náhled|Pohled na očistěný H-33/23/A-180 s prvky poválečné reaktivace náhled|Pohled zpředu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu H-33/14/B2-100 náhled|Pohled na původní stanoviště H-33/7/D2 - rovnanina Úsek H-33 je úsek čs. lehkého opevnění vzor 37[Dále jen STEHLÍK.][Dále jen Velká kniha o malých bunkrech.] vybudovaný od 20. 9. 1937 do 17. 12. 1937 (objekty č. 17-24 byly postaveny v blíže nezjištěných dnech do uvedeného termínu) jihozápadně od Prachatic jako součást[Dále jen HŘÍDEL.] Prachatických uzávěr na kótě Libín.[Dále jen CEJPEK.][Dále jen ANGER.] Poloha a popis úseku Původní záměr na vybudování 39 (40) stanovišť úseku H-42 náhled|Pohled na H-33/12/A-140 - zezadu na zadní stěnu, pravou střílnu a čelní stěnu náhled|Pohled na H-33/11/A-120 Z - zadní stěna a vrostlý strom Úsek lehkého opevnění H-33 Prachatice je situován jihozápadně od Prachatic ve směru na Albrechtovice. Podle původního záměru měly být objekty úseku H-33 součástí později rozděleného (po 12. září 1937) úseku H-42, který měl tvořit uzávěru silnice z Libínského Sedla do Prachatic. Celkem byla v tomto úseku naplánována výstavba 40 objektů.HŘÍDEL, s. 23. Poloha objektů úseku H-33 (stejně jako H-42) využívá nadmořské výšky terénu Šumavského podhůří, zejména okolí Albrechtovického kopce (839,4 m n. m.) a Libína (1093 m n. m.). Objekty jsou situovány v nadmořské výšce od 651 do 930 m n. m.. Ve výsledném a dochovaném stavu úsek H-33 tvoří 16 objektů nového typu vz. 37, z toho: 1 objekt A-120Velká kniha o malých bunkrech, s. 116 – 119, 4 objekty A-140STEHLÍK, tamtéž., 6 objektů A-160, 1 objekt A-160 2 objekty A-220 2 objekty B2-80 1 objekt B2-90 2 objekty B2-100 1 objekt E 3 objekty A-180, 0 objekt C-2STEHLÍK, 396 - 398. a 2 objekty D-1 4 objekty D-2[Dále jen Utajená obrana Šumavy. ].

Podnikatel, kterému byla stavba zadána postupoval podle schválené výkresové dokumentace nazývané Polírní plán, kterou uvádíme na příkladu z úseku II. sboru:A120N. V rámci ověření kvality materiálu byla v průběhu výstavby úseku na pořízených kontrolních kostkách objektů úseku H-33 destruktivními zkouškami prováděnými v Kloknerově ústavu v Praze (Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (při ČVUT)) zjištěna krychelná pevnost použitého betonu od 280 do 486 kg/cm2 (45 MPa) podle ČSN 1039:1935. Na úseku H-33 však jsou doloženy výsledky měření pouze u 15 objektů (č. 2 – 16). Vojenská správa požadovala krychelnou pevnost 450 kg/cm2 a za nedodržení snižovala cenu za provedení stavby.Velká kniha o malých bunkrech, s. 69 - 70 Všechny objekty byly podle následně upraveného plánu postaveny a s výjimkou zničených se dochovaly do současnosti. Vzhledem k poloze objektů 1 – 8 v katastru obce Jelemek na území pozdějšího Protektorátu Čechy a Morava, byly tyto objekty po okupaci ČSR 15. březnu 1939 v červnu 1939 německou okupační správou zcela zničeny s použitím velkého množství trhavin.HŘÍDEL, s. 24, 27.

Přehled objektů úseku H-33 + č. Objekt č. Typ Odolnost Souřadnice Betonáž M.n.m. Pevnost Stav Sklon Kategorie 1 1 B2-90 N 20. 9. 1937 761 ? zničen 2 2 D2 N 29. 9. 1937 782 336 zničen 3 3 D1 N 7. 10. 1937 782 451 zničen 4 4 A-140 N 20. 10. 1937 800 280 zničen 5 5 A-140 N 22. 10. 1937 813 ? zničen 6 6 A-180 N 25. 10. 1937 818 379 zničen 7 7 D2 N 26. 10. 1937 815 383 zničen 8 8 A-160 N 29. 10. 1937 774 316 zničen 9 9 A-180 N 15. 11. 1937 759 310 dochován 10 10 A-140 N 18. 11. 1937 727 284 dochován 11 11 A-120 Z 19. 11. 1937 678 415 dochován 12 12 A-140 N 22. 11. 1937 656 444 dochován 13 13 D2 N 25. 11. 1937 699 486 dochován 14 14 B2-100 N 30. 11. 1937 651 379 dochován 15 15 B1-100 N 1. 12. 1937 930 452 dochován 16 16 B2-80 N 4. 12. 1937 898 474 dochován 17 17 A-220 N 1937 854 ? dochován 18 18 B2-80 N 1937 843 ? dochován 19 29 E N 1937 856 ? dochován 20 20 D1 Z 1937 839 ? dochován 21 21 B2-100 N 1937 819 ? dochován 22 21a D2 Z 1937 808 ? dochován 23 22 A-220 N 1937 798 ? dochován 24 23 A-180 N 1937 733 ? dochován

Historie úseku H-33 Poloha a taktické určení úseku náhled|Pohled na H-33/12/A-140 - zezadu na zadní stěnu, levou střílnu a čelní stěnu náhled|"Prasečí ocásek" náhled|Pohled na opravený objekt náhled|Pohled na zához opraveného objektu náhled|Pohled do interiéru H-33/13/D2, střílnu a výdřevu náhled|Pohled do interiéru H-33/13/D2 - střílnu náhled|Pohled do interiéru H-33/13/D2, výdřevu a kovové dveře náhled|Pohled na H-33/15/B1-100 - pohled shora z čelní stěny - detail zakrytá pravá střílna náhled|Pohled na levou odkrytou střílnu, čelní stěnu a zához, granátový skluz, zadní stěnu s dveřmi a záhozem H-33/17/A-220 Úsek byl plánován a realizován jako součást obrany jihozápadní hranice Československa s Německou říší zajišťované I. armádním sborem Československé armády.[Dále jen SANDER.][Dále jen FIDLER.] V terénu byl vytyčen v květnu 1937 velitelem 9. pěší brigády plk. gšt. Františkem Lančem a jako stavební úsek H-42 měl původně zahrnovat 40 lehkých objektů postavených v délce 12 km. Takticky byl určen pro zachycení útoku Wehrmachtu na Prachatice a dále na Strakonice a Písek. Vzhledem k předpokládanému směru úderu Wehrmacht z jihozápadu měla tedy prachatická uzávěra přispívat ke zdržení útoku a na pražskou čáru na Prahu. Výstavba byla naplánována po obou stranách kóty 1096 Libín, kde měl úsek palbou přetínat silnici z Volar do Prachatic. V době plánování a výstavby tvořil první linii lehkého opevnění ve směru od Volar na Prachatice.

Změna taktického určení po dokončení úseku v průběhu roku 1938 Po dokončení výstavby úseku H-33 (stejně jako úseku H-42) na konci roku 1937 bylo rozhodnuto o výstavbě dalších úseků v bezprostřední blízkosti státní hranice. Byly vyměřeny a zadány k výstavbě úsek 199 (Loučová), termín zadání 30. 7. 1938, zadáno 72 objektů, vybetonováno 9HŘÍDEL, s. 28. úsek 194 (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 47 objektů, vybetonováno 11 objektůHŘÍDEL, tamtéž. úsek 194a (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 46 objektů, vybetonováno 9 úsek 191 (Horní Vltavice) (Lenora?),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 46HŘÍDEL, s. 30. úsek 195 (Volary),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 63 úsek 196 (Jablonec), termín zadání 2. 6. 1938, zadáno 71 objektů, vybetonováno 27HŘÍDEL, s. 36-38. úsek 197 (Křenov),termín zadání 2. 7. 1938, zadáno 89 objektů, vybetonováno 34HŘÍDEL, s. 38-40. Na úseku Volary – Křenov tedy bylo zadáno 465 (!) objektů. S ohledem na překotný politický vývoj v roce 1938 se podařilo do termínu odstoupení pohraničí, ve kterém všechny byly všechny nově plánované objekty postaveny, dokončit jen 199 z plánovaného počtu. V případě reálného konfliktu by se včleněním těchto úseků při čs.-německé hranici úseky H-42 a H-33 staly druhou linií (sledem) lehkého opevnění a změnilo se tak i taktické určení obou úseků v kontextu zamýšlené strategie a taktiky čsl. armády po mobilizaci v prostoru Prachatic.

Zajištění dokončených objektů armádou v době míru před mobilizací V době výstavby úseku H-33 byla nejbližší vojenská posádka v Prachaticích v Žižkových kasárnách[Dále jen Prachatice. Obrazy z paměti města], kde byla dislokována část (rota) hraničářského praporu 4 z Vimperka.HŘÍDEL, s. 11. Tyto jednotky zajišťovaly v rámci výstavby pouze pochozí hlídky a logistiku (činnost vojenského stavebního dozoru) a při mobilizaci nebyly včleňovány do obrany hranice. Vlastní ochranu hranice v míru zajišťovala v politickém okrese Prachatice (Strakonice a Vimperk) v době míru družstva stráže obrany státu (SOS) z praporu 10 se sídlem ve Strakonicích, jehož velitelem byl pplk. Jaroslav Rejžek z velitelství 10. pěší brigády.

Výstavba úseku Velitelství ženijního vojska I. sboru vyzvalo k účasti na soutěži o výstavbu původního úseku H-42 v červenci 1937 šest prověřených stavebních firem, z nichž jedna účast odmítla. Podmínkou bylo provedení stavby 39 lehkých objektů ve lhůtě 90 dnů, maximálně do 31. 10. 1937 (40. objekt byl do projektu zahrnut až po zadání prací). Jako vojenský stavební dozor (VSD) byl určen kpt. pěch. Soběslav Koblic z pěš. pluku 11 a technikem dozoru byl určen čet.asp. Ing. František Svoboda (od podzimu 1937 ppor. prez. služby) z ženijního pluku 5. Ze soutěže o zadání výstavby úseku vyšla vítězně firma Arch. František Fína v Plzni, která nabídla nejnižší cenu 836 749,34 Kč. Po schválení výběru ŘOP byla stavba vítězné firmě zadána dne 29. 7. 1937 a 2. 8. 1937 jí bylo předáno staveniště. Před zahájením prací ještě došlo k upřesnění podmínek a navýšení počtu objektů na 40.HŘÍDEL, tamtéž V průběhu výstavby došlo k souhře technických a organizačních obtíží. Vybraná firma sice nabídla nejnižší cenu za zhotovení úseku v původním rozsahu (tedy včetně dosud neplánovaného úseku H-33), ale neměla dostatečné manažerské schopnosti a zkušenosti. Nedokázala zajistit potřebný počet dělníků české národnosti (nebo německých odpovídajících bezpečnostním požadavkům), protože poměry na jihozápadní hranici se dramatizovaly sílícími provokacemi henleinovských bojůvek a Sudetoněmeckého Freikorpsu. Kromě toho zadržovala dělníkům příplatky za přesčasy, které byly vzhledem k termínu zhotovení díla a technologickému požadavku na kontinuální betonáž nezbytné. Vznikl konfliktní vztah majitele firmy k vojenskému stavebnímu dozoru i k vlastním zaměstnancům. Dalším faktorem průtahů ve výstavbě objektů byly velmi nepříznivé geografické a dopravní podmínky, protože staveniště bylo dostupné pouze nezpevněnými komunikacemi vedoucími z Prachatic do strmého kopce (nadmořská výška Prachatic je 561 m n. m.). Deštivý podzim roku 1938 tyto problémy ještě umocnil. Postupně též narůstaly neshody mezi důstojníky stavebního dozoru – kpt. Koblicem a ppor. prez. služby Ing. Svobodou. Konflikt vyvrcholil na konci října 1937, kdy si na kpt. Koblice stěžovala stavební firma, technik Svoboda i mužstvo vojenského stavebního dozoru. Šetření zpravodajských orgánů I. armádního sboru prokázalo, že se kpt. Koblic dopustil řady přečinů, např. že se stravoval v kuchyni mužstva, aniž za stravu platil. 15. 11. 1937 byl proto odvelen nazpět k pěšímu pluku 11 a nahrazen por. žen. Ing. Otakarem Gráfem, který byl zároveň vojenským stavebním dozorem úseku H-33. Technikem obou úseků zůstal ppor. Ing. Fr. Svoboda.HŘÍDEL, s. 24.

Dodatečné vyčlenění úseku H-33 Vzhledem k narůstajícím průtahům ve výstavbě objektů H-42 velitel ženijního vojska I. sboru rozhodl 12. září 1937 o odejmutí části objektů firmě Fína: nejprve 10, následně 14 a nakonec 24 objektů. Z odejmutých objektů na východním křídle původního úseku H-42 byl vytvořen nový úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37. Výstavba úseku H-33 byla svěřena firmě Jenč, Hladeček a Kroft, která úspěšně realizovala výstavbu 19 objektů úseku E-21 Čerňovice a 47 objektů úseku E-22 Stříbro. Ta nasadila na stavbu vyčleněného úseku zhruba 100 dělníků, což stavbu urychlilo. Naproti tomu na zbytku úseku H-42 i za této redukce počtu objektů se podařilo staviteli Fínovi dokončit konečný počet 16 objektů (původně číslovaných jako č. 24 – 39) až 4. 12. 1937 a část objektů byla betonováno po sjednané mezní lhůtě předání do konce října.

Úsek H-33 v době mobilizace 23. září 1938 Po mobilizaci byly k dislokaci do úseků Prachatické uzávěry určeny jednotky 5. divize, jejímž velitelem byl brigádní generál Bedřich Neumann. Původně Hraniční oblast 31. Obranu zajišťoval pěší pluk 11.[Dále jen HAMÁK] Úkolem 5 divize byla obrana hlavního obranného postavení na západ od toku Vltavy u Zlaté Koruny po Stachy o celkové délce 98 km. Druhé obranné postavení v úseku Netolice-Hluboká zajišťoval pěší pluk 51. Druhé obranné postavení v úseku Lhenice – Libínské Sedlo zajišťoval záložní pěší pluk 61 pěšího pluku 11 z Písku. V Prachaticích bylo také velitelské stanoviště pěšího pluku 61.CEJPEK, s. 243. Úsek H-33 po roce 1938