náhled|vpravo|Skalní rytiny ve Val Camonice (Itálie); někteří autoři je interpretují jako zobrazení mimozemských astronautů na Zemi Paleoastronautika (také „archeoastronautika“, „paleo-SETI“), která je obvykle zařazována mezi pseudovědy, zastává myšlenku, že v dávnověku a starověku navštívily Zemi inteligentní mimozemské bytosti a vstoupily do kontaktu s lidmi. Proponenti paleoastronautiky hlásají, že tyto kontakty ovlivnily vývoj moderních kultur, technologií, náboženství, ba dokonce i lidské biologie; vedle toho také často tvrdí, že božstva některých – ne-li všech – náboženství jsou mimozemského původu a že pokročilé technologie, které dávní astronauti přivezli na Zemi, byly dávnými lidmi interpretovány jako důkaz božského původu.
Myšlenka, že dávní astronauti existovali, není většinou akademické obce brána vážně a nedostává se jí žádné hodnověrné pozornosti v recenzním posuzování publikací. Mimoto existují argumenty, že někteří proponenti paleoastronautiky, jako třeba Erich von Däniken, některé důkazy zfalšovali a zkreslili fakta z archeologických výzkumů.
Mezi známé proponenty z konce 20. století, kteří napsali na dané téma řadu knih nebo kteří s tímto tématem pravidelně vystupovali v médiích, patří Erich von Däniken, Zecharia Sitchin, Robert K. G. Temple, Giorgio A. Tsoukalos a David Hatcher Childress.
Souhrn Proponenti hypotézy paleoastronautiky často argumentují, že lidé jsou buď potomci, nebo výtvory mimozemské inteligence (extraterrestial intelligence, ETI), kteří přistáli na Zemi před tisíci lety. Jiná idea říká, že se lidstvo vyvinulo nezávisle, ale že hodně ze znalostí, náboženství a kultury pochází od mimozemských návštěvníků z pradávných dob, kdy tito astronauti sehráli roli „mateřské kultury“. Někteří proponenti paleoastronautiky také věří, že cestovatelé z kosmu, nazývaní „astronauti“ nebo též „vesmírní lidé“, postavili na Zemi mnohé stavby jako např. egyptské pyramidy nebo sochy Moai na Velikonočním ostrově, popř. s vybudováním těchto staveb lidem pomohli.
Různá nová náboženská hnutí včetně některých směřování theosofie, scientologie, Raëlismu a hnutí Nebeská brána věří v starověké i moderní kontakty s mimozemskou inteligencí. Mnoho těchto hnutí dává do souvislosti staré texty i nedávná zjevení s činností vetřelců z jiných planetárních systémů. Psychologové zjistili, že mezi jednotlivými UFO-náboženstvími existují podobnosti, které naznačují, že členové těchto skupin vědomě nebo podvědomě asociují okouzlení s memy používanými ve science fiction.
Mezi vědci převládá konsensus, že hypotéza paleoastronautiky není sama o sobě chybná, ale že je zbytečná. „Tajemství“ uváděná jako důkazy pro tuto hypotézu mohou být vysvětlené, aniž by bylo nutné k tomu používat mimozemské astronauty. Propagátoři hledají záhady tam, kde žádné neexistují. Protože mimozemští astronauti jsou zbyteční, mělo by se podle vědeckých názorů aplikovat pravidlo Occamovy břitvy a tuto hypotézu odmítnout.
Vznik a hlavní propagátoři paleoastronautiky Myšlenka, že v Zemi v minulosti navštívili mimozemšťané, se objevuje ve sci-fi literatuře od roku 1900. Charles Fort spekuloval v roce 1919 v knize The Book of the Damned („Kniha zatracených“), zda lidstvo není mimozemského původu. Ve 20. letech se sovětský průkopník letů do vesmíru Konstantin Ciolkovskij (1857–1935) a Nikolaj A. Rynin (1887–1942) postavili za myšlenku meziplanetárních kontaktů v minulosti lidstva.
V 50. a 60. letech zaměstnávala tato teorie celou řadu vědců, žurnalistů a autorů díky pozornosti, které se celosvětově dostávalo fenoménu UFO. Patřil k nim mimo jiné sovětský matematik Matest M. Agrest, italský žurnalista Peter Kolosimo, Forts Schüler, W. Raymond Drake, francouzsko-polský okultista Jacques Bergier a jeho spoluautor Louis Pauwels, jakož i autor sci-fi Robert Charroux.
V roce 1960 americký astrofyzik Thomas Gold v článku nazvaném Cosmic Garbage („Vesmírné smetí“) spekuloval o možnosti, že mimozemští cestovatelé před dávnými dobami Zemi navštívili, zanechali zde svůj odpad a tak na ni mimoděk přinesli život. V roce 1963 přišel americký astronom Carl Sagan s otázkou, zda během dávných dob mohlo dojít ke kontaktu mezi lidmi a mimozemskými návštěvníky a zda okolnosti těchto setkání nebyly z různých příčin zfalšovány. Měl podezření, že mimozemské druhy mohly Zemi navštěvovat častěji a při tom na planetách naší sluneční soustavy zanechaly artefakty.
Erich von Däniken Erich von Däniken byl hlavním propagátorem této hypotézy v 60. a 70. letech 20. století. Velkou pozornost si získal po vydání knihy Erinnerungen an die Zukunft (česky „Vzpomínky na budoucnost“, anglicky „Chariots of the Gods“) v roce 1968, která se okamžitě stala bestsellerem a o rok později byla zfilmována.
Podle Dänikena vyžadovalo vytvoření řady artefaktů mnohem sofistikovanější technologické schopnosti, než jaké měly staré kultury k dispozici. Von Däniken tvrdí, že tyto artefakty byly vytvořeny buď přímo mimozemskými návštěvníky, nebo lidmi, kteří potřebné znalosti od mimozemských návštěvníků získali. Mezi takové artefakty patří např. Stonehenge, Pumapunku, sochy Moai na Velikonočním ostrově, Velká pyramida v Gíze nebo starověká elektrická baterie z Bagdádu.
Von Däniken píše, že starověké umění a malby po celém světě zobrazují vesmírné lodi, mimozemské inteligentní bytosti, starověké astronauty a artefakty anachronicky pokročilých technologií. Rovněž uvádí, že geograficky vzdálené historické kultury sdílejí umělecké náměty, které jsou podle jeho názoru společného původu. Jedním příkladem je Dänikenova interpretace víka sarkofágu vyzvednutého z hrobky vládce Mayů z klasického období v Palenque, Pacala Velikého. Von Däniken píše, že vyobrazení na víku představuje sedícího astronauta. Avšak malba a přiložený mayský text říká, že se jedná o portrét samotného vládce se stromem světa z mayské mytologie.
Původ mnoha náboženství interpretuje von Däniken jako reakci na setkání s mimozemskou rasou. Podle tohoto názoru lidí považovali technologii mimozemských bytostí za nadpřirozenou a mimozemšťany samotné za bohy. Von Däniken uvádí, že ústní a písemná tradice většiny náboženství obsahuje odkazy na mimozemské návštěvníky v podobě popisu hvězd a objektů připomínajících vozidla, která se pohybují vzduchem a vesmírným prostorem. Jedním z nich je Proroctví Ezechiela ze Starého zákona, které von Däniken interpretuje jako detailní popis přistávající kosmické lodi.
Von Dänikenovy hypotézy se staly populární v USA po odvysílání dokumentárního pořadu v televizi NBC pod názvem In search Of Ancient Astronauts („Hledáme starodávné astronauty“) a filmu Chariots of the Gods („Vzpomínky na budoucnost“).
Kritici namítají, že von Däniken chybně interpretuje data, že mnohá jeho tvrzení jsou nepodložená a že žádné z jeho klíčových tvrzení nebylo ověřeno. Především komunita křesťanských kreacionistů je k pracím von Dänikena silně kritická. Kreacionistický autor Clifford A. Wilson publikoval v roce 1972 knihu Crash Go the Chariots („Havárie mimozemských lodí“, narážka na anglický název knihy Vzpomínky na budoucnost), ve které se všechna tvrzení knihy Vzpomínky na budoucnost pokusil zdiskreditovat.
Zecharia Sitchin Sitchinova kniha Kronika Země: Dvanáctá planeta se točí kolem Sitchinovy unikátní interpretace starých sumerských a blízkovýchodních textů, megalitických staveb a artefaktů z celého světa. Sitchinova hypotéza říká, že bozi Mezopotámie byli astronauti z planety Nibiru, což podle Sitchina byla vzdálená 12. planeta (pokud počítáme Slunce, Měsíc a Pluto jako planety), spjatá s bohem Mardukem. Podle Sitchina planeta Nibiru stále krouží kolem Slunce po protáhlé oběžné dráze s dobou oběhu 3600 let. Moderní astronomie ale nenalezla žádné důkazy, které by Sitchinovy myšlenky podporovaly.
Sitchin argumentuje, že existují sumerské texty, které vyprávějí příběh o tom, že 50 Annunaki, obyvatel planety jménem Nibiru, přišlo na Zemi přibližně před 400 tisíci lety s cílem těžit zde suroviny, především zlato, a dopravovat je zpět na Nibiru. Kvůli malému počtu je tento úkol brzy unavil, a proto se rozhodli geneticky vyšlechtit pracovníky, kteří by mohli pracovat v dolech. Po mnoha pokusech a omylech nakonec vyšlechtili Homo sapiens sapiens: tvora jménem Adapa neboli Adama dle pozdější mytologie. Sitchin prohlašuje, že Annunaki aktivně zasahovali do záležitostí lidí, dokud jejich kultura nebyla zničena globálními katastrofami způsobenými náhlým koncem doby ledové před asi 12000 lety. Když Annunaki viděli, že lidé přežili, zatímco všechno, co oni sami vytvořili, bylo zničeno, Zemi opustili a dali lidem příležitost vládnout si sami. Sitchinova práce nemá podporu mainstreamových akademiků a profesionálové, kteří ji revidovali jako hypotézu, ji celkově kritizovali. Znalec semitských jazyků Michael S. Heiser říká, že mnoho Sitchinových překladů sumerských a mezopotamských slov není v souladu s mezopotamskými dvoujazyčnými slovníky klínového písma, které vytvořili dávní arkadští písaři.
Alan F. Alford, autor knihy Bohové nového milénia (1996) byl stoupencem hypotézy paleoastronautiky. Řada jeho prací staví na Sitchinových hypotézách. Přesto zde nyní po hlubší analýze nachází chyby a říká: „Zastávám pevný názor, že tito bohové personifikovali padající oblohu; jinými slovy sestoupení bohů bylo poetické vyobrazení kataklyzmatických mýtů, ze kterých se stalo jádro starodávných blízkovýchodních náboženství.“
Robert Temple Kniha Roberta K. G. Templeho Tajemství Síria (The Sirius Mystery) pracuje s myšlenkou, že kmen Dogonů v severovýchodním Mali si zachoval tradici hovořící o návštěvách mimozemšťanů v době před cca 5000 lety. Uvádí zde několik linií důkazů, včetně pokročilých astronomických znalostí, které tento kmen zdědil, dále popisy a srovnání náboženských systémů se starověkými civilizacemi, jako byl Egypt a Sumer. Jeho práce silně čerpá ze studií kulturního antropologa Marcela Griauleho a Germainy Dieterlen.
Jeho závěry byly ze strany vědců kritizovány, přičemž vědci poukazovali na nesrovnalosti mezi jednotlivými položkami Templeho práce a poukazovali na to, že Dogonové mohli získat některé astronomické informace teprve nedávno, pravděpodobně z evropských zdrojů, a že mohlo dojít k chybné interpretaci.
Důkazy uváděné propagátory paleoastronautiky
Starověké náboženské texty Propagátoři citují starověké mytologické texty pro podporu svého stanoviska založeného na pradávných mýtech o bozích, kteří sestoupili z nebe na Zemi, aby stvořili nebo poučili lidstvo a kteří jsou ve skutečnosti zástupci mimozemských návštěvníků, jejich nadřazená technologie z nich v očích pozemšťanů dělá bohy. Propagátoři vykreslují analogii s událostmi z moderní doby, kdy izolované kultury byly náhle vystavené západním technologiím, jako např. událost popsaná jako „cargo kult“ ze začátku 20. století z jižního Pacifiku: zde domorodí obyvatelé věřili, že západní lodě a jejich náklad (cargo) jsou posílané bohy jako vyplněné proroctví.
Starověké sumerské mýty Enúma eliš, zapsané na klínopisných tabulkách jako součást Aššurbanipalovy knihovny v Ninive, říká, že lidstvo bylo stvořeno, aby sloužili bohům jménem Annunaki. Podporovatelé této hypotézy věří, že Annunaki byli mimozemšťané, kteří přišli na Zemi těžit zlato pro svoji vlastní potřebu. Podle vyprávění Enúma eliš si Annunaki uvědomili, že těžba zlata je pro ně samotné příliš namáhavá a proto stvořili lidskou radu jako své otroky.
Vědkyně v oboru křesťanského mysticismu Dorothy Mordock kritizovala hypotézu paleoastronautiky, přičemž zdůrazňovala, že „může být hnaná stejným typem motivace, jaká vytvořila Bibli, což je kronika skládající se z plagiovaných mýtů jiných kultur“, které byly použity jako historická fakta a vztaženy ke konkrétním historickým postavám. Tato hypotéza může být rovněž pokusem validovat biblickou mytologii jako historickou skutečnost pod pláštíkem pseudo-vědecké interpretace.
Rámájána