Marxistická ekonomie, též Marxistická škola ekonomie, se týká školy ekonomického myšlení. Její základy lze vysledovat zpět ke kritice klasické politické ekonomie ve výzkumu Karla Marxe. Marxistická ekonomie se odvolává na několik různých teorií a zahrnuje několik myšlenkových škol, které někdy stojí proti sobě a v mnoha případech se marxistická analýza používá k doplnění jiných ekonomických přístupů.Wolff and Resnick, Richard and Stephen (August 1987). Economics: Marxian versus Neoclassical. The Johns Hopkins University Press. p. 130. . Marxian theory (singular) gave way to Marxian theories (plural).
Protože člověk nutně nemusí být marxistou ve smyslu politickém, aby byl marxistou ve smyslu ekonomickém. Tato dvě marxistická pojetí by neměla být chápána jako synonyma. Jedná se spíše o dva termíny, které vedle sebe koexistují. Sdílejí stejný význam, ale zároveň umožňují konotativní a denotativní rozdíly.
Marxistická ekonomie se zabývá analýzou krize v kapitalismu, úlohou a distribucí nadbytečných výrobku a nadhodnotou v různých typech ekonomických systémů, povahou a původem ekonomické hodnoty, dopadem tříd a třídního boje na ekonomické a politické procesy a procesem ekonomického vývoje.
Marxistická ekonomie, zvláště v akademické oblasti, se odlišuje od marxismu jako politické ideologie a také od normativních aspektů marxistického myšlení tím, že Marxův původní přístup k pochopení ekonomiky a hospodářského rozvoje je intelektuálně nezávislý na Marxově vlastní obhajobě revolučního socialismu. "The Neo-Marxian blood Schools". The New School. Archived from the original on 2008-04-29. Retrieved 2007-08-23.Munro, John. "Some Basic Principles of Marxian Economics" (PDF). University of Toronto. Retrieved 2007-08-23. Marxističtí ekonomové se zcela neopírají o díla Marxe a jiných široce známých marxistů, ale čerpají z řady marxistických a neomarxistických zdrojů.Described in Duncan Foley and Gérard Duménil, 2008, "Marx's analysis of capitalist production," The New Palgrave Dictionary of Economics, 2nd Edition. Abstract.
Ačkoli je marxistická škola považována za zástupce heterodoxní ekonomie, myšlenky, které vyplynuly z marxistické ekonomie, přispěly k pochopení globálního hospodářství; některé koncepce marxistické ekonomie, zejména ty, které se týkají akumulace kapitálu a hospodářského cyklu, jako je tvořivé zničení, byly vybaveny pro použití v kapitalistických systémech.
Marxovo opus magnum v politické ekonomii bylo dílo Kapitál (v originále Das Kapital, s podtitulem Kritika politické ekonomie) ve třech svazcích, z nichž pouze první svazek byl vydán za jeho života (1867); ostatní publikoval Friedrich Engels z Marxových poznámek. Jedna z Marxových dřívějších prací, Kritika politické ekonomie, byla z většiny začleněna do Kapitálu. První Marxovy poznámky připravované pro psaní Kapitálu byly publikovány v roce 1939 pod názvem Grundrisse.
Marxova odpověď na klasické ekonomy Marxovo pojetí ekonomie bylo inspirováno dílem britských ekonomů Adama Smithe, Thomase Roberta Malthuse a Davida Ricarda. V knize Bohatství národů z roku 1776 Smith tvrdí, že nejdůležitější vlastností tržního hospodářství je, že umožňuje rychlý vzrůst produktivity – rostoucí trh stimuluje dělbu práce, což vede k větší produktivitě. Přestože se Smith zmiňoval o dělnících jen zřídka, zaznamenal, že zvýšená dělba práce může do jisté míry způsobit újmu těm, jejichž činnost se následkem toho zužovala. Smith také tvrdil, že ekonomika postavená na laissez – faire se bude sama v průběhu času udržovat a opravovat.
Marx se Smithem souhlasil v tezi, že nejdůležitějším přínosem kapitalismu je rapidní vzrůst produktivity. Také výrazně rozšířil myšlenku, že čím více je kapitalismus produktivní, tím větší újmu může způsobit dělníkům. Marx napsal v Teorii nadhodnoty: "Vidíme velký pokrok, který Adam Smith po fyziokratech dosáhl při analýze nadhodnoty, a tedy i kapitálu. Podle jejich názoru je to jen jeden určitý druh konkrétní pracovní a zemědělské práce, která vytváří nadhodnotu. Ale pro Adama Smitha je to obecná sociální práce – bez ohledu na to, v čem se užité hodnoty projeví – pouhým množstvím potřebné práce, která vytváří hodnotu. nadhodnota, ať už má formu zisku, nájemného nebo sekundární formy zájmu není nic jiného než součástí této práce, kterou si přivlastňují majitelé hmotných podmínek práce při směně za živou prací. "
Malthusovo tvrzení v Eseji o principu populace (1798), že populační vzrůst způsobil navýšení mezd dělníkům podnítilo Marxe k vytvoření vlastní alternativní teorie o stanovení mzdy. Zatímco Malthus představil ahistorickou teorii populačního růstu, Marx nabídl názor, jak relativní přebytková populace v kapitalismu směřovala k tomu, aby dotlačila mzdy k životnímu minimu. Marx viděl, že tato relativní přebytková populace pochází z ekonomických příčin a nikoliv z biologických (což tvrdil Malthus). Tato ekonomická teorie přebytku populace je často označována jako Teorie rezervní armády nezaměstnaných.
Ricardo vytvořil teorii distribuce v rámci kapitalismu – ta pojednává o tom, jak výkon rozděluje společnost do tříd. Nejvyvinutější verze této teorie, prezentovaná v jeho díle Zásady politické ekonomie a zdanění (1817), je založena pracovní teorii hodnoty, ve které se hodnota jakéhokoliv produktu rovná pracovnímu nasazení při jeho výrobě. Smith se touto myšlenkou také zabýval, ale nedokončil ji. Na Ricardově ekonomické teorii je také pozoruhodné to, že zisk byl odpočtem z produkce společnosti, tím pádem spolu mzdy a zisk a nepřímo souviselySchefold, Bertram (1992). The Relation between the Rate of Profit and the Rate of Interest: A Reassessment after the Publication of Marx’s Manuscript of the Third Volume of Das Kapital. Springer Link. pp. 127–129.: zisk se zvyšoval na úkor mzdy. Také Marx tuto myšlenku Richardova pojetí ekonomie představil a rozšířil ve svém díle Kapitál.
Marxova teorie Marx používal teorii práce o hodnotě, podle níž je hodnota komodity určená společensky nezbytnou pracovní dobou investovanou do ní. V tomto modelu kapitalisté neplatí dělníkům plnou hodnotu komodit, kterou vyrábějí. Pouze „nezbytnou dělníkovu práci“ kompenzují dělníkovu práci (mzda dělníka pokrývá pouze potřebné prostředky na živobytí tak, aby si zaměstnavatel udržel dělníka a v budoucnosti i jeho rodinu). Tato práce je jen zlomek plného pracovního dne – zbytek, „nadbytečná práce“, je uzmuta kapitalistou jako zisk.
Marx předpokládal, že rozdíl mezi hodnotou, kterou dělník vytváří, a jeho mzdou je forma neplacené práce, známá jako nadhodnota. Marx navíc tvrdí, že trhy mají tendenci zakrývat společenské vztahy a výrobní procesy. Toto nazýval zbožní fetišismus. Lidé si dobře uvědomují komodity a většinou nemyslí na vztahy a práci, kterou zastupují. Marxova analýza vede ke zvážení ekonomické krize.
Metodologie Marx použil dialektiku, metodu, kterou převzal z díla Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Dialektika se zaměřuje na vztah a změnu a pokouší se vyhnout vidění vesmíru jako soubor dílčích objektů, z nichž každý má v podstatě stabilní neměnné vlastnosti. Jednou ze složek dialektiky je abstrakce; z nediferencované hmotnosti dat nebo systému, který je koncipován jako organický celek, odebírá části, na něž je třeba myslet nebo na ně odkazovat. Jedním mohou být třeba abstraktní objekty, ale také – a typičtěji – vztahy a procesy změn. Abstrakce může být rozsáhlá nebo úzká, může se soustředit na obecnosti nebo specifika a může být vytvořena z různých hledisek. Například prodej může být vnímán z pohledu kupujícího nebo prodávajícího a jeden může abstrahovat konkrétní prodej nebo prodej obecně. Další složkou je dialektická dedukce kategorií. Marx používá Hegelovu představu o kategoriích, které jsou formami pro ekonomiku: Komoditní forma, peněžní forma, kapitálová podoba atd. Musí být systematicky odvozena místo toho, aby byla chápána vnější cestou, jak to dělají buržoazní ekonomové. To odpovídá Hegelově kritice Kantovy transcendentální filozofie.See Helmut Reichelt, quoted in: Kubota, Ken: Die dialektische Darstellung des allgemeinen Begriffs des Kapitals im Lichte der Philosophie Hegels. Zur logischen Analyse der politischen Ökonomie unter besonderer Berücksichtigung Adornos und der Forschungsergebnisse von Rubin, Backhaus, Reichelt, Uno und Sekine, in: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung. Neue Folge 2009, pp. 199–224, here p. 199.
Marx považoval historii jako procházku několika etapami. Podrobnosti jeho periodizace se poněkud liší v jeho dílech, ale v podstatě je to: primitivní komunismus – otrocká společnost – feudalismus – kapitalismus – socialismus – komunismus (kapitalismus je současná fáze a komunismus budoucnost). Marx se zabýval především popisem kapitalismu. Historici datují počátek kapitalismu kolem roku 1450 (Sombart) a někdy 17. století (Hobsbawm).Angus Maddison, Phases of Capitalist Development. Oxford, 1982. p. 256, note.
Marx definuje komoditu jako produkt lidské práce, který je vyráběn pro prodej na trhu, a mnoho produktů lidské práce jsou komodity. Marx začal své stěžejní ekonomické dílo Kapitál diskusí o komoditách; první kapitola se nazývá Komodity.
Komodity Význam komodity je podle Marxe koncipován dvěma způsoby, které Marx nazývá hodnota užívání a hodnota. Hodnota užívání zboží je jeho užitečnost pro naplnění praktického účelu; to například znamená, že hodnota užívání jídla spočívá v tom, že poskytuje výživu a lahodnou chuť. Hodnota užívání kladiva je v tom, že jím můžeme zatloukat hřebíky. Hodnota samotná je pak pouze ve vztahu k ostatním komoditám. Je úzce provázána s hodnotou směnného kurzu, za který by se dvě dané komodity směnily. Není to ale totožné, jelikož hodnota je na obecnější úrovni abstrakce, zatímco směnná hodnota je pouze její realizace nebo forma.
Marx také argumentoval, že jestliže je hodnota společnou vlastností všech komodit, musí být vše, co je odvozeno z jakéhokoli určení, společné všem komoditám. Jedinou důležitou věcí, která je podle Marxova názoru společná všem komoditám, je lidská práce: všechny jsou produkovány lidskou prací.
Nakonec tedy Marx dochází k závěru, že hodnotou komodity je prostě množství lidské práce, které je potřebné k její výrobě. Tímto Marx přijal teorii hodnoty práce, stejně jako jeho předchůdci Ricardo a MacCulloch. Existenci této teorie Marx uvádí i v anonymních pracích Some Thoughts on the Interest of Money in General, and Particularly the Publick Funds, &c publikované v Londýně roku 1739 nebo 1740.Capital, Vol I, Chap I (p. 39 in the Progress Publishers, Moscow, edition).
Marx také zavedl určité omezení platnosti teorie o hodnotě. Tvrdil, že aby teorie platila, nesmí být komodita zbytečnou věcí. Není to tedy skutečné množství práce, která byla vykonána pro výrobu určité jednotlivé komodity, která určuje její hodnotu, ale množství práce, které by pracovník s průměrnými schopnostmi a průměrnou energií, pracoval s průměrnou intenzitou s využitím běžných technik. Formální vyjádření zákona je: hodnota komodity se rovná průměrnému pracovní době potřebné pro jeho výrobu.
Marxovo tvrzení praví, že jestliže komodita A, jejíž hodnota je "V", je obchodována s komoditou B, bude mít komodita A tendenci vybírat množství komodity B, jejíž hodnota je stejná, "V". Zvláštní okolnosti však mohou působit odchylku od tohoto pravidla.
Peníze Marx byl toho názoru, že kovové peníze, jako například zlato, jsou komoditou a jejich hodnota je vyjádřena pracovní dobou, která je nezbytná k jejich výrobě (doba těžby, tavení atd.). Marx tvrdí, že zlato a stříbro jsou obvykle používány jako peníze, protože ztělesňují velké množství práce v malé, trvanlivé formě, která je vhodná. Papírové peníze reprezentující zlato nebo stříbro, jsou podle tohoto modelu téměř bez vlastní hodnoty, ale držené v oběhu státní vyhláškou.
Produkce Marx uvádí základní elementy výroby jako:
práce ("osobní činnost člověka"). předmět práce: věc, na které se pracuje. nástroje práce: nástroje, domácí zvířata (například koně), chemikálie používané při úpravě předmětu atd.