náhled|Dům na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem pokrytý různorodými reklamními plachtami (2021)|alt= náhled|Příliš výrazná značení jsou jednou z hlavních součástí vizuálního smogu. Ukázka invazivního dopravního značení – dopravní zařízení (tzv. balisety) jako prostředek k vynucení zákazu vyjádřeného vodorovným značením na vozovce. |alt= Vizuální smog je pojem, jímž se označuje zaplnění veřejného prostoru esteticky nežádoucími objekty a reklamami. Jedná se o prvky, které negativně ovlivňují subjektivní pocit člověka z veřejného prostoru,. Může jít o rozházené odpadky na ulici, architektonicky nesourodé stavby vedle sebe, příliš křiklavé barvy fasád domů, nadzemní elektrická vedení, stožáry, stavební konstrukce, dopravní značení, zábradlí, graffiti, billboardy atd. Vizuální smog podle odborníků negativně ovlivňuje psychické rozpoložení člověka, jeho podmínky pro život a nepřímo i zdraví (především ve městech), ale napřímo také ovlivňuje například pozornost řidičů na silnicích a dálnicích.
Pro vizuální smog je charakteristické, že pozorovatel je nucen jemu nepříjemné prvky spatřit, tedy bez možnosti je pohledem přejít. Měřítkem je pak míra kontrastu, velikosti vůči ostatním prvkům, zmnožení a zábor veřejného prostoru. Online reklama nebo televizní reklama, kterou může pozorovatel kdykoli svobodně přestat sledovat, se mezi vizuální smog neřadí.
Vizuální smog „parazituje“ na veřejném vlastnictví za účelem obohacení se jedné osoby (např. zadavatele reklamy, majitele nosiče, pronajímatele pozemku atd.), nebo za účelem nekritického zviditelnění se bez ohledu na ostatní (např. nezachování jednotného architektonického rázu ulice, kýčovité prvky apod.).
Pojem Pojem „vizuální smog” pochází z anglického smog odvozeného ze slova smoke (kouř) + fog (mlha) a visual (zrakový, zrakem vnímaný).
S vizuálním smogem je okrajově spojený také pojem „světelný smog” nebo „světelné znečištění”, který označuje přemíru osvětlení, ke kterému přispívají i nasvícené reklamní plochy či reklamní LED obrazovky.
Dopady Vizuální smog negativně ovlivňuje emoční prožitky člověka ve veřejném prostoru. Způsobuje ztrátu identity, má špatný vliv na psychický stav, souvisí s výskytem potíží jako deprese nebo ADHD. Přehlcení reklamou se člověk snaží nevnímat nebo eliminovat, čímž omezuje vlastní vnímavost i zájem o veřejný prostor. Vizuální smog má dopady i na celou společnost, kde se zhoršuje estetické vnímání napříč společností, dochází k degradaci architektury. Zhoršuje se také přehlednost veřejného prostoru. To může mít přímý dopad na špatnou pozornost řidičů na silnicích a dálnicích.
Dělení podle druhu reklamy Vizuální smog zahrnuje komplexní vjem pozorovatele, na jeho vytváření se proto spolupodílí řada činitelů a faktorů.
U reklamy podílející se nejvíce na rozšíření vizuálního smogu jde především o dva druhy reklamy, z nichž každý má odlišné provozovatele i oborové specifikace a jejich regulace vyžaduje rozdílné přístupy ze strany samosprávy, objednatelů i zhotovitelů. Jde o reklamu v místě, kde se služba nebo prodej přímo realizuje a o outdoor reklamu, tedy reklamu mimo prostor, kde probíhá prodej nebo služba. náhled|Příklad reklamy na provozovnách. Parter historické budovy roztříštěný reklamou jednotlivých prodejců. Brno 2014
Reklama na provozovnách Jde o reklamu, kde přímo probíhá prodej produktu nebo služby. Typicky jde o vývěsní štíty, kolmé výstrče, polepy oken a výkladců, tzv. áčka, menu nabídky a různé jiné reklamní nosiče atd. Typickým zadavatelem této reklamy je majitel provozovny, provozní franšízy nebo řetězce. Typickým zhotovitelem je grafický designér a marketér.
Škodlivost se posuzuje z hlediska velikostí, zablokování vizuálního vjemu z fasády, barevnosti nebo také subjektivně vnímaným chaosem a množstvím sdělení (textů).
Podle některých odborníků by měla být fasáda vnímána jako poloveřejná a její podoba a množství reklam na ní by mělo být vždy regulované. náhled|Příklad outdoor reklamy, která se instaluje mimo místo, kde přímo probíhá prodej nebo služba. Na fotografii je tzv. horizont na sloupu veřejného osvětlení. Brno, 2014 náhled|Ilegální outdoor reklama
Outdoor reklama Existuje také označení OOH (out of home) reklama. Jde o reklamu, která probíhá mimo provozovnu, což znamená typicky billboardy, CLV, reklamní rotundy, tzv. horizonty, bannery na zábradlích a jiné typy poutačů. Obvyklým zadavatelem této reklamy může být jakákoli firma. Zhotovitelem je grafický designér se specializací na tiskoviny. Pronájem nosičů zajišťuje zpravidla agentura, která je zároveň vlastníkem reklamních nosičů.
Škodlivost se posuzuje velikostí, množstvím nosičů, umístěním vůči budovám a komunikacím v souvislosti s bezpečností provozu.
Způsob regulace Různou formu regulace zavedlo po celém světě napříč kontinenty asi 1500 měst. Regulace reklam jsou tématem jak v Česku, tak v zahraničí. Regulovat je možné jak reklamu na provozovnách, tak outdoor reklamu. Oba druhy vyžadují zcela jiný přístup samosprávy, jde o jiný typ majitelů nosičů a jinou legislativní problematiku.
Dělení podle druhu reklam se vztahuje i na způsob jejich regulace, každý druh vyžaduje jiný přístup. Jde o to, že reklama na provozovnách může být ponechána samoregulaci a obchodníci mohou z vlastní vůle stav lokality významně ovlivnit, tzn. stav lokality se může zlepšit sám a tzv. „zdola“. Město navíc může s obchodníky nebo majiteli nemovitostí pracovat například prostřednictvím pobídek nebo motivačních programů. Naproti tomu v případě outdoor reklamy prakticky neexistuje jiná cesta, než regulace ze strany samosprávy, zejména kvůli tomu, že často je to právě samospráva, která plochy pro outdoor reklamu pronajímá.
Česká legislativa V současném legislativním prostředí České republiky je možné se regulovat především outdoor reklamu a reklamu na provozovnách ve smyslu nosičů na fasádě a z vnější strany výlohy, oken a dveří. Například prostor za výlohou je považován za soukromý a není možné do něj ze strany samosprávy zasáhnout. Výjimku tvoří příliš agresivní osvětlení, které může spadat pod narušení hygienických norem nebo porušování norem dopravní policie.
Pro celou Českou republiku obecně platí následující systém dohledu, jednotlivá města a vesnice si je ale mohou zpřísnit nebo upřesnit na základě vyhlášek, nařízení nebo jiných dokumentů. Každý, kdo chce reklamu ve městě instalovat, si proto musí požadavky pro reklamu vyhledat v každém městě nebo městské části zvlášť. Často jde o dokumenty dostupné na oficiálních stránkách samosprávy. Zásadní krok ve zpřehlednění systému schvalování reklam udělala městská část Brno-střed vydáním Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven. Mnoho zanesených instrukcí má totiž obdobnou platnost i v jiných městech.
Z pohledu legislativy je při regulacích vizuálního smogu zásadní řada faktorů. V základu to, jestli je reklama ve formě trvalé (např. reklama namalovaná na domě) nebo dočasné (např. maskot na náměstí rozdávající letáky).
Reklama instalovaná trvale Reklama, která nemá dočasný charakter a je stabilně nainstalovaná, dnes vyžaduje ze zákona stavební povolení (například billboard, osvětlený vývěsní štít nebo reklamní rotundy). Podle stavebního zákona zde záleží především na její velikosti v metrech čtverečních a materiálu zpracování. Dohled a vymáhání je v pravomoci stavebního úřadu. Stavební úřad se obecně v rámci svých pravomocí nezabývá obsahem reklam, barvou a detaily, řeší pouze velikost a bezpečné umístění. Nezabývá se také například plastovými plachtami, které nelze podle zákona definovat jako stavby.
Reklama umístěná v městských památkových rezervacích může být navíc regulovaná ze strany Národního památkového ústavu a Odboru památkové péče daného města (pomocí metodiky, kterou se konkrétní památková instituce řídí). Tyto instituce se mohou zabývat i obsahem, barvou a adekvátním zasazením do kontextu městské památkové rezervace. Stavební úřad totiž v městských památkových rezervacích tradičně postupuje podle rozhodnutí těchto dvou subjektů a udílí povolení na základě jejich stanoviska. Mimo městské památkové rezervace a jejich ochranné zóny se památkové instituce reklamou nezabývají, pravomoc zde má stále stavební úřad a případně další regulace spádové samosprávy (vyhlášky a nařízení měst nebo městských částí).
Reklama dočasná V případě dočasné reklamy spadá regulace většinou pod Odbor památkové péče nebo Živnostenský úřad nebo jiné instituce. Vymáhání je ale značně problematické, instituce se jím většinou zabývají jen na podnět občana a sami situaci nijak nemonitorují kvůli nedostatku kapacit.
Příklady regulace Zahraničí Canberra V hlavním městě Austrálie platí podle vládního nařízení zákaz billboardů od roku 1937. K regulaci existuje několik výjimek, toleruje se reklama na zastávkách městské hromadné dopravy nebo mobilní billboardy umístěné na autech. Podle vedení města se s billboardy během plánování města nepočítalo a přednost dostaly velkorysé prostory s nerušeným rozhledem, proto billboardy nikdy nebyly znovu povoleny. Výjimku tvoří například prostor kolem letiště, který je v soukromém vlastnictví. Kvůli množství menších reklamních nosičů a bannerů vznikl v 90. letech vznikl ve městě Výbor pro odstraňování reklam (Committee for the Removal of Advertising Signs – CRAS) z iniciativy Iana McAuleyho.
Vermont V americkém státě Vermont je vizuální smog regulován už od roku 1968, konkrétně došlo k zákazu billboardů. Vermont byl jedním ze čtyř prvních amerických států, které billboardy zakázaly, spolu s Maine, Havají a Aljaškou.
Ve státě Vermont dnes mají města možnost regulovat i poutače obchodů a jejich osvětlení. Hlavním aktérem zákazu billboardů v roce 1968 byl Ted Riehle, který přesvědčil jak dodavatele reklamy, tak pronajímatele pozemků. Podle oficiálních stránek státu Vermont mohou jednotlivá města zvolit různou míru regulace – je možné například povolit poutače, které podporují lokální podnikatele nebo obohacují charakter lokality. Typicky jde o směrovky a poutače odkazující k odbočení z hlavní silnice, musejí být ale podstatně menší velikosti, než billboard. V místech, kde je více lokálních provozoven, na které je potřeba odkázat ze silnice, je podle samosprávy efektivnější vytvořit společný poutač pro všechny obchody, ten pak může mít větší velikost. Zpracování obsahu nosičů má být kompatibilní s charakterem okolí, má podporovat lokální patriotismus a vybízet k zastavení a navštívení místa. Regulace se dále týkají umístění a stylu ve vztahu k lokalitě. Každý obchodník má obecně nárok na jeden volně stojící poutač a jeden poutač na provozovně. V centrech vesnic je velikost poutačů přizpůsobená chodcům a autům, které jedou pomalu, mimo vesnice může být velikost o něco větší.
São Paulo Město se rozhodlo regulovat vizuální smog velmi radikálně na základě Cidade Limpa („Clean City Law“) od roku 2007. Kvůli výskytu extrémního počtu ilegálních nosičů se vedení města v čele s Gilbertem Kassabem rozhodlo zakázat veškerou outdoor reklamu a zavést velmi striktní opatření pro reklamy na provozovnách. Provozovatelé reklamy s městem souhlasily kvůli extrémnímu počtu ilegálních nosičů, které snižovaly hodnotu placené inzerce. Odstraněno bylo přibližně 15 000 billboardů a celkem 500 000 různých nelegálních nosičů reklam. Bylo také odstraněno 300 000 příliš velkých vývěsních štítů. Vydán byl také zákaz vyvěšování papírových cedulek a došlo k odstranění výmaleb na zdech.
V průzkumu veřejného mínění, který proběhl po zavedení opatření do praxe, se vyjádřilo 90 % obyvatel města kladně vůči regulacím. Kritici napadali to, že kvůli odstraňování reklamních výmaleb zmizela také řada děl kvalitního pouličního umění. Naopak katastrofické předpovědi ohledně ekonomické krize pro město se nenaplnily.
Jedním ze zmiňovaných jevů, které se objevily během zákazu je přerod identity města a odhalení opomíjených lokalit, jindy zakrytých reklamními nosiči.