vpravo|náhled|Logo projektu GNU GNU General Public License, GNU GPL (česky „obecná veřejná licence GNU“) je licence pro svobodný software, původně napsaná Richardem Stallmanem pro projekt GNU. GPL je nejpopulárnějším a dobře známým příkladem silně copyleftové licence, která vyžaduje, aby byla odvozená díla dostupná pod toutéž licencí. V rámci této filosofie je řečeno, že poskytuje uživatelům počítačového programu práva svobodného softwaru a používá copyleft k zajištění, aby byly tyto svobody ochráněny, i když je dílo změněno nebo k něčemu přidáno. Toto je rozdíl oproti permisivním licencím svobodného softwaru, jejímž typickým případem jsou BSD licence.
GNU Lesser General Public License (LGPL) je upravená, permisivnější verze GPL, původně zamýšlená pro některé knihovny. Existuje také GNU Free Documentation License, která byla původně určena pro dokumentaci k softwaru GNU, která ale byla později použita i jinde, například v projektu Wikipedie.
Affero General Public License (GNU AGPL) je podobná licence se zaměřením na síťový serverový software. GNU AGPL je podobná jako GNU General Public License, navíc však pokrývá také užití softwaru přes síť, a požaduje, aby byl síťovému uživateli zpřístupněn zdrojový kód díla licencovaného pod AGPL, například webové aplikaci. Free Software Foundation doporučuje, aby bylo použití této licence zvažováno pro jakýkoli software, který se obvykle používá přes síť.
Historie Licence GPL byla napsána Richardem Stallmanem v roce 1989 pro použití s programy poskytovanými jako součást projektu GNU. Původní GPL byla založena na unifikaci podobných licencí používaných pro časné verze programů GNU Emacs, GNU Debugger a GNU Compiler Collection. Tyto licence obsahovaly podobné podmínky jako moderní GPL, ale byly specifické pro každý program, což je dělalo nekompatibilní, byť šlo o stejné licence.Prezentace Richarda Stallmana dne 21. dubna 2006 na druhé mezinárodní konferenci GPLv3, Porto Alegre. Přímý odkaz na sekci o prehistorii GPL. Stallmanovým cílem bylo vytvořit jedinou licenci, která by se použila pro jakýkoli projekt a tedy by mnoho projektů mohlo sdílet kód.
Důležité rozhodnutí ohledně důvěry v GPL přišlo od Linuse Torvaldse, který v roce 1992 použil tuto licenci pro linuxové jádro, přechodem z dřívější licence, která zakazovala komerční distribuci.
V srpnu 2007 licenci GPL používá přibližně 65 % z 43 442 projektů svobodného softwaru, které jsou uvedeny v seznamu na serveru Freshmeat, a v lednu 2006 mělo tuto licenci okolo 68 % projektů na SourceForge. Podobně průzkum Red Hat Linuxu 7.1 z roku 2001 zjistil, že 50 % zdrojového kódu je licencováno pod GPL a průzkum MetaLab, později největšího archivu svobodného softwaru, v roce 1997 ukázal, že zhruba polovina projektů má právě tuto licenci. Jeden průzkum velkého repozitáře open source software ohlásil, že v červenci 1997 je okolo poloviny softwarových balíků s explicitními licenčními podmínkami licencováno pod GPL.Eric S. Raymond: "Homesteading the Noosphere," odkazováno v Make Your Open Source Software GPL-Compatible. Or Else By David A. Wheeler Mezi významné svobodné programy pod GPL patří například linuxové jádro nebo GNU Compiler Collection (GCC). Některý další software je duálně licencován s více různými licencemi, často jednou z nich bývá GPL.
Někteří pozorovatelé věří, že silný copyleft poskytovaný GPL byl klíčovým pro úspěch Linuxu, protože programátorům do něj přispívajícím dal jistotu, že jejich díla přinesou užitek celému světu a zůstanou svobodná, místo aby byla vytěžována softwarovými společnostmi, aniž by něco vracely zpět komunitě.
Druhá verze licence, verze 2, byla vydána v roce 1991. Během následujících 15 let někteří členové komunity svobodného softwaru nabyli přesvědčení, že někteří dodavatelé softwaru a hardwaru našli v GPL skuliny, které jim umožňují využívat software licencovaný pod GPL způsobem, který je v rozporu se záměry programátorů. Mezi takové metody patří tivoizace (začlenění GPL softwaru do hardwaru, který odmítá spouštět modifikované verze tohoto softwaru), používání nepublikovaných modifikovaných verzí GPL softwaru za webovým rozhraním, patentové obchody mezi Microsoftem a distributory Linuxu a Unixu, kteří mohou zkusit využít patenty jako zbraň proti konkurenci z Linuxu.
Verze 3 byla vyvinuta, aby se pokusila tyto problémy řešit. Byla oficiálně vydána 29. června 2007.
Verze
Verze 1 Verze 1 licence GNU GPL, vydaná v lednu 1989, chránila proti dvěma způsobům, kterými softwaroví distributoři omezovali svobody, které definují svobodný software. Prvním problémem je, že distributoři mohou publikovat jen binární soubory – spustitelné, ale nikoli čitelné nebo upravitelné lidmi. GPLv1 se to mu brání tak, že určuje, že každý dodavatel šířící binární soubory musí pod stejnými licenčními podmínkami poskytnout také lidsky čitelný zdrojový kód.
Druhým problémem je fakt, že distributoři mohou přidávat dodatečná omezení, buď přidáváním restrikcí k licenci, nebo kombinováním softwaru s jiným softwarem, který má další restrikce ohledně své distribuce. Pokud se toto udělá, na kombinované dílo se uplatní obě sady restrikcí, a proto mohou být přidána neakceptovatelná omezení. GPLv1 tomu zamezuje tím, že modifikované verze jako celek musí být šířeny pod GPLv1. Proto software šířený pod podmínkami GPLv1 lze kombinovat se softwarem pod permisivnějšími podmínkami, protože se tak nezmění podmínky, pod kterými se distribuuje výsledný celek, kdežto se softwarem šířeným pod restriktivnější licencí ho kombinovat nelze, protože by se to dostalo do konfliktu s požadavkem GPLv1 na šíření pod touto licencí.
Verze 2 Podle Richarda Stallmana je hlavní změnou v GPLv2 klauzule "svobodu nebo život", jak ji nazval – sekce 7.Prezentace Richarda Stallmana dne 21. dubna 2006 na druhé mezinárodní konferenci GPLv3, Porto Alegre. Přímý odkaz na sekci o klauzuli "svobodu nebo život". Tato sekce říká, že pokud někdo přidá omezení, které mu brání šířit software pod licencí GPL tak, aby respektoval svobodu ostatních uživatelů (například pokud právní ustanovení říká, že se software smí distribuovat jen v binární formě), nesmí ho šířit vůbec.
V roce 1990 vycházelo najevo, že méně restriktivní licence by byla strategicky užitečná pro některé softwarové knihovny; verze 2 licence GPL (GPLv2) byla vydána v červnu 1991, proto druhá licence – Library General Public License (LGPL) – byla uvedena ve stejnou dobu a označena číslem 2, aby bylo zřejmé, že se obě licence vzájemně doplňují. Číslování verzí se rozešlo v roce 1999, když byla vydána verze 2.1 licence LGPL, která ji přejmenovala na GNU Lesser General Public License, aby lépe odrážela její místo ve filosofii GNU.
Verze 3 Na sklonku roku 2005 oznámila Free Software Foundation (FSF), že pracuje na verzi 3 licence GPL (GPLv3). 16. ledna 2006 byl publikován první "diskusní draft" této licence a začaly veřejné konzultace. Ty byly původně plánovány na devět až patnáct měsíců, ale nakonec se protáhly na osmnáct měsíců a byly publikovány čtyři koncepty textu licence. Oficiální GPLv3 byla vydána 29. června 2007. GPLv3 byla napsána Richardem Stallmanem za právní pomoci Ebena Moglena a Software Freedom Law Center.Prezentace Richarda Stallmana 25.2.2006, Brusel, Belgie – první den každoroční konference FOSDEM.
Podle Stallmana se nejdůležitější změny týkají vztahu k softwarovým patentům, kompatibilitě svobodných licencí, definice "zdrojového kódu" a hardwarových omezení modifikace software ("tivoizace").Interview s Richardem Stallmanem , Free Software Magazine, 23. leden 2008. Další změny se vztahují k internacionalizaci, k tomu, jak se řeší porušení licence a jak může držitel autorských práv přidávat k licenci další povolení.
Mezi dalšími změnami, které stojí za zmínku, je oprávnění autorů přidávat další podmínky nebo požadavky na distribuci díla. Jednou z takových volitelných podmínek, někdy nazývaná jako Affero klauzule, je zamýšlena ke splnění požadavků vzhledem k softwaru jako službě; povolení přidat tento požadavek činí GPLv3 kompatibilní s licencí Affero General Public License.
Proces veřejných konzultací byl koordinován Free Software Foundation za asistence Software Freedom Law Center, a dalších skupin zabývajících se svobodným softwarem. Komentáře od veřejnosti byly shromažďovány přes webový portál gplv3.fsf.org. Tento portál běží na softwaru stet, vytvořeném pro tento účel. Komentáře byly předávány čtyřem výborům čítajícím přibližně 130 lidí, včetně příznivců i odpůrců cílů FSF. Tyto výbory zkoumaly komentáře zaslané veřejností a jejich shrnutí předávaly Stallmanovi k rozhodnutí, jak bude licence vypadat.
Během procesu veřejných konzultací bylo k prvnímu návrhu zasláno 962 komentářů. Do konce procesu přišlo celkem 2 636 komentářů.
Třetí koncept byl vydán 28. března 2007.Guide to the third draft of GPLv3 Zahrnoval formulace zamýšlené jako ochrana proti patentovému křížovému licencování, jako je kontroverzní patentová dohoda Microsoft-Novell a omezuje protitivoizační klauzule na právní definici "uživatele" a "spotřebitelského výrobku". Také explicitně odstraňuje sekci o "geografických omezeních", jejíž pravděpodobné odstranění bylo oznámeno na začátku veřejných konzultací.
Čtvrtý diskusní draft,Final Discussion Draft, ověřeno 4. června 2007 který byl poslední, byl vydán 31. května 2007. Zavedl kompatibilitu s licencí Apache, vyjasnil roli vnějších kontrahentů a udělal výjimku k povolení dohody Microsoft-Novell, kdy v sekci 11, paragrafu 6 říká, že:
Cílem je, aby byly v budoucnu takové dohody neúčinné. Licence je míněna také tak, aby způsobila, že Microsoft rozšíří své patentové licence, která poskytl zákazníkům společnosti Novell pro užití softwaru licencovaného pod GPLv3, na všechny uživatele tohoto softwaru; to je možné, jen pokud je Microsoft právně "šiřitelem" softwaru licencovaného pod GPLv3.GPLv3 FAQ, ověřeno 4. června 2007. Toto je pro lepší čitelnost z FAQ, nikoli z licence.Fourth Discussion Draft Rationale, ověřeno 4. června 2007.
Někteří lidé, například vysoce profilovaní vývojáři linuxového jádra, komentovali pro masmédia návrhy licence a zveřejňovali prohlášení o svých námitkách k částem diskusních draftů 1 a 2.Postoj vývojářů jádra ke GPLv3 -- http://lwn.net/Articles/200422/, ověřeno 4. června 2007
Podmínky licence Podmínky licence GPL jsou komukoli dostupné tak, že získá text licence s dílem, které je pod touto licencí poskytováno ("nabyvatel licence"). Každý nabyvatel licence, který akceptuje její podmínky, získává právo modifikovat dílo, kopírovat ho a dál rozšiřovat toto dílo i jakoukoli odvozenou verzi. Nabyvatel licence může provádět tuto službu za úplatu či zdarma. Tento bod odlišuje GPL od licencí, které zakazují komerční redistribuci. FSF argumentuje, že svobodný software by neměl omezovat komerční užití, a GPL tedy explicitně uvádí, že díla pod GPL lze "prodávat" za libovolnou cenu.
GPL dále říká, že distributor nesmí zavést "další omezení na práva zaručená GPL". Toto zakazuje aktivity jako distribuci softwaru pod závazkem nebo smlouvou mlčenlivosti (NDA, non-disclosure agreement). Distributoři softwarového díla pod GPL také zaručují poskytnutí licence pro jakékoli patenty použité v tomto softwaru, aby mohly být tyto patenty v díle užívány.
Sekce 3 licence požaduje, aby se k programům šířeným jako předkompilované binární soubory přikládaly zdrojové kódy, písemná nabídka distribuce zdrojových kódů stejným mechanismem, jakým se poskytly binární soubory, anebo písemná nabídka k poskytnutí zdrojových kódů.
Copyleft Distribuční práva zaručená GPL pro modifikované verze díla nejsou bez podmínek. Když někdo šíří GPL dílo se svými vlastními modifikacemi, požadavky na distribuci celého díla nemohou být jakkoli zvětšeny oproti požadavkům, které jsou v GPL.