náhled|Marie Kirschnerová: Krajina s řekou

České malířky a sochařky po studiích v uměleckých školách se rozhodly dál studovat, najít si vlastní cestu, vzory a inspiraci v zahraničí. Pro to rozhodnutí byla nejvhodnějším městem Paříž, nejvýznamnější kulturní centrum. Podmínky pro zahraniční studentky tu byly příznivé jak s ubytováním, tak ke studiu, malířky tu také mohly vystavovat s francouzskými skupinami a byly ctěné. Pro studium si mohly vybrat z několika soukromých akademií a významní umělci zakládali i školy nové. Některé české malířky zůstaly v Paříži trvale až do konce života. Zařadily se do významných francouzských skupin a to do skupiny francouzských orientalistů, kam byla přijata Anna Morstadtová, do Bretonovy surrealistické skupiny malířka Toyen, mezi francouzské abstraktní malířky Hella Guthová. Francouzské občanství přijaly po 2. světové válce Zdenka Datheil a Terry Haass.

Další dvě malířky, Zdenka Braunerová a malířka Marie Galimberti Provázková, tvořily v Paříži téměř deset let, Věra Jičínská osm. Ostatní malířky a sochařky tu zůstávaly od jednoho do čtyř let. Rychle se orientovaly v moderním umění v tomto městě a brzy si našly svůj vlastní výtvarný styl.

První malířka, která přijela do Paříže, byla Marie Kirschnerová (1852–1931) a to v roce 1873. Zůstala tu tři roky a byla úspěšná. Její dva obrazy byly přijaty do Salonu a obraz Selský dvůr byl navržen na medaili.

Malířky okouzlené Paříží Zdenka Braunerová (1858–1934) se po příjezdu do Paříže v roce 1881 přihlásila do akademie Colarossi, ve které studovali muži a ženy dohromady. Jejím cílem bylo namalovat obrazy pro Salon a pro výstavy v Praze. Pilně malovala, vystavovala se Spolkem malířek a sochařek, od kterých dostala čestné uznání, zařadila se mezi ně a pravidelně se účastnila jejich výstav. V roce 1891 byl její obraz přijat do Salonu.

Božena Jelínková Jirásková (1880–1951) jezdila do Paříže se svým manželem, spisovatelem Hanušem Jelínkem. Žila v jeho stínu stejně jako svého otce. S manželem jela do Paříže v roce 1909–1910, kdy vyučoval na Sorboně a sama chodila do okolí Paříže malovat. Později jezdila do Normandie a jižní Francie a malovala krajiny. Ve 20. letech, zase pobývala v Paříži a podařilo se jí vymanit z vlivu svého učitele Antonína Slavíčka. Významné pro ni bylo, když tu poznala Otokara Kubína a jeho obrazy. Své poetické obrazy více zjednodušovala. Od začátku 20. let pravidelně vystavovala na pařížských Salonech a v letech 1924, 1931 a 1940 měla samostatné autorské výstavy v Topičově salonu v Praze.

Marie Galimberti Provázková (1880–1951) přijela do Paříže se svým manželem malířem v roce 1907. V touze dál se vzdělávat navštěvovala tři akademie, Académie de la Grande Chaumière, Académie de la Pallette, kterou vedl Fernand Léger, a Académie Russe s malířkou a sochařkou Marií Vasiljevovou. Byla ovlivněna především kubismem, ale i expresionismem a fauvismem. Malovala zátiší, krajiny, postavy, nejvíce obdivuhodné jsou její kubizující ženské portréty, dramatické a malované s velkou odvahou a dávkou svobody, vrcholná díla jejího pařížského období. Z Paříže odjela roku 1917.

Věra Jičínská (1898–1961) přijela do Paříže v roce 1923 společně se sochařkami Mary Durasovou a Martou Jiráskovou, pracovaly spolu a v létě cestovaly i s dalšími přáteli po Francii. Věra Jičínská tu kreslila a motivy přenášela do olejů, pastelů i grafiky. Chodila do školy O. Friesze, F. Légera a A. Lhoty. Zpočátku byla ovlivněna jejich kubismem i neoklasicismem, od poloviny dvacátých let šla vlastní cestou. Malovala akty, portréty, zátiší, Paříž. Vystavovala s pařížskými skupinami. Vdala se tu za spolužáka Prokopa Laichtera a v roce 1931 z Paříže odjela. Malovala i abstraktní obrazy.

Hana Hladíková-Bernkopfová (1900–1978) od roku 1923 navštěvovala kurzy malby na Colarossiho akademii a Akademii de la Grande Chaumière. V Paříži žila jako manželka diplomata až do roku 1940 a i když většinu života strávila v různých zemích, ateliér v Paříži držela až do roku 1972. Zúčastnila se výstavy čs. malířek v Paříži a v roce 1934 měla samostatnou výstavu v prestižní galerii Berthe Weillové. Její obrazy byly vystavovány na pařížských Salonech.

Edita Hirschová (1909–1942) v Paříži žila od roku 1934 jako členka umělecké komunity na Montparnassu. Malovala místní obyvatele, české rezidenty a emigranty v Paříži, návštěvníky kaváren a nočních podniků. V roce 1936 měla samostatnou výstavu v pařížské galerii Billiet. Věnovala se také ilustracím pro surrealistický časopis La Main à Plume a knižním ilustracím. Z její obrazové tvorby se dochovalo jen velmi málo.

Sochařky s kratším pobytem v Paříži náhled|Marta Jirásková: Portrét Jana Zrzavého, Pestrý týden, 1929

Mary Durasová (1898–1982) patřila spolu s Martou Jiráskovou a Hanou Wichterlovou k prvním žačkám Štursova ateliéru. Byla představitelkou sochařství neoklasicismu a věnovala se ženám. Její sochy byly harmonické, poetické a měly vzlet. Žila tu s malířem Maxem Kopffem, který ji na obraze namaloval při práci v ateliéru. V Paříži se účastnila výstav Nezávislých a Podzimního salonu.

Marta Jirásková (1898–1981) tvořila v Paříži od 1923 do 1925 a studovala ve škole Grande Chaumiere. Chodila i na přednášky Františka Kupky. V roce 1924 ve společném ateliéru s Věrou Jičínskou vytvořila její portrét. Vynikla oduševnělým portrétem svého přítele Jana Zrzavého.Pestrý týden, 23. listopadu 1929, str. 3, http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c04acd00-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:707cd9dd-435e-11dd-b505-00145e5790ea Stipendium Ministerstva školství a národní osvěty jí umožnilo další pobyty v Paříži v letech 1925 a 1931.

Hana Wichterlová (1903–1990) žila v Paříži od roku 1926 do roku 1930 a místo studií na akademiích chodila do muzeí, galerií a tak záhy pochopila moderní umění. Jejími vzory se stali sochaři Moor, Arp a Brancusi. Hloubavá sochařka navštěvovala přednášky Františka Kupky a přijala meditativnost indické filosofie. Promýšlela ale především vnitřní i vnější zákonitosti sochy. Hodně experimentovala a za pobytu v Paříži vznikly dvě její významné sochy Torso se džbánem a Pomeranč, s předstihem navozující podobu moderního evropského sochařství. Tyto sochy jí umožnily stát se členkou S.V.U.Mánes. Brzy vznikla její nejvýznamnější socha Pupen, vyjadřující její harmonii s přírodou.

Anna Mahlerová (1904–1998), dcera skladatele Gustava Mahlera, dlouho studovala malířství. Dva roky v Paříži 1927 a 1928 tato studia zakončily. Objevila v sobě talent pro sochařství, talent mimořádný a ani tesání do kamene nebylo pro ni problémem. Brzy dostala nejvyšší ocenění v Paříži.

Helena Emingerová (1858–1943) studovala malbu na Colarossiho akademii u Gustava Courtoise v roce 1891. Do Paříže se vrátila v letech 1910, 1912, 1913.

náhled|Anna Mahlerová: Torzo

Marie Fischerová-Kvěchová (1892–1984) absolvovala studijní pobyt v Paříži u profesora Naudina na Colarossiho akademii v roce 1913–1914, během kterého vytvořila řadu olejomaleb a skic. Za své návrhy dětských oděvů získala v roce 1925 zlatou medaili na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži roku 1925.

Julie Horová-Kováčiková (1906–1978) odjela v roce 1930 na roční stipendijní pobyt do Francie, kde nabývala zkušenosti s keramikou a glazurami v ateliéru francouzského keramika Edmonda Lachenala. Věnovala se především figurální fajánsové plastice. Následně absolvovala stáž ve Francouzském keramickém institutu v Sèvres. Vliv francouzského pobytu se natrvalo promítl do její tvorby užitkové keramiky. V roce 1937 získala zlatou medaili na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži.

Julie Winterová-Mezerová (1893–1980) první cestu do Paříže podnikla v roce 1923 a opakovaně se tam vracela až do roku 1938. Od roku 1927 pravidelně s úspěchem vystavovala své obrazy na pařížských Podzimních salónech. Stala se členkou Salonu des Indépendants, Salonu des Tuilleries, Femmes Artistes a dalších uměleckých skupin a roku 1930 měla svou první samostatnou výstavu v galerii Barreiro. Roku 1935 se jako jediná žena zúčastnila výstavy československého malířství v Galerii Jeu de Paume. Její obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách Centre Pompidou a Centre National des Arts Plastiques v Paříži.

Marie Bartoňková-Drábková (1908–1993) po studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze odjela v roce 1933 do Paříže, kde absolvovala dva semestry na soukromé Académie Scandinave u profesora Charlese Despiau. Jeho vliv se projevoval především na portrétních plastikách z 2. poloviny 30. let.

Herta Prymusová-Stachová (1913–1995) pobývala v Paříži v letech 1945 až 1947 jako stipendistka na École nationale supérieure des beaux arts v ateliéru malby profesora Nicolase Unterstellera a soukromě také na Akademii de la Grande Chaumière. Pobyt v Paříži měl významný vliv na její malířskou tvorbu z tohoto období, v níž se propojuje expresionismus a fauvismus. V roce 1946 se v Paříži zúčastnila studentské výstavy Mladí českoslovenští malíři a sochaři a velké Přehlídky umění. V roce 1947 měla samostatnou výstavu ve výstavní síni Akademie výtvarných umění Maison des Beaux–Arts.

Umělkyně oceněné na výstavách v Paříži Marie Fischerová Kvěchová zlatá medaile 1925 Marie Teinitzerová zlatá medaile 1925 Hella Guthová stříbrná medaile 1958 Marta Jirásková Grand Prix 1937 Mary Durasová zlatá medaile 1937 Anna Mahlerová Grand Prix 1937 Linka Procházková zlatá medaile 1937 Julie Horová-Kováčiková zlatá medaile 1937

Odkazy Reference

Související články České a moravské malířky portrétů České a moravské malířky krajin

Literatura

Kategorie:Kultura v Paříži

Kategorie:Česko-francouzské vztahy Kategorie:České sochařky