli, kdy slepý král Dhrtaráštra žádá moudrého Saňdžaju, aby mu vyprávěl, co se děje na bitevním poli Kurukšétra. Saňdžaja (žák Vjásy) je jasnovidný a jeho vyprávění prolíná celou Bhagavadgítu.

Hlavní téma Hlavním tématem je rozhovor mezi Ardžunou a Kršnou uprostřed bitevního pole. Ardžuna, přední bojovník pánduovců, zjišťuje, že v nepřátelské armádě je mnoho příbuzných a svěřuje se svému vozataji Kršnovi:

„ó Kršno, když vidím své vlastní příbuzné, chtivé boje, v bojovém seskupení, údy mi malátní, vysychá mi v ústech, chvěji se po celém těle a vlasy se mi ježí. Luk Gándíva mi z ruky padá a kůže na mně jen hoří. Nemohu se udržet na nohou a mysl jako by mi bloudila. Vidím zlověstná znamení, ó Kéšavó; a v tom, že v boji mám zabíjet příbuzné, nespatřuji nic dobrého.“

Kršnova odpověď na Ardžunovy pochybnosti je hlavní náplní celé Bhagavadgíty.

Odpověď Mahariši Maheš Jógí doslova říká: „Ať každý člověk využije praktickou moudrost, kterou poskytuje verš 45, druhé kapitoly a tím vylepší všechny aspekty svého života a získá věčnou svobodu v božském vědomí.“

Bhagavadgíta zpěv II. Jóga a vědění verš 45. traigunjavišajá védá nistraigunjó bhavárdžuna nirdvandvó nitjasattvasthó nirjógakšéma átmaván

(„Védy pojednávají o třech gunách, zbav se vlivu tří gun, ó Ardžuno, zbav se protikladů, zůstaň pevný v sattvě, nevlastni nic (jiného), než sama sebe.“)

Bhagavadgíta zpěv II. Jóga a vědění verš 48. jógastha kuru karmáni sangam tjaktvá dhanandžaja siddhjasiddhjóh samó bhútvá samatvam jóga učjaté.

(„Vytrvej v józe, ó Dhanandžajo, konej svou povinnost, zůstaň ale neovlivněn úspěchem či neúspěchem; takovému vyrovnanému stavu mysli se říká jóga.“)

Poselství Otázka a odpověď v Bhagavadgítě mají za úkol rozhodnout spor, který začal už v upanišadách a v raném buddhismu – má člověk jednat nebo se zcela vzdát činorodé aktivity. Bhagavadgíta říká: jednat, ale vzdát se plodů svých činů. Bhagavadgíta ukazuje techniku, kterou je možné dosáhnout stavu jógy v kapitole VI.11–14: „Vyhledá si skryté místo, aby očistil své srdce. Nechť je to místo suché, se sedátkem ani příliš vysokým, ani příliš nízkým, a budiž to místo trvalé! Nechť je vystláno posvátnou trávou kuša a pokryto antilopí kůží a lněným plátnem! A tam ať usedne s myslí zaměřenou k jednomu bodu a s utišenými smysly se očisťuje. Nechť drží své tělo rovně a nehybně, šíj pevně a hlavu zpříma! Nechť má oči pevně upřeny na špičku nosu, aby zrakem nebloudil po okolí. A se srdcem klidným a nebojácným, s myslí zvládnutou a na mne upnutou, nechť tu sedí v rozjímání, pevný v slibu čistoty a všemi svými myšlenkami pohroužený v Mou nekonečnou podstatu!“ Bhagavadgíta ukazuje cestu oddanosti bhakti, která vede k mókše, osvobození z koloběhu zrození a smrti samsáry. „Lze mne však, Ardžuno, takto spatřit a pravdivě poznat a proniknout naprostou oddaností, ó hubiteli nepřátel.“ Z filosofického hlediska dává Bhagavadgíta odpověď na pět základních pojetí pravdy:Bhagavad Gítá as it is , dostupné online: 25-1-2009 íšvara (bůh) džíva (duše) prakrti (hmota) karma (činnost) kála (čas)

Shrnutí zpěvů

Ardžunovy pochybnosti Ardžuna žádá Kršnu, aby zajel s bitevním vozem mezi oba znepřátelené rody. Když vidí své příbuzenstvo, začne pochybovat a říká: „Je možné spáchat tak velký zločin a zničit své vlastní příbuzenstvo v touze po moci a slávě? Není pro mě lepší vzdát se bez boje a dát se zabít neozbrojený, než zabíjet příbuzné se zbraní v ruce?“

Jóga a vědění Ardžuna se svěřuje Kršnovi se svými pochybnostmi. Kršna vysvětluje: „Jednej v souladu se svou vlastní dharmou a nepochybuj, protože pro válečníka není nic lepšího, než aby vedl spravedlivý boj. Vytrvej v józe, ó Ardžuno, konej svou povinnost, zůstaň ale neovlivněn úspěchem či neúspěchem.“

Činnost bez lpění Ardžuna chce vědět, proč musí bojovat. Kršna vysvětluje: „Konej vždy svou přidělenou povinnost bez touhy po odměně. Musíš jednat s ohledem a ku prospěchu všech. Proto, nejlepší z potomků králů, zvládni nejprve své smysly a vyhlaď tužby, tyto zlovolné hubitele poznání a rozlišení.“

Tradice vědění Ardžuna se ptá: „V jaké tradici se toto vědění uchovalo?“ Kršna vysvětluje: „Toto prastaré vědění o józe, které bylo velmi dobře utajeno, nyní já sděluji tobě, neboť jsi se mi oddal a jsi můj přítel. Proto, když jsi rozetnul ostřím poznání pochyby, zrozené z nevědomosti, jež sídlí v tvém srdci, najdi útočiště v józe, povstaň ó Bhárato.“

Činnost v oddanosti Ardžuna se ptá: „Co je lepší, zřeknutí se činnosti nebo být činný?“ Kršna vysvětluje: „Není rozumné mluvit o sánkhje a o józe jako o odlišných (cestách). Jenom jógín jedná tělem, myslí, intelektem a smysly bez pout a pro očistu sama sebe. Jenom ten pro kterého je osvícení nejvyšším cílem je navždy osvobozen.“

Jóga a meditace „Jógín zastaví změny mysli poznáním její neprojevené podstaty. Dlouhodobě a v samotě ztiší mysl tím, že nic neočekává a nic nevlastní. Na čistém, chráněném místě si upraví pevné místo, ani vysoko, ani nízko a pokryje je kušaKuša – druh trávy v Indii trávou, kůží a látkou jedno přes druhé. Na toto místo usedne a začne provádět jógu osvěcující mysl.“

Vědění a moudrost Kršna vysvětluje: „Je osm vnějších projevů mé podstaty: země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, intelekt a jáství. Věz, že nejsem v ničem, ale všechno je ve mně. Věz, že jiná je má vyšší podstata – jívabhútám,Džívábhútam – individuální duchovní podstata která tvoří a udržuje svět. Ve mně je obsaženo to největší i to nejmenší.“

Nepomíjivost brahma Ardžuna se ptá: „Co je brahma?“ Kršna vysvětluje: „Brahma je svrchovaný, nepomíjivý vesmírný princip a to, čemu se říká vnitřní podstata všeho. Karmy jsou důsledky (visargah) vzniklé vývojem bytostí. Adhibhúta je pomíjivá příroda, adhidaiva je nepomíjivý věčný duch a adhijadžňa je osobní obětní jáství, ó nejlepší z vtělených.“

Důvěrné vědění