K obléhání Nového Kartága došlo během druhé punské války v roce 209 př. n. l. Římané, vedení Publiem Corneliem Scipionem, podnikli na město náhlý a nečekaný útok a za jediný den se ho zmocnili. Tím připravili Kartágince o jejich klíčovou základnu a přístav na Iberském poloostrově.
Předchozí vývoj Nové Kartágo (dnešní Cartagena), hlavní město kartaginské říše v Ibérii,Hoyos (2015), s. 174. se na počátku druhé punské války v roce 218 př. n. l. stalo výchozím bodem Hannibalova tažení do Itálie.Polybios III.33.5, 35.1, 39.11. V témže roce vytáhlo opačným směrem římské vojsko, vedené bratry Publiem Corneliem Scipionem a Gnaeem Corneliem Scipionem.Polybios III.41.2, 56.5. V následujících letech si Scipionové vybudovali pevný opěrný bod na severovýchodě Iberského poloostrova a svojí přítomností překáželi Kartágincům v přísunu posil Hannibalovi.Hoyos a kol. (2011), s. 321, 322. Jeho mladší bratr Hasdrubal Barkas se v roce 215 př. n. l. vydal na sever s úmyslem proniknout do Itálie a připojit se k tamějším punským silám.Livius XXIII.28.1-7. Scipionové ho však přesvědčivě porazili v bitvě u města Hibera.Livius XXIII.28.10-24; Hoyos (2015), s. 166. O tři roky později překročili řeku Hiberus (Ebro) a dosáhli nad Kartáginci několika vítězství v jihovýchodní Ibérii.Livius XXIV.41.14-16, 42.1-8. V roce 211 př. n. l. rozdělili své vojsko, načež je punští velitelé Hasdrubal Barkas, Mago Barkas a Hasdrubal Gisgo rozdrtili ve dvou střetnutích svedených na horním toku řeky Baetis (Guadalquivir).Livius XXV.34.6-17, 36.8-17. Oba římští vojevůdci přišli v boji o život.Livius XXV.36.18.
Úplnému zhroucení římské moci v Hispánii zabránil jezdec Lucius Marcius, který shromáždil to, co zbylo z poraženého vojska, a odvedl ho zpět za řeku Hiberus.Livius XXV.37.1-5; Hoyos a kol. (2011), s. 323. Díky tomu udrželi Římané svoji výspu na severovýchodě poloostrova až do příchodu Gaia Claudia Nerona s čerstvými posilami.Livius XXVI.17.1-3. Nero konsolidoval nejisté římské postavení, byť se omezil toliko na obranu stávajícího území.Hoyos (2015), s. 171. Za jeho nástupce zvolili Římané poněkud překvapivě teprve pětadvacetiletého Publia Cornelia Scipiona, stejnojmenného syna a synovce nedávno padlých velitelů.Livius XXVI.18.11-13. Aby vyvážili jeho relativní nezkušenost, ustanovili mu jako doprovod někdejšího praetora Marka Junia Silana.Livius XXVI.19.14; Hoyos (2015), s. 172, 173. Do Ibérie se se Scipionem vydal i jeho blízký přítel Gaius Laelius.Hoyos (2015), s. 173.
Na podzim 210 př. n. l. se Scipio vylodil v Emporiích (Empúries) s 10 000 pěšáky a 1000 jezdci.Livius XXVI.19.13; Goldsworthy (2009), s. 40. Své síly soustředil do města Tarraco (Tarragona), v němž přezimoval.Livius XXVI.41.1. Zimní měsíce strávil plánováním tažení proti nepřátelům a shromažďováním informací o jejich počtu a poloze.Polybios X.7.4, 8.1; Goldsworthy (2007), s. 272. Díky tomu zjistil, že tři kartaginské armády operují samostatně v odlehlých částech Ibérie.Polybios X.7.5. Hasdrubal Barkas bojoval s Hispány v centrální části poloostrova, Mago se zdržoval poblíž Herkulových sloupů (Gibraltarský průliv) a Hasdrubal Gisgo při ústí řeky Tagus (Tajo) v Lusitánii.Polybios X.7.5; Hoyos (2015), s. 173. Každá z nepřátelských armád se svojí velikostí zhruba rovnala římskému vojsku, čítajícímu asi 31 000 mužů.Livius XXVI.42.1; Goldsworthy (2007), s. 271. Scipio si uvědomoval, že pokud by zaútočil na kteroukoli z nich, ostatní by se k ní záhy přidaly, takže by musel čelit několikanásobné přesile nepřátel.Livius XXVI.42.2; Polybios X.7.6, 7; Goldsworthy (2009), s. 42. Namísto riskantní konfrontace se rozhodl zaútočit na Nové Kartágo, nejvýznamnější z punských měst v Ibérii, disponující znamenitým přístavem.Livius XXVI.42.5, 43.11; Hoyos a kol. (2011), s. 323. Rozptýlení Punové se nacházeli ve vzdálenosti nejméně deseti denních pochodů od města, díky čemuž se Římanům naskytla ideální příležitost k jeho dobytí.Polybios X.7.5; Goldsworthy (2009), s. 42. Nezbytnou podmínkou úspěchu byla rychlost, jelikož se dalo očekávat, že Kartáginci přispěchají napadenému městu na pomoc.Goldsworthy (2009), s. 42.
Na jaře 209 př. n. l. shromáždil Scipio své muže a lodě u ústí řeky Hiberus (Ebro).Livius XXVI.41.1, 2. U přechodu přes vodní tok zanechal Silana s 3000 pěšáky a 500 jezdci a s většinou vojska vyrazil rychlými pochody na jih.Polybios X.6.7, 9.6. Co je cílem jeho tažení, neprozradil nikomu kromě Laelia, jehož pověřil velením loďstva.Polybios X.9.1, 4, 5. Polybios uvádí, že Římané dosáhli Nového Kartága během sedmi dnů.Polybios X.9.1. Město se však nalézalo zhruba 500 kilometrů na jih od řeky Hiberus.Polybios III.39.6; Goldsworthy (2009), s. 44; Hoyos (2015), s. 174. Současní historikové proto pochybují, že by dokázali urazit tuto vzdálenost za tak krátkou dobu.Goldsworthy (2009), s. 44; Hoyos (2015), s. 174. Navzdory tomu musel jejich náhlý příchod Kartágince ohromit.Goldsworthy (2007), s. 273.
Zahájení útoku náhled|upright=0.8|Scipionova výprava z Tarraconu k Novému Kartágu Nové Kartágo mělo mimořádně výhodnou polohu, neboť se rozprostíralo na mysu spojeném úzkou šíjí s pevninou na východě.Polybios X.10.5, 6. Ze všech ostatních stran ho obklopovala vodní plocha: mořský záliv na jihu a slané jezero na severu, propojené s mořem kanálem na západě.Polybios X.10.5, 10.12; Goldsworthy (2009), s. 44. Samotné město se rozkládalo v kotlině sevřené pěti pahorky, kolem nichž se táhly skoro čtyři kilometry dlouhé hradby.Polybios X.11.4. Velitel posádky jménem Mago disponoval 1000 žoldnéři, které doplnil 2000 odvedenci z řad místních obyvatel.Polybios X.12.2, 3. Polovinou žoldnéřů obsadil pevnost a ostatní rozmístil na východním pahorku.Polybios X.12.2. Odvedence postavil k hlavní městské bráně, vedoucí k šíji.Polybios X.12.3.
Na vyvýšeném místě nedaleko brány dal Scipio rozbít tábor, jehož vnější stranu opevnil příkopem a dvojitou palisádou.Polybios X.9.7. Vnitřní stranu obrácenou k městu ponechal zcela bez ochrany.Polybios X.9.7, 11.2, 3. Zatímco legionáři stavěli tábor, připlul do zálivu Laelius s římským loďstvem.Polybios X.11.5. Tehdy promluvil Scipio k vojákům, povzbudil jejich odvahu a vyložil jim svůj záměr. Pověděl jim, že mu ho ve snu vnukl samotný Neptun, jenž mu přislíbil pomoc při dobývání města.Polybios X.11.6, 7.
Ve tři hodiny ráno druhého dne zahájili Římané na souši i na moři svůj útok.Polybios X.12.1. Laeliovy lodě se přiblížily k městu a rozmanitými střelami začaly pálit na pevnost.Polybios X.12.1; Goldsworthy (2009), s. 44. Na pevnině připravil Scipio 2000 nejzdatnějších mužů a nosiče žebříků. Jakmile dostali signál k útoku, Mago otevřel bránu a vypustil proti nim odvedence s úmyslem odrazit nápor nepřátel.Polybios X.12.4. Na šíji se vzápětí rozhořela urputná a zpočátku vyrovnaná bitva.Polybios X.12.5; Livius XXVI.44.5. Scipio přikázal svým mužům, aby se drželi poblíž tábora.Livius XXVI.44.4. Obě strany vysílaly do boje čerstvé síly, nahrazující zraněné a vyčerpané vojáky.Polybios X.12.8. Posily Kartáginců ale přicházely jedinou bránou a musely přitom uběhnout několik set metrů, kdežto Římané je měli hned po ruce a v hojnějším počtu.Livius XXVI.44.5. Obležení byli tudíž v nevýhodě a po určitém čase nedokázali čelit soustavnému tlaku obléhatelů. Neustávající přísun posil z římského tábora posléze donutil Kartágince obrátit se na útěk.Polybios X.12.8; Livius XXVI.44.4, 5. Při zoufalé snaze dostat se bránou zpět do města mnozí z nich padli a ještě více jich zahynulo ušlapáním.Polybios X.12.9. Za nastalého zmatku opustili četní obránci svá stanoviště na hradbách a Římanům se téměř podařilo proniknout dovnitř.Polybios X.12.10, 11.
Scipio pozoroval vývoj bitvy z nedalekého pahorku a nařídil vojákům, aby neprodleně přinesli k hradbám žebříky a zaútočili na město.Livius XXVI.44.7. Pod ochranou tří štítonošů se poté osobně zapojil do obléhání, udílel rozkazy svým mužům a povzbuzoval je v jejich úsilí.Polybios X.13.1-5. Římanům se ale nedařilo vylézt na hradby, neboť ty se ukázaly být příliš vysoké.Polybios X.13.6. Leckteré žebříky nepostačovaly svou délkou, jiné se zase lámaly pod vahou stoupajících těl.Livius XXVI.45.3, 4. Někteří z vojáků trpěli při šplhání závratí a se žebříků spadli.Livius XXVI.45.5. Punové si všimli potíží Římanů, obsadili znovu hradby a zasypávali útočníky střelami a jinými předměty, jimiž je svrhávali na zem.Polybios X.13.7, 9; Livius XXVI.45.1. Rostoucí ztráty a únava přiměly římského vojevůdce stáhnout své muže do tábora.Polybios X.13.10, 11.
Přejití jezera a pád města Mezi Kartáginci zavládlo nadšení, jelikož se domnívali, že nepřátele odrazili a nebezpečí již pominulo.Polybios X.14.1; Livius XXVI.45.6-8. Nicméně jejich úleva neměla dlouhého trvání.Polybios X.14.4. Scipio rozkázal, aby se žebříků chopili jiní vojáci a ti udeřili na město s ještě větší silou než prve.Polybios X.14.1, 3; Livius XXVI.45.9. Opětovný nápor Římanů podlomil morálku Kartáginců, potýkajících se s vysokými ztrátami a nedostatkem střeliva.Polybios X.14.4-6. Přesto se i nadále houževnatě bránili a nedovolili Římanům vystoupit na hradby.Polybios X.14.6.
Zatímco probíhal útok u hlavní brány, chystal se u jezera vybraný oddíl 500 legionářů se žebříky.Polybios X.14.2. Vzhledem k pokročilejší denní době nastal odliv, odvádějící vodu z jezera kanálem do moře.Polybios X.14.7. Ještě v Tarraconu se Scipio od jakýchsi rybářů dozvěděl, že jezero je velmi mělké a že ho lze téměř všude přejít, zvláště za odlivu.Polybios X.8.6, 7. Poručil proto mužům, aby vstoupili do vody a nechali se vést průvodci.Polybios X.14.9. Když vojáci bojující u brány spatřili své druhy kráčet po jezeře, vzpomněli si na velitelova slova o Neptunovi a věřili, že se jedná o dílo boží prozřetelnosti.Polybios X.14.11, 12. Část z nich utvořila želvu (testudo), prodrala se k bráně a začala ji rozbíjet sekerami.Polybios X.14.12, Goldsworthy (2009), s. 47. Skupina 500 legionářů mezitím přešla mělčinu a bez větších obtíží vystoupala na nehlídaný severní úsek hradeb.Polybios X.14.13. Obránci se totiž soustředili na hájení brány a přiléhajících opevnění a nenapadlo je, že by nepřátelé mohli přijít od jezera.Polybios X.14.14.
Ihned poté, co se Římané dostali na hradby, zamířili co nejrychleji k hlavní bráně a napadli obránce zezadu.Livius XXVI.46.5; Polybios X.15.1. Kartáginci, sevření ze všech stran, záhy propadli panice.Livius XXVI.46.6, 7. Útočníci rozbili závory a rozrazili bránu, načež vojáci stojící venku začali proudit dovnitř.Polybios X.15.2; Livius XXVI.46.8. Mnoho jich proniklo do města také přes hradby.Livius XXVI.46.9. V téže chvíli je překonali i Laeliovi námořníci.Livius XXVI.48.12. Scipio rozkázal vojákům, aby pobíjeli obyvatele, na něž v ulicích narazí.Polybios X.15.4. Polybios v souvislosti s tím popisuje nemilosrdné a kruté počínání dobyvatelů.Polybios X.15.5, 6. Několik oddílů se mezitím vrhlo na východní pahorek, držený dosud posádkou 500 žoldnéřů, a zahnalo ji na útěk.Polybios X.15.3; Livius XXVI.46.11, 12. S asi tisícem mužů zamířil Scipio k pevnosti, v níž se Mago pokoušel klást odpor.Polybios X.15.7. Když ale zjistil, že město je zcela v rukou Římanů, vydal pevnost vítěznému vojevůdci. Jakmile se kartaginský velitel vzdal, přestali Římané na dané znamení zabíjet a pustili se do drancování.Polybios X.15.8; Livius XXVI.46.15, 16.
Kořist náhled|upright=1.1|Giovanni Francesco Romanelli, Scipionova zdrženlivost