Metody elementární technické analýzy se skládají ze tří hlavních analýz, a to z Analýzy absolutních ukazatelů, Analýzy rozdílových ukazatelů a rozsáhle Analýzy poměrových ukazatelů. Metoda elementární technické analýzy využívá pro výpočty základní aritmetické operace a vyšší metody finanční analýzy využívají metody založené na složitějších matematických postupech a myšlenkách. Využití těchto všech metod vcelku zobrazují komplexní finanční rozbor hospodaření podniku.
Analýza absolutních (stavových) ukazatelů Analýza se člení na horizontální analýzu a vertikální analýzu. Tato analýza sleduje změny absolutní hodnoty ukazatelů v čase a také jejich relativní (procentní) změny.
Horizontální analýza (Analýza trendů)
Slouží ke zhodnocení postupného vývoje hodnot v čase a změň daných ukazatelů (náklady, tržby, zisk, aktiva, pasiva, CF z provozní činnosti, CF z finanční činnost, CF z investiční činnosti atd.), díky kterým může finanční analytik detailně zhodnotit průběh změn významných finančních položek. Dle Scholleové lze horizontální analýzu provádět dvěma základními způsoby, kde sledujeme: „relativní růst hodnoty položky rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty, tj. poměřujeme hodnotu v období n k hodnotě v období minulém (n-1); provádíme podílovou analýzu, nebo absolutní růst hodnoty položky rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty, tj. sledujeme rozdíl položky v období n a n-1; provádíme rozdílovou analýzu.“
Rozdílová analýza je vhodnější pro menší podniky s neustálenou strukturou majetku, protože při využití podílové analýzy může dojít k zanedbání veliké finanční částky oproti předchozímu období. Pro velké podniky je vhodnější podílová analýza, protože rozdílová analýza může při velikých částkách ztratit přehlednost z hlediska sledování vývoje.
Vertikální analýza (Analýza komponent)
Vertikální analýza poměřuje jednotlivé položky vnitřní struktury absolutních ukazatelů, aplikace této metody dále také umožňuje porovnání s ostatními podniky, které podnikají ve stejném oboru. Vertikální analýza má za úkol určit: „podíl jednotlivých majetkových složek na celkových aktivech, podíl jednotlivých zdrojů financování na celkových pasivech, podíl jednotlivých položek výsledovky na tržbách.“
Analýza rozdílových ukazatelů
Analýza rozdílových ukazatelů používá převážně výkazy, které v sobě zahrnují tokové položky, jedná se o výkazy zisku a ztrát, výkazy cash flow. V případě analýzy oběžných aktiv u této metody se využijí i výkazy rozvahy. Rozdílové ukazatelé jsou také označovány jako fondy finančních prostředků. „Fond je chápán jako agregace (shrnutí) určitých stavových ukazatelů vyjadřujících aktiva nebo pasiva, resp. Jako rozdíl mezi souhrnem určitých položek krátkodobých aktiv a určitých položek krátkodobých pasiv (tzv. čistý fond).“
Čistý pracovní kapitál
Ukazatel čistého pracovního kapitálu (ČPK) se užívá k výpočtu rozdílu mezi celkovými oběžnými aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Čím větší má podnik čistý pracovní kapitál, tím lépe by měl být schopen splácet své dluhy. V případě nenadálé události, která by vyžadovala vyšší výdaje peněžních prostředků, by měl ČPK také umožnit bezproblémové pokračování chodu podniku. To však závisí na obratovosti krátkodobých aktiv firmy i vnějších okolnostech, jako např. stabilita trhu, celní předpisy, konkurence aj. Pro výpočet čistého pracovního kapitálu existují dva způsoby výpočtu, a to manažerský způsob a investorský způsob.
Pro manažerský způsob výpočtu se využívá následující vzorec. Tento způsob výpočtu je chápán jako část oběžného majetku, který je financován dlouhodobým kapitálem. Tedy jaká část dlouhodobého kapitálu je vázána v oběžném majetku. Tento kapitál je využíván k hladkému průběhu hospodářské činnosti.
ČPK =oběžná aktiva-krátkodobé závazky
Investorský způsob výpočtu nám zobrazuje část dlouhodobého kapitálu, který je možno využít k úhradě oběžných aktiv, pomocí následujícího vzorce.
ČPK=dlouhodobá pasiva-dlouhodobý majetek
Čisté pohotové prostředky
ČPK bychom měli jako míru likvidity používat pouze opatrně, protože oběžná aktiva obsahují i málo likvidní či dlouhodobě nelikvidní položky. Proto pro sledování okamžité likvidity byl navržen vzorec čistých pohotových prostředků (ČPP), který neobsahuje málo likvidní položky. Při přísnějším způsobu výpočtu likvidity se do pohotových peněžních prostředků zahrnuje pouze hotovost a peníze na účtech. Při méně přísným způsobu se může zahrnout do pohotových peněžních prostředků i peněžní ekvivalenty (např. šeky, směnky, krátkodobé cenné papíry, termínové vklady rychle likvidní atd.), tento ukazatel je snadno ovlivnitelný uskutečněním dřívějších plateb nebo naopak zdržením plateb. Okamžitě splatné závazky jsou všechny závazky splatné k aktuálnímu datu nebo starší.
ČPP =pohotové peněžní prostředky- okamžitě splatné závazky
Čistý peněžně-pohledávkový finanční fond
Ukazatel čistý peněžně-pohledávkový finanční fond ukazuje kompromis neboli střední cestu mezi ČPK a ČPP. Dle Sedláčka lze analýzu změny likvidity u tohoto ukazatele provést následovně: „při analýze z hlediska aktiv jsou zásoby (ev. i část pohledávek) vyňaty z oběžných aktiv (nejsou součástí fondu), při analýze z hlediska pasiv doplňujeme zdroje o snížení zásob (ev. i o část vyňatých pohledávek, o níž jsme OA očistili) a analogicky užití finančního fondu rozšířeného o zvýšení zásob (ev. i o zvýšení zmíněných pohledávek).“
ČPPFF=oběžná aktiva-zásoby-pohledávky po splatnosti-krátkodobé závazky
Analýza poměrových ukazatelů
Analýza poměrových ukazatelů patří k nejoblíbenějším a také k nejrozšířenějším metodám finanční analýzy. Ukazatelé poměrové analýzy zobrazují vzájemný vztah mezi dvěma a více absolutními ukazateli podle jejich podílu. Výpočtem těchto ukazatelů finanční analýza nekončí, ba naopak teprve začíná, protože díky ní získáme rychlý a nenákladný obraz o finančních charakteristikách zdraví podniku, která zachytí oblasti vyžadující hlubší analýzu. Mezi základní členění analýzy poměrových ukazatelů patří:
ukazatele likvidity, ukazatele rentability, ukazatele aktivity, ukazatele zadluženosti, provozní ukazatele, ukazatele tržní hodnoty.
Ukazatele likvidity
Ukazatel likvidity nám ukazuje, zda je podnik likvidní, tzn., jestli je schopný hradit své závazky, získat dostatek prostředků na provedení veškerých plateb potřebných pro chod podniku aj. Tento ukazatel poměřuje hodnotu, kterou je možno platit a hodnotu, co je potřeba zaplatit. Za nízké hodnoty likvidity může nedostatek zásob neboli nedostatek finančních prostředků. Příliš vysoké hodnoty způsobují snížení výnosu nebo znamenají nevhodné, nijaké investování přebytečných peněžních prostředků. Pro úspěšný rozvoj podniku a žádné zbytečné ohrožování chodu činností je třeba, aby krátkodobé dluhy byly hrazeny z takových položek, které jsou pro to určeny a aby nebyly využívány položky na jiné záležitosti, např. aby na uhrazování splátek úvěru nebyl prodán hmotný majetek.
Ukazatele likvidity rozlišujeme na: běžnou likviditu, pohotovou likviditu, okamžitou likviditu.
Běžná likvidita
Běžná likvidita nám říká, kolikrát oběžná aktiva jsou vyšší než krátkodobé závazky, tj. kolikrát je podnik schopen uhradit své závazky u věřitelů v případě proměny všech oběžných aktiv. Doporučené hodnoty pro běžnou likviditu jsou 1.8 – 2,5, ale v současné době rychlého rozvoje se jedná už o větší zadržování majetku (Scholleová, 2012). Běžná likvidita je citlivá na strukturu zásob a včasné neuhrazení závazků, protože zásoby jsou obtížná likvidní aktiva, neboť nejdříve musejí být spotřebovány, přeměněny na výrobky a uhrazeny od odběratelů až po nějakém uplynutí měsíců. Běžná likvidita se vypočítá poměrem oběžných aktiv a krátkodobých závazků.
Běžná likvidita = (oběžná aktiva)/(krátkodobé závazky)
Pohotová likvidita
Je to upravený ukazatel výše zmíněné běžné likvidity o zásoby, v čitateli nadále zbývají peníze na bankovních účtech, pokladní hotovost, obchodovatelné cenné papíry, pohledávky po korekci opravnou položkou k pohledávkám. Je rozumné opravit čitatel i o nedobytné pohledávky, případně o pohledávky s pochybnou likviditou. Doporučené hodnoty pohotové likvidity by se měli pohybovat v rozmezí 1,0 – 1,5; ovšem záleží i na typu činnosti podniku, strategii apod. Hodnoty pohotové likvidity by měly mít růstový trend, což vyjadřuje zlepšování platební schopnosti.
Pohotová likvidita= (oběžná aktiva-zásoby)/(krátkodobé závazky)
Okamžitá likvidita
Ukazatel okamžité likvidity vyjadřuje schopnost podniku hradit právě splatné dluhy (Sedláček, 2001). Vypočítá se jako poměr finančního majetku a krátkodobých závazků. Mezi finanční majetek patří peníze v hotovosti, peníze na účtech a krátkodobé obchodovatelné cenné papíry. Doporučená hodnota okamžité likvidity je v rozmezí 0,2 – 0,5.
Okamžitá likvidita = (finanční majetek)/(krátkodobé závazky)
Ukazatele rentability
Ukazatel rentability nám zobrazuje celkovou efektivnost, jak je společnost schopna dosahovat zisku z investovaného kapitálu a jak dokáže vytvářet nové zdroje. Tento ukazatel bude především nejvíce zajímat akcionáře a potenciální investory, avšak i pro ostatní skupiny má tento ukazatel svůj nesporný význam. Rentabilita se obecně vypočítá poměrem zisku k částce vloženého kapitálu. Pro finanční analýzu jsou tři nejdůležitější kategorie zisku. Mezi tyto kategorie patří: EBIT, tj. zisk před odečtením úroků a daní, nejvíce odpovídá provoznímu výsledku hospodaření, EAT je čistý zisk neboli zisk po zdanění, EBT, tj. zisk před zdaněním, který je zvýšený nebo snížený o finanční a mimořádný výsledek hospodaření.
Rentabilitu můžeme zjišťovat podle následujících ukazatelů: celkových vložených aktiv, vloženého kapitálu, vlastního kapitálu, tržeb, investovaného kapitálu.
Rentabilita celkových vložených aktiv (ROA)
„ROA je klíčovým měřítkem rentability. Poměřuje zisk podniku s celkovými vloženými prostředky bez ohledu na to, zda byl financován z vlastního, nebo cizího kapitálu. S rentabilitou aktiv se lze setkat v několika tvarech, ale jako nejvhodnější se jeví tvar s EBIT.“
ROA = EBIT/aktiva
Rentabilita vloženého kapitálu (ROI)
Patří k nejdůležitějším ukazatelům hodnotící podnikatelskou činnost. Ukazatel rentability vyjadřuje, s jakou účinností působí celkový kapitál vynaložený do společnosti nezávisle na zdroji financování. Tento ukazatel nebere v úvahu daň ani úroky, proto je vhodný pro srovnání různě zadlužených a zdaněných podniků.
ROI= EBIT/(celkový kapitál)
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
Ukazatel rentability vlastního kapitálu zobrazuje, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu společníky. Existuje několik důvodů způsobující nárůst ukazatele ROE: větší vytvořený zisk společnosti, pokles úrokové míry cizího kapitálu, snížení podílu vlastního kapitálu na celkovém kapitálu apod.
„Poklesne-li ukazatel rentability proto, že došlo ke zvýšení podílu vlastního kapitálu na celkových zdrojích z důvodu kumulace nerozděleného zisku z předchozích účetních období, signalizuje to chybnou investiční politiku společnosti, která nechává zahálet vytvořené prostředky.“
ROE = EAT/(vlastní kapitál)
Rentabilita tržeb (ROS)
Rentabilita tržeb charakterizuje, jak podnik dokáže dosahovat zisku při určitém množství tržeb. Tržby jsou vyjádření ceny vynaložených výkonů firmy za určité časové období, které jsou ovlivněny mnoha faktory. Roli v dosažení tržeb nehraje jen hlavní faktor, kterým je hodnota výrobku či služby, ale i marketingová strategie, cenová politika, reklama, módní vlivy, nálady veřejností aj.
ROS = EAT/tržby
Rentabilita investovaného kapitálu (ROCE)
Ukazatel rentability investovaného kapitálu se používá na zobrazení velikosti výnosnosti u dlouhodobě investovaného kapitálu a také k mezipodnikovému srovnávání.
ROCE = EBIT/(vlastní kapitál+rezervy+dlouhodobé závazky+dlouhodobé bankovní úvěry)
Ukazatele aktivity