Mago Barkas (řecky Magón; 241 nebo 240 př. n. l. – 203 př. n. l.) byl kartaginský vojevůdce z rodu Barkovců. V prvních letech druhé punské války doprovázel svého nejstaršího bratra Hannibala při jeho tažení proti Římanům v Itálii. Později se přesunul do Ibérie, kde bojoval společně se svým druhým bratrem Hasdrubalem a Hasdrubalem Gisgonem. V závěru války se pokusil o výpad do Ligurie. Jeho výprava ale skončila neúspěchem a při zpáteční plavbě do Kartága podlehl utrpěným zraněním.
Život
Původ a mládí Mago Barkas se narodil v Kartágu v roce 241 nebo 240 př. n. l.Hoyos (2003), s. 22. Jeho otec Hamilkar Barkas bojoval proti Římanům v první punské válce. Po jejím skončení přispěl rozhodující měrou ke kartaginskému vítězství v žoldnéřské válce. Následně podnikl dobyvatelské tažení v Ibérii s cílem vytvořit novou zámořskou doménu Kartága jako náhradu za území ztracená ve prospěch Římanů na Sicílii a Sardinii. Při obléhání jednoho iberského města upadl Hamilkar do léčky a přišel o život. V době jeho smrti, k níž došlo v zimě 229 až 228 př. n. l.,Hoyos (2003), s. 71. se v Ibérii nacházeli jeho starší synové: Hannibal a Hasdrubal.Hoyos (2003), s. 66. Nejmladší Mago tam přicestoval patrně až někdy krátce před otcovým skonem nebo nedlouho po něm. O jeho mládí toho není mnoho známo kromě skutečnosti, že se od útlého věku cvičil ve válečném umění.Polybios III.71.6.
Na výpravě s Hannibalem Mago sloužil v Ibérii, když Hannibal v roce 221 př. n. l. převzal velení nad tamějším punským vojskem.Hoyos (2015), s. 85. Po vypuknutí druhé punské války v roce 218 př. n. l. doprovázel svého bratra na jeho tažení z Hispánie přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy do Itálie.Hoyos (2015), s. 101.
Po prvotním úspěchu nad Římany v bitvě u Ticina vyslal Hannibal Magona s lehkou hispánskou jízdou k Placentii (dnešní Piacenza), kam se stáhli poražení nepřátelé.Livius XXI.47.3-5, 11. Římané a Punové se posléze utábořili na opačných březích řeky Trebie a připravovali se na nadcházející střetnutí.Livius XXI.48.9-11. Nedaleko od bitevního pole tekl potok s vysokými břehy, zarostlými hustým křovím.Polybios III.71.1, 2. Hannibal přidělil Magonovi 1000 numidských jezdců a 1000 pěšáků a přikázal mu, aby se s nimi na tomto místě ukryl.Polybios III.71.5-9; Livius XXI.54.1-12. Druhý den překročili Římané Trebii a zaútočili na Kartágince.Polybios III.71.10, 73.1. Když se oba šiky srazily v nerozhodném boji, vyřítili se Magonovi Numiďané ze svého úkrytu, nečekaně vpadli do protivníkova týlu a vyvolali v jeho řadách zmatek.Polybios III.73.8, 74.1; Livius XXI.55.18. Magonův útok způsobil Římanům těžké ztráty a výrazně přispěl k jejich porážce v bitvě.Polybios III.74.3, 4; Hoyos (2015), s. 109.
V roce 216 př. n. l. se Mago zúčastnil bitvy u Kann. Společně s Hannibalem se nacházel ve středu bitevní linie, představujícímu nejzranitelnější část kartaginské sestavy.Polybios III.114.7; Hoyos (2015), s. 121, 122. Po vítězství u Kann vtáhl Hannibal na území samnitského kmene Hirpinů a rozdělil zde svoji armádu na dvě části.Livius XXIII.1.1-4. Velení jedné z nich svěřil Magonovi a přikázal mu, aby si podrobil obce v dané oblasti.Livius XXIII.1.4. O několik týdnů později přešli na stranu Punů Bruttiové, přičemž Mago zajistil obsazení jejich měst.Livius XXIII.11.12; Hoyos (2003), s. 122. Hannibal ho pak poslal do Kartága se žádostí o posily a zásoby.Livius XXIII.11.11, 12.9. Magonovi se dostalo slyšení v kartaginském senátu, v němž vylíčil velkolepé úspěchy, jichž Hannibal v Itálii dosáhl.Livius XXIII.11.13-21. Na důkaz toho nechal na podlahu vysypat zlaté prsteny, sňaté z těl zabitých římských jezdců.Livius XXIII.12.1. Bylo jich tolik, že postačovaly k naplnění jedné měřice.Livius XXIII.12.2, 3. Magonův výklad vyvolal nadšení mezi senátory, načež stoupenci Barkovců odsouhlasili doplnění Hannibalových vojenských sil.Livius XXIII.13.16.
Ibérská tažení Mago shromáždil v Africe vojsko sestávající z 12 000 pěšáků, 1500 jezdců a 20 slonů a chystal se vyplout pod ochranou 60 válečných lodí do Itálie.Livius XXIII.32.9. Mezitím dorazily znepokojivé zprávy o porážce jeho druhého bratra Hasdrubala v bitvě u Hiberu. Kartaginská vláda proto v roce 215 př. n. l. rozhodla, že Mago a posily určené původně pro Hannibala zamíří na Iberský poloostrov.Livius XXIII.32.16. Jelikož vrchním velitelem v Ibérii byl Hasdrubal, Magonovi náleželo vůči němu formálně podřízené postavení.Hoyos (2003), s. 137, 139, 140. Ve skutečnosti ale oba operovali často samostatně a veleli vlastním armádám.Livius XXV.32.4; Polybios X.7.5.
V dalších dvou letech se nepřihodilo nic pozoruhodného.Hoyos (2015), s. 167. Hasdrubal a Mago zřejmě čelili povstání místních kmenů proti kartaginské nadvládě a nepodnikli nic proti Římanům, držícím severovýchodní část poloostrova.Livius XXIV.41.2; Hoyos (2015), s. 167. Průlom nastal teprve v roce 212 př. n. l.,Hoyos (2015), s. 168. kdy římští velitelé, bratři Gnaeus Cornelius Scipio a Publius Cornelius Scipio, překročili řeku Hiberus (Ebro) a během rozsáhlého tažení na jih dosáhli řady úspěchů.Livius XXIV.41.1-16, 42.1-9. V následujícím roce sloučil Mago své vojsko s vojskem Hasdrubala, syna Gisgona, třetího kartaginského vojevůdce působícího v Ibérii.Livius XXV.32.4. V oblasti horního toku řeky Baetis (Guadalquivir) poté společně porazili a zabili Publia Scipiona, v čemž jim výrazně pomohli místní válečníci přivedení ilergetským náčelníkem Indibilisem a numidská jízda pod velením prince Masinissy.Livius XXV.34.6-17. Bezprostředně po svém vítězství se oba punští velitelé spojili s Hasdrubalem, stíhajícím Gnaea Scipiona.Livius XXV.35.1-4. Ustupující Římany, značně oslabené dezercí hispánských žoldnéřů, Kartáginci obklíčili a zcela potřeli, přičemž přišel o život i druhý ze Scipionů.Livius XXV.33.8-10, 36.8-17.
Za jediný měsíc zničili kartaginští velitelé téměř veškeré římské síly v Ibérii.Hoyos (2015), s. 169, 170. Nedokázali ale využít příznivých okolností po bitvě k jejich úplnému vytlačení z poloostrova a zřejmě upadli do vzájemných rozbrojů.Polybios IX.11.1, 2; Hoyos (2003), s. 140. Jistému římskému jezdci Luciu Marciovi se podařilo dovést několik tisíc mužů zpět za řeku Hiberus a vyčkat do příchodu posil.Livius XXV.37.1-5. Podle Livia se ho Mago pokusil pronásledovat, avšak počínal si příliš neopatrně.Livius XXV.39.24. Marcius ho přepadl ze zálohy a způsobil mu těžké ztráty.Livius XXV.39.22, 24.
V roce 209 př. n. l. se Mago zdržoval se svými muži u Hérakleových sloupů.Polybios X.7.5. Jeho bratr Hasdrubal válčil ve střední části poloostrova a Hasdrubal Gisgo pobýval při ústí řeky Tagus (Tajo). Své nepřátelé zjevně podcenili a nepovažovali je nadále za hrozbu.Hoyos (2003), s. 140. Jejich nejednost umožnila nově příchozímu římskému veliteli Publiu Corneliovi Scipionovi, stejnojmennému synovi padlého vojevůdce, aby rychlým a nečekaným výpadem dobyl Nové Kartágo (Cartagena), hlavní město punské říše v Ibérii.Polybios X.9.4-7; 15.1-11. O rok později mu Hasdrubal podlehl v bitvě u Baeculy.Polybios X.39.1-8. Mago a Hasdrubal Gisgo se snažili spojit své armády s Hasdrubalovou, nicméně nestihli přijít včas.Livius XXVII.20.4; Hoyos (2015), s. 177. Nedlouho po bitvě se poblíž horního toku Tagu konala společná porada, na níž se dohodli, že se Hasdrubal vypraví za Hannibalem do Itálie.Livius XXVII.20.4, 7; Hoyos (2015), s. 178. Současně Mago odevzdal své vojsko Hasdrubalu Gisgonovi a vydal se na Baleárské ostrovy najímat žoldnéře.Livius XXVII.20.9.
V roce 207 př. n. l. dorazily do Ibérie kartaginské posily vedené Hannonem.Livius XXVIII.1.3. Mago se společně s ním vydal na území Keltiberů, kde naverbovali několik tisíc Hispánů. Scipionův podřízený Marcus Silanus se s 10 000 pěšáky a 500 jezdci nepozorovaně přiblížil k jejich táboru a náhlým útokem Keltibery překvapil.Livius XXVIII.1.4-7, 2.1-6. Římané zahnali Hispány na útěk a zajali kartaginské vojáky včetně Hannona.Livius XXVIII.2.7-18. Z boje se podařilo vyváznout jen 2000 pěšáků a celé jízdě v čele s Magonem, který uprchl brzy po zahájení bitvy.Livius XXVIII.2.17. Po deseti dnech se Mago dostal k Hasdrubalovi Gisgonovi, nacházejícímu se u města Gades (Cádiz).Livius XXVIII.2.19.
Na počátku roku 206 př. n. l. shromáždili Punové obrovské vojsko, čítající zhruba 50 000 pěšáků a 4000 jezdců (Polybios hovoří dokonce o více než 70 000 pěšácích).Livius XXVIII.12.16-18; Polybios XI.20.2. V čele této armády se Hasdrubal Gisgo a Mago vypravili proti Římanům a usadili se na planině poblíž města Ilipa.Livius XXVIII.12.19. Když se k nim přiblížil Scipio, podnikl Mago s většinou jezdců a Massinissovými Numiďany nájezd na nepřátele, zaneprázdněné výstavbou tábora.Polybios XI.20.9, 21.1. Římská jízda ukrytá za nedalekým kopcem vyrazila ale proti nim a zahnala útočníky na útěk.Polybios XI.21.2-5. V následné bitvě u Ilipy utrpěli Kartáginci jednoznačnou porážku a jejich vojsko bylo zničeno.Polybios XI.23.1-9, 24.1-9; Livius XXVIII.16.1-9. Punští velitelé se s asi 6000 muži stáhli na jakýsi kopec při řece Baetis.Livius XXVIII.16.8-11. Nakonec Hasdrubal Gisgo a po něm i Mago odpluli na lodích do Gad.Livius XXVIII.16.12, 17.
Během několika měsíců po svém vítězství si Římané podrobili celou někdejší punskou Ibérii.Hoyos (2015), s. 183, 185. Hasdrubal Gisgo se krátce po bitvě odebral do Afriky.Livius XXVIII.17.18. Naproti tomu Mago se v Gadách pokoušel obnovit válku a shromáždil nějaké lodě.Livius XXVIII.23.9. Jeden z jeho podřízených vytáhl s hrstkou vojáků k řece Baetis a vyzbrojil tam 4000 hispánských žoldnéřů.Livius XXVIII.30.1. Vzápětí proti němu udeřil Lucius Marcius a rozprášil jeho vojsko.Livius XXVIII.30.2-4. Poté obdržel Mago z Kartága veliký obnos peněz a zprávu, v níž mu senát nařizoval, aby se přepravil s loďstvem do Itálie.Livius XXVIII.31.4-7, 36.1-3. Vyplul proto podél pobřeží Ibérie a zkusil se zmocnit Nového Kartága útokem z moře.Livius XXVIII.36.4-8. Jeho obránci ho ale odrazili.Livius XXVIII.36.9-13. Když se chtěl vrátit do Gad, odmítli ho jeho obyvatelé, vyjednávající s Římany, vpustit dovnitř.Livius XXVIII.37.1, 2. Mago vylákal nejvyšší úředníky města, načež je dal zbičovat a ukřižovat.Livius XXVIII.37.2-4. Potom odplul na Baléarské ostrovy a přezimoval na Menorce.Livius XXVIII.37.4-16. Při svém pobytu na ostrově měl údajně založit město nesoucí dnes název Mahón.Hoyos (2003), s. 197. V létě 205 př. n. l. se nalodil s 12 000 pěšáky a 2000 jezdci, které zde odvedl, a vyrazil ke břehům Itálie.Livius XXVIII.46.9.
Vpád do Itálie Z Menorky zamířil Mago do Ligurie, kde náhlým přepadem dobyl a vyplenil město Genua (Janov).Livius XXVIII.46.9, 10, XXX.1.8. Na jeho stranu se přidávali jak místní Ligurové, tak sousední Galové, vstupující do jeho armády.Livius XXVIII.46.11-15. Mago nemohl přesto dosáhnout žádného průlomu ani vyrazit k Hannibalovi,Livius XXIX.3.20. neboť Římané postavili proti němu dvě vojska: jedno v Předalpské Galii a další v Etrurii.Livius XXIX.5.6. V následujícím roce k němu z Kartága připlulo 25 válečných lodí s 6000 pěšáky, 800 jezdci a sedmi válečnými slony.Livius XXIX.4.7. Obdržel rovněž finanční prostředky k najímání žoldnéřů.Livius XXIX.4.7, 5.3-11.
V létě 203 př. n. l. se Mago v zemi Insubrů utkal s legiemi praetora Publia Quintilia Vara a prokonzula Marka Cornelia.Livius XXX.18.1. Bitva skončila naprostou porážkou Punů a jejich spojenců.Livius XXX.18.2-23. Samotného Magona museli vynést z boje s probodnutým stehnem.Livius XXX.18.22. Nedlouho poté k němu dorazili vyslanci z Kartága s příkazem, aby se urychleně vrátil se svými muži do Afriky.Livius XXX.19.1-6.