Vindolanda

Vindolanda byla římská pomocná pevnost (castrum) auxuliárních sborů. Stála v blízkosti Hadriánova valu v severní Anglii, který byl postaven ve srovnání s ní o něco později a severněji, ale stala se jeho důležitou součástí. Archeologické vykopávky ukazují, že Římané v této lokalitě pobývali zhruba od roku 85 do 370 našeho letopočtu; definitivně však byla svými obyvateli opuštěna až v 9. století. Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 40. C.Michael Hogan. 2007. Vindolanda Roman Fort, Megalithic Portal, ed. A.Burnham

Pevnost se nacházela v blízkosti moderní vesnice Bardon Mill v hrabství Northumberland. Střežila Stanegate, strategicky důležitou římskou silnici. Pevnost proslavily zejména vindolandské tabulky, přibližně dva tisíce tenkých dřevěných tabulek popsaných inkoustem, které byly v době svého objevu nejstaršími zachovanými rukou psanými dokumenty v Británii.

Název Název Vindolanda pravděpodobně vychází z místního pojmenování, které používali místní obyvatelé, a znamenal „světlé travnaté pláně“; toto místo totiž bylo kvůli stínu kopce Barcombe Hill ráno pokryté rosou déle než okolí.

Začátky Poprvé od doby římské psal o ruinách Vindolandy anglický historik William Camden ve své Britannii (1586). V průběhu příštích dvou staletí tam příležitostně někteří lidé přijeli a líčení, která zanechali, lokalitu popisují ve stavu, který předcházel jejímu velkému poškození tím, že byla připravena o značnou část zdiva. Když místo v roce 1702 navštívil Christopher Hunter, vojenské lázně ještě měly část střechy. Přibližně v roce 1715 v této lokalitě John Warburton objevil oltář, který odtamtud odvezl. V roce 1814 začal první skutečné archeologický výzkum kněz Anthony Hedley. Zemřel však v roce 1835, ještě dřív, než své objevy popsal. Dlouho se nedělo téměř nic, až v roce 1914 byl nalezen další oltář, který postavili jej civilní obyvatelé pevnosti.

Pro tuto lokalitu se ve starých textech používá několik jmen, včetně Chesters on Caudley, Little Chesters, The Bower a Chesterholm. Oltář nalezený v roce 1914 potvrdil, že Římané pro toto místo užívali název „Vindolanda“ (jeden dávný pramen totiž uváděl „Vindolana“. Birley, Vindolanda, 1977, str. 24-29

Posádka Posádka sestávala z pěchoty nebo pomocné jízdy, tedy z auxiliárních jednotek, ne z legionářů, římských občanů. Od počátku třetího století dále se jednalo o IV. kohortu Gallorum equitata, známou také jako IV. kohorta Galů. Předpokládalo se, že šlo prostě jen o název a členy pomocných sborů nabírali na místě, ale nápis nalezený v nedávné době naznačuje, že v útvaru stále ještě byli Galové a že si dávali záležet, aby se odlišovali od britských vojáků. Nápis zní:

CIVES GALLI

DE GALLIAE

CONCORDES

QUE BRITANNI

Text lze přeložit takto: "Galské jednotky s plnou podporou vojáků narozených v Británii věnují tuto sochu bohyni Gallii".

Pevnost a vesnice

Nejstarší dřevěné pevnosti Nejstarší římské pevnosti ve Vindolandě byly ze dřeva a drnů. Zbytky leží až 4 metry hluboko v půdě, která je anoxická (bez kyslíku) a prosáklá vodou. Stálo tam postupně pět dřevěných pevností, které vždy postavili a před novou výstavbou srovnali se zemí.

První, malou pevnost, pravděpodobně postavila I. kohorta z Tungrianů přibližně v roce 85. Přibližně před rokem 95 ji nahradila větší dřevěná pevnost, kterou vybudovala IX. kohorta Batavů, což byla smíšená jednotka pěchoty i jezdectva o síle zhruba 1000 mužů. Tuto tvrz opravili kolem roku 100, když tam velel římský prefekt Flavius Cerialis. Birley, Vindolanda Guide, 2012, strany 31-32. Při odchodu IX. kohorty Batavorum (Batavů) v roce 105 byla pevnost zbořena.

Potom se do Vindolandy vrátila I. kohorta Tungrorum, kteří postavili větší dřevěnou pevnost a zůstali zde, dokud nebyl kolem roku 122 o necelé dva kilometry severněji vybudován Hadriánův val; tehdy se přestěhovali s největší pravděpodobností do pevnosti Vercovicium (Housesteads). Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 35.

Kamenné pevnosti, kamenné domy Brzy po vybudování Hadriánova valu se většina římských vojáků přesunula na sever k Antoninovu valu. Ve Vindolandě byla postavena kamenná pevnost, možná pro II. kohortu Nervorum. Od roku 208 do roku 211 probíhalo v Británii velké povstání proti Římu a sám císař Septimius Severus přitáhl s vojskem do Británie, aby zakročil. Stará kamenná pevnost byla zbourána a na jejím místě vznikla nekonvenční skupina vojenských budov na západě a neobvyklé množství kruhových kamenných chýší. Některé pozůstatky těchto chýší jsou vidět u severních hradeb a jihozápadní hradby poslední kamenné pevnosti. Římská armáda je možná postavila pro rodiny britských farmářů, aby v nich přebývaly v tomto neklidném období. Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 36.

Septimius Severus zemřel v Yorku v roce 211; jeho synové rebely vyplatili a vrátili se do Říma. Kamenné budovy byly zbořeny a na místě chýší byla postavena velká kamenná pevnost pro IV. kohortu Gallorum. Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 38.

Vindolanda byla v průběhu věků postavena a zbořena nejméně devětkrát. Je zvlášť cenná, protože stavby nebyly rozebrány a jejich materiál nebyl použit znovu při stavbě domů nebo silnic.

Vicus V západní části pevnosti se vyvinul vicus neboli samosprávná vesnice. Skládala se z několika řad budov, z nichž v každé jsou jednotlivé místnosti pro bydlení. Většina z nich nemá připojení na stávající kanalizační systém. Ta místnost, která napojena je, sloužila pravděpodobně jako jatka, kde bylo důležité ze zdravotních důvodů mít dobrý odtok.

Kamenný oltář nalezený v roce 1914 (vystavený v muzeu), je důkazem, že osada měla oficiálně postavení samosprávné osady (vicus) a jmenovala se Vindolanda. Na jih od pevnosti se nacházejí lázně, velký lázeňský komplex, který byl často mnoha lidmi využíván. Později postavená kamenná pevnost a sousední vesnice zůstaly v provozu až do roku 285, kdy je z neznámých důvodů značná část obyvatel opustila. Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 39.

Pevnosti ve 4. století Okolo roku 300 byla pevnost opět přestavěna, ale vicus nebyl znovu osídlen, protože žít mimo ochranné zdi pevnosti bylo v této oblasti pravděpodobně příliš nebezpečné. V roce 370 byla pevnost zhruba opravena, snad vojáky nepravidelných jednotek. Neexistuje žádný důkaz pro tradiční názor, že v roce 410 římská okupace náhle skončila; odchod Římanů mohl proběhnout i postupně.

Archeologický výzkum Ve třicátých letech 20. století koupil dům v Chesterholmu, kde se nyní nachází muzeum, archeolog Eric Birley, který se zajímal o vykopávky v této lokalitě. V nich potom pokračovali jeho synové, Robin a Anthony, a jeho vnuk Andrew Birley. Práce tam probíhají každé léto a některé z archeologických ložisek dosahují hloubky šesti metrů.

V těchto hloubkách není kyslík, který bakterie rozkládající organické látky potřebují, proto se zachovaly tisíce artefaktů, jako jsou dřevěné psací tabulky a více než 160 hřebenů ze zimostrázu, které se za normálních okolností v zemi rozpadnou. vpravo|náhled|Římská bota v muzeu Nalezené věci byly ve velmi dobrém stavu, včetně mnoha tisíců kovových předmětů a mincí, věcí z kůže (zejména různých druhů obuvi), že dřeva a útržků textilií.

Zachovaly se pozůstatky lázní z doby před vládou císaře Hadriana a dalších lázní ze 3. století; dále několik domů, kde bydleli velitelé i prostí vojáci a kde měli velitelství. Po vesnici ze 3. a 4. století zůstaly stopy po domech a dílnách či latrínách; také římsko-keltský chrám věnovaný neznámému římsko-keltskému bohu. Je zde jediný chrám, který lze vidět uvnitř pomocné pevnosti kdekoli v Římské říši (Jupiter Dolichenus).

Na místě lze kromě probíhajících vykopávek (je-li sezona) a vykopaných pozůstatků vidět kopii (v původní velikosti) úseku Hadrianova valu, a to jak toho, který byl postaven z kamene, tak i turfu. Rekonstrukce příkopu zvaného Vallum dosud neexistuje.

Díky bohatým nálezům je možné lépe pochopit, jak se Římanům, vojákům i civilnímu obyvatelstvu žilo na severní hranici říše. náhled| Vindolandská tabulka č. 291

Vindolanda v médiích

Deník The Guardian Kromě starších počátečních nálezů inkoustových tabulek, obuvi a hřebenů psala média i o dalších artefaktech a objevech. V roce 2017 se britský deník The Guardian zaměřil na objev kasáren pro jezdectvo, které byly při vykopávkách odhaleny. Obsahovaly velké množství artefaktů včetně mečů, inkoustových tabulek, textilií, hrotů šípů a dalších vojenských předmětů. Porovnáním s jinými nálezy se zjistilo, že kasárny byly postaveny kolem roku 105.

The Guardian také psal o objevu skrýše s 25 tabulkami, které byly nalezeny v roce 2017. Tabulky byly objeveny v jedné z nejstarších vrstev pevnosti z 1. století. Tento objev byl považován za druhý největší objev inkoustových tabulek na světě, přičemž první takový poklad byl objeven také ve Vindolandě, ale v roce 1992.

BBC Během sezony vykopávek v roce 2014 zveřejnilo BBC příběh o objevu jednoho z mála zachovalých příkladů dřevěného sedátka na toaletě; těch se v Římské říši našlo jen velmi málo. Ve stejném roce informovali veřejnost o objevu jediné (velmi staré a velmi opotřebované) zlaté mince, která byla kdy nalezena v této lokalitě; ražena byla roku 64 nebo 65 našeho letopočtu. Ležela ve vrstvě ze 4. století.

V roce 2010 BBC oznámila objev pozůstatků dítěte ve věku 8 až 10 let, které byly nalezeny v mělké jámě v kasárnách. Pozice těla naznačovala, že mohlo mít svázané ruce. Další archeologická analýza ukázala, že pravděpodobně šlo o dívku, která zemřela asi před 1800 lety.

Dalším objevem zveřejněným na internetových stránkách BBC v roce 2006 byla bronzová a stříbrná fibula, na níž je zobrazen bůh Mars, a spona nese nápis Quintus Sollonius. BBC News: "Brož vrhá světlo na římskou zeď" 17.5.2006 Získané 11. srpna 2007

Místní muzeum náhled| Zahrady u muzea Místní muzeum v pevnosti Vindolanda, známé také jako Muzeum Chesterholm, uchovává a vystavuje nálezy z této lokality. Muzeum je v zahradách, v nichž se nachází rekonstrukce budov v původní velikosti: římský chrám, římský obchod, římský dům a další věci, vše s audiovýkladem. Mezi exponáty jsou římské vysoké boty, zbroj, šperky a mince, infračervené fotografie psacích tabulek a od roku 2011 malý soubor samotných tabulek, které zapůjčilo Britské muzeum. V roce 2011 bylo muzeum ve Vindolandě znovu otevřeno, stejně jako Roman Army Museum (muzeum římské armády) v Magnae Carvetiorum (Carvoran). Birley, Vindolanda Guide, 2012, strana 24.

Trust Vindolanda V roce 1970 byl založen Trust Vindolanda, charitativní organizace, která spravuje tuto lokalitu i tamější muzeum. V roce 1997 převzal tento trust i Římské armádní muzeum v Carvoranu, v další pevnosti Hadriánova valu.

Odkazy

Reference

Literatura Birley, R.. Vindolanda: a Roman frontier post on Hadrian's Wall. Thames and Hudson, London, 1977. Birley, R. Vindolanda Guide: the home of Britain's finest treasures. Roman Army Museum Publications, Greenhead, 2012.

Související články Vindolandské tabulky Hadriánův val Stanegate

Externí odkazy

Vindolanda Trust BBC page on Vindolanda Directions and further details about Vindolanda and the remaining sections of Hadrian's Wall Hadrian's Wall Discussion Forum 3D survey of Vindolana

Kategorie:Starověká římská vojenská architektura Kategorie:Vzniklo v 1. století Kategorie:Northumberland Kategorie:Archeologické lokality v Anglii