Josef Pelej (17. října 1908, Nevcehle – 30. června 1942, Praha, Kobyliská střelnice) byl za protektorátu příslušníkem ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa.

Život Josef Pelej se narodil se 17. října 1908 v Nevcehli na Vysočině (dnes okres Jihlava) jako nejmladší ze sedmi dětí. Po absolvování obecné školy v Urbanově a Státní reálky v Telči začal v roce 1927 navštěvovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Tu ale plně nedokončil, vykonal první rigorózum a první státní zkoušku a v roce 1931 skončil s titulem JUC. Od ledna 1934 nastoupil jako tajemník do Husova fondu, který podporoval nemajetné studenty. Od podzimu roku 1937 do 31. července 1939 absolvoval prezenční vojenskou službu u 24. pěšího pluku ve Znojmě, Brně a Jaroměřicích nad Rokytnou. Během vojenské služby se v Brně seznámil s Eliškou Hlaváčovou (* 9. ledna 1920 – 1990) a dne 28. října 1939 byli sezdáni. Dne 11. února 1941 se jim narodila dcera Jarmila Pelejová (zemřela 17. dubna 2025). Rodina bydlela v pražských Vršovicích na adrese Brožíkova 892/36 (dnes Petrohradská 892/36). Toto šťastné období však skončilo 18. prosince 1941, kdy Josefa Peleje zatklo v zaměstnání v Husově fondu gestapo.

Odbojová činnost vpravo|náhled|Moták plukovníka Josefa Churavého z pankrácké věznice v Praze (1942), kde se zmiňuje o Josefu Pelejovi

Josef Pelej se do domácího protiněmeckého odporu zapojil v rámci ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa a již v létě 1939 vykonával zpravodajskou službu pro odbojáře, českého novináře, publicistu a redaktora Antonína Pešla a po jeho zatčení 19. září 1940 pracoval Pelej pro jednoho ze členů zpravodsjako–diverzní skupiny nazývané Tři králové.

Pelej byl spolupracovníkem štábního kapitána Václava Morávka a zřejmě i jeho kontaktem na majora letectva RNDr. Josefa Jedličku. Podle zjištění gestapa měl najímat po Praze asi 20 bytů, které sloužily jako zpravodajské přepážky nebo konspirační byty. Josef Pelej byl zatčen dne 18. prosince 1941 v Jungmannově ulici v Husově fondu (spolek pro podporu nemajetných studentů – v likvidaci) na adrese Jungmannova 26/15, Praha 1. Ihned po zatčení Josefa Peleje byly místnosti spolku gestapem úředně uzavřeny. (Později gestapo činnost spolku opět povolilo.)

Údajně na základě zostřeného výslechu Josefa Peleje byl odhalen i konspirační byt Tří králů v Karlově ulici (Karlova 145/25, Praha 1), kde se gestapo pokusilo neúspěšně zatknout štábního kapitána Václava Morávka. Byt byl obývaný manžely Schmiedlovými: nevidomým Janem Schmiedlem a neslyšící Janou Schmiedlovou.

Přepadové komando úředníků gestapa pod vedením Wilhema Schultze tady překvapilo brzy ráno 20. prosince 1941 Václava Morávka. Štábní kapitán čelil přesile osmi příslušníků gestapa. Nejprve zasáhl kriminálního komisaře Dittmara Bingela do pravého ramene a pravého kyčle. Odraženou střelou pak zasáhl příslušníka gestapa Williho Lingnera do stehna. Když zasahujícímu komandu došla munice, nechal velící Wilhelm Schultze obsadit vchod do domu a jednoho příslušníka gestapa odeslal pro přivolání posil na nedaleké policejní komisařství. Obklíčený Václav Morávek přesto unikl ze sevření gestapa a v přízemí domu střelil do pánve tam hlídkujícího úředníka gestapa Alfreda Jägera. Lehce zraněný se konečně dostal na ulici, ale po přestřece zůstal prakticky bez spojení a bez kontaktů.

V konspiračním bytě padly (podle poválečné výpovědi Dittmara Bingela) do rukou gestapa výbušniny, rozsáhlý zpravodajský materiál, šifrovací kniha a seznamy konfidentů gestapa (tzv. index Hnutí odporu). Gestapo také údajně našlo Morávkovy „paměti“ (nazvané „Od důstojníka k zločinci“), které (pokud skutečně existovaly) se ale nedochovaly.

Soud a poprava Josef Pelej byl za svoji odbojovou činnosti odsouzen k trestu smrti. Přibližně měsíc po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) během tzv. druhé heydrichiády byl Josef Pelej dne 30. června 1942 v podvečer na Kobyliské střelnici v Praze (společně s podplukovníkem Josefem Mašínem, plukovníkem Josefem Churavým, majorem Josefem Jedličkou a některými dalšími členy Obrany národa) popraven zastřelením.

Jejich těla byla převezena do Strašnického krematoria, kde byla zpopelněna. Zásluhou ředitele krematoria Františka Suchého byl popel zavražděných během okupace tajně uchováván a po druhé světové válce pietně uložen na čestném pohřebišti v areálu strašnického krematoria (dnes čestné pohřebiště hrdinů II. odboje).

Kobyliská střelnice

Odkazy

Poznámky

Reference Potvrzení vydané pozůstalým po Josefu Pelejovi po druhé světové válce (datované k 15. květnu 1947) a signované podplukovníkem Aloisem Janotkou (1891–1990). Potvrzuje se, že Josef Palej spolupracoval v domácím protiněmeckém odboji s vojenskou skupinou Obrana národa. V létě roku 1939 konal Josef Pelej zpravodajskou službu pro odbojáře – redaktora Antonína Pešla (1891–1942) a po jeho zatčení (19. září 1940) pak pro štábního kapitána Václava Morávka. Informace poskytnuté vnučkou Josefa Peleje (1908–1942) paní Helenou Kalendovou, prostřednictvím badatele Marka Kryla (červen 2026).

Související články Seznam popravených na Kobyliské střelnici dne 30. června 1942

Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Popravení na Kobyliské střelnici Kategorie:Narození v roce 1908 Kategorie:Narození 17. října Kategorie:Narození v okrese Jihlava Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 30. června Kategorie:Muži