náhled|9 afrických trhů vhodných pro investory Ekonomika Afriky se skládá z obchodu, průmyslu, zemědělství a lidských zdrojů kontinentu. V roce 2019 žilo v 54 zemích Afriky přibližně 1,3 miliardy lidí. Afrika má bohaté přírodní zdroje. Současný růst způsobilo zvýšení obchodu komodit, služeb a výroby. Podle odhadů subsaharská Afrika zvýší svůj HDP na 29 bilionů USD do roku 2050.
V březnu 2013 byla Afrika označena jako nejchudší obývaný kontinent. Její celkový HDP je jen třetina HDP Spojených států, ale Světová banka očekává, že většina afrických zemí dosáhne status "střední příjem", podle definice minimálně 1000 USD na osobu za rok, do roku 2025, pokud bude pokračovat současný hospodářský růst. V roce 2013 byla Afrika s 5,6 procenty za rok nejrychleji rostoucím kontinentem, průměrný růst HDP se podle odhadů zvýší v letech 2014-2023 na víc než 6 procent. V roce 2017 Africká rozvojová banka uvedla Afriku jako druhou nejrychleji rostoucí ekonomiku a odhadla, že průměrný růst za rok 2017 bude 3,4 procenta; v roce 2018 očekává růst 4,3 procenta.
Růst zaznamenali v celém kontinentu, více než jedna třetina připadá na země subsaharské Afriky, kde je růst 6 procent a víc. Dalších 40 procent růstu je v zemích, které rostou o 4 až 6 procent ročně. Několik zahraničních obchodních pozorovatelů označilo Afriku za budoucí ekonomický motor světa.
Historie Africká ekonomika byla různorodá, vedená k růstu velkými obchodními cestami mezi městy a královstvími. Některé obchodní cesty byly pozemní, některé obsahovaly řeky a další i přístavní města. Velká africké impéria zbohatla díky obchodním cestám, například Starověký Egypt, Núbie, Mali, Ašantská říše a Říše Oyo. Některé části Afriky měly úzké obchodní vztahy s arabskými královstvími a v době Osmanské říše Afričané začali ve velkém konvertovat k islámu. Tento vývoj spolu s ekonomickým potenciálem při hledání obchodní cesty do Indického oceánu přivedl Portugalce do subsaharské Afriky. Koloniální zájmy vytvořily nová průmyslová odvětví, která krmila evropský apetit po zboží, jako je palmový olej, kaučuk, bavlna, drahé kovy, koření, tržní plodiny a další zboží, a integrovaly zejména pobřežní oblasti s ekonomikou Atlantiku.
Významným faktorem ekonomického rozvoje byl zisk elit z lidského kapitálu. Mezi 14. a 20. stoletím lze pozorovat, že v regionech s větším násilím elit, a tím i vyšší šancí zemřít v nižším věku, elita příliš neinvestovala do vzdělání obyvatel. Proto bývá jejich numerická gramotnost (jako měřítko lidského kapitálu) nižší než v méně bezpečných zemích a naopak. To může vysvětlit rozdíl v hospodářském rozvoji mezi africkými regiony.
Po získání nezávislosti afrických zemí během 20. století, pohltily velkou část kontinentu ekonomické, politické a sociální otřesy. Ekonomické oživení mezi některými zeměmi je však v posledních letech evidentní. Úsvit afrického ekonomického boomu (který probíhá od roku 2000) byl přirovnáván k čínskému ekonomickému boomu, který probíhal od konce 70. let. V roce 2013 byla Afrika domovem sedmi nejrychleji rostoucích ekonomik světa.
Od roku 2018 je Nigérie největší ekonomikou v Africe podle nominálního HDP, následovaná Jihoafrickou republikou; z hlediska parity kupní síly je Egypt druhý největší po Nigérii. Rovníková Guinea má v Africe nejvyšší HDP na obyvatele. Země bohaté na ropu, jako je Alžírsko, Libye a Gabon, a Botswana bohatá na nerostné suroviny, se od 21. století objevují mezi předními ekonomikami světa, zatímco Zimbabwe a Konžská demokratická republika, které byl z hlediska přírodních zdrojů potenciálně patřily mezi nejbohatší země světa, klesly do seznamu nejchudších zemí světa kvůli všudypřítomné politické korupci, válčení a emigraci. Ovšem Botswana vyniká svým trvalým silným a stabilním růstem od získání nezávislosti.
Stav ekonomiky náhled| |valign="top"|Afrika dle nominálního HDP (v mld. USD, k roku 2020)
Přehled V roce 2007 růst hospodářství v Africe překonal růst Východní Asie. Údaje naznačují, že části kontinentu nyní zažívají rychlý růst díky svým zdrojům a zvyšující se politické stabilitě. Světová banka hlásí, že ekonomika subsaharských afrických zemí rostla tempem, které odpovídá nebo předčí globální trendy. Podle prohlášení ministerstva hospodářství a sociálních věcí Organizace spojených národů z roku 2018 lze zlepšení celkového růstu regionu z velké části připsat oživení Egypta, Nigérie a Jižní Afriky, tří největších afrických ekonomik.
Subsaharská Afrika byla vážně poškozena, když vládní příjmy poklesly z 22 % HDP v roce 2011 na 17 % v roce 2021. 15 afrických zemí je vystaveno značnému dluhovému riziku a 7 je podle MMF v současné době ve finanční krizi. Region v roce 2021 získal zvláštní práva čerpání MMF ve výši 23 miliard dolarů na pomoc při kritických veřejných výdajích.
Ekonomiky nejrychleji rostoucích afrických zemí zaznamenaly růst výrazně nad celosvětovým průměrem. Mezi přední země v roce 2007 patřily Mauritánie s růstem 19,8 %, Angola 17,6 %, Súdán 9,6 %, Mosambik 7,9 % a Malawi 7,8 %. Mezi další rychle rostoucí ekonomiky patřily Rwanda, Čad, Niger, Burkina Faso a Etiopie. V mnoha částech Afriky, včetně Zimbabwe, Konžské demokratické republiky, Konžské republiky a Burundi, je však růst pomalý nebo dokonce záporný. Míra návratnosti investic v Africe byla v této době nejvyšší v rozvojovém světě.
Začátkem roku 2021 provedla Evropská investiční banka s pomocí programu Making Finance Work for Africa Partnership (MFW4A) průzkum 78 bank v subsaharské Africe pro studii EIB Banking in Africa. Banky, které se zúčastnily, kontrolují téměř 30 % aktiv kontinentu. Téměř dvě třetiny dotázaných bank zpřísnily pravidla pro poskytování úvěrů, ale více než 80 % rozšířilo využívání restrukturalizací nebo úvěrových moratorií. Jen málo bank muselo upravit počet svých zaměstnanců, zatímco mírně méně než jedna třetina upravila své ceny. Přibližně polovina respondentů měla zaměstnanecké záruky, z nichž většina pocházela od centrální banky, vlády nebo mezinárodní finanční instituce.
Země severní a jižní Afriky přijaly největší počet opatření k řešení krize finančního sektoru v důsledku pandemie covidu-19, v průměru 14 opatření na zemi. Celkem 34 afrických zemí přijalo kroky ke zvýšení likvidity a snížení výpůjčních nákladů, většinou prostřednictvím snížení základní úrokové sazby. Například Jihoafrická republika snížila úrokové sazby o 200 základních bodů. Nejpoužívanějším opatřením byla úprava nakládání s nesplácenými úvěry snížením požadavků na provize. S cílem pomoci bankám překonat krizi pandemie úřady omezily dividendy nebo jiné využití výdělků, povolily dočasné uvolnění kapitálových rezerv, zmírnily požadavky na kapitál nebo likviditu anebo provedly jiné dočasné úpravy obezřetnostních standardů. Navzdory pandemii byly africké soukromé investice v roce 2020 stabilní a vzrostly na 4,3 miliardy amerických dolarů z 3,9 miliardy amerických dolarů v roce 2019. U zemí náročných na zdroje se očekává, že reálné HDP na hlavu zůstane pod úrovní před pandemií minimálně do roku 2024, s růstem sotva 1 % ročně v letech 2022 a 2023. Před pandemií se předpokládal 2% nebo i větší růst.
V roce 2023 měla východní Afrika největší výtlak, zatímco severní Afrika má nejnižší. V nedávné zprávě bylo zjištěno, že podniky vedené ženami častěji investují do inovací, vyvážejí zboží a služby a poskytují školení zaměstnanců. Více než polovina bank zkoumaných v této zprávě uvedla nižší procento nesplácených úvěrů mezi podniky vedenými ženami než muži. Firmy vedené ženami měly také nižší míru bankrotů a bylo méně pravděpodobné, že budou postiženy pandemií covidu-19. Bylo zjištěno, že 65 % bank v Africe má strategii zaměřenou na pohlaví.
Obchod Obchod řídil velkou část růstu africké ekonomiky z počátku 21. století. Čína a Indie jsou stále důležitějšími obchodními partnery; 12,5 % afrických exportů směřuje do Číny a 4 % do Indie, což představuje 5 % čínského dovozu a 8 % indického. Tzv. Skupina pěti (Indonésie, Malajsie, Saúdská Arábie, Thajsko a Spojené arabské emiráty) jsou dalším stále důležitějším trhem pro africký export.
Klimatická změna Afrika se v průměru otepluje rychleji než zbytek světa. Velké části kontinentu se v důsledku toho mohou stát neobyvatelnými a hrubý domácí produkt (HDP) Afriky může klesnout o 2 % v důsledku zvýšení průměrné světové teploty o 1 °C a o 12 % v důsledku zvýšení teploty o 4 °C. Očekává se, že výnosy plodin drasticky poklesnou v důsledku rostoucích teplot a také, že silné deště budou v celé Africe padat častěji a intenzivněji, což zvýší riziko záplav.
Příčiny historické ekonomické zaostalosti Zdánlivě neřešitelná povaha africké chudoby vedla k debatě o jejích základních příčinách. Endemické válčení a nepokoje, rozšířená korupce a despotické režimy jsou příčinami i důsledky pokračujících ekonomických problémů. Dekolonizace Afriky byla plná nestability, kterou zhoršil konflikt studené války. Od poloviny 20. století studená válka a zvýšená korupce, špatná správa věcí veřejných, nemoci a despotismus také přispěly ke špatnému stavu ekonomiky Afriky.
Podle The Economist byly nejdůležitějšími faktory: vládní korupce, politická nestabilita, socialistické ekonomiky a protekcionistická obchodní politika.
Infrastruktura Podle výzkumníků z Overseas Development Institute představuje nedostatek infrastruktury v mnoha rozvojových zemích jedno z nejvýznamnějších omezení hospodářského růstu a dosažení rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Investice do infrastruktury a její údržba mohou být velmi nákladné, zejména v oblastech, jako jsou vnitrozemské, venkovské a řídce osídlené země v Africe.
Tvrdí se, že investice do infrastruktury přispěly k více než polovině růstu ekonomiky Afriky z let 1990 až 2005 a že k udržení růstu a řešení chudoby jsou nutné zvýšené investice. Návratnost investic do infrastruktury je velmi významná, v průměru 30–40 % návratnosti investic do telekomunikací (ICT), přes 40 % do výroby elektřiny a cca 80 % do silnic a dálnic.
Celkově hospodářská pomoc, soukromý sektor a finančníci mimo OECD převyšují státní výdaje. Samotné výdaje soukromého sektoru se rovnají státním kapitálovým výdajům, i když většina se zaměřuje na investice do infrastruktury ICT. Externí financování vzrostlo ze 7 miliard USD (2002) na 27 miliard USD (2009). Zejména Čína se ukázala jako významný investor.
Kolonialismus Hlavním cílem koloniální nadvlády v Africe evropskými koloniálními mocnostmi bylo využít přírodní bohatství na africkém kontinentu za nízkou cenu. Někteří spisovatelé, jako Walter Rodney ve své knize How Europe Underdeveloped Africa, tvrdí, že tyto koloniální politiky jsou přímo zodpovědné za mnoho z moderních problémů Afriky. Kritici kolonialismu obviňují koloniální vládu z poškození africké hrdosti, sebeúcty a víry v sebe sama. Jiní postkoloniální učenci, zejména Frantz Fanon pokračující v této linii, tvrdili, že skutečné účinky kolonialismu jsou psychologické a že nadvláda cizích mocností vytváří trvalý pocit méněcennosti a podřízenosti, který vytváří překážku růstu a inovaci. Tyto argumenty předpokládají, že se objevuje nová generace Afričanů bez koloniálního myšlení a že to je hnacím motorem ekonomické transformace.