Otto Ambros (19. květen 1901 – 23. červenec 1990) byl německý chemik a nacistický válečný zločinec, který se mj. angažoval ve vývoji nervových plynů, sarinu a tabunu. Po válce byl v následných norimberských procesech odsouzen za zločiny proti lidskosti za užívání otrocké práce vězňů koncentračního-vyhlazovacího tábora Osvětim III-Monowitz.
Život
Studia Narodil se v roce 1901 v obci Weiden in der Oberpfalz. Jeho otec byl univerzitní profesor. Maturoval na střední škole v Mnichově, kde poté v roce 1920 pokračoval na univerzitě Ludwiga Maximiliana ve studiu chemie a zemědělství pod Richardem Willstätterem (laurelátem Nobelovy ceny). V roce 1925 studium zakončil doktorátem, o rok později nastoupil do firmy BASF v Ludwigshafenu, ale roce 1930 odjel na rok studia na Dálný východ.
Kariéra náhled|Vězni koncentračního tábora v Monowitzi, 1940 náhled|Továrna IG Farben Monowitz, zhruba 10 km od Osvětimi, ve výstavbě, 1942
V roce 1926 začal pracovat ve firmě BASF, která později (s dalšími továrnami a firmami) byla sloučena do koncernu IG Farben. V roce 1934 Ambros přešel do IG Farben, kde se již o rok později stal ředitelem továrny v Schkopau. Jeho divize IG Farben vyvíjela chemické zbraně, včetně nervového plynu sarinu (1938) a somanu (1944) a byl poradcem ředitele koncernu, Dr. Carla von Kraucha. Ambros též vedl továrnu v Dyhernfurthu, která vyráběla další nervový plyn – tabun, a v továrny v Gendorfu, která vyráběla yperit (též hořčičný plyn, použitý v 1. světové válce). Dyhernfurthská továrna používala otrockou práci 3 tisíc vězňů koncentračního tábora, jak na stavbu a provoz továrny, ale též jako pokusný materiál. V roce 1944 byl Ambros honorován rytířským válečným křížem za zásluhy. Na začátku 40. let Ambros pracoval na vedoucí pozici v továrny na výrobu gumy IG Buna Werke v komplexu vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, pobočce Monowitz, která pro svou výstavbu a provoz používala vězně koncentračního tábora.
V roce 1946 byl Ambros zadržen americkou armádou a v roce 1948 byl v procesu s IG Farben (v rámci následných norimberských procesů) odsouzen k 8 letům odnětí svobody ve věznici v Landsbergu, kde si nakonec odseděl polovinu trestu a byl propuštěn na začátku roku 1952.
Po propuštění se stal poradcem společností jako W. R. Grace, Dow Chemical stejně jako Chemical Corps americké armády, ale též poradce kancléři Konrada Adenauera.http://www.wollheim-memorial.de/en/otto_ambros_19011990 Krom toho pomáhal společnosti Chemie Grünenthal (později Grünenthal GmbH) ve vývoji thalidomidu.https://www.newsweek.com/nazis-and-thalidomide-worst-drug-scandal-all-time-64655http://ahrp.org/from-the-holocaust-to-thalidomide-a-nazi-legacy/
Odkazy
Reference
Externí odkazy
http://toxipedia.org/display/toxipedia/Otto+Ambros https://www.dailymail.co.uk/news/article-1292877/Did-Nazi-scientist-save-Britain-Hitlers-deadly-gas-killed-millions.html
Kategorie:Narození 19. května Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Úmrtí v roce 1990 Kategorie:Úmrtí 23. července Kategorie:Němečtí chemici Kategorie:Členové NSDAP Kategorie:Odsouzeni v norimberských procesech Kategorie:Absolventi Mnichovské univerzity Kategorie:Nositelé Válečného záslužného kříže (Německo) Kategorie:Muži