Benediktinský klášter v Orlové byl založený ve 13. století z benediktinského opatství v Týnci u Krakova a zrušený na základě sekularizace Václavem III. Adamem v roce 1561. Nachází se ve městě Orlová, v okrese Karviná, v Moravskoslezském kraji.

Historie vlevo|náhled|Pohled na mateřský klášter Týnec u Krakova ze západního břehu Visly Přesné datum založení kláštera v Orlové řádem benediktýnů není zcela známo. V té době existoval pravděpodobně jediný kostel na území mezi Ostravicí-Odrou-Olší, proto zde byl postaven později klášter. Představitelem onoho kostela byl jistý kaplan Martin.

Od roku 1268, kdy byl klášter založen, se dochovalo jen málo listin k samotnému chodu kláštera, vč. seznamu jeho členů. Podle benediktýnské řehole měli bratři vykonávat především manuální práci, tedy kultivovat okolní krajinu, provádět řemeslné práce, nebo se věnovat vědě.BUBEN, Milan: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, s. 10. Mniši do Orlové nikdy nepřinesli žádné výrazné vědecké ani umělecké hodnoty, jejich práce spočívala především právě v kultivaci a osidlování okolí. To mimo jiné dokazuje i fakt, že se klášter podílel na vzniku několika okolních vsí: Poruba, Lazy.ADAMUS Alois: Z dějin Orlové, s. 27.

První zmínka o Orlové Příchod tohoto řádu na Těšínsko byl pravděpodobně okolo roku 1225. V roce 1223 byla kaple v Soli (Solca) nezávislá na týneckých benediktýnechCodex diplomaticus nec non epistolaris Silesiae III., č. 283, s. 61-67. (GPS 50.019444, 19.801944), ale již v roce 1227 se jim nároky na ves Orlovou potvrzují.KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. X a, b, s. 19-28. Právě v této době dochází k rozvoji a kolonizaci celé oblasti západního Těšínska. Příchod týneckých mnichů souvisí s přívětivou situací v Týnci (polsky Tyniec). V této době byl týneckým opatem jistý LutfrydPsán také jako: Luitfrid, Luitfried. z významného polského rodu Gryfů. Historik S. Sczygielski (1616–1687) jej popisuje jako ambiciozního reformátora.SZCZYGIELSKI Stanisław: Tinecia, s. 48-49 Díky jeho postavení a osobním schopnostem klášter vzkvétal i přes nepříznivé okolnosti, které se udály během období jeho působnosti v Týnci.Boje Piastů o krakovský stolec. Mongolský vpád do Evropy v roce 1241. Opat získal pro klášter řadu privilegií.Boleslav V. Stydlivý uděluje klášteru osvobození od strážení jižních hranic; KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. XVII, s. 39-40; dále právo na lov bobrů a získávání soli; Tamtéž, č. XVIII, s. 41-42.

Benediktýnská expanze směrem na jih měla za následek usídlení se v oblasti kolem Těšína a Orlové, kde následně začala postupná kolonizace prostřednictvím přistěhovalců z MalopolskaBAKALA Jaroslav: Středověké osídlení pravobřežního Ostravska; BAKALA Jaroslav: Moravskoslezské pomezí v proměnách 13. věku, s. 160..V okolí Orlové a Fryštátu se nacházely solné prameny a se získáváním soli z těchto zdrojů měli týnečtí benediktýni zkušenosti. Bylo tedy pravděpodobné, že vidina zisku vyvařováním solanky přivedla mnichy na Těšínsko. Těšín byl pro Orlovou významný podle tradice především tím, že Orlovsko bylo přiděleno knížetem Kazimírem I. Opolským (1211–1230) týneckému klášteru výměnou za Nový Těšín,ADAMUS Alois: Z dějin Orlové, s. 16. který měl pro knížete více strategickou polohu než Starý Těšín.

Listiny papeže Řehoře IX. z roku 1227 a 1229 vlevo|náhled|Papež Řehoř IX. (*1145 †1241, papežem 1227–1241) Udělení Orlové týneckému klášteru potvrzuje listina papeže Řehoře IX. ze 7. prosince 1227.APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206.: "Eapropter, dilecti in domino filii, vestris iustis postulationibus grato concurrentes assensu villam, que dicitur Orlowa, cum omnibus iuribus et pertinentiis, sicut eam iuste et pacifice possidetis, vobis et per vos monasterio vestro auctoritate apostolica confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus."BAKALA Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové. In: Kol. autorů: Orlová 1223–1973. Historie a současnost města. Ostrava 1973. Datum převzato od APPELT Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206. Tato listina stvrdila právo týneckých benediktýnů na ves, která byla do této doby v držení Kazimíra I. Opolského. Listina dále nerozvádí žádné další majetky, které by měly náležet benediktýnům, rovněž nepodala informace o Těšíně. Rozšíření nebo potvrzení majetku týneckého kláštera bylo zapsáno druhé listině, která byla vydána 26. května 1229. Zde však existují dvě verze této listiny:Všechny tři verze shrnuje KĘTRZYŃSKI, W. (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. XI a, b, s. 19-28.

První listina (A):KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. XI a, s. 19-20.: "... villas cum ecclesiis, hominibus, decimis, mellificiis, tabernis, venationibus, iuribus, piscationibus, tributis et cum aliis pertinentiis: villam de Orlowa, Dubrawa, Koczobenz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchilsko, Ostrawa, Wierzbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice. Decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Raczibarz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur. Duas tabernas et ius fori in Bytom.“ Kdy papež Řehoř IX. stvrzuje opatovi Lutfrydovi a všem týneckým bratrům právo na Orlovou s veškerým jejím příslušenstvím. Z tohoto znění vyplývají nároky týneckého kláštera na majetek v mnohem větší míře, než je tomu u druhé varianty listiny (B). Druhá listina (B):KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. XI b, s. 24.:"... illibata permaneant decimas villarum de Orlowa, Dubrowa, Koczobontz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchylsko, Ostrawa, Wierbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice, decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Racziborz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur.“ Kdy náležely týneckým benediktýnům pouze desátky z uvedených vsí, tedy: z Orlové, z Doubravy, z Chotěbuze, z Těrlicka, z Velké Hořice, z Uchylska, z Ostravy, z Vrbice, ze Záblatí, z Žukova, z LachantHistoriky nebylo doloženo, kde se ves Lachanty, nebo Lacbanty nacházela. a Golkovic. Tedy ne plné vlastnictví těchto vesnic, které potvrzovala prvně zmíněná verze (A). Tato verze byla mnohem rozsáhlejší. Papež Řehoř IX. v ní znovu potvrdil a vyjmenoval výčet desátků pro týnecké opatství, které již dříve klášteru v Týnci daroval vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.

Vysvětlení existence dvou listin bylo předmětem mnoha bádání.BIERMANN Gottlieb: Das ehemalige Benediktinerstift Orlau im Teschnischen, s. 24-26. Poukazovalo se na to, že bylo nepravděpodobné, aby listiny vznikly v jednom dni, rovněž se poukazuje na nesrovnalost v držení Ostravy (Polská Ostrava), která nikdy nespadala pod týnecký klášter. Colmar Grünhagen (1828–1911)Codex diplomaticus Silesiae. Regesten zur schlesischen Geschichte: VII/1, č. 349, s. 177-178. se domníval, že originál listiny je druhá listina (B). Historik Jaroslav Bakala uvažoval o možnosti padělání znění obou listin,BAKALA Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové, s. 14. přesto se klonil názoru, že listina B je důvěryhodnější, resp. byla originálem.BAKALA Jaroslav:: Karvinsko do roku 1268, s. 23. Listiny však poukazuji na fakt, že v roce 1227 bylo papežem potvrzeno mnichům majetkové právo (držení) na ves Orlovou, s rozšířením o další vesnice. V roce 1229 pak papež potvrdil nároky mnichů na desátky z okolních vesnic, čímž tak dokončil plná majetková práva týneckého kláštera.

Listina z roku 1260 Listina z 28. května 1260,Listinář Těšínska. Codex diplomaticus ducatus Tesinensis: 1155–1399, č. 15, s. 20. kde byl jako svědek uveden jistý kaplan Martin (viz také kostel sv. Jiří). Tato listina se týkala kláštera v Staniątkach u Krakova,Zde byl klášter benediktinek. který byl osvobozen od stavby 100 loktů dlouhé obranné zdi hradu v Opolí výměnou za ves Niemodlin (polsky Niemodlin).

Zakládací listina knížete Vladislava I. Opolského z roku 1268 náhled|Jezdecká pečeť Vladislava I. Opolského Koncem 13. století byla vydána ještě jedna listina, která měla souvislost a vztah s Orlovou, a která byla označována za zakládací listinu orlovského kláštera. Byla vydána 12. května 1268 opolským knížetem Vladislavem I. Opolským, který tímto listem obnovuje dřívější dary, které náležely kostelu v Orlové, tedy de facto týneckým benediktýnům. Jmenovitě jsou na listině uvedeny oblasti Sůl s Doubravou a všemi loukami, a vesnicemi Chotěbuz, Vrbice, Záblatí, Žukov, Těrlicko a Ostrava.SCZYGIELSKI, Stanisław: Tinecia seu Historia monasterii Tinecensis Ordinis snacti Benedicti, Lib. II., s. 156-157; KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., č. XXIII, s. 47-48; CDS VII/2, č. 1309, s. 171; LT 1155–1399, č. 16, s. 20-21.

Historik Vincenc PrasekPRASEK, Vincenc: Dějiny knížectví Těšínského, s. 40, 62-63. poukázal na jisté nejasnosti, především jde o dva texty:

"... sal per totum cum Dambrowa ...", který podle něj ukazuje na "právo těžit sůl", a následně pak byl v listině výčet majetku, na který má orlovský kostel nárok. Předložka "cum" mu dávala širší význam, tedy "celou Sůl s Doubravou“. Což podle něj znamenalo, že Sůl (Solca) bylo nazván území, kterému Doubrava sousedila a nebo náležela. Z rozložení jednotlivých územních celků a listinných pramenů však vyplynulo, že se Orlová a oblast Sůl (Sal, Solca) částečně překrývaly. "...ad salem tabernam totaliter ac in tribus villis ...", který byl přeložen „... kromě soli hospody s plným právem na třech vsích...“. Z toho pak vyvozoval právo na hospody v těchto třech vesnicích (Žukov, Těrlicko,Jedná se o dnešní Jaškovskou krčmu. Ostrava).

Citace z listiny:

Listina dále obsahovala:

Potvrzení orlovskému klášteru nároků na majetek. Kníže Vladislav I. osvobodil poddané kláštera od hradního práva, tedy že lidé z vesnic mohli být souzeni pouze před knížetem nebo před řádovými bratry: „Item ut nullus audeat de omnibus villis eidem eclessiae pertinentibus aliquem hominem citare ad aliquod castrum nisi coram duce vel fratribus dicti ordinis ibidem manentibus ...“ a soudní pokuty zůstávaly klášteru. Opat kláštera a jeho bratři byli osvobozeni od některých povinností a nemuseli pomáhat při stavbě hradů, a také se nemuseli účastnit vojenských výprav, které se netýkaly zemské obrany. Opat orlovského kláštera měl stejné církevní svobody jako opat týnecký (krakovský): „Abbas vero dictae ecclesiae Orloviensis in omnibus iuribus et libertatibus ecclesiasticis eodem iure fruetur in ducatu Opoliensi, quo et pater abbas Tinecensis cum ecclesia sua gaudet in ducatu Cracoviensi.“.Codex diplomaticus Silesiae. Regesten zur schlesischen Geschichte.: VII/2, č. 1309, s. 170-171. Vladislav I. Opolský tímto listem dále uložil týneckému opatovi zřízení kostela v Orlové. Orlovský opat měl být volen nebo schvalován opět jen týneckým opatem. Nově vzniklému klášternímu kostelu byla udělena významná výsada. Pokud totiž kdokoli navštívil klášter v Orlové v den Narození Panny Marie (8. září), mohl požívat 30 dní úplné svobody. Takový poutník pak po určenou dobu nesměl být zatčen a pokud přišel za účelem obchodu, nesmělo mu být zabaveno žádné zboží. Orlovský klášter se tak stal útočištěm právem i neprávem pronásledovaných osob, včetně zločinců.ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 22.

Klášter do vysvěcení nového kostela