Rohan (sindarsky Rochand) neboli také Jízdmarka, někdy nazývaná také jen jako Marka, je království lidí z fiktivního světa Středozemě v díle J. R. R. Tolkiena. Je to nížinatá země tvořená především loukami a pastvinami ležící severně od svého spojence Gondoru a severozápadně od nepřátelské země Mordor. Obyvateli Rohanu byl ve třetím věku původně severský národ Rohirů, tzv. Pánů koní, kteří jsou ve Středozemi proslulí především jako výborní jezdci a chovatelé koní.Tolkien, John Ronald Reuel. Společenstvo prstenu Praha: 2002. [dále jen Tolkien (2002) Společenstvo prstenu]. Str. 247. Na konci třetího věku se Rohirové vyznamenali ve válce proti Sarumanovým vojskům a rohanský král Théoden posléze odvedl své vojsko na pomoc Gondoru, čímž velkou měrou přispěl k vítězství v bitvě na Pelennorských polích. Jeho synovec Éomer poté bojoval ve službách nového krále Obnoveného království Elessara, sám se pak stal králem Rohanu jako nezávislého království.
Za vlády gondorských králů bylo území mezi řekami Anduinou a Želízí před příchodem Seveřanů označováno jako Calenardhon, tedy Zelená země. Tehdy celá země byla součástí království Gondor. Od pradávna tvořila strategickou severní výspu bránící hranici Jižního království proti útokům ze západu a severovýchodu. Po vítězství v bitvě na Poli Celebrantu se zde se svolením gondorského správce Ciriona usadil Éothéod, jeden ze severských kmenů. Byla to odměna za pomoc Eorlu Mladému a jeho lidu, který zde od těch dob sídlil. Gondorští nazvali tyto Seveřany Rohiry, totiž Pány koní, a Calenardhon překřtili na Rochand a později Rohan (Koňskou zemi), ovšem Rohirové se sami označovali jako Eorlovci a své zemi říkali Jízdmarka – Marka Jezdců nebo pouze Marka.Tolkien, John Ronald Reuel. Nedokončené příběhy. Praha: 2009. [dále jen Tolkien (2009)]. Str. 308.Tolkien, John Ronald Reuel. Návrat krále Praha: 2002. [dále jen Tolkien Návrat krále (2002)]. Str. 314 - 315.
Země Rohan je Tolkienem nejpodrobněji popisována v druhém a třetím dílu jeho trilogie Pán prstenů a v knize Nedokončené příběhy. Zmínky o něm najdeme také ve Společenstvu prstenu a Silmarillionu.
Dějiny Calenardhon náhled|upright=0.6|vlevo|Gondor za doby svého největšího rozmachu Území Rohanu bylo osídleno mořeplavci z Númenoru ještě před jeho pádem v roce 3319 druhého věku. Muži ze Západu v zemi postavili pevnost Anglarond a nedobytnou věž Orthank. Po založení Gondoru byla do Jižního království začleněna celá země, tehdy nazývaná Calenardhon. Králové Gondoru ve 13. století Třetího věku navázali kontakt a spojenectví s lidem žijícím v Rhovanionu.
Ve 21. století se Éothéod, jeden ze seveřanských kmenů, přesunul z údolí Anduiny na sever na území mezi Mlžnými a Šedými horami. Obrana Gondoru však nadále ochabovala a tak v roce 2510 gondorský vládnoucí správce Cirion požádal lid ze severu o pomoc. Toho roku totiž došlo k mohutnému útoku skřetů a divokých lidí z východu. Útočníci překročili Anduinu a zatlačili severní gondorskou armádu do svízelné situace.
Vznik království Rohan Vůdce Éothéodu Eorl Mladý tehdy nečekaně zareagoval na Cirionovu výzvu a v nejvyšší čas dorazil do Calenardhonu, načež v bitvě na polích Celebrantu nad nájezdníky slavně zvítězil. Za tuto nezištnou pomoc obdržel Eorl od Ciriona jako dar pláně Calenardhonu a založil zde svou Marku Jezdců, kterou Gondorští nazývali královstvím Rohan. Tehdy zavázal Eorl sebe i své potomky věčným slibem pomoci a přátelství ke svým jižním sousedům.Tolkien (2009), Str. 289 - 295.
Období prosperity Po smrti prvního krále Eorla Mladého, který padnul na Vysočině v boji s Východňany, nastoupil na trůn v roce 2545 jeho syn Brego. Ten vyhnal zbývající nepřátele z Rohanu a nechal zbudovat své královské sídlo Meduseld v Edorasu. Za panování jeho syna Aldora Starého byli ze země vyhnáni poslední Vrchovci a Rohirové osídlili mnoho horských údolí v Bílých horách. Země pod vládou jeho potomků zažívala období míru a prosperity až do vlády sedmého rohanského krále Déora, za jehož vlády znovu povstali Vrchovci, kteří přepadali Západní úvaly a obsadili špatně bráněný Železný pas.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 319.
Dlouhá zima Za vlády devátého krále Helma vpadla v roce 2758 do Rohanu velká síla Vrchovců podpořená korzáry, kteří se vylodili v ústích řek Želíz a Lefnui. Útočníci vedení Vrchovcem Wulfem postupně obsadili většinu země a podařilo se jim dobýt i Edoras. Král Helm Kladivo ustoupil s částí svého lidu do jeskyní Aglarondu, kde se celou zimu bránil dokud nedorazili spojenci z Gondoru a posily z Šeré brázdy. Král Helm při obléhání padnul, avšak Vrchovce se jeho synovci Fréaláfovi nakonec podařilo vyhnat ze země. Fréaláf, který založil Druhou řadu rohanských králů byl korunován desátým králem v roce 2759.
Příchod Sarumana náhled|upright=0.8|vlevo|Rohan a Gondor ve třetím věku Rohanských zbylo po krutých bojích a Dlouhé zimě velice málo a delší čas trvalo než se z těchto těžkých ran alespoň částečně zotavili. Proto nový král Fréaláf přivítal čaroděje Sarumana, kterému spolu s gondorským správcem Berenem dovolili usadit se v Železném pasu. Čaroděj Saruman Rohirům z počátku pomáhal, avšak kvůli užívání palantíru, kde se jeho mysl střetla se samotným Sauronem, brzy propadnul zlu.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 318. Tehdy začal potají pátrat po Vládnoucím prstenu a s pomocí Grími Červivce oslaboval stárnoucího krále Théodena, který byl zanedlouho spoután čarodějovou vůlí.
Válka o Prsten
náhled|upright=0.8|Rohan (oranžový) během Války o Prsten V roce 3019 vpadli Sarumanovi skřeti a divocí lidé z Vrchoviny do Rohanu. Rohirové byli poražení v bitvách na brodech Želíze a skřeti usmrtili králova syna Théodreda. Díky síle vzkříšeného Gandalfa byl však uzdraven král Théoden, který prozřel a konečně vyhnal svého rádce Grímu Červivce, načež vyšel do války proti útočícímu Sarumanovi. Čarodějova vojska byla nakonec poražena v bitvě u Helmova žlebu a díky entům a huornům byl zničen i Železný pas. Po těchto vítězstvích a porážce Sarumana vedl král Théoden svou jízdu na pomoc ohroženému Gondoru. Před obleženou Minas Tirith došlo k bitvě na Pelennorských polích. Théoden v této vítězné bitvě zemřel, jeho neteři Éowyn se však podařilo jeho smrti pomstít, když v souboji usmrtila samotného Pána nazgûlů. Théodenův synovec Éomér převzal po smrti svého strýce královský titul a vyjel s Isildurovým dědicem Aragornem do bitvy u Černé brány.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 320.
Po zničení Vládnoucího prstenu Po pádu Saurona zavládl v Rohanu mír. Král Elessar obnovil pro Éoméra Cirionův dar a Éomér znovu složil Eorlovu přísahu. Rohanský král, který si za manželku vzal Lothíriel dceru knížete Imrahila z Dol Amrothu, často doprovázel se svými jezdci krále Obnoveného království do bojů v dalekých zemích za jezerem Rhûn. Po Éomérově smrti nastoupil na Rohanský trůn jeho syn Elfwine Sličný.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 321.
Symbolika náhled|upright=0.6|prapor|Prapor Eorlova rodu vládnoucímu Rohanu se symbolem běžícího bílého koně na zeleném poli Symbolem rohanského království byl znak vládnoucího Eorlova rodu, na němž byl zobrazen bílý běžící kůň na zeleném poli.Tolkien, John Ronald Reuel. Dvě věže Praha: 2002. [dále jen Tolkien Dvě věže (2002)]. Str. 112.
Společnost náhled|upright=0.5|vlevo|Rohirská jezdecká přilba a šupinová zbroj z filmové adaptace P. Jacksona Rohirové byli potomky Severského národa Éothédu, který do jejich nového domova přivedl na počátku 25. století zakladatel Rohanu Eorl zvaný Mladý. Rohirové, kteří byli pokrevně spřízněni s třetím domem Edain, měli typicky nordické rysy. Obvykle byli vysocí, bledí, měli dlouhé končetiny, světlé vlasy a modré oči.Tolkien Dvě věže (2002), Str. 27. Bývali tvrdí a v boji divocí.
náhled|upright=0.6|prapor|Rohirský jezdec Pro Rohiry byl charakteristický chov koní a jejich typickým způsobem obživy bylo pastevectví. Tomu odpovídaly přírodní podmínky rovinatého a travnatého Rohanu. Jediná větší městská sídla jako Edoras či Aldburg vystavěli Rohirové na jihu své země pod lesnatými úbočími Bílých hor. Oblast Východní Poloniny byla podobně jako zbytek země až do války o Prsten užívána jako pastevecká oblast. Nacházely se zde chovné ohrady místních stád, stanové tábory kočujících pastevců a roztroušené vesnice rohanských rolníků.Tolkien Dvě věže (2002), Str. 23 - 24.
Hlavní vojenskou silou Rohirů byla jejich početná jízda. Rohanští jezdci využívali sílu svých velkých a ušlechtilých koní. Do boje nosili drátěné košile, kulaté, malované štíty a dlouhá kopí. Kromě kopí užívali také mečů, seker a luků.
Geografie Podoba krajiny Převážně nížinná a travnatá země Rohan se nachází na území přibližně v centru známé oblasti západního cípu Středozemě. Rovinatým a příjemným Rohanem protéká řeka Entva, která se v bažinaté deltě rozprostírající se jižně od Rauroských vodopádů, vlévá do největší řeky v oblasti, Anduiny.Tolkien Společenstvo prstenu (2002), Str. 357. Řeka Entva rozděluje zemi Rohan na dvě přibližně stejné části zvané Západní a Východní Polonina. Kromě hraničních hor Ered Nimrais a Hithaeglir je jedinou významnou vyvýšenou oblastí Rohanu Vysočina nacházející se jižně od hraniční řeky Lipavy a východně od tzv. Nehlubin.
Hranice Přirozenou jižní hranici Rohanu tvoří pohoří Ered Nimrais, které odděluje království Rohan od jižněji položeného Gondoru. Na jihovýchodě tvoří hranici mezi oběma zeměmi Hraniční potok a rozvětvené ústí řeky Entvy. Na východě hraničí Rohan s neprostupnou pahorkatinou Emyn Muil a jeho hranice se táhne podél řeky Anduiny. Severní hranici země tvoří řeka Lipava vlévající se do Anduiny severně od Vysočiny, okraj Fangornského lesa a jižní cípy Mlžných hor. V těchto místech stála věž Orthank, z níž na konci třetího věku vytvořil Saruman Železný pas. Jediným snadným přístupem do země je rovinaté území mezi Mlžnými a Bílými horami zvané Rohanská brána. Zde tvořila přirozenou západní hranici Rohanu pouze mělká a lehce překročitelná řeka Želíz tekoucí z Mlžných hor na jih. Města a pevnosti Aglarond
Aglarond čili Třpytivé jeskyně byl původní název pevnosti vybudované Dúnadany v severozápadní části Ered Nimrais ještě ve druhém věku. Společně s pevností Angrenost bránil Aglarond vstup do gondorského Calenardhonu ze západu.
Po založení Rohanu v roce 2510 T. v. gondorští kameníci chátrající pevnost opravili a Aglarond byl svěřen Rohirům. Ti nazývali pevnost Súthburg a od dob krále Helma bývala tamní pevnost známa jako Hláska a údolí jako Helmův žleb.Tolkien (2009), Str. 359 - 360.
Tato pevnost zachránila Rohiry dvakrát před naprostou zkázou. Poprvé za Dlouhé zimy na přelomu let 2758 a 2759, kdy ochránila obyvatele Rohanu před invazí Vrchovců a korzárů vedených Vrchovcem Wulfem. Při tomto obléhání umrznul také nejslavnější rohanský král mezi Eorlem a Théodenem Helm zvaný Kladivo.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 316 - 317. Podruhé pak na jaře roku 3019, kdy se král Théoden ubránil invazi skřetů a zlých lidí vyslaných čarodějem Sarumanem ze Železného pasu, načež Sarumanova vojska porazil v bitvě u Hlásky.
Po konečném vítězství nad Temným pánem se ve Třpytivých jeskyních usídlil trpaslík Gimli, který sem přivedl část svého lidu z Ereboru. Se svým lidem vykonal velká díla, vytvořil mimo jiné i nové brány pro Minas Tirith ukované z mithrilu a oceli.Tolkien Návrat krále (2002), Str. 332.
Aldburg Aldburg, nacházející v kraji Úvalu rozprostírajícím se jižně od řeky Sněžné, byl jedním z vůbec nejstarších sídel Rohirů v zemi. Toto hradisko bylo sídelním městem prvního rohanského krále Eorla Mladého, jenž usednul na trůn v roce 2510 třetího věku. Po smrti Eorla se jeho syn Brego po dokončení Zlaté síně Meduseldu v roce 2569 přesunul do Edorasu. Poté se Aldburg, který sloužil jako základna pro svolávání hotovosti celé Východní marky, stal sídelním městem třetího Bregova syna Eofora, z něhož svůj původ odvozovali rovněž maršálové Jízdmarky Éomund a jeho syn Éomer.Tolkien (2009), Str. 356.
Edoras