Hilda „H.D.“ Doolittle (10. září 1886 Bethlehem, Pensylvánie – 27. září 1961 Curych, Švýcarsko) byla americká básnířka a spisovatelka, spojovaná s počátkem 20. století a s avantgardní skupinou básníků Imagisté, jejímž členem byl také její manžel Richard Aldington a Ezra Pound. Své práce podepisovala šifrou H.D.
Životopis Hilda se narodila 10. září 1886 v americké komunitě Moravských bratrů v Bethlehemu v Pensylvánii.Scott, Bonnie Kime. „The Oxford Companion to Women's Writing in the United States“. Oxford University Press, 1995. Její otec Charles Doolittle byl profesorem astronomie na Lehigh UniversityChampion, Laurie; Sampath, Emmanuel Nelson. American Women Writers, 1900–1945: A Bio-Bibliographical Critical Sourcebook. Westport, Connecticut: Greenwood Press, 2000. 87. a její matka Helen (Wolle) se intenzivně zajímala o hudbu a byla členkou komunity Moravian Church v Bethlehemu. H.D. byla jejich jedinou přeživší dcerou v rodině s pěti syny. V roce 1896 byl Charles Doolittle jmenován profesorem astronomie na Pensylvánské univerzitě a rodina se přestěhovala do domu v černošské čtvrti Upper Darby v okrese Delaware v Pensylvánii. Tam Hilda navštěvovala kvakerskou školu Friends' Central High School, kterou absolvovala v roce 1905. V roce 1911 se přestěhovala do Londýna, kde hrála ústřední roli v tehdejším rozvíjejícím se imagistickém hnutí. Byla charismatickou postavou uměleckých kruhů 20. století. Americký básník Ezra Pound H.D. velmi obdivoval, podporoval jí a pomáhal jí v budování její kariéry. V letech 1916–17 působila jako redaktorka londýnského literárního magazínu The Egoist. V té době se její básně objevily v časopise The English Review, který vycházel v Londýně v letech 1908 až 1937 a v literárním měsíčníku The Transatlantic Review, který vycházel během roku 1924. V první světové válce zahynul její bratr, což ona těžce nesla. V té době se také rozpadlo její manželství s básníkem Richardem Aldingtonem.Featherstone, Simon. „War Poetry: An Introductory Reader (Critical Readers in Theory & Practice)“. Routledge, 1995. 164. Všechny tyto události se později projevily v její poezii. Imagistická autorita Glenn Hughes napsal, že její osamělost vykřikuje z jejích básní.Hughes, Glenn, Imagism & the Imagists, Stanford University Press, 1931 Měla hluboký zájem o starou řeckou literaturu a její poezie si často půjčovala z řecké mytologie a klasické poezie. Její tvorba je známa tím, že často obsahuje scény z řecké mytologie, jež jsou často používány k vyjádření určitého pocitu nebo nálady. Během třicátých let se spřátelila se Sigmundem Freudem a stala se jeho pacientkou. Snažila se pochopit a vyjádřit svou bisexualitu, vyrovnat se se zbytky válečného traumatu svým psaním a vyjádřením svých duševní prožitků.Bertram, Vicki. „Kicking Daffodils: Twentieth-century Women Poets“. Edinburgh: Edinburgh University Press, 1997. 39. H.D. se ještě jednou provdala a měla mnoho dalších vztahů s muži i ženami. V 70. letech 20. století byla její práce znovu objevená a H.D. se stala ikonou feministických hnutí.
Kariéra
Raná léta náhled|Marianne Mooreová, foto: George Platt Lynes, 1935
V roce 1901 se setkala s Ezrou Poundem, který hrál důležitou roli nejen v jejím soukromém životě, ale i v její kariéře spisovatelky. V roce 1905 ji Pound představil literárnímu světu vydáním svazku jejích milostných básní pod společným názvem Hilda's Book.„Selected Poetry of H. D. (Hilda Doolittle; 1886–1961) “. Department of English, University of Toronto. Retrieved on October 6, 2007. V tomtéž roce začala H.D. studovat na pensylvánské kvakerské vysoké škole Bryn Mawr College„H.D. and Bryher Papers, c. 1916–1972 “. Bryn Mawr: Bryn Mawr College Library. Retrieved on October 6, 2007., kde chtěla studovat řeckou literaturu. Školu opustila po třech semestrech pro nevalný prospěch a s omluvou pro špatné zdraví. Během studia se seznámila s básnířkou Mariannou Mooreovou a básníkem Williamem Carlosem Williamsem. Její první publikované spisy, příběhy pro děti, byly vydány ve Filadelfii, v presbytariánském církevním časopise The Comrade mezi roky 1909 a 1913, většinou podepsané jako Edith Grey. V roce 1907 se s Ezrou Poundem sblížila. Její otec však s tímto snoubencem nesouhlasilNadel, Ira. „The Cambridge Introduction to Ezra Pound.“ Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 5. . OCLC 74523220 a v roce 1908, v době, kdy Pound odešel do Evropy, bylo zasnoubení zrušeno. Někdy v té době začala H.D. budovat vztah s mladou studentkou umění na Pensylvánské akademii výtvarných umění, Frances Josephou Greggovou.„Doolittle, Hilda (1886–1961) “. New England Publishing Associates. Retrieved on October 5, 2007. Poté, co strávily část roku 1910 spolužitím v Greenwich Village, odpluly Hilda s Josephou a její matkou do Evropy. V Evropě Hilda zahájila svou skutečnou kariéru spisovatelky. Její vztah s Greggovou ochladl a ona se setkala s Brigitou Patmore, se kterou v té době žil básník Richard Aldington. Brigit Patmore Aldingtona s H.D. seznámila.
H.D. a Imagisté náhled|Richard Aldington na snímku Howarda Costera, 1931
Brzy po příjezdu do Anglie ukázala H.D. Poundovi nějaké básně, které napsala. Začala se setkávat s dalšími básníky v restauraci Eiffel Tower v londýnské čtvrti Soho v obvodu Westminster. Pounda její verše velmi zaujaly. Ohromilo ho souznění jejích básní s principy, o kterých s R. Aldingtonem diskutovali. Plánovali reformovat současnou poezii, kladli důraz na volný verš, na návrat k poezii ve stylu waka a tanka, ke stručnosti poezie haiku a chtěli odstranit z básní všechna zbytečná slova. V létě 1912 tři básníci deklarovali sami sebe jako trojici originálních Imagistů a stanovili imagistické principy:
Přímé zpracování věci, ať už subjektivní nebo objektivní. Nepoužívat naprosto žádná slova, která nepřispívají prezentaci. Pokud jde o rytmus: skládat v posloupnosti hudebních frází, nikoli v posloupnosti metronomu.Lan, Feng. „Ezra Pound and Confucianism: Remaking Humanism in the Face of Modernity“. Toronto: University of Toronto Press. 61. Kolocotroni, Vassiliki; Goldman, Jane; Taxidou, Olga. „Modernism: An Anthology of Sources and Documents.“ Chicago: University of Chicago Press, 1998. 374.
H.D. se v tomto roce setkala s Poundem v čajovně poblíž Britského muzea a připojila svůj podpis k prohlášení Imagistů.King, Michael * Pearson, Norman. „H. D., and Ezra Pound, End to Torment: A Memoir of Ezra Pound.“ New York: New Directions, 1979. 18 Různé verze tohoto příběhu byly během její kariéry publikovány pod různými pseudonymy.Friedman (1990), 35–46 V témže roce Harriet Monroe, americká vydavatelka a literární kritička, začala vydávat svůj časopis Poetry a požádala Pounda, zda by se mohl stát zahraničním redaktorem. V říjnu pak předložil Pound Harrietě tři básně H.D. a Aldingtona pod hlavičkou skupiny imagistů. Aldingtonovy básně byly zveřejněny v listopadovém vydání časopisu Poetry a básně H.D. Hermes of the Ways, Orchard (Ovocný sad) a Epigram pak v lednu 1913. Imagismus jako hnutí byl tak zahájen a Hilda se stala jeho hlavní protagonistkou. Prvotním vzorem pro tuto skupinu básníků bylo japonské umění. H.D. často navštěvovala Print Room v britském muzeu ve společnosti Richarda Aldingtona a kurátora a básníka Laurence Binyona. Věnovali svou pozornost nišiki-e tiskům s tradičními japonskými verši.Arrowsmith, Rupert Richard. Modernism and the Museum: Asian, African and Pacific Art and the London Avant Garde . Oxford University Press, 2011, str. 103–164. Also see Arrowsmith, Rupert Richard. „The Transcultural Roots of Modernism: Imagist Poetry, Japanese Visual Culture, and the Western Museum System“ , Modernism/modernity Volume 18, Number 1, leden 2011, str. 27–42. .Video of a Lecture discussing the Imagists' use of Japanese Art , School of Advanced Study, červenec 2011. Básně H. D. byly ovlivněny nejen japonskými verši, ale také její znalostí klasické řecké literatury a obzvláště pak dílem básnířky Sapfó. Tento zájemKeeling, Bret L. „H.D. and 'The Contest': Archaeology of a Sapphic gaze “. Twentieth Century Literature (léto 1998). Retrieved on October 6, 2007. sdílela s Aldingtonem i Poundem, každý z nich vydával vlastní verze řeckých básníků. V roce 1915 H.D. a Aldington vydali překlady řecké a latinské klasiky Poets' Translation Series. H.D. pracovala na hře Euripides, publikované v roce v 1916, na překladu chóru ze hry Iphigeneia at Aulis (Ifigenie na Tauridě) a na řecké tragédii básníka Euripida Hippolytos, napsané na základě mýtu o Théseově synovi, v roce 1927 adaptovala hru Hippolytus, nazvanou Hippolytus Temporizes, v roce 1931 pak překlad sborů The Bacchae a Hecuba a v roce 1937 volný překlad Euripidovy hry Ion. Pokračovala ve svém vztahu s imagistickým hnutím až do závěrečného vydání antologie Some Imagist Poets v roce 1917. Spolu s Aldingtonem dělali většinu redakční práce na této antologii. Její práce se také objevila v Aldingtonově Imagist Anthology 1930. Všechna její poezie až do konce třicátých let byla psána v imagistickém módu, tedy v úsporném jazykovém móduMarshall, Bill & Johnston, Cristina. „France and the Americas: Culture, Politics, and History.“ ABC-CLIO, 2005. 560. s klasickou čistotou.Ward, Alfred Charles. „Longman Companion to Twentieth Century Literature.“ University of Michigan, 2007. 241. Tento styl psaní byl mnohdy kritizován. Ve zvláštním vydání imagistického časopisu Egoist v květnu 1915, básník a kritik Harold Monro nazval její rané práce petty poetry (drobná poezie) a označil její verše jako bez představivosti a nebo zbytečně nadměrně zdrženlivé.Levenson, Michael. „A Genealogy of Modernism: A Study of English Literary Doctrine 1908–1922“. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. 162.
První světová válka a později V roce 1913 se Hilda s Aldingtonem vzali. Bohužel jejich první a jediné dítě, dcera, zemřela v roce 1915. Po vypuknutí války Aldington vstoupil do armády. Pár se vzájemně odcizil, Aldington měl v roce 1917 milenku a H.D. měla blízký, ale platonický vztah s Davidem Herbertem Lawrencem. Její první kniha Sea Garden vyšla v roce 1916. Hilda byla jmenována asistentkou redaktorky magazínu The Egoist, kde nahradila svého manžela. V roce 1918 byl ve válce zabit její bratr Gilbert. V březnu téhož roku se Hilda přestěhovala do domku v Cornwallu se skladatelem Cecilem Grayem, Lawrencovým přítelem a otěhotněla s ním.Champion, Laurie; Sampath, Emmanuel Nelson. American Women Writers, 1900–1945: A Bio-Bibliographical Critical Sourcebook. Westport, Connecticut: Greenwood Press, 2000. . 88 Když zjistila, že je těhotná, jejich vztah ochladl a Gray se vrátil do Londýna.Korg, 50 Po návratu z aktivní vojenské služby byl Aldington velmi traumatizován a on a H.D. žili odděleně.
S blížícím se koncem války se H.D. se setkala s bohatou anglickou spisovatelkou Bryher (vlastním jménem Annie Winifred Ellerman). Žili spolu do roku 1946, a ačkoli obě měly mnoho jiných partnerů, Bryher zůstala její milenkou po zbytek Hildina života. V roce 1919 Hilda porodila dceru, pojmenovala ji Frances Perdita Aldingtonová – přestože otcem nebyl Aldington, který v té době onemocněl španělskou chřipkouFriedman, 9, ale Gray. Porod byl těžký a Hilda během porodu málem zemřela. V té době zemřel její otec, který se nikdy zcela nezotavil ze smrti svého syna Gilberta. V roce 1919 H.D. napsala jedno ze svých nejznámějších vyjádření, týkající se poezie: Notes on Thought and Vision (Poznámky k myšlenkám a vizím)Blau DuPlessis, Rachel. „H.D., the Career of that Struggle: The Career of That Struggle“. 40. Indiana: Indiana University Press, 1986. , které byly znovu vydány v roce 1982.Laity, Cassandra. „H.D. and the Victorian Fin de Siècle“. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. 80. Hilda zde hovoří o básnířkách (včetně sebe) jako o osobnostech, které patří mezi elitní vizionářky, které mají moc obrátit celou vlnu lidského myšlení.