Jako poruchy autistického spektra (PAS) se označuje řada poruch nervového systému, které zahrnují autismus, Aspergerův syndrom a další související stavy. Dnes již tyto poruchy nejsou oddělenými diagnózami, jde o jedinou poruchu, a to poruchu autistického spektra. Lidé s PAS jsou často velmi citliví na smyslové podněty a vyznačují se dvěma typy symptomů: problémy se sociální interakcí a v sociální komunikaci a také omezenými, opakujícími se vzorci chování, zájmů nebo činností. Dlouhodobě mohou mít obtíže při plnění každodenních úkolů, vytváření a udržování vztahů i udržení zaměstnání.
Diagnóza je založena na symptomech, které jsou obvykle rozpoznány mezi prvním a druhým rokem věku. Pátá revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) předefinovala poruchy autistického spektra tak, aby zahrnovaly předchozí diagnózy autismu, Aspergerova syndromu, nespecifikované pervazivní vývojové poruchy (PDD-NOS) a dětské disintegrační poruchy. Nově tedy, oproti DSM-IV, nejde o jednotlivé poruchy, nýbrž o jediný pojem, a to Porucha autistického spektra, v rámci níž můžeme pouze rozlišovat, do jaké míry je konkrétní autista jednotlivými symptomy postižen.
Příčina poruchy autistického spektra není zcela jasná, ale mezi rizikové faktory patří starší rodiče, rodinná anamnéza autismu a genetické příčiny. Metaanalýzy studií dvojčat ukázaly, že PAS vykazují dědičnost mezi 64 % a 91 %.
Termín „spektrum“ může odkazovat jak na rozsah symptomů, tak na jejich závažnost, kvůli čemuž někteří považují za důležité rozlišovat mezi nejvážněji postiženými autisty, kteří nemohou mluvit nebo se o sebe starat, a autisty „vysoce funkčními“, jako je například Američanka Temple Grandinová, kterou v roce 2010 zařadili do seznamu Time 100 v kategorii Hrdinové jako mluvčí autismu. Mnoho autistů, kteří jsou schopni komunikovat s alistiky (neautistickými osobami), a to včetně několika významných osob v aktivistické komunitě autismu a některých rodičů, tento systém „funkčních popisků“ nicméně odmítlo. Hnutí za práva autistů vyzývá společnost, aby přijala toleranci k neurodiverzitě za svou tím, že se na autistické spektrum má pohlížet jako na pouhou variaci normálního lidského fungování spíše než jako na „poruchu“, která by se měla „vyléčit“.
Lékařský přístup je všeobecně individuální a může zahrnovat behaviorální terapii a výuku dovedností ke zvládání situací. Ke zlepšení symptomů se mohou používat léky, ale existuje jen málo důkazů o jejich účinnosti. Vysoce funkční autisté mohou zmenšit sílu příznaků tím, že se naučí přizpůsobit se prostředím, která jim jsou nepříjemná nebo jež obtížně zvládají (například nošení sluchátek při přecitlivělosti na hluk).
Odhaduje se, že spektrum autismu postihuje přibližně 1 % lidí (v roce 2015 globálně 62,2 milionu). Muži jsou diagnostikováni častěji než ženy.
Od 70. let 20. století vzrostla ve všech vyspělých zemích frekvence diagnózy poruch autistického spektra téměř padesátinásobně, ale ještě v roce 2019 nebylo známo, proč k tomuto zvýšení dochází.
Klasifikace Ve Spojených státech byla revize poruchy autistického spektra (PAS) prezentována v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch verze 5 (DSM-5), vydaném v květnu 2013. Nová diagnóza zahrnuje předchozí diagnózy autistické poruchy, Aspergerův syndrom, dětskou desintegrační poruchu a PDD-NOS. Ve srovnání s diagnózou autistické poruchy podle DSM-IV již diagnóza PAS podle DSM-5 nezahrnuje komunikaci jako samostatné kritérium a slučuje sociální interakci a komunikaci do jedné kategorie. V jiných zemích se používají mírně odlišné diagnostické definice. Ve Velké Británii a Evropské unii je nejčastěji používanou diagnostickou příručkou Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, verze 10 (MKN-10). Namísto kategorizace těchto diagnóz přijal manuál DSM-5 k diagnostice poruch, které spadají pod autistické spektrum, dimenzionální přístup. Někteří navrhli přístup, při kterém jednotlivci na autistickém spektru mohou být lépe označeni jako jediná diagnostická kategorie. V rámci této kategorie navrhl DSM-5 pohlížet na každého jednotlivce podle rozsahu závažnosti poruchy i souvisejících vlastností (tj. podle známých genetických poruch a mentálního postižení).
Další změna DSM zahrnuje sloučení sociálních a komunikačních deficitů do jedné oblasti. Jedinec s diagnózou PAS tedy bude popsán z hlediska závažnosti symptomů sociální komunikace, závažnosti fixovaného nebo omezeného chování nebo zájmů a souvisejících vlastností. Omezení věku nástupu poruchy bylo také zmírněno ze 3 let věku na „rané vývojové období“ s poznámkou, že symptomy se mohou projevit později, až když společenské požadavky převyšují schopnosti.
Autismus tvořil jádro poruch autistického spektra. Aspergerův syndrom byl autismu nejbližší v symptomech a pravděpodobných příčinách; podle starších DSM-4 kritérií lidé s Aspergerovým syndromem na rozdíl od autistů obvykle nemají žádné významné zpoždění ve vývoji jazyka. PDD-NOS se diagnostikuje, pokud nejsou splněna kritéria pro specifičtější poruchu. Některé zdroje také zahrnují Rettův syndrom a dětskou dezintegrační poruchu, které mají několik znaků společných s autismem, ale mohou mít nesouvisející příčiny; jiné zdroje je odlišují od PAS, ale všechny výše uvedené stavy zařazují do pervazivních vývojových poruch .
Autismus, Aspergerův syndrom a PDD-NOS se někdy nazývají autistickými poruchami namísto PAS, zatímco autismus sám o sobě se často nazývá autistickou poruchou, dětským autismem nebo infantilní autismus. Ačkoli se starší termín pervazivní vývojová porucha a novější termín poruchy autistického spektra velmi nebo zcela překrývají, první z nich měl popisovat specifickou sadu diagnostických prvků, zatímco druhý se odkazuje na předpokládanou poruchu spektra a spojuje různé stavy. PAS je podmnožinou širšího fenotypu autismu (, BAP), který popisuje jednotlivce, kteří nemusí mít PAS, ale mají autistické rysy, jako je vyhýbání se očnímu kontaktu.
Charakteristiky Podle DSM-5 je autismus charakterizován přetrvávajícími deficity v sociální komunikaci a interakci v mnoha kontextech, stejně jako omezenými, opakujícími se vzorci chování, zájmů nebo aktivit. Tyto deficity jsou přítomny v raném dětství a vedou ke klinicky významným funkčním nedostatkům. Existuje také jedinečná forma autismu zvaná autistický savantismus neboli syndrom učence, kdy dítě může vykazovat výjimečné schopnosti v hudbě, umění a číslech. Weintraub AG. "Autismus: Přehled tématu". Národní institut zdraví. Správa potravin a léčiv v USA. CDC. 12. května 2013. Sebepoškozující chování se nepovažuje za základní charakteristiku lidí s PAS, ale přibližně 50 % osob s PAS nějaký typ sebepoškozování provádí (bouchání hlavy, kousání se apod.) a jsou jím více ohroženy než jiné skupiny s vývojovým postižením.
Mezi další charakteristiky PAS patří stereotypní a opakované chování, které zahrnuje velký rozsah specifických gest a projevů, a může dokonce vykazovat jisté rysy chování definovaného v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch.
Aspergerův syndrom byl odlišen od autismu v manuálu DSM-IV tak, že osoba nevykazuje zpoždění nebo deviace v raném vývoji jazyka. Navíc u jedinců s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem nedochází k významnému zpoždění kognitivních funkcí. PDD-NOS se považuje za „podprahový autismus“ a „atypický autismus“, protože byl často charakterizován mírnějšími symptomy autismu nebo symptomy pouze v jedné doméně (např. obtíže v sociální oblasti). Manuál DSM-5 eliminoval čtyři oddělené diagnózy: Aspergerův syndrom, pervazivní vývojovou poruchu, která není jinak specifikovaná (PDD-NOS), dětskou disintegrační poruchu a autistickou poruchu, a sloučil je pod diagnózu „porucha autistického spektra“.
Charakteristiky chování Porucha autistického spektra zahrnuje širokou škálu charakteristik, které zdravotnickým pracovníkům ukazují, že osoba má tuto poruchu. Některé z nich zahrnují behaviorální charakteristiky, které se pohybují na škále od pomalého rozvoje sociálních a vzdělávacích dovedností až po potíže s vytvářením vztahů s lidmi kolem. Tyto obtíže se mohou vyvinout při vytváření vztahů v důsledku úzkostí nebo deprese, ke kterým mají lidé s autismem větší sklony, a následně se izolují. Další rysy chování zahrnují abnormální odezvy na pocity, které zahrnují, ale nejsou omezeny jen na zrakové vjemy, zvuky, dotek a vůni a problémy s udržováním rytmu řeči. Problém s udržováním rytmu řeči ovlivňuje sociální dovednosti, které člověk má, protože mu partner v komunikaci nemusí snadno porozumět. Charakteristiky chování, které vykazují osoby s poruchou autistického spektra, obvykle ovlivňují vývoj, jazyk a sociální kompetence. Behaviorální charakteristiky osob s poruchou autistického spektra lze chápat jako poruchy vnímání, poruchy vývoje, vztahů, řeči a jazyka a pohyblivosti.
Vývoj Předpokládá se, že porucha autistického spektra se řídí dvěma možnými vývojovými cykly, ačkoli většina rodičů uvádí, že k nástupu příznaků došlo již v prvním roce života. První má postupnější charakter, ve kterém rodiče uvádějí znepokojení nad vývojem v průběhu prvních dvou let života a diagnóza je určena ve věku 3–4 let. Některé z prvních příznaků PAS v tomto směru zahrnují málo pohledů do tváře, neotočení se při vyvolání jména, neschopnost ukázat zájem ukázáním a zpožděnou imaginativní hru.
Druhý možný průběh vývoje je charakterizován normálním nebo téměř normálním vývojem následovaným ztrátou těchto dovedností nebo i regresí v prvních 2–3 letech. Regrese může nastat v různých oblastech, včetně komunikačních, sociálních, kognitivních a svépomocných dovedností, nicméně nejběžnější regresí bývá ztráta jazyka.
Na základě těchto dvou vývojových kurzů pokračuje debata o rozdílových výsledcích. Některé studie naznačují, že regrese je spojena s horšími výsledky, kdežto jiní neuvádějí žádné rozdíly mezi autisty s raným postupným nástupem a těmi, kteří projdou regresním obdobím. Zatímco existují konfliktní důkazy provázející jazykové vlivy PAS, některé studie ukázaly, že kognitivní a jazykové schopnosti ve věku 2½ roku mohou pomoci předvídat jazykové znalosti a produkci po 5. roce věku. Literatura všeobecně zdůrazňuje důležitost včasné intervence, aby bylo možné dosáhnout dlouhodobých pozitivních výsledků.
Sociální dovednosti Sociální dovednosti představují pro jedince s PAS největší výzvy. Vede to k problémům s romantickými vztahy, v přátelstvích, každodenním životě i profesní úspěšnosti. Manželství jsou u lidí s PAS méně obvyklá. Mnohé z těchto výzev jsou spojeny s jejich atypickými vzory chování a komunikace. Je běžné, že děti a dospělí s autismem zažívají potíže v sociálních interakcích, protože jim nejde dobře budovat vztahy se svými vrstevníky. Všechny tyto potíže vyplývají z kognitivních poruch. Obtíže v tomto procesu myšlení se nazývají „teorie mysli“ nebo „slepota mysli“, což se vykládá tak, že mysl má potíže s myšlenkovým procesem a přitom si je toho, co se kolem děje, vědoma. Teorie mysli úzce souvisí s praktickými obtížemi dětí s autismem.
Tyto obtíže se sociálními dovednostmi a následnými společenskými vztahy u normálních vrstevníků vedou k vývoji jistých mechanismů pro zvládání situací v sociálních situacích, procesu známému jako autistické maskování. Mezi takové mechanismy patří soustředěné upírání zraku mezi oči člověka (aby se imitoval pohled do očí), časté opakování naučených frází, aby autista zůstal v proudu konverzace, anebo použití smíchu, přestože si není jist, proč by se smát měl. Tento postup mohou využívat někteří vysoce funkční autisté, protože jim může umožnit snazší společenskou integraci a také mohou člověku pomoci vyhledat pracovní příležitosti a udržovat lepší sociální vztahy s vrstevníky. Využívání maskovacích technik však mívá vliv na zdraví – zvýšené riziko vzniku úzkostí, depresí a mentálního vyčerpání, pokoušejí-li se udržet dojem běžné sociální interakce.
Komunikační dovednosti