Monoopera je hudební žánr – opera pro jednoho protagonistu – zpěváka sólistu.
Historie Vzácným příkladem v hudbě 18. století je nepříliš rozsáhlá monoopera Kapelník Domenica Cimarosy. Také v 18. století se v Evropě hrály hudebně-dramatické skladby pro jednoho (případně pro dva) herce-zpěváka, doprovázené hudbou. Ty se nazývaly melodrama (Rousseauova Pygmalión představuje lyrický monolog hlavní postavy).
Žánr monoopery se nejvíce rozvinul ve 20. století. Nejvýznamnější jsou:
Alexandr Ivanovič Bilaš: Válečná balada, Vyznání bílého tulipánu Jurij Markovič Bucko: Zápisky šílence Viktor Petrovič Vlasov: Bílé růže Vitalij Sergejevič Gubarenko: Milostné dopisy (Něha) Faradž Kara oglu Karajev: Cesta za láskou Francis Poulenc: Lidský hlas Antonio Emmanuilovič Spadavecchia: Dopis cizinky Mikael Leonovič Tariverdijev: Čekání Grigorij Samuilovič Frid: Deník Anny Frankové, Van Goghovy dopisy Michail Gennadijevič Čekalin: Что такое есть По... Monoopera pro dramatickou herečku (Účinkuje zasloužilá umělkyně Ruska, Natalia Vlasovová) Arnold Schönberg: Čekání Jiří Pauer: Labutí píseň
Žánru monoopery se blíží také duoopera (Mozart a Salieri N. A. Rimského-Korsakova, Telefon aneb Láska ve třech G. C. Menottiho).
Odkazy Reference
Související články Opera Melodrama Duoopera
Kategorie:Opera