Michal Cihlář (* 16. září 1960 Praha) je český grafik, ilustrátor, fotograf a výtvarník. Kromě volné grafiky, kterou provádí téměř výhradně technikou vícebarevného nebo kolorovaného linorytu, se zabývá ilustrací, fotografií, autorskou knihou, koláží, návrhy tapet, papírovou plastikou a známkovou tvorbou. Je synovcem sochaře Karla Hladíka a manželem Veroniky Richterové.
Život Michal Cihlář od dětství kreslil a již v sedmi letech uspěl v soutěži dětské kresby. Navštěvoval LŠU, vyráběl vlastní časopis Vločka a jako jedenáctiletý získal v celostátní soutěži 2. místo za kresbu temperou. V letech 1976-1980 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou . Soukromě se věnoval sbírání obalů žvýkaček a v sedmdesátých letech vytvořil jednu z největších českých sbírek, čítající 7,5 tisícovky kusů z 85 zemí. Z této sběratelské vášně se vyvinul sklon k pop-artu a vycházejí z ní i některá tematická díla z pozdější doby (Trojice, 1983-2002, 3000 výstřižků sestavených jako koláž, 962 brejlatejch, Velká sbírka malých fragmentů).Volf P, 2004, s. 11
Jeho první pokus o přijetí na vysokou školu nevyšel a rok 1980 strávil ve Studiu kresleného filmu Bratři v triku. Roku 1981 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Knižní kultury a písma (prof. Milan Hegar, Přemysl Rolčík, Jan Solpera). Během studia poprvé vystavil své práce v Kulturním domě DP v Praze (1982). V letech 1984-1986 se zúčastnil čtyř neoficiálních výstav Konfrontace, které organizovali mladí výtvarníci AVU ze vznikajícího sdružení Tvrdohlaví. Koncem 80. let vystavoval sedmkrát také v nezávislé Galerii H bratří Hůlů v Kostelci nad Černými lesy. Během studia spolu s Alešem Najbrtem a Kryštofem Trubáčkem založil školní časopis ŠUM.Volf P, 2004, s. 7 Jeho diplomovou prací, se kterou roku 1987 dokončil studia na VŠUP, byla malba slona v životní velikosti a návrhy plakátů pro Pražskou zoologickou zahradu.
Roku 1987 společně s Rudo Prekopem a Michalem Byckem inicioval založení Muzea moderného umenia rodiny Warholovcov v Medzilaborcích a navrhl pro něj interiéry. Spolu s R. Prekopem shromáždil množství neznámých materiálů a dokumentace o Andy Warholovi a roku 2011 vydali v nakladatelství Arbor vitae monografii Andy Warhol a Československo. S Andy Warholem pojí Cihláře experimenty se zmnožováním motivů, které později vyústily v návrhy tapet (česká hospoda na Expo 1992 v Seville).Volf P, 2004, s. 10 V letech 1992-1996 byl redaktorem velkoformátového časopisu RAUT, který založil Aleš Najbrt.Studio Najbrt, Časopis RAUT
Michal Cihlář se oženil s výtvarnicí Veronikou Richterovou, se kterou má dvě dcery – Kiki (* 1993) a Noemi (* 1998). Roku 1997 v Galerii Pecka vystavoval grafické listy vytvořené podle privátních rodinných fotografií, mimo jiné i linoryt z roku 1995, nazvaný Narozeniny v zoo. Ten předznamenal období, kdy se po devět let věnoval převážně užité grafice. V roce 1997 přijal nabídku vytvořit celý grafický image Pražské zoologické zahrady, včetně loga, plakátů a bilboardů, informačního systému, vstupenek, suvenýrů, letáků, vizitek, omalovánek pro děti, tašek nebo polepů autobusů, tramvají a služebních aut, celkem přes 900 děl. Vstoupil tím nepřehlédnutelným způsobem do veřejného prostoru a jeho dílo se stalo obecně známé.Volf P, 2004, s. 15 Spolupráci se Zoo Praha ukončil roku 2006 poté, co Zoo použila jeho díla v neautorizované formě a v nevhodných kontextech.Jana Machalická, Jak přišla moja o portrétistu, Lidovky 2007 Roku 2009 soud rozhodl v Cihlářův prospěch a zakázal dále užívat logo, které pro pražskou Zoo vytvořil.ČT 2009: Pražská zoo musí změnit své logo V roce 2015 nařídil vrchní soud pražské Zoo, aby se za napodobování Cihlářova výtvarného stylu autorovi omluvila.Pražská zoo se musí omluvit výtvarníkovi za kopírování jeho stylu, potvrdil soud, Novinky.cz, 2015
Cihlář se nepřestal věnovat ani volné tvorbě a roku 2002 byl oceněn prestižní Cenou Vladimíra Boudníka. Byl jediným českým autorem, který byl na přelomu let 1999 a 2000 zařazen na zatím největší výstavu světového linorytu v Cobra Museu v nizozemském Amstelveenu.Michal Cihlář jako ilustrátor, Týden 2010
Ocenění 1985 cena Arna Sáňky za nejkrásnější knihu 1989 Výroční cena Pantonu 1992 Dvě 1. ceny Ministerstva kultury: Nejkrásnější kniha roku 1997 výroční cena Revue Labyrint 1999 cena České filmové akademie za Nejlepší filmový plakát 2002 Cena Vladimíra Boudníka, Nadace Inter-Kontakt-Grafik 2006 Zlatý ohníček za osobní přínos české reklamě 2009 cena X. European Newspaper Award za ilustraci pro Orientaci LN 2011 2. cena Ministerstva kultury: Nejkrásnější kniha 2012 1. cena Ministerstva kultury SR: Najkrajšia kniha roku 2015 výroční cena nakladatelství Albatros za ilustraci 2017 cena XV. Trienále českého ex libris Chrudim
Dílo
Grafické dílo Michal Cihlář do doby před přijetím na VŠUP převážně kreslil. Rozhodnutí věnovat se grafické technice linorytu inicioval zážitek z výstavy sochaře Jana Štursy roku 1980, kde byly kromě Štursových soch vystaveny i jeho skici a drobné jednobarevné a expresivní linoryty. Cihlář pochopil, že výtvarná síla grafiky spočívá v řemeslné zručnosti i v živočišnosti projevu autora.Volf P, 2004, s. 6 Mezi svými vzory uvádí Maxe Švabinského pro jeho „zvrhlou brilantnost “, Josefa Váchala coby „pravého umělce – živočicha “, Jiřího Koláře „chirurga posedlého čistotou a přesností“ a Andy Warhola, „první zestetizovaný mýtus“.Marta Sylvestrová: Se vším všudy, Czech Design 2005
V kontextu vývoje českého umění 80. a 90. let dvacátého století zaujímá grafik Michal Cihlář zcela výjimečné místo. Již během studia se výrazně profiloval jako výtvarník, u něhož se přirozeně spojovala neobyčejná technická důkladnost s živým, ryze osobitým viděním světa. Podstatnou a přiznanou součástí vzniku díla je zdlouhavá a precizní práce, ale cílem je aby grafika dosáhla optimálního výsledku jako výtvarný celek, nikoli samoúčelná technická bravurnost. Cihlářovo hluboké zaujetí všudypřítomnou symbolikou jevů každodenního života přirozeně rezonuje s výpovědí některých osobností pop-artu, především s tvorbou Andy Warhola. Právě u něj mohl nacházet vzdálenou inspiraci ve způsobu vytváření nosné ikonografické řeči z prozaických prvků současné civilizace, z tvůrčího recyklování věcí, které by jinak nepovšimnutě zanikly. Autor s hlubokým zaujetím zkoumá technické, výtvarné a ideové hranice grafické řeči v rozpětí od důvěrného světa vlastního rodinného života až po ekologickou dimenzi a sféru společensko-politického dění. Technická náročnost barevného linorytu je i jistá forma Cihlářova protestu proti snadnosti a vyprázdněnosti některých konceptualistických a za postmodernizmus se vydávajících výtvarných projevů.Jiří Fiala, Totální neobyčejný realizmus, Vesmír 82, 418, 2003/7
Cihlářova práce s vícebarevným linorytem se již během studia rozvinula od prvního drobného tříbarevného soutisku (Bez názvu (Motýl), 1981, 5,2 × 8,4 cm) přes čtyřbarevnou Sbírku motýlů (1982, 22,3 × 31 cm) k monumentálnímu osmibarevnému tisku Velká sbírka motýlů a můr (1983, 69 × 49 cm). Se zvláštním zaujetím se věnuje převedení předloh, pro které se technika linorytu zdánlivě příliš nehodí – např. celých stran časopisů (Heft 368 – obálka Frankfurter Algemeine s portrétem Andy Warhola. 22barevný linoryt, 1989) nebo útržků novin (Cáry II, 6barevný linoryt, 1986), černobílých fotografií (Konkrétní grafika, 1985) a filmových okének (Muž z Hongkongu, 8bar. linoryt, 1992). Při převodu snímků popových hvězd si udržuje ironický nadhled (Gott, 19barevný linoryt na dortovém papíře, 1993). Své vícebarevné linoryty tiskne po vzoru Picassa z jediné, postupně odrývané matrice. Podařil se mu tak soutisk až 42 barev (Autíčka, 1997, 42barevný linoryt) .
Roku 1989 vytvořil barevným linorytem návrh plakátu Šťastné Vánoce s Občanským fórem ve formátu A1 a A3, roku 1993 plakát pro pražský koncert The Velvet Underground.Volf P, 2004, s. 102-103
Pro pražskou zoologickou zahradu vymyslel zcela nový styl vizuální a verbální komunikace, který vychází z dokonale osvojené techniky linorytu a který je navíc snadno zapamatovatelný a vstřícný a přátelský k návštěvníkům. Charakteristickým rysem Cihlářových grafik je individuálně ryté písmo, které autor odmítá digitalizovat, aby zůstala zachována jeho živelnost a expresivita. Cihlářova originální a jednotná forma propagačních materiálů byla oceněna na 5. marketingové mezinárodní konferenci 130 zoologických zahrad ze 36 zemí světa pořádané v červnu 2005 v německém Münsteru. Zoo Praha si ze soutěže díky Cihlářově grafice odnesla tři první ceny ze šesti: za billboard s gorilím mládětem Moja, za průvodce po ZOO Lexikon od A do Z a za časopiseckou reklamu k otevření pavilonu Indonéská džungle.
Od 90. let jsou námětem jeho barevných linorytů originální zátiší (Zátiší s grafikou a kedlubnou, v němž je reprodukován i lept Jaroslava Róny Ptáčátko, 1992, Zátiší s pandou a žárovkou, 1996) a také cyklus rodinných fotografií inspirovaný dcerou Kiki. Od druhé poloviny 90. let své autorské linoryty obvykle tiskne černobíle a potom je ručně koloruje (Havana 1993 – podle fotografie Jana Šibíka, 2002–2003, Zátiší s kočičí konzervou, 2003). Některé linoryty tiskne na neobvyklých materiálech (Ultrazvuk, 1997, černobílý linoryt na vlizelínu). Téměř nikdy nepřekročí náklad jeho grafik počet deseti kusů.
Linoryty
Ostatní výtvarné techniky Svět zvířat byl v Cihlářově díle přítomen již od poloviny 80. let v různých formách – jako odlehčené asambláže z nezvyklých materiálů (Tůňka s krokodýly lidožrouty, 1985, rohlíky, lepenka, barva) i jako existenciální téma (V letu, 1989, Tryzna za ptáčka, 1989, kolorovaná fotografie), kolorované plastiky z mačkané papírové hmoty (Tučňáci, 1988, Kakadu, 1995), barevný linoryt (Chocholatka Abbotova, 14barevný linoryt, 1993) nebo barevný lept (Snímek z Antarktidy, 1988). Cihlářovy barevné linoryty Tučňák Humboldtův (1996) a V džungli (1996) sloužily jako předlohy k tapiseriím, které utkala Moravská gobelínová manufaktura (Tučňák, 1996, 185 × 250 cm, Papoušek, 1996, 210 × 300 cm). Podle speciálně přepracovaného fragmentu ze Zátiší s andulkama (1989) vznikl o osm let později v manufaktuře i gobelín pro Parlament České republiky Hejno (220 × 400 cm).
Navrhl a spolu se svou ženou Veronikou Richterovou realizoval Chodník slávy v pražské zoo, kde jsou po vzoru hollywoodských hvězd zvěčněny stopy 26 zvířat.
Michal Cihlář v letech 1994–2000 spolupracoval s AB Barrandov. Je autorem výtvarné podoby šesti cenných akcií AB Barrandov a vytvořil také grafický design edice videokazet ze Zlatého fondu české kinematografie (190 titulů).
Roku 1995 vydala Česká pošta jeho poštovní známku k 50. výročí OSN a v roce 1998 sérii známek, které vycházejí z linorytového stylu Michala Cihláře (František Palacký, František Kmoch, Rafael Kubelík). Poštovní známka je častou inspirací i v jeho volné tvorbě (Aršík (Modrý Mauritius), 1993). Autor překonává veškeré limity a je schopen navrhnout a vyrýt poštovní známku ve skutečné velikosti, tedy v poměru 1:1.Radek Wohlmuth, Fenomén českého linorytu, Art+Antiques, 4, 2014, s. 34-39
Cihlářovy koláže jsou založeny na efektu multiplikace motivu a skládají se obvykle z velkého množství výstřižků umístěných v pravidelném rastru (Bílá koláž, 1984, Trojice, 1983-2004, konceptuální koláž na 42 arších 70x100 cm, Život fragmentů, 1984, koláž 87x63 cm). Je zastoupen ve sbírce koláže Pražské plynárenské. Multiplikace byla i podkladem pro návrhy originálních tapet, např. kolekci jeho čtyř autorských tapet s pivními motivy pro českou restauraci na Expo Sevilla 1992. Formou koláže vytvořil také návrh obalu pro LP Na vařený nudli skupiny NerezLP skupiny Nerez, 1988 a je autorem obalu CD NerezuCD skupiny Nerez, 2009 a CD Moje smutné srdce Jaromíra Nohavici.