Nivnice (2. pád bez Nivnice, 6. pád o Nivnici; v nářečí Nivnica) je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Leží zhruba 5,5 kilometru jižně od Uherského Brodu. Národopisně patří k části Moravského Slovácka a spolu s dalšími obcemi (Bánov, Bystřice pod Lopeníkem, Korytná, Suchá Loz, Vlčnov) tvoří region Východní Slovácko. V roce 2003 se stala Vesnicí roku Zlínského kraje. Žije zde obyvatel. Obec je pokládána za nejpravděpodobnější místo narození Jana Amose Komenského.
Název Název Nivnica bylo původně jméno vodního toku, který protékal nivami (nově obdělanými poli), posléze se přeneslo na osadu u něj založenou.
Historie Geografická poloha, dobré klimatické podmínky a průchodnost Karpat ovlivnily brzké a trvalé osídlení, jehož počátky jsou těžko zjistitelné. První dochovaná písemná zmínka je z 21. srpna 1261 v listině brumovského kastelána Smila ze Střílek, který tímto daroval osadu Nivnici (Nynnicz) cisterciáckému klášteru Smilheim ve Vizovicích. V zakládací listině pak jmenoval pozemky, které se souhlasem panovníka Přemysla Otakara II., klášteru daruje. Mezi jinými i Nivnici s přesným vytyčením její hranice.
Díky poloze při uherské hranici lid velmi trpěl častými vpády Uhrů, kumánů, Tatarů a jiných. Všichni bez rozdílu tento kraj ničili, pálili, vraždili a odváděli lidi do zajetí a dále prodávali do otroctví. Jedinou záchranu skýtaly rozsáhlé lesy v okolí. Po husitských válkách byl vizovický klášter pobořen a zboží si rozebrala okolní šlechta. Tak se klášterní obec dostala do rukou feudálů.
Úrodná půda Slovácka a dobré podmínky k hospodaření lákaly různé panstvo, aby tu vlastnili nějaké statky. Brzo však zjistili, jak neklidný je to kraj. Z toho také vyplývá, proč Nivnice měla v následujících letech tolik majitelů. V roce 1468 to byl Jan z Cimburka, poté až do roku 1483 knížata minstrberská, která je v roce 1492 podstoupila Arklebu a Filipovi z Víckova. Tito roku 1494 odprodali majetky Bočkovi Kunovi z Kunštátu a v roce 1506 byla majitelem Nivnice Smil Kuna z Kunštátu. Od 15. března 1517 vlastnil majetky Jan Kuna z Kunštátu a od roku 1526 Vilém Kuna z Kunštátu. Dne 18. března 1528 byl novým majitelem Hynek Blíživský, o kterém je známo, že 3. prosince 1530 povolil „českým bratřím“ stavbu českobratrského sboru (modlitebny). Dne 25. června 1535 změnila Nivnice opět majitele, kterým se stal Jan z Kunovic, pokračovatel českobratrské víry. Rod Kunoviců zde hospodařil až do Bílé Hory. Jan z Kunovic a jeho žena Barbora z Prosenic rozdělili državy mezi své syny. Od roku 1555 je Nivnice součástí ostrožského panství, které má 27 obcí.
Správní registry, nadepsané jako urbář panství Ostrov z r. 1592 uvádějí v Nivnici 169 domů (nejvíce ze všech 27 vesnic panství), ze kterých je ročně odváděno vrchnosti do Ostrohu (Uherského) celkem 96 zlatých, 22 grošů, 5 denárů, 179 slepic a 1248 vajec. Domy se táhly ve 2 řadách při cestě, mezi nimiž byl českobratrský sbor.
Také následky bitvy na Bílé hoře a vítězství katolíků se odrazily na životě Nivničanů. Tehdejší držitel Nivnice Jan Bernard z Kunovic, přísedící zemského moravského soudu v Brně, královský podkomoří a hejtman kraje, jeden z vůdců odboje byl odsouzen ke ztrátě majetku. Veškerý majetek zkonfiskovaný Janu Bernardu z Kunovic udělil císař Ferdinand II. zvláštní listinou Gundakaru z Lichtensteina, bratrovi Karla, knížete z Lichtensteina, zástupci císaře v Čechách a na Moravě. Důvodem tohoto převodu nebyly jen věrné služby, jež Lichtensteini prokázali císaři za povstání, ale uplatňovali i dědické právo. Po smrti Jana z Kunovic dědil ostrožské panství jeho bratr Jaroslav z Kunovic, jehož druhou ženou se roku 1559 stala Eliška z Lichtensteina.
Od roku 1555 do 1849 byla Nivnice součást ostrožského panství (Uherský Ostroh). Posledním majitelem, než roku 1850 ztratila ostrožská vrchnost svou správní pravomoc, byl Alois, kníže z Lichtensteina. Nivnice byla včleněna do nově zřízeného okresního hejtmanství v Uherském Brodě. V témže roce obdržely obce omezenou samosprávu a měly právo vydávat některá povolení (např. k sňatku, k muzice, přijímat občany do obce). Půdu a majetky si Lichtensteinové v Nivnici drželi až do roku 1924, kdy byl tento majetek rozparcelován a za mírnou cenu rozprodán drobným místním zemědělcům.
V roce 1960 byl okres Uherský Brod zrušen a Nivnice se stala součástí okresu Uherské Hradiště. V roce 2003 zanikly okresní úřady a Nivnice je jednou z 305 obcí Zlínského kraje.
Druhá světová válka v Nivnici Dne 23. září 1938 v 22:20 hod. byla rádiem vyhlášena všeobecná mobilizace mužů do 40 let. Z Nivnice narukovalo 610 mužů a k dispozici dány 104 koně. Po Mnichovské dohodě 30. září 1938 byl v Nivnici zřízen tábor pro uprchlíky z území připojených k Německu. 9. listopadu 1938 bylo zde ubytováno 109 uprchlíků ze Slezska a Znojemska.Pamětní kniha farnosti Nivnické
V březnu následujícího roku začali Němci obsazovat zem. Od 17. března se průběžně objevovali i v Nivnici, ale neubytovávali se dlouho. Pouze německá finanční pohraniční stráž o šesti mužích se zdržela tři měsíce a potom se odstěhovala do Uherského Brodu.OA UH pamětní kniha městečka Nivnice Přítomní Němci ihned zlikvidovali uprchlický tábor a uprchlíky odvezli neznámo kam. 19. března byl poprvé vyvěšen prapor s hákovým křížem, a to na poště.
Nivnice a vedlejší obec Vlčnov byly vybrané protektorátní vládou jako budoucí vzorné obce, kde se měla za státní peníze vybudovat kanalizace, vodovod, silnice, zdravotnické zařízení a hřiště. V rámci této akce byl vymazán obecní dluh. Kvůli vodovodu byly provedeny zkušební vrty na množství vody, které ukázaly na její nedostatek. Výstavba vodovodu se proto tehdy neuskutečnila. Obyvatelé byli důrazně vyzýváni k povinným dodávkám pro válečné účely. Předepsáno a odevzdáno bylo: 280 q sena, 250 q slámy, 8540 q brambor, 1332 q hovězího, 697 q prasat, 4 q barevných kovů a 1022 ks šatů pro německé vojáky.
V dubnu 1941 byla zastavena činnost Sokola a Orla a jejich majetek zabaven. I v roce 1942 trval výjimečný stav. Přesto se 28. března sešli zastupitelé obce s pozvanými hosty k malé slavnosti odhalení pamětní desky J. A. Komenskému k 350. výročí jeho narození, která je umístěna na mlýně č. 99. Ve dnech 10. a 11. března 1942 byly pro válečné účely odebrány čtyři zvony z věže místního kostela, které byly ulity v roce 1923 firmou Herold v Chomutově. Odebrané zvony vážily: 1077 kg, 472 kg, 289 kg a 208 kg. Zůstal zde pouze umíráček z roku 1774. Od 20. prosince 1942 do 3. března 1943 se ve školách nevyučovalo. Jednak kvůli válce, jednak pro velkou zimu a nedostatek topiva. Teplota místy klesala až k −32 °C.
Ze začátku války byly práce v Říši dobrovolné, později nucené. Pouze matky a těhotné ženy nemusely nastoupit. V roce 1943 se narodil rekordní počet dětí – 103. Za války byl absolutní nedostatek všeho, potravin i oblečení. Za úřední poukázky nešlo nic koupit. Lidé na vesnicích na tom byli trochu lépe, protože si něco málo mohli doma zasadit nebo vykrmit, i když museli většinu toho odevzdat. Velmi přísně byly trestány neúřední a nepovolené prodeje potravin i domácí "černé" zabijačky. A to vězením a několikatisícovou pokutou.
V srpnu a září 1944 pozorovali obyvatelé Nivnice četné přelety amerických bombardérů. Na věž kostela byla umístěna poplašná siréna, která by upozorňovala obyvatele na blížící se nebezpečí. Dne 18. prosince 1944 bylo na obec shozeno sedm bomb, z nichž šest vybuchlo. 13 domů bylo poškozeno velmi těžce a 64 domů i s kaplí sv. Jana lehce.
Od začátku roku 1945 se opět na školách nevyučovalo. V lednu a únoru pro nedostatek topiva, v březnu je zabrali němečtí vojáci. Od března také přes Nivnici mířil jeden transport za druhým. Nejprve Maďaři, potom Němci, kteří ustupovali před Rudou armádou ze Slovenska. Rusové šli přes Karpaty dvěma proudy – jeden proud přes Horní Němčí a druhý přes Nivnici. Fronta se blížila, přesto 16. dubna dopoledne ještě obyvatelé pracovali na polích. Odpoledne toho dne už ruská a rumunská letadla shazovala na Nivnici bomby. Hlavně na střed obce, protože kolem fary a kostela byla zaparkovaná německá auta. Dne 25. dubna zahájili Němci palbu z Nivnice na Rusy utábořené za Korytnou. Němci zatarasili silnici, ale ruské tanky se dostaly do Nivnice od Březové a lesa Hlubočku korytem potoka. 26. dubna 1945 v 9:30 hod. došlo ve středu obce k tankovému střetu všech armád, při kterém byl mimo jiné i poškozen kostel. Němci utíkali na Vlčnov a Uherský Brod. Maďaři, jejich spojenci, se vzdali Rusům.
Nivnice byla osvobozena 26. dubna 1945. Po přechodu fronty přišli další ruští a rumunští vojáci jdoucí za frontou. S nimi množství vozů, rekvírovaný dobytek z Maďarska a Slovenska, stáda ovcí, prasat a koní. V Nivnici zůstali asi 14 dnů, protože ustupující Němci strhli most přes řeku Olšavu. Za osvobození Nivnice položilo život 19 sovětských vojáků, kteří byli pohřbeni v místním parku. Dne 15. srpna 1945 byl u jejich hrobu odhalen pomník místního sochaře Karla Veselého. Čtyři padlí rumunští vojáci byli pohřbeni v blízkém Bánově.
Obyvatelstvo
Obecní správa Obecní symboly Na staré pečeti používala Nivnice kunštátské motivy – štít se třemi pruhy. V 18. století měla ve středu pečeti vyrytého anděla, symbol kostela Andělů strážných. Původní kunštátský motiv byl na znaku doplněn symbolem možného rodiště Jana Ámose Komenského. Znak byl obci udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. května 1994. Původní vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 17. května 1994, druhý získaly rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 19. ledna 2007. Popis znaku: Ve stříbrném štítu pod třemi vrchními černými pruhy kosmo položená červená kniha se zlatou ořízkou a zlatými iniciálami J. A. K., přes ni šikmo zlatý brk.
Popis vlajky (1994–2007): List praporu tvoří červený žerďový pruh rovný jedné třetině délky listu a bílé pole se třemi vodorovnými pruhy v horní části v poměru 1:1:1:1:1:5. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Pamětihodnosti
Kostel náhled|vpravo|Kostel svatého Anděla Strážce na náměstí v Nivnici
V místech dnešního hřbitova stával katolický kostel svatého Michaela Archanděla, který byl zbouraný v letech 1820–1822. Vzhledem k častým vpádům cizích vojsk přes uherskou hranici, kdy byla obec často vypalovaná a drancovaná, se nezachovalo nic o stavbě tohoto svatostánku.
Od roku 1528 byl vlastníkem Nivnice Hynek Blíživský z Blíživy, vyznáním evangelík, který povolil stavbu českobratrské modlitebny. Po stavovském povstání, vyvrcholeném bitvou na Bílé hoře, byli všichni obyvatelé Nivnice tohoto vyznání a museli přejít na katolickou víru.
Kostel svatého Michaela Archanděla pomalu přestával stačit, proto farář Václav Antonín Czernoch, který v Nivnici působil v letech 1706–1733, započal se stavbou nového kostela na prostředku obce. Nechal postavit kapli s kryptou, kterou spojil klenbou se stávající kaplí. O původu již stojící kaple opět není dostatek záznamů. Jedna z verzí je, že to byla českobratrská modlitebna, druhá se přiklání k názoru, že ji nechal postavit začátkem 18. století rodák Tinka. Pravda je, že Tinka daroval značné jmění zdejší farnosti. Zda se za to postavila kaplička, na kterou navázal stavbu P. Czernoch, není doložitelné. Na tuto Czernochovu stavbu navázal až v roce 1741 farář Ondřej Hinl, pokračoval v ní P. Josef Mikssik a 5. listopadu 1752 ji posvětil P. Josef Schpluchovský.
Tento kostel svatých Andělů Strážných, jehož celková délka i s předsíní je 36,5 metru a výška 42 metrů, je dominantou obce a kulturní památkou ČR. V kostele svatých Andělů Strážných byly nejprve dva zvony, přenesené z kostela svatého Michaela. V roce 1774 k nim přibyl zvon umíráček. Až v roce 1894 zakoupila obec čtyři zvony nové, které byly za první světové války rekvírované pro vojenské účely. Nové zvony z roku 1923 byly opět nuceně odevzdané za druhé světové války v roce 1942. Až do roku 1947, kdy byly vysvěceny nové zvony byl na věži pouze umíráček z roku 1774, který je zde doposud.