Karel Havlíček (* 16. srpna 1969 České Budějovice) je český politik, podnikatel, ekonom a vysokoškolský pedagog. V letech 2013 až 2019 působil jako předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Od dubna 2019 do prosince 2021 ministr průmyslu a obchodu ČR ve druhé Babišově vládě a místopředseda vlády, od prosince 2025 opět ve třetí vládě Andreje Babiše, včetně pozice místopředsedy. V lednu 2020 byl navíc pověřen řízením Ministerstva dopravy ČR v jeho druhé vládě. V říjnu 2021 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny PČR, následně vstoupil do hnutí ANO a v únoru 2022 se stal jeho 1. místopředsedou. Od února 2022 do října 2025 působil jako místopředseda Poslanecké sněmovny PČR. Od února 2023 do prosince 2025 vedl stínovou vládu hnutí ANO. Od září 2024 je také zastupitelem Středočeského kraje.
Život Chodil na střední průmyslovou školu stavební. Dále vystudoval obor pozemní stavby na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Promoval v roce 1992 a získal titul inženýra, v roce 1998 pak získal titul MBA na PIBS při Manchester Metropolitan University. Doktorské studium oboru ekonomika a management dokončil v roce 2004 na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze (získal titul Ph.D.), kde se rovněž na Fakultě financí a účetnictví v roce 2014 habilitoval na docenta.
Karel Havlíček je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase se věnuje rodině a je velkým fanouškem rockové a folkové hudby, o níž příležitostně psal články. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně španělsky, francouzsky a čínsky.
Od roku 2010 s manželkou rekonstruoval Památník Karla Filipa ze Schwarzenbergu v Českém Krumlově.
Profesní kariéra V letech 1991 až 2001 byl ředitelem firmy Elcom. Následně v letech 2001 až 2007 pracoval na pozici obchodního ředitele firmy Sindat a zahájil expanzi skupiny na více než 60 světových trhů; v roce 2007 se stal jejím generálním ředitelem a od roku 2015 byl jejím majoritním vlastníkem s podílem 58 %, a to prostřednictvím firmy F-Comp. Skupina Sindat Group se zaměřuje především na textilní průmysl. V průběhu své činnosti ale firma SINDAT kupovala a prodávala podíly v průmyslových odvětvích chemie, textilu a stavebních materiálů a vlastnila průběžně napřímo nebo přes další majetkové účasti podíly ve více než 50 společnostech. havlicek Lepší je vlastnit menší firmu, než být korporátním manažerem, říká šéf Sindatu Havlíček Založil a byl předsedou představenstva jednoho z nejúspěšnějších výzkumných klastrů v ČR a EU, Nanoprogress. Před nástupem na vládní pozice na jaře 2019 odešel z funkce jednatele ve společnostech Sindat a SinBio a z dozorčí rady Tylexu Letovice. a z funkce předsedy dozorčí rady ovládající společnosti holdingu firmy F-Comp a z pozice statuárního orgánu v klastru Nanoprogress. Před nástupem do ministerské pozice se tak zbavil všech majetkových účastí a ukončil podnikání. Havlíčkovým podnikatelským aktivitám se věnovala též nezávislá média, která upozornila na nesoulad mezi Havlíčkem prezentovanými úspěchy a reálnými hospodářskými výsledky.
Členství a funkce Od roku 2010 zastával pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, kterou v roce 2000 spoluzakládal. Od roku 2014 byl členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. a od roku 2018 do roku 2022 byl jejím místopředsedou Zasedal v minulosti dále ve vládní Radě pro veřejné investování, Podnikatelské radě, Řídícím výboru pro implementaci Exportní strategie ČR nebo v poradních výborech CzechInvest a CzechTrade. S nástupem do vládní pozice odstoupil v dubnu 2019 z funkce předsedy představenstva AMSP ČR a odešel rovněž ze všech dalších funkcí v asociaci. V rámci vládního angažmá zasedal v Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace, dále v Radě pro energetickou a surovinovou koncepci, Podnikatelské radě, Radě pro veřejné investování a Radě hospodářské a sociální dohody, tzv. tripartitě (Radě hospodářské a sociální dohody). Od r. 2022 je členem dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury.
Akademické působení Je spjat s Vysokou školou finanční a správní, kde vedl Fakultu ekonomických studií a garantuje studijní program Ekonomika a management. Na téma malých a středních podniků napsal několik odborných knih, řadu vysokoškolských skript a publikoval v tuzemsku i zahraničí desítky recenzovaných článků, z toho dvacet v zahraničních periodikách. Z těchto dvaceti článků bylo osm v časopise European Research Studies Journal. Tento časopis byl v době, kdy Havlíček v časopise publikoval své první články, zařazen v prestižní databázi Scopus. Následně z ní byl v roce 2018 vyřazen pro pochybnosti o publikačních standardech časopisu, projevující se v letech 2016 až 2017, a jeho vydavatelství je podezřelé z vydávání predátorských časopisů. Poslední Havlíčkova publikace v tomto časopise byla v roce 2018. V současné době není tento časopis zařazen v ani jedné ze dvou celosvětově respektovaných "recenzovaných" databází vědeckých časopisů (Scopus a Web of Science) a je zařazen na seznam predátorských časopisů na rok 2025. Varšavská univerzita dává tento časopis za příklad predátorského časopisu. Havlíček působil jako člen redakční rady, tedy jeho zodpovědností byla kontrola nezávislosti a kvality publikační činnosti tohoto časopisu.
Další tři Havlíčkovy články byly v ruských časopisech, kde přinejmenším ve dvou je poplatek za publikaci v řádu tisíců korun. Dvanáct ze všech publikovaných textů je označeno jako výsledky určené pro českou databázi vědeckých výsledků RIV, z toho dva ze zmíněného European Research Studies Journal. Pouze u tří z nich je Havlíček jako první autor.https://is.vsfs.cz/publications/8047
Havlíček je autorem modelu řízení malých a středních firem na bázi M-C, který podle svých slov dlouhodobě rozvíjí a uvádí do praxe. Dne 4. prosince 2013 obhájil na Fakultě financí a účetnictví habilitační práci a byl jmenován docentem pro obor Účetnictví a finanční řízení s účinností od 1. ledna 2014. Je hlavním autorem a koordinátorem autorského týmu Inovační strategie ČR – “Czech Republic: The Country For The Future”, je členem vědecké rady VŠFS.
Ve svém výzkumu se soustředil na úlohu malých a středních podniků v evropské i národní ekonomice a na nové zdroje a přístupy ve financování podniků. S nástupem do vlády odstoupil z pozice děkana fakulty ekonomických studií VŠFS.
Havlíček se roku 2018 zúčastnil založení čínského Konfuciova institutu na Vysoké škole finanční a správní, jehož provoz během své návštěvy Prahy slavnostně zahájila členka čínského Politbyra a někdejší vedoucí Oddělení práce na jednotné frontě Ústředního výboru Komunistické strany Číny Sun Čchun-lan.Tobiáš Lipold, Vědecká výměna s čínskými rysy. Úskalí a limity akademické spolupráce s Čínskou lidovou republikou, Sinopsis
Politické působení Dne 10. dubna 2019 oznámil premiér Andrej Babiš, že ho navrhuje do funkce ministra průmyslu a obchodu ČR. Prezident Miloš Zeman ho následně dne 30. dubna 2019 do této funkce skutečně jmenoval, v úřadu tak vystřídal Martu Novákovou. Zároveň se stal místopředsedou druhé vlády Andreje Babiše pro hospodářství.
Dne 20. ledna 2020 oznámil premiér Andrej Babiš, že má Havlíček nahradit Vladimíra Kremlíka ve funkci ministra dopravy ČR, poté co Babiš oznámil Kremlíkovo skončení ve vládě. Podle Andreje Babiše nemá jít o dočasné řízení, nýbrž trvalé, tudíž má Havlíček vést dva resorty. Řízením Ministerstva dopravy ČR byl pověřen s účinností ode dne 24. ledna 2020.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl z pozice nestraníka lídrem hnutí ANO 2011 ve Středočeském kraji. Získal 22 592 preferenčních hlasů a byl zvolen poslancem. Dne 19. října 2021 vstoupil do hnutí ANO, jehož se stal v únoru 2022 prvním místopředsedou, když pro něj hlasovalo 82 z 93 delegátů sněmu. Dne 18. února 2022 byl po několika neúspěšných hlasováních zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.
V únoru 2023 se stal předsedou stínové vlády hnutí ANO, když ve funkci nahradil předsedu hnutí Andreje Babiše. Sám Babiš jej pak označil společně s Alenou Schillerovou za novou hlavní tvář hnutí.
Na sněmu hnutí v únoru 2024 obhájil funkci prvního místopředsedy hnutí, když získal 91 z 98 hlasů delegátů.
V červenci 2024 odložila vláda Petra Fialy schvalování tří dokumentů pod názvem „Energetická koncepce státu“, „Klimaticko-energetický plán“ a „Politika ochrany klimatu“, které určují energetickou a klimatickou politiku Česka, tak jak se vláda v roce 2023 zavázala v rámci evropského plánu „Fit for 55“. Havlíček rozhodnutí vlády kritizoval a prohlásil, že Fialova vláda odložila projednávání a schválení tří strategických dokumentů, včetně implementace směrnice o rozšíření systému emisních povolenek EU, protože se nepříjemné téma pokouší „vymlčet“ a přenechat ho příští vládě po volbách v roce 2025.
V krajských volbách v roce 2024 kandidoval do Zastupitelstva Středočeského kraje z posledního 70. místa kandidátky hnutí ANO. Vlivem preferenčních hlasů však skončil první, a získal tak mandát zastupitele.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2025 byl lídrem hnutí ANO v Praze. Získal 29 147 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance. Po volbách se objevily spekulace o tom, že by Havlíček mohl být opět jmenován ministrem průmyslu a obchodu v nové vládě Andreje Babiše.
Dne 26. listopadu 2025 předal předseda hnutí ANO Andrej Babiš prezidentu ČR Petru Pavlovi neformálně koaliční návrh kandidátů na členy své vlády, kde byl Karel Havlíček navržen za hnutí ANO na post ministra průmyslu a obchodu ČR. Dne 15. prosince 2025 jej do této funkce prezident ČR Petr Pavel jmenoval. Na sněmu hnutí ANO v lednu 2026 obhájil se ziskem 99 % hlasů funkci prvního místopředsedy hnutí.
Třetí vláda Andreje Babiše Jako hlavní autor vládní hospodářské strategie stál za přípravou koncepčního dokumentu „Česko: Země pro budoucnost 2.0“, který kabinet schválil v únoru 2026. Havlíčkův původní návrh strategie explicitně předpokládal příchod až 100 tisíc zahraničních pracovníků do roku 2030, avšak v konečné schválené verzi byl tento konkrétní číselný cíl nahrazen obecnější deklarací o navýšení počtu zahraničních pracovníků. Dokument definoval řízenou pracovní migraci jako dlouhodobý nástroj hospodářského růstu a řešení strukturálního nedostatku sil na domácím trhu práce, což v tomto období provázela vládní podpora legální ekonomické migrace, například z Filipín.
Přestože nezaměstnanost v Česku v únoru 2026 vzrostla na 5,2 %, Havlíček nadále obhajoval ekonomickou migraci s tím, že se počet potřebných pracovníků může v závislosti na okamžitém stavu trhu pohybovat v rozmezí od 80 tisíc až do 150 tisíc lidí. Uvedl, že vládní koalice (hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě) vykazuje shodu na flexibilním náboru sil z vybraných, politicky bezproblémových zemí, k nimž zařadil Vietnam, Mongolsko, Ukrajinu a Filipíny.
V březnu 2026 na bezpečnostní konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost vyjádřil jednoznačnou podporu vojenskému úderu Spojených států a Izraele v Íránu, který označil za nutný krok k zastavení tamního jaderného programu. V této souvislosti vyzval ostatní spojenecké země k obdobně jasnému diplomatickému postoji a odmítl debaty zpochybňující legalitu či legitimitu tohoto zásahu. V otázce aliančních závazků zdůraznil nutnost plnění finančních cílů NATO a konstatoval, že Česká republika musí na svou obranu vynakládat minimálně 2 % hrubého domácího produktu (HDP).
Podporoval vybudování národního výpočetního centra pro umělou inteligenci, tzv. AI gigafactory, které označil za zásadní státní investici v oblasti technologického rozvoje. Realizaci záměru však limitoval dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných tuzemských IT odborníků a datových vědců, což podle publikovaných analýz vyvolalo potřebu zavedení zrychlených vízových a relokačních procesů pro získání specialistů ze zahraničí.
Kontroverze