Historická budova Národního muzea je monumentální novorenesanční palác uzavírající horní část Václavského náměstí v Praze na Novém Městě, sloužící jako muzeum. Byla postavena v roce 1891 a mezi lety 2011 až 2018 podstoupila celkovou rekonstrukci. Je národní kulturní památkou ČR. Památková ochrana se vztahuje jak na architekturu budovy, tak na sochařskou výzdobu exteriérů a interiérů, nástěnné malby, uměleckořemeslné detaily a na původní velmi bohatý a cenný mobiliář.

Historie Před postavením První muzejní sbírkové předměty se začaly shromažďovat již roku 1818 v minoritském klášteře u sv. Jakuba na Starém Městě pražském a v dalších domech. Prvním stálým sídlem se v roce 1819 stal Šternberský palác, kde muzeum sídlilo až do roku 1846. Poté se sbírky přesunuly do Nostického paláce, v ulici Na příkopě 852/10 na Novém Městě. Ani jeho kapacity nedostačovaly, proto se začalo uvažovat o výstavbě budovy nové. Velkorysou koncepci muzea nazvaného Franciscea (na památku císaře Františka I.) navrhl František Palacký a mělo stát na Smetanově nábřeží. K jeho výstavbě nedošlo. Další diskuze proběhla v 60. letech 19. století, protože sbírky stále přibývaly a ubývalo místo v Nostickém paláci. Mělo dojít k umístění na Karlovo náměstí, kvůli vleklým jednáním k realizaci opět nedošlo. náhled|upright=0.8|Některé soutěžní návrhy budovy Národního muzea|vlevo

Soutěž V roce 1876 věnovala městská rada na stavbu pozemek na horním konci Václavského náměstí v místech, kde se tou dobou bourala Koňská brána. Stavba se podařila prosadit v roce 1883, kdy proběhla také architektonická soutěž. Dobová idea budovy byla „Muzeum jako chrám vědy a umění". Soutěž měla 27 účastníků a vyhrál ji návrh architekta Josefa Schulze vyznačující se centrálním prostorem Panteonu; zvítězil díky tomu, že kladl důraz především na monumentalitu, zčásti na úkor funkčnosti. Schulz byl spoluautorem Rudolfina a dokončoval rekonstrukci Národního divadla po požáru.

Výstavba Se stavbou se začalo ihned po vydání povolení ke stavbě, dne 27. června 1885. Hrubá stavba byla hotova o tři roky později, na konci roku 1888. Došlo ke zpoždění kvůli nepříznivému počasí. Ve stejném roce se začaly vybavovat interiéry. Slavnostní zpřístupnění proběhlo 18. května 1891. Kompletní umělecká výzdoba byla dokončena až roku 1901. Výzdobu tvořili umělci generace Národního divadla, především sochaři Bohuslava Schnircha, Antonína Wagnera a Antonín Popp a malíři Vojtěch Hynais, Václav Brožík či Julius Mařák v letech 1885–1901. Stavební náklady byly odhadovány (bez architektova honoráře, vnitřní umělecké výzdoby a mobiliáře) na 1 740 000 zlatých. Ve skutečnosti pak dosáhly výše asi 2 miliónů zlatých.

Provoz náhled|Budova Národního muzea krátce po dokončení

První rekonstrukce se konala mezi roky 1901 až 1904, kdy došlo k výměně omítek. Došlo také k nahrazení nápisových desek se jmény nad okny 1. patra deskami z červené žuly. Při opravách koncem 30. let 20. století byla řada plastik, ve snaze je očistit, přesekána a přebroušena.

V květnu 1945 při Pražském povstání poškodila vestibul muzea nevybuchlá bomba.

V 60. letech proběhly generální opravy fasád, od roku 1960 bylo zřízeno exteriérové vnitřní osvětlení budovy. Roku 1962 byla prohlášena za národní kulturní památku.

V srpnu 1968 byla přední fasáda budovy poškozena střelami armád Varšavské smlouvy, zejména Sovětské armády. Těžce byla poškozena fasáda, pískovcové sloupy, depozitáře a ředitelská pracovna. Kvůli devastaci fasády proběhla mezi roky 1971–1973 oprava, kdy byly poškozené části vyspraveny kamennými plombami, tzv. filuňkami. Zároveň při tehdejší rekonstrukci došlo k natření původně světlých soch, sloupů i celé fasády černou barvou, aby stavba lépe ladila dohromady a působila historičtěji. Černý vzhled tedy nezpůsobovalo jen znečištění, jak se mnozí lidé domnívali.

Statika budovy byla poškozena během výstavby trasy A pražského metra v první polovině 70. let minulého století. Stalo se tak při výstavbě vestibulu stanice Muzeum, kdy došlo k poničení západní věže budovy a některých stěn, vestibul musel být lépe vyztužen. Došlo také k odstranění fontány a vlajkových stožárů nacházející se před budovou. Budova i přes několik projektů nebyla dlouhou dobu poté celkově rekonstruována, na začátku 21. století tak byla již ve velmi špatném až havarijním stavu. Fontána byla před budovu navrácena v roce 1995.

Požár 2016 V noci z 11. února na 12. února 2016 hořela podkrovní část pravého křídla (tedy blíže Čelakovského sadům) v rozsahu asi 200 m² střechy. Zasahovalo na 150 hasičů z 12 profesionálních a 8 dobrovolných jednotek, ředitel muzea ocenil profesionální a rychlý zásah. Vzhledem k rekonstrukci nebyly v muzeu žádné exponáty, mluvčí hasičů předběžně vyčíslila škodu na 10 milionů Kč.

Rekonstrukce 2011–2019 Od 8. července 2011 do 28. října 2018 byla hlavní budova uzavřena kvůli generální rekonstrukci. K jejímu částečnému otevření došlo v den 100. výročí vzniku Československa a 200. výročí založení Národního muzea. Součástí byla vernisáž Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy a videomaping na vnějšek budovy. Úplné dokončení rekonstrukce bylo plánováno na rok 2019. Stálé expozice se návštěvníkům postupně otevřely v letech 2020 až 2021. upright|náhled|Nově vybudovaný prostor pro návštěvníky muzea nad kupolí (2021) náhled|vlevo|Rekonstrukce Národního muzea, 2016 Kromě celkové opravy exteriéru a interiéru budovy byla za 42 měsíců rekonstrukce dále zastřešena nádvoří, zpřístupněna vyhlídková věž nad Panteonem a byla postavena propojovací chodba do bývalé budovy Federálního shromáždění. Na zlato byly nabarveny dvě zadní kopule, které původně na zlato nabarveny nebyly kvůli nedostatku financí.

V okolí proběhlo také vydláždění piazzetty (náměstíčka) mezi historickou a novou budovou (bývalé Federální shromáždění), tento prostor se nově začal nazývat jako „Muzejní oáza". Prostor umožňuje lepší pohyb chodců či cyklistů, auta tudy mohou nově projíždět pouze jedním směrem a byly sem také umístěny tramvajové koleje. V listopadu 2018 byla také dokončena rekonstrukce parku Čelakovského sady.

V únoru 2019 byla poprvé zpřístupněna kupole muzea, která slouží i jako vyhlídka na Prahu. V muzeu byl také zpřístupněn východní dvůr (dvorana), který byl při rekonstrukci poprvé zastřešen a slouží jako odpočinková zóna či místo konání kulturních akcí. Dne 23. května 2019 se v nově otevřené východní dvoraně konala hlavní debata České televize před volbami do Evropského parlamentu 2019.

Od listopadu 2019 je nově přístupná spojovací chodba pod zemí, která vede z Historické budovy do Nové budovy muzea. V chodbě byla při otevření promítaná výstava k 30. výročí sametové revoluce. Nyní jsou zde promítány různé výstavy.

Od ruské invaze na Ukrajinu roku 2022 na budově visela dlouhá ukrajinská vlajka. V březnu 2023 byl na demonstraci proveden pokus o stržení vlajky, desítky lidí bylo zadrženo a iniciátor pokusu dostal od soudu podmínku a osmnáctiměsíční zákaz pobytu v Praze, za porušení zákazu byl následně odsouzen ke dvěma měsícům vězení. Podle zákona č. 352/2001 se vlajka jiných států vyvěšuje napravo od české vlajky. V listopadu 2024 se konala u budovy další demonstrace za odstranění ukrajinských vlajek ze státních budov a premiérovi byla adresovaná petice. Národní muzeum kvůli demonstraci přesunulo den otevřených dveřích. Vlajka byla vyvěšena na muzeu do srpna 2025, kdy byla nahrazena poutačem na první výstavu fosilií předků člověka Lucy a Selama v Evropě.

Popis náhled|Národní muzeum v noci (2022) náhled|Jméno českého fyzika Františka A. Petřiny na fasádě budovy, jedno z celkem 72 jmen významných mužů, kteří ovlivnili české dějiny (2009) náhled|upright|Socha Přemysla Otakara II. náhled|Detail fontány před muzeem (2018) Architekt Josef Schulz palác navrhl v novorenesančním slohu. Půdorysem jde o obdélník, jenž má po obvodu čtyři stejně vysoké věže. Středová osa stavby je zdůrazněna mohutnou věží s kopulí a lucernou, symetrickými rampami a schodišti. Zde se v obou patrech nad hlavním vchodem nachází nejvýznamnější prostora muzea, slavnostní sál Panteon. Okna věže jej osvětlují shora skrz prosklenou kopuli.

Novorenesanční budova Národního muzea tvoří od roku 1891 významnou dominantu horní části Václavského náměstí a již v roce 1962 byla prohlášena za národní kulturní památku. Památková ochrana se vztahuje jak na architekturu budovy, tak na sochařskou výzdobu exteriérů a interiérů, nástěnné malby, uměleckořemeslné detaily a na původní velmi bohatý a cenný mobiliář. Nejdůležitějšími prostorami v interiéru budovy jsou vstupní vestibul, na něj navazující monumentální dvorana hlavního schodiště, osvětlená proskleným stropem, a především Panteon umístěný pod kupolí. Do Panteonu se vchází nejkrásnějšími dveřmi v celé budově, zhotovenými podle návrhu Josefa Schulze.

Výzdoba exteriéru

Stavba je koncipována s ohledem na propojení výtvarných oborů, jak vyžadovala tradice velkých slohů, a jejich estetický podíl na celku díla je podřízen architektuře. Důraz na celistvost návrhu akcentoval také architekt Schulz, který měl velmi konkrétní představu o vzhledu sochařské práce pro muzeum, a jeho požadavky do značné míry vylučovaly výraznou tvůrčí individualitu.

Sochařská výzdoba Budovu muzea zdobí mnoho alegorických soch vztahujících se k české historii. Často se opakujícím prvkem na fasádě je písmeno M, které znamená Muzeum království českého. Častý je také například heraldický symbol českého lva. Do fasády budovy Národního muzea je vepsáno 72 jmen mužů, kteří tvořili historii Českých zemí a působili na území Česka nebo Slovenska. Jména jsou napsána zlatým písmem mezi okny. Česká televize natočila o těchto osobách cyklus pojmenovaný Dvaasedmdesát jmen české historie, který má 72 dílů. Jsou zde uvedeni například Tycho Brahe, Joachim Barrande, nad vchodem vládci Karel IV., Václav II., Rudolf II., součástí nápisu s jejich jmény je také příslušný reliéf.

Po obou stranách na střeše stojí alegorické ženské sochy. Vlevo znamenají vzduch, oheň, vodu a zemi. Vpravo to jsou ctnosti krása, pravda, ušlechtilost a pilnost. Vytvořil je Bohuslav Schnirch. V nikách bočních věží nad nárožními rizality (část budovy vystupující po celé délce) jsou alegorické sochy vědních oborů zastoupených v muzejních sbírkách.

Fontána K muzeu patří také třístupňová kaskádovitá fontána nacházející se pod schodišti před muzeem. Původně místo kašny měla stát socha svatého Václava, která je nyní dominantou Václavského náměstí. Po protestech odborníků i autora sochy Josefa V. Myslbeka byla umístěna na své současné místo. Fontána byla dokončena roku 1890, při stavbě metra byla roku 1973 rozebraná a od roku 1995 je opět v činnosti.

Nádrže fontány jsou zhotoveny z královéhradeckého pískovce, červené žuly ze Skandinávie a ze žlutého pstruhového mramoru z Rakouska. V horní části je bronzový chrlič v podobě lví hlavy. Nad fontánou je pět alegorických soch z roku 1895: uprostřed Čechie, po stranách Labe a Vltava, opodál Morava a Slezsko. Od roku 1903 je v provozu zpětná cirkulace a od roku 2018 je osvětlena barevnými podvodními LED reflektory.

Výzdoba interiéru náhled|Strop historické budovy Národního muzea (2023) náhled|upright|Vstupní hala historické budovy náhled|Zaklenutí Panteonu