Muzejní a vlastivědná společnost v Brně je pokračovatelem činnosti Muzejního spolku v Brně, založeného brněnskými středoškolskými učiteli historie, coby základny pro vědeckou a sbírkovou činnost. Na její rozsáhlé práci se podílí patnáctičlenný výbor, redaktoři, autoři, lektoři a dobrovolní pracovníci.

vpravo|náhled|261px|Pohled na Brno z Petrova. V popředí budova Moravského zemského muzea Brno bylo ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století jazykově smíšeným městem, s až do roku 1918 uchovávaným německým nátěrem, ačkoli českého původu byla nejméně polovina obyvatel a okolí města bylo převážně české. Část tohoto obyvatelstva se proto, v situaci, kdy německá historiografie zvláště od šedesátých let stále více zdůrazňovala německý původ moravské minulosti a kultury, a aby čelila poněmčování, věnovala drobné osvětové a kulturní práci, což se odráželo na vzestupu moravského českého společenského a spolkového života.

Od začátku osmdesátých let 19. století prováděla německá historiografie ostré protičeské útoky, přičemž důraz byl kladen na „kulturní misi Němců v monarchii“ a byla zdůrazňována německá přednost v monarchii. Začala jí být prosazována představa nepřetržitého osídlení českých zemí německým obyvatelstvem již od markomanské doby. Toto obyvatelstvo zde pak mělo zůstat i po příchodu slovanského obyvatelstva. Protože se v 2. polovině 19. století zdálo, že spor není možné rozhodnout historickými důkazy, pozornost se zaměřila na archeologii. Česká historiografie usilovala o prokázání původnosti (autochtonnosti) a svéráznosti kultury Slovanů na Moravě. Již v roce 1883 vznikl Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, jehož úspěšná publikační, sběratelská, výstavní a přednášková činnost se stala vzorem pro snahy obdobného spolku vzniklého v roce 1888 v Brně.

Muzejní spolek v Brně Rozhodnutí o zřízení spolku, který bude zkoumat, sbírat a soustřeďovat „starožitné památky“ do muzea, padlo na schůzi přátel starožitného a vlasteneckého dějepisu, jež se po předchozích přípravách sešla 26. prosince 1887 v Besedním domě v Brně. Dalším úkolem se stalo pořádání přednášek a diskuzí, vydávání odborného časopisu a vědeckých prací. Stanovy spolku byly schváleny 3. února 1888: „Účelem spolku jest pátrati po znamenitostech země moravské, zejména po starožitnostech a jiných památkách historických všelikého druhu, sbírati je a uchovávati v muzeu, dále pak schůzemi kdekoli na Moravě konanými, přednáškami s poučnými hovory, jakož i vydáváním spolkového časopisu a děl uměleckých buditi v lidu zájem pro kulturní památky vlasti.“ Spolek byl popsán jako nepolitický, odborný a vědecký. V plánu bylo vydávání spisů z oboru prehistorie, historie a historického místopisu.

Muzejní spolek byl po přípravných jednáních založen na první valné hromadě konané v Besedním domě v Brně 4. března 1888 (neděle). Ustavujícímu shromáždění předsedal MUDr. Jindřich Wankel. 11. března 1888 byla na podporu spolku v brněnských a českých novinách otištěna výzva České inteligenci na jižní a jihozápadní Moravě. Druhá část země byla ponechána v okruhu působnosti vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci. Spolek vznikl v době, kdy německá správa Brna potlačovala českou většinu v zemi a oficiální historiografie usilovala o prokázání německého původu minulosti Moravy a její kultury, za účelem podpory české vědy a kultury v tehdejším německém Brně.

Spolek sdružující vlastenecky smýšlející členstvo z celé Moravy si za cíl předsevzal vybudování muzea moravské kultury českého jazyka v Brně, záchranu a ukládání památek na minulost, a tím napomáhat k hlubšímu poznání historie vlasti. Muzejní a vlastivědná společnost proto spolupracuje s muzei, archivy, vysokými školami, vědeckými ústavy, pracovišti památkové péče, knihovnami a dalšími.

Na ustavující schůzi 4. března 1888 bylo do prvního výboru čítajícího 12 členů zvoleno deset amatérských archeologů (mj. František Dvorský, Jan Knies, Karel Jaroslav Maška aj.) a jen dva profesionální historici (Václav Royt a František Kameníček). Václav Royt byl předsedou Muzejního spolku jen po krátkou dobu. Po Roytově odstoupení se předsedou stal František Dvorský, který funkci zastával v letech 1889–1917. Po smrti Františka Dvorského funkci v letech 1917–1935 vykonával František Šujan. Místopředsedou byl v letech 1892–1898 František Bartoš a v letech 1899–1922 František Kameníček.

V činnosti spolku se po jeho založení začala projevovat dvě pojetí. Šlo jednak o místopisnou, historickou a publikačně vlastivědnou činnost, a dále to byla činnost muzejní, sbírkotvorná zaměřující se na archeologii a národopis. Vydávání odborného časopisu, což byl jeden z úkolů uvedených ve stanovách, se dlouho nedařilo uskutečnit. Provádění jiných upadlo po deseti až dvanácti letech od založení spolku. Jednalo se například o přednáškovou činnost, kdy byly v blízkém okolí Brna (první uspořádána ve Šlapanicích) i na vzdálenějších místech pořádány „kočovné“ schůze zaměřené na různé obory vlastivědy (převažovaly archeologické). Ke konci 19. století však tato činnost ustala. Konání výstav bylo ojedinělé. První věnující se etnografii byla v Brně v roce 1889. V roce 1890 se pak muzejní spolek zabýval vydáním návodu k vedení a ukládání obecních kronik, poučení o významu a sběru krojů, lidových obyčejů a podobně.

Rozsáhlé úkoly dané stanovami vyžadovaly ke svému uskutečňování značných peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že zpočátku byla spolku zemskou samosprávou podporující především německé instituce zamítnuta jakákoli podpora, musel se spolehnout téměř výhradně na členské příspěvky, jež byly nepatrné. Až od konce 19. století získával peněžní podpory od různých institucí, a také od zemské samosprávy. V té době se rovněž zvýšily příjmy z publikační činnosti.

V praktické činnosti převažoval do konce 19. století archeologický výzkum spjatý s vytvářením muzejních sbírek. Počátky slovanského osídlení na Moravě dokumentovalo archeologické dílo Martina Kříže Kůlna a kostelík, vydané Muzejním spolkem již ve druhém roce jeho činnosti. Organizování archeologické práce bylo spojeno s výzkumem země a s dokumentací při tvorbě sbírek muzeálního charakteru a expozic. Archeologické exponáty Muzejního spolku založené na nálezech z výzkumů v blízkém okolí Brna i jinde na jižní a západní Moravě byly daleko bohatší než sbírky Františkova muzea. U německé správy Františkova muzea to vzbuzovalo závist, a tento výzkum se snažila překazit.

vpravo|náhled|261px|Besední dům v Brně Členy Muzejního spolku prováděný archeologický výzkum byl průkopnický, protože jím byl vzbuzován zájem veřejnosti o moravský pravěk. Vycházelo se přitom z toho, že kvůli intenzivnějšímu zemědělskému hospodaření se archeologické předměty ocitly v nebezpečí svého zničení. Výzkum byl veden se snahou o prosazení modernějších postupů práce, o soustavnější průzkum míst, vypracování protokolů o nálezech a zveřejnění zpráv.

Pro spolkem za účelem poučování veřejnosti zřízené muzejní sbírky byla od června 1888 pronajata místnost v Besedním domě v Brně. Jednalo se především o archeologické sbírky a knihovnu. Sbírka archiválií vznikla v roce 1890 a sbírka mincí v roce 1891. Rozšiřující se sbírky si vyžádaly získání větších prostor. Poté, co bylo německým vedením historicko-statistické sekce Moravsko-slezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy zamítnuto poskytnutí místnosti ve Františkově muzeu, byly od října 1889 nejprve získány prostory v minoritském klášteře v Brně a od roku 1892 v augustiniánském klášteře na Starém Brně. Zveřejnění a zpřístupnění spolkových a soukromých sbírek a současně finanční zajištění organizovaného archeologického výzkumu (sloučení různých podpor a darů) bylo Muzejním spolkem sledováno v roce 1890, kdy se obrátil na moravský zemský sněm s návrhem na zřízení Zemského archeologického muzea v Brně. Rozšířený návrh na zřízení Zemského muzea (pro archeologii, historii, přírodovědu a další obory) byl výborem Muzejního spolku zopakován v roce 1894.

Dosavadní poměry se změnily v roce 1898 s dožitím Moravské hospodářské společnosti (Mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). Ta spravovala Františkovo muzeum založené v roce 1818. Františkovo muzeum bylo pozemštěno a jazykově zrovnoprávněno. V roce 1899 vznikla Moravská muzejní společnost. Z toho důvodu začal výbor Muzejního spolku jednat o předání muzejních sbírek a knihovny do správy Františkova muzea. Dohoda byla uzavřena 3. července 1900. Archeologické sbírky byly společně s knihovnou předány v roce 1901, sbírky mincí a archiválie v roce 1902. Tím vším se proměnila funkce Muzejního spolku a jako jediný úkol mu zůstala publikační činnost. Rozsah archeologického výzkumu se následně podstatným způsobem snížil, a po nějaké době přestal, zvláště když v roce 1906 vznikl Moravský klub archeologů a poté, co byla zřízena Komise pro přírodovědecký výzkum Moravy. Úkol Muzejního spolku na poli archeologického výzkumu převzal archeologický odbor této komise. Ačkoli se spolek i nadále až do roku 1979 jmenoval Muzejní spolek v Brně, přestal být muzejním spolkem jako takovým a stal se výhradně vlastivědným spolkem.

Zájem o vlastivědu souvisel se zvláštními funkcemi dějepisu té doby. S myšlenkou na vlastivědnou publikační činnost sice jako první přišel Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, v jeho případě ale brzy zcela převážila funkce muzejní. Na to, že je nutné zpracovat moravskou vlastivědu a na to, že je to zvládnutelné, protože značně přibylo českých škol a ústavů, se poukazovalo již v roce 1885. Pokus o vážné rozebrání problematiky vyšel v Časopise Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci v roce 1889. Rozlišovalo se mezi staršími historickými topografiemi (František Josef Schwoy, Gregor Wolný) a vlastivědou, jež by obsahovala další obory. O jejím obsahu a zpracování se uvádělo: „Vlastivěda, která by byla hlavně jen záznamem, jak které panství a která ves z majitele na majitele přecházela, byla by práce jen pro privilegovanou třídu velkostatkářů. Taková vlastivěda by byla přiměřena době před rokem 1848. Dnes je třeba však psáti vlastivědu pro celý národ... Proto nutno, aby vlastivěda podávala všestranný vývoj kulturní a historický našeho lidu.“ „Naše vlastivěda musí najíti cestu do poslední dědiny moravské a k srdci všeho lidu. ... Z téhož důvodu by musila vlastivěda naše psána býti způsobem každému přístupným.“ Tento program vzal za svůj i Muzejní spolek v Brně a na zpracování vlastivědy se připravoval prakticky od začátku své činnosti.

vpravo|náhled|261px|Moravské zemské muzeum v Brně. Napravo Sloup Nejsvětější Trojice na Zelném trhu. Na pozadí věže Katedrály svatého Petra a Pavla Vysoké hodnocení činnosti spolku vychází z jeho orientace na všechny disciplíny společenských věd, a asi do roku 1950 také na mnoho přírodovědných disciplín. Po celou dobu existence měl Muzejní spolek úzkou vazbu na Moravské zemské muzeum, jemuž postoupil na začátku 20. století své sbírky, zvláště archeologické a muzeum také hmotně a finančně podporoval. Stal se proto součástí okolo roku 1900 z původního Františkova muzea nově vzniklého Moravského zemského muzea, v jehož budově měl vždy vlastní kancelář a sklad publikací.

Muzejní spolek, pozměněný v roce 1979 na Muzejní a vlastivědnou společnost, vždy spoluorganizoval mikulovská sympózia a byl metodickým poradcem řady moravských muzejních spolků.

Ediční a publikační činnost

Vlastivěda moravská