Rokytnice v Orlických horách () je město v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Nachází se asi třináct kilometrů východně od Rychnova a devět kilometrů severně od Žamberka. Rozkládá se na rozhraní Orlických hor a Podorlické pahorkatiny při říčce Rokytence. Žije zde obyvatel. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Město je vzhledem ke své poloze přirozeným turistickým východiskem do střední části Orlických hor.

Územní správní jednotka sestává z těchto částí: Rokytnice v Orlických horách – k. ú. Rokytnice v Orlických horách, Dolní Rokytnice v Orlických horách, Horní Rokytnice, Panské Pole (včetně osady Hanička) a Prostřední Rokytnice. Nebeská Rybná (včetně osady Hamernice) – k. ú. Nebeská Rybná.

Od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Říčky v Orlických horách.

Sousední obecní sídla jsou Pěčín, Kunvald, Bartošovice v Orlických horách, Říčky v Orlických horách, Zdobnice a Liberk.

Historie První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy jsou v rámci majetkoprávního sporu zmiňovány v zemských deskách trhová osada Rokytnice a hrad Pěčín. Samotné založení obce nelze z důvodu nedostatku pramenů blíže určit, došlo k němu v důsledku kolonizačních aktivit pánů Rychnovských z Rychnova (větev pánů z Drnholce) v podhůří Orlických hor. Rokytnice byla poté součástí rychnovského panství, z něhož se jako samostatné zboží vyčlenila teprve v roce 1487 v důsledku dělby majetku mezi příslušníky rodu Rychnovských.

Na přelomu 15. a 16. století Rokytnici vlastnila Johanka Rychnovská, která pozvedla hospodářskou úroveň panství a pokoušela se dokonce na levém břehu Divoké Orlice – zřejmě nedaleko Neratova, který existoval již v první čtvrtině 16. století – o průzkumnou důlní činnost. Jako majitelka Rokytnice se Johanka uvádí ještě v roce 1545 při obnoveném vkladu do zemských desk, ale již v roce 1548 její děti panství prodali Janu Lickovi z Rýzmburka, který vlastnil Borohrádek a malý statek Závrší s hrádkem Dřelem. Po Janovi následoval v držení Rokytnice od roku 1553 jeho syn Sigmund. Toto období je poznamenáno vleklým sporem o hranice panství, který trval prakticky celou dobu, kdy Rokytnici vlastnili Lickové. Sigmund Licek z Rýzmburka se více soustředil na rozvoj svého borohrádeckého panství a zřejmě také z tohoto důvodu v roce 1567 rokytnické panství, poněkud odlehlé od jeho hlavní domény, za 4 000 kop grošů českých prodal. Rokytnice byla v trhové smlouvě výslovně uvedena jako městečko a poprvé je zde (jako "ves nová") zmíněna také Horní Rokytnice.

Novým majitelem Rokytnice se stal v roce 1567 Jáchym Maušvic z Armenruh, německý šlechtic původem z Horní Lužice. Po něm následoval jeho syn Kryštof, který nechal po roce 1600 přestavět zdejší tvrz na zámek a vydal pro Rokytnici nový církevní řád, orientovaný lutersky. Maušvicové byli totiž stoupenci Augsburské konfese. Kryštof také nechal v blízkosti zámeckého areálu postavit nový kostel Nejsvětější Trojice, který měl sloužit jako rodová hrobka a zároveň jako protestantský chrám (Kryštof svým poddaným v rámci církevního řádu nařizoval pravidlenou účast na luteránských bohoslužbách). Zřejmě ještě v průběhu stavovského povstání panství opět změnilo majitele, koupil jej Jáchym Ziegler z Kliphausen, který však již v roce 1627 celé panství směnil s Janem Mikulášem z Nostitz za jeho panství Cunewalde v Horní Lužici, odkud Nostitzové podobně jako Maušvicové pocházeli. Ota z Nostitz, syn Jana Mikuláše, se stal zakladatelem rokytnické větve rodu.

náhled|vlevo|Zámek a městečko Rokytnice, kresba Johanna Venuta z roku 1814

Rokytnice poté od roku 1627 až do dvacátých let 20. století zůstala v držení rodu Nostitzů, jehož stavební i kolonizační aktivity vedly k dalšímu rozvoji města i celého panství. V roce 1852 byla Rokytnice (doposud městečko či městys) povýšena na město, ačkoliv později tento statut na čas ztratila. V roce 1906 byla otevřena místní dráha Doudleby nad Orlicí – Vamberk – Rokytnice. Do města v té době během pobytů v blízké Německé Rybné zajížděl i profesor T. G. Masaryk.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se tehdejší většinové německé obyvatelstvo odmítlo přihlásit k novému státu a začlenilo se do separatistické Provincie Sudetenland. Československé vojsko obsadilo Rokytnici 15. prosince 1918, pouhých 5 dní před příjezdem prezidenta T. G. Masaryka do vlasti. Rozvoj města po roce 1918 byl reprezentován stavbou nového hotelu na náměstí a opravami historických budov (kostel, zámek, Hotel Markrabě) i rozšířením místního průmyslu. Po mnichovské konferenci v září 1938 byla Rokytnice připojena k hitlerovské Třetí říši. Po skončení druhé světové války dochází v Rokytnici i v okolí k velkému úbytku obyvatelstva způsobeném odsunem německého obyvatelstva. Teprve v roce 1971 byl Rokytnici znovu přiznán status města, který po válce nebyl obnoven. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla v Rokytnici umístěna sovětská vojenská posádka, k jejímuž odsunu došlo teprve v roce 1991. Po roce 1989 se město rozvíjí jako turistické středisko a centrum východní části Orlických hor.

Obyvatelstvo

Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. února 1994.

Infrastruktura a občanská vybavenost Doprava Městem prochází nebo do města vedou krajské silnice II. třídy č. 310 a č. 319.

Ve městě se nachází koncová železniční stanice jednokolejné neelektrizované regionální dráhy č. 023 Doudleby nad Orlicí – Vamberk – Rokytnice v Orlických horách. Vedle železniční stanice se nachází autobusový terminál. Ve vlacích a autobusech veřejné dopravy platí integrovaný dopravní systém IREDO.

Školství Mateřská škola Rokytnice v Orlických horách, Horská 172 Základní škola Rokytnice v Orlických horách, Školní 232

Zdravotnictví Zdravotní středisko (lékař pro dospělé, rehabilitace a fyzioterapie, gynekologie), Sídliště 1. máje 457 Dětské zdravotní středisko, T. G. Masaryka 4

Kultura Městská knihovna, náměstí T. G. Masaryka 68, 1. patro Sýpka – Muzeum Orlických hor Muzeum Pevnost Hanička Pěchotní srub R-S 72 Nízká Muzeum železnice v bývalé výtopně parních lokomotiv (věnováno především železniční trati Doudleby – Vamberk – Rokytnice)

Pamětihodnosti náhled|Zámek náhled|Historické domy na náměstí T. G. Masaryka náhled|Kříž před farou

Zámek Rokytnice v Orlických horách na náměstí T. G. Masaryka Zámecký kostel Nejsvětější Trojice s hrobkou z roku 1603 Kaple svaté Anny přestavěná v první polovině 18. století Morový sloup se sochou Panny Marie, svatého Václava a Jana Nepomuckého na náměstí Empírová kašna z roku 1886 na náměstí Barokní fara z roku 1715 u kostela Farní kostel Všech svatých z let 1679–1684 Socha Krista na hoře Olivetské z poloviny 18. století v severovýchodním koutě náměstí Sousoší Kalvárie na podstavě ze závěru 18. století na rozcestí k Nebeské Rybné Socha Krista Trpitele z roku 1770 Dřevěné domy čp. 75 a 76 s vysokými štíty a podloubím na náměstí Kaple svaté Anny a svatého Jáchyma přenesená do Hadince z Anenského vrchu Kaple svatého Antonína Paduánského na rozcestí Horské a Severní ulice Kaple Panny Marie v Údolíčku Pomník obětem prusko-rakouské války 1866 na hřbitově Pomník obětem první a druhé světové války u farního kostela Pomník Jaroslava Mikuláše Nováka u pevnosti Hanička Židovský hřbitov z počátku 18. století Kostel svatého Filipa a svatého Jakuba v Nebeské Rybné vystavěný v letech 1847–1859 v čistě klasicistním slohu Dělostřelecká tvrz Hanička Linie lehkého a těžkého opevnění s pěchotními sruby R-S 70, R-S 71, R-S 72, R-S 73, R-S 74, R-S 75, R-S 81 a R-S 82 budovaná v rámci systému československého opevnění na obranu před nacistickým Německem. Zaniklá synagoga

Osobnosti Kryštof Václav z Nostic (1648–1712), majitel rokytnického panství, sběratel a mecenáš Josef Vilém z Nostic (1706–1787), majitel rokytnického panství, působil v nejvyšších úřadech zemské správy Českého království Franz Christen (asi 1815–1877), politik, poslanec Českého zemského sněmu a starosta Rokytnice v Orlických horách Julius Hanisch (1827–1886), právník a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Moritz Reich (1831–1857), spisovatel Friedrich Hanisch (1838–1912), podnikatel v oblasti pivovarnictví a výroby skla, politik, poslanec Říšské rady Eduard Langer (1852–1914), právník, politik, poslanec Českého zemského sněmu, mecenáš a propagátor Orlických hor Jindra Šimek (1901–1979), akademický malíř Franz Mader (1912–1988), německý politik, poslanec zemského sněmu Severního Porýní-Vestfálska Elfriede Kuzmany (1915–2006), divadelní a filmová herečka Günther Wytopil (1926–2012), od roku 1998 čestný občan Rokytnice v Orlických horách

Galerie

Odkazy Reference

Literatura DRAGOUN, Bohumír et al.: Rokytnice v Orlických horách na starých pohlednicích. Rokitnitz im Adlergebirge auf alten Postkarten. Hlinné 2022 FERENCOVÁ, Hana (red.): Rokytnice v Orlických horách 1318-2018. Rokytnice v Orlických horách 2018. SMUTNÝ, Bohumír: Materiály k historii sklárny v Rokytnici v Orlických horách. In: Orlické hory a Podorlicko 5 (1973), s. 229‒238. ŠEBESTA, Zdeněk: Genealogické a heraldické památky v Rokytnici v Orl. horách. In: Heraldika a genealogie 24 (1991), č. 3, s. 141‒150. ŠTĚPÁNKOVÁ, Miroslava: K otázkám hrdelního práva Rokytnice v Orlických horách. In: Orlické hory a Podorlicko 4 (1971), s. 173‒176. ŠŮLA, Jaroslav: České osídlení Rokytnice v Orlických horách ve světle svědectví osobních a zeměpisných jmen do roku 1550. In: Český lid 62 (1975), s. 158‒165. ŠŮLA, Jaroslav: Literatura o Rokytnici v Orlických horách a Rokytnicku. In: Orlické hory a Podorlicko 4 (1971), s. 305‒320. ŠŮLA, Jaroslav: Odpor poddaných Joachyma Mauschwitze z Armenruh a na Rokytnici. In: Listy Orlického muzea 6 (1971), č. 2, s. 141‒148. ŠŮLA, Jaroslav: Rokytnice v Orlických horách a Mauschwitzowé von Armenruh. Ústí nad Orlicí 2010.

Externí odkazy

Rokytnice v Orlických Horách na Youtube

Kategorie:Města v Čechách Kategorie:Obce v okrese Rychnov nad Kněžnou Kategorie:Obce s pověřeným obecním úřadem Kategorie:Sídla v Podorlické pahorkatině Kategorie:Městské památkové zóny v Česku Kategorie:Dobrovolný svazek obcí Region Orlické hory Kategorie:Mikroregion Rychnovsko Kategorie:Města v okrese Rychnov nad Kněžnou Kategorie:Sídla v CHKO Orlické hory