Chnumhotep II. byl šlechtic, úředník a kněz za vlády faraonů Amenemheta II. 125px a Senusreta II. Byl nomarchou 16. nomu Oryx v Horním Egyptu. Byl nositelem řady funkcí dědičný princ, člen elity, pán Nechebu nebo správce východní pouště. Jeho pozice a správní pravomoci byly dědičně přenášeny od děda Chnumhotepa I., do kterých ho jmenoval již Amenemhet I., přešly pak na jeho otce Neheriho.
Genese náhled|250px|vlevo|Stéla z období 12. dynastie; kartuše vlevo Senusret II. 3. rok vlády, vpravo Amenemhet II. 35 roků vlády; Muzeum Berlín náhled|550px|Skupina Asijců (~Kanaánci) přináší dary Chnumhotepovi; muž s kozorožcem núbijským je označen jako Hyksós Abiša 40px náhled|250px|Ptáci, netopýři, motýli; malba v hrobce BH3 náhled|vlevo|250px|Hrobka HB3 Chnumhotepa II. v Beni Hasan; lovci a služebníci přinášejí dary vlevo|náhled|250px|Vstup do hrobky v Beni Hasan; kresba Davida Robertse (1796–1864) náhled|250px|Mapa Egypta a správních nomů v období Střední říše První přechodná doba, která se datuje od konce 6. dynastie, zejména jako důsledek vlády faraonů Pepiho I. a II., kteří vládli Egyptu déle než 120 roků a vládu rozdělili do dvou nesourodých celků Horního a Dolního Egyptu, které měli rozdílné hospodářské podmínky a nesporně i vliv náboženských tradic Amonova kultu ve Vesetu, na straně jedné a bohatého Dolního Egypta na severu v deltě s tradicí vlády v Mennoferu a Ptahova kultu, na straně druhé. Rozmělnění vládnoucí moci mezi vzájemně soupeřícím nomarchy, migrace ze západní pouště na jihu a mořských národů na severu byly vedlejší faktory. Z tohoto období jsou k dispozici jen zlomky historického vývoje a absence uměleckých či stavebních artefaktů a v neposlední řadě i nejistá chronologie pro 7. až první polovinu 11. dynastie, tedy období trvající asi 215 let. Úsilí k opětovnému sjednocení vlády do centrálně řízené země se uvádí až ke konci 11. dynastie za vlády Mentuhotepa II., od 14. roku jeho vlády (~1995 př. n. l.). Protože Mentuhotep II. nezanechal jasného nástupce, vlády se ujal jeho „první“ vezír Amenemhet, který sjednocení Egypta dovršil. Obnovil a konsolidoval státní správu, zabezpečil hranice země, na jihu až ke druhému kataraktu. Je samozřejmé, že celé toto dílo organizovali vyšší úředníci a celý správní systém. Jedním z faraonu nejbližších byl Chnumhotep I., kterého jmenoval dědičným knížetem ve městě Men'at Chufu a guvernérem 16. nomu Oryx. Jeho vnuk Chnumhotep II. jako jeden z nejvyšších úředníků faraona Amenemheta II. pověřený četnými správními i ekonomicky odpovědnými pravomocemi, sloužil faraonovi od 16. do 35. roku jeho vlády, pak i jeho nástupci Senusretovi II. 6 roků.
Rekultivace oázy Fajjúm Panovníci 12. dynastie, kteří si za své centrální sídlo zvolili nově vybudované město Lišt, asi 100 km jižně od Káhiry , usilovali o zvýšení produkce potravin rekultivací oázy Fajjúm, jejíž rozloha ~42 km2 byla málo využitelná v důsledku zasolení vod a půdy, které dřívější generace nedovedly řešit. Projekt zlepšení podmínek pro zemědělství spočíval v odsolení přívodem sladké vody z Nilu. Realizované řešení zahrnovalo zbudováním propustí mezi oázou s Nilem u města Al Lahun, Josefovým kanálem (Bahr Yussef) na západním břehu a přehradou na horním toku Nilu u města Dairu. Tento projekt se postupně realizoval za vlád zejména Amenemheta II. a Senusreta II., přičemž zahrnovalo území nomů od Asjútu až po Fajjúm a (~230 km), vlastně správními nomy 16.–21. Prováděné práce, jejich logistické zabezpečení a lidské síly byly řízeny nejvyššími úředníky a jedním z nich byl Chnumhotep II., který byl nositelem (kromě dalších významných) titulů Superintendant kanálů, Správce východní pouště, Strážce pečeti.
Nekropole Beni Hasan Nekropole se rozprostírá ~5 km severně od města Beni Hasan El Shorouk na pravém břehu Nilu a západním svahu pahorkatiny východní pouště. Britský egyptolog Percy Newberry (1869–1949) uvádí existenci 39 hrobek, zachovalejší a podrobněji popisované, pocházejí z 12. dynastie, další ať již nedokončené nebo neidentifikované se připisují do staršího období Střední říše.
Identifikované hrobky 12. dynastie, č. 2 patřila Amenemhetovi, nomarchovi 16. nomu Oryx z období vlády Senusreta I., hrobka č. 3 nomarchovi Chnumhotepu II. za vlády Senusreta II., č. 4 nedokončená hrobka Chnumhotepa IV. a konečně hrobka č. 14 je připisovaná Chnumhotepu I. guvernéru 16. nomu Oryx za vlády Amenemheta I. Z nich, s bohatou a výtvarně nejcennější výzdobou, je právě hrobka č. 3 Chnumhotepa II.
Hrobka BH3 Nekropole v Beni Hasan byla zkoumána již v počátcích egyptské archeologie, jako byli Jean-François Champollion (1828), Karl Richard Lepsius (1842) a další. Podrobnější prozkoumání hrobek provedly expedice „Egypt Exploration Fund“ v 1880–1892 a podrobné výsledky publikoval Percy Newberry.
Honosná hrobka velmože Chnumhotepa II. BH3 má vnější fasády, tři lodě a výklenky pro sochy. Hlavní komora má rozměry, délka 958 cm, šířka 970 cm, výška 589 cm, svatyně obdobně 308x232x292 cm, v její čele byla původně umístěna socha Chnumhotepa, ze které se zachovaly jen drobné zlomky. Na stěnách jsou polychromované malby. Do pohřební komory vede svislá šachta hluboká 660 cm končící vstupem do vlastní pohřební komory 292x274x243 cm. Z pohřební výbavy se nic nezachovalo, navíc se ukázalo, že v pozdějších dobách byla hrobka opakovaně použita pro následné pohřby. Malby v hlavní komoře zobrazují Chnumhotepa jako mocného velmože přijímajícího dary, na lovu zvěře se svým synem, lov ryb. Bohatě zdobená je sloupová předsíň u vstupu do hlavní komory.
V hlavní komoře, na stěně pod malbami, je rozsáhlý hieroglyfický zápis jeho biografie, obsahující 222 svislých sloupců, které pro dokumentaci zkopíroval britský egyptolog James Burton (1786–1862) roku 1826 a posléze publikoval v roce 1830. Řada autorů se pokoušela o jeho přečtení a interpretaci.
Nápis Chnumhotepa II. je důležitým zdrojem pro studium vztahů mezi mocnými nomarchy, místními šlechtickými rody 12. dynastie a jejich současnými faraony. V úvodní části je datace, kdy Chnumhotep II. byl v 19. roce vlády Amenemheta II. ustanoven knížetem ve městě Men'at Chufu 120px, coby dědictví po dědovi Chnumhotepovi I., a guvernérem nomu Oryx 25px. Zmiňuje svého otce Neheriho, který byl dědičně následníkem a pak i on po svém otci zdědil pozici guvernéra v nomu Oryx se sídlem v Men'at Chufu a v hrobce nechal zapsat:
V další textu adoruje jím vybudované stavby a svoji zbožnost:
Svoji péči věnoval i památce předků:
V posledním sloupci nápisu je uvedeno jméno architekta (stavitele) hrobky, superintendanta Baqt.
Epilog Nom Oryx byl jednou z nejproduktivnějších oblastí v údolí Nilu. Vládci nomu Oryx dosáhli svého vrcholu bohatství během rané Střední říše, kdy přeorientovali své aktivity na jih a vybudovali pevnější vztahy se sousedním 15. nomem Hare s centrem v Hermopolis (nyní El-Ashmunein]. Jejich centrální poloha ve středním Egyptě znamenala, že nomem procházely skupiny cizinců, provozoval se tudy čilý obchod mezi severem a jihem až do Nubie.
náhled|střed|800px|Kresby na západní stěně hlavní komory hrobky BH3
Poznámky
Reference
Literatura Anna-Letifa Murad, Beni Hassan: volume V: the tomb of Khnumhotep I., Australian Centre for Egyptology Reports, Oxford 2019 Hubert Chanson, A Study of the Moeris Reservoir, tne Ha-Uar Dam and the Canal Connencting The Nile River and Lake Moerris (around 2900 B.C. to 230 B.C.),
Externí odkazy
Kategorie:Starověcí egyptští úředníci Kategorie:Starověcí egyptští kněží Kategorie:Narození ve 20. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí v 19. století př. n. l. Kategorie:Muži