náhled|Karel Boháček a Jan Zrzavý (Pestrý týden 1928) náhled|Hrob malíře Karla Boháčka na Vinohradském hřbitově v Praze Karel Boháček (2. srpna 1886 ZamachyMatrika narozených Kadlín 09, 1866-1908, snímek 170, Záznam o narození a křtu – 21. srpna 1928 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 41) byl český akademický malíř.
Život Narodil se v obci Zamachy v rodině kováře Václava Boháčka a jeho manželky Kateřiny, rozené Švancarové. Obecnou školu absolvoval v nedalekém Kadlíně a dále pokračoval na německé obecné škole v České Lípě. V letech 1899–1901 pokračoval ve vzdělávání na měšťanské škole v Mladé Boleslavi a následně absolvoval keramickou školu v Bechyni (1901–1903). Další vzdělání získal na pražské malířské Akademii, v letech 1904–08 a 1913–14 u profesorů Bukovace, Thieleho a Krattnera, u nějž i v roce 1914 absolvoval. Roku 1909 vstoupil do spolku Umělecké besedy, spolu s Václavem Rabasem, Oldřichem Koníčkem, Janem Šedivým a Josefem Vokálkem, se kterou vystavoval od roku 1910.
Po studiích převážně pobýval v rodných Zamachách. Čtyři válečná léta světové války strávil na bojištích ruské a italské fronty. Dvakrát byl raněn (1915 a 1917). Válka zbrzdila jeho umělecký rozvoj a spolu s tísnivou hmotnou situací vedla v roce 1927 k propuknutí plicního onemocnění, které už nemohla léčba v sanatoriu na Pleši u Dobříše odvrátit. Z okolí Nové Vsi pod Pleší pocházejí i jeho poslední obrazy. Zemřel roku 1928 ve Vinohradské nemocnici v Praze, a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Rodinný život Karel Boháček se oženil 31. ledna 1915 s dcerou zamašského domkáře Marií Karbanovou (* 1893), tři dny před odvedením na frontu. Narodily se jim čtyři děti, Anna (* 1915), Karel (* 1918), Mirek (* 1920), Jiřina (*1927). V Zamachách rovněž žili tři z jeho čtyř sourozenců Václav (* 1883), František (* 1890) a Marie.pravnuk malíře Martin Brouček
Dílo Karel Boháček ve své malířské tvorbě paralelně rozvíjel krajinomalbu i žánr figurální. Postupný vývoj názorů Karla Boháčka na malířskou tvorbu lze vysledovat z korespondence s panem Trautesem, Bažantem, Josefem Kašpárkem a zejména s kolegou Václavem Rabasem (katalogy výstav 1948 a 1974).
V raném období (1906–1910) navazoval na žáky Mařákovy školy, zejména pak na Ant. Slavíčka a O. Lebedu (např. Makové pole, Keř v poli, Jarní orba, Podzim na náměstí a Cikánská ulice v Praze). V následujícím období se přibližoval k fauvistické malbě s dominantním tématem podzimního lesa a parků. V tomto období miloval vlhké počasí, krajinu po dešti, kdy citlivě vnímal intenzivní akord tmavě červeného jehličí, černých smrků, fialových olší, hnědé a žlutozelené trávy (např. Cesta kolem podzimního parku). Historik umění a přední znalec díla Karla Boháčka Jiří Kohoutek v katalogu výstavy z roku 2000 poukazuje na vliv kubismu a spojitost s ranou fauvistickou tvorbou E. A. Pittermana Longena. Na tuto tvorbu navázal Boháček i bezprostředně po I. světové válce. Okolo roku 1920 vytvořil několik obrazů menších formátů expresivního malířského účinku, které se vyznačují výrazně strukturovanou olejovou pastou (např. Lom v kopci a Večerní obloha). K vrcholné formě osobitého neoklasicismu, a to jak v pastelu, tak i v oleji se propracovával v posledních letech svého života (např. Peklo po vánici, Rozcestí pod kopcem, Lom, Silnice do Zamach a Senečnice v noci).
Ve figurální tvorbě se hlásil k odkazu J. Preislera (např. divadelní opona pro obec Rokytovec, pastely Setkání a Na dříví), zejména však byl ovlivněn lidovou figurální tvorbou, kterou např. mohl pozorovat na řezbové a malířské výzdobě starých včelích úlů. Bylo mu vlastní citlivé vystižení linie ženské postavy a přirozené kompování skupiny postav v krajině (např. oleje Na dříví, Česká krajina, Přátelství a Jaro).
Známá jsou i jeho květinová zátiší, která jsou však kolísavé úrovně. Ty nejkvalitnější mají výraznou fauvistickou či zajímavou expresionistickou formu.
Vedle malířské tvorby se také věnoval kulturní práci, především rozvoji ochotnického divadla. Maloval opony, kulisy a zajišťoval výtvarnou výpravu představení a také působil jako režisér. Byl rovněž autorem hry s názvem Země, která byla hrána v přírodě na dole pod Borčem. Dochovala se opona malovaná temperou pro ochotnický spolek obce Rokytovec o rozměrech 327 x 577 cm.Databáze českého amatérského divadla: Boháček Karel (a navazující odkazy) Opona patří obci Rokytovec a po restaurování je dlouhodobě zapůjčena a vystavena v gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi.
Výstavy 1910 – Výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1912 – Severočeská výstava, Mladá Boleslav 1913 – Výstava studií Výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1920 – Výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1921 – Výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1923 – Členská výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1925 – Výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1927 – Členská výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 1927 – Vánoční členská výstava Umělecké besedy, Praha
1928 – Posmrtná výstava Karla Boháčka, Alšova síň Umělecké besedy, Praha (156 obrazů a kreseb) 1943 – Obrazy a kresby Karla Boháčka, Pošova galerie, Praha (86 obrazů a kreseb) 1948 – Karel Boháček, Umělecká beseda a Klub a přátel umění v MB, Mladá Boleslav (47 obrazů) 1957 – Z díla Karla Boháčka, Galerie Nová síň, Praha (78 obrazů a kreseb) 1974 – Karel Boháček: Životní dílo, Středočeská galerie, Praha (195 obrazů a kreseb) 1984 – Karel Boháček: Krajinářské kresby, Rabasova galerie Rakovník, Rakovník 1989 – Karel Boháček: Figurální kresby, Rabasova galerie Rakovník, Rakovník 1999 – Karel Boháček: Kytice a zátiší, Kulturní středisko Svět, Mladá Boleslav 2000 – Karel Boháček: Obrazy od postimpresionismu k neoklasicismu, České muzeum výtvarných umění, Praha (110 obrazů a kreseb)
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze, např. Klášter blahoslavené Anežky (1906), Ulička (1906), Večerní setkáni (1921) a Zimní krajina (1925) Moravská galerie v Brně, např. Zlatá ulička (1907) a Cikánská ulice v Praze Galerie Středočeského kraje, např. Pražský motiv (1907) a Smrtka (1922–23) Galerie hlavního města Prahy, Řezání janovce (1908) a soubor pastelů Západočeská galerie v Plzni, např. Na vinici, Krajina u Všelis (1923) a Zamachy od Návozu (1923) Gočárova galerie v Pardubicích, např. Soumrak (1909) a Žluté pole (1919) Oblastní galerie v Liberci, např. Polední odpočinek Galerie Mladá Boleslav, např. Podzimní krajina a Přátelství Muzeum umění Olomouc, např. Bouře Galerie výtvarného umění v Ostravě, např. Smutný den a Polní cesta
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura ČAPEK, J. Posmrtná výstava Karla Boháčka. Lidové noviny. 1928, roč. 36, č. 516 (11. 10. 1928), s. 7. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Acamedia, 1975. HÉGR, M. Karel Boháček. Život. 1928/29, roč. VIII, s. 6–36. Karel Boháček. Umělecká beseda, Klub přátel v Ml. Boleslavi, 1948 (katalog výstavy). KOHOUTEK, J. Karel Boháček. Česká muzeum výtvarných umění v Praze, 2000 (katalog výstavy). KVĚT, Jan, ed. Má vlast: česká krajina v díle našich malířů. Praha: Orbis, 1940. XLI s., 210 s. obr. příloh, XVII listů obr. příloh. Kmen. Mistři české krajinomalby. Praha: S.V.U. Mánes a Karlštejnská a. s., 2011. PADRTA, J. Karel Boháček. Nové prameny, svazek 20, NČSVU, Praha 1958. PRAŽÁK, Josef Václav. Kdo byl akademický malíř Karel Boháček ze Zamach: 1886–1928. Kruh: Místní noviny Podbezdězí, 1998. 29 s., s. obr. příl. Kdo byl…, sv. 4. ISBN 80-238-9414-5. ŠEFČÍKOVÁ, D. Karel Boháček. Praha: Středočeská galerie v Praze, 1974 (katalog výstavy).
Externí odkazy
Velké Všelisy oficiální stránky,malíř Karel Boháček Divadelní opona od v obci Rokytovec Databáze českého amatérského divadla, osobnosti: BOHÁČEK, Karel, ak. malíř, autor opon a scénograf
https://davidhanykyr.de/en/gallery/art-karel-bohacek
Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští kreslíři Kategorie:Čeští scénografové Kategorie:Členové Umělecké besedy Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Narození ve Velkých Všelisech Kategorie:Úmrtí v roce 1928 Kategorie:Úmrtí 21. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Muži