Newyorská škola umění

náhled|John Ashbery náhled|Yvonne Rainer náhled|Martha Graham náhled|Paul Taylor náhled|Philip Guston náhled|Antoni Tàpies

Newyorská škola umění (anglicky New York School) bylo neformální uskupení amerických básníků, malířů, tanečníků a hudebníků působící v 50. a 60. letech 20. století v New Yorku. Často čerpali inspiraci ze surrealismu a současných avantgardních uměleckých hnutí, zejména z hnutí akční malby, abstraktního expresionismu, jazzu, improvizačního divadla, experimentální hudby a v neposlední řadě ze spolupráce přátel z okruhu umělecké avantgardy v New Yorku.

Osobnosti Středem této skupiny se stal před svou smrtí v roce 1966 Frank O'Hara. Přes své četné přátele a také z pozice kurátora v Museum of Modern Art v New Yorku spojoval básníky a malíře, jako byli Jane Freilicher, Fairfield Porter a Larry Rivers (který byl také jeho milencem). Jejich spolupráce byla velmi plodná: inspirováni americkými básníky Johnem Ashberym a Kennethem Kochem, kteří spolu napsali báseň A Postcard to Popeye, Ashbery a Schuyler pak spolu napsali román A Nest of Ninnies (Hnízdo Ninnies). Schuyler také spolupracoval s O'Harou na ódě inspirované řekami.https://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9F01E3DC1F3CF930A35752C0A96F958260 Yezzi, David, „Last One Off the Barricade Turn Out the Lights“, a review in The New York Times of The Last Avant-Garde: The Making of the New York School of Poets, by David Lehman, Thursday, January 3, 1999 Ron Padgett a Ted Berrigan přišli do skupiny z Tulsy v Oklahomě. Koch, O'Hara, Schuyler a Ashbery byli různí jako básníci, ale vzájemně se obdivovali a osobně měli hodně společného:

kromě Schuylera se jejich studium na Harvardově univerzitě částečně časově překrývalo, kromě Kocha byli všichni homosexuálové kromě Ashberyho absolvovali všichni vojenskou službu kromě Kocha byli všichni umělečtí kritici kromě Ashberyho žili všichni v New Yorku během jejich formování jako básníků všichni čtyři byli inspirováni francouzskými surrealisty jako Raymond Roussel, Pierre Reverdy a Guillaume Apollinaire. David Lehman ve své knize o básnících v New Yorku napsal: Upřednostňovali vtip, humor a pokročilou ironii blague (to je drzý žert nebo šprým) způsoby, které více připomínají Jaspera Johnse a Roberta Rauschenberga než abstraktní expresionistické malíře i New York School, po níž byli pojmenováni.

Básníci Kritici básníků tohoto hnutí argumentovali, že jejich práce je reakcí na konfesionalistickéConfessionalism je styl poezie, která se objevila ve Spojených státech během 50. let. Byla popisována jako poezie osobní, či poezie já. Zaměřila se na extrémní momenty individuálního zážitku, psychiku a osobní trauma, včetně občas ještě tabu záležitosti jako duševní nemoc, sexualita, a sebevražda. Někdy je toto pojetí klasifikované jako postmodernismus. hnutí v současné poezii. Jejich poetika byla často lehká, násilná, nebo obsahovala pouze postřehy, zatímco jejich styl psaní byl často popisován jako kosmopolitní. Básníci často psali bezprostředně a spontánně, způsobem připomínajícím proud vědomého psaní, často s použitím živých obrazů. Vycházeli z inspirace ze surrealismu a současných avantgardních uměleckých hnutí, zejména tvůrců akční malby svých přátel z uměleckývh kruhů v New Yorku, jako je Jackson Pollock a Willem de Kooning. Mezi básníky často spojovanými s New York School patří John Ashbery, Frank O'Hara, Kenneth Koch, James Schuyler, Barbara Guest, Ted Berrigan, Bernadette Mayer, Alice Notley, Kenward Elmslie, Frank Lima, Ron Padgett, Lewis Warsh, Tom Savage a Joseph Ceravolo.

Vizuální umění Newyorská škola, která reprezentovala newyorské abstraktní expresionisty padesátých let, byla dokumentována prostřednictvím sérií pozvánek na výstavy umělců, které se konaly na 9th Street Art Exhibition v roce 1951 a v následujících letech ve Stable Gallery v New Yorku: Second Annual Exhibition of Painting and Sculpture (Druhá výroční výstava malířství a sochařství), 1953,Second Annual Exhibition of Painting and Sculpture, (poster)] , Albertkotin.com</ref> Third Annual Exhibition of Painting and Sculpture (Třetí výroční výstava malby a sochařství), 1954,<ref>[http://albertkotin.com/stable1954.jpg Third Annual Exhibition of Painting and Sculpture, (poster) , Albertkotin.com Fourth Annual Exhibition of Painting and Sculpture (Čtvrtá výroční výstava malby a sochařství), 1955,Fourth Annual Exhibition of Painting and Sculpture, (poster)] , Albertkotin.com</ref> Fifth Annual Exhibitions of Painting and Sculpture (Pátá výroční výstava malby a sochařství), 1956<ref>[http://albertkotin.com/stable1956.jpg Fifth Annual Exhibition of Painting and Sculpture, (poster) , Albertkotin.com a Sixth New York Artists’ Annual Exhibition (Šestá výroční výstava umělců v New Yorku), 1957.New York Artists' 6th Annual Exhibition. (poster) , Albertkotin.com Z newyorské školy se zúčastnili Bradley Walker Tomlin (1899–1953), Rosemarie Beck (1923–2003) a Philip Guston (1913–1980)

Další umělci New York School včetně těch ze šedesátých let byli: malíř Richard Pousette-Dart, Cecile Gray Bazelon, William Baziotes, Nell Blaine, Seymour Boardman, Ilya Bolotowsky, Ernest Briggs, Peter Busa, Lawrence Calcagno, Nicolas Carone, Nanno de Groot, Beauford Delaney, Lynne Mapp Drexler, Edward Dugmore, Amaranth Ehrenhalt, John Ferren, Perle Fine, Karl Hagedorn, John Hultberg, Albert Kotin, Clarence Major, Knox Martin, Misha Reznikoff, William Scharf, Ethel Schwabacher, Kendall Shaw, Thomas Sills, Merton Simpson, Hedda Sterne a Jack Stewart.„The Art of Karl Hagedorn“, Highbrow Magazine, May 7, 2014http://www.artfixdaily.com/tag/abstract_expressionism?type=Event ] Další známí členové tohoto hnutí jsou sochaři/malíři Karel Appel, Claire Falkenstein, Betty Parsons a Antoni Tàpies.Holland Cotter (July 13, 2005). „'Betty Parsons and the Women'; An Artist and Dealer and the Women She Promoted“, The New York Times

Galerie Umělecká galerie Anita Shapolsky Gallery v New Yorku byla založena v roce 1982 a specializuje se na umění 50. a 60. let v New Yorku, zaměřuje se na také na druhou generaci abstraktních expresionistů. Vystavuje expresionismus, geometrickou abstrakci a malířskou abstrakci. Nejčastěji vystavuje exponáty vytvořené v oleji a akrylu nebo sochy. Galerie Tibor de Nagy Gallery a Stabil Gallery také vystavovaly umění New York School a v roce 1998 uspořádala také Gagosian Gallery v New Yorku výstavu umění této školy.„Raymond Spillenger of the New York School Gets Noticed“, The New York Times, June 8, 2014

Hudba Termín Newyorská škola také odkazuje na okruh skladatelů 50. let 20. století, který zahrnoval Johna Cage, Mortona Feldmana, Earle Browna a Christiana WolffaSee David Ni of Music and the Visual Arts, Routledge 2001, str. 17–56. Jejich hudba ovlivnila také mezinárodní uskupení umělců Fluxus.

V 60. letech taneční divadlo Judson Dance Theater revolucionizovalo moderní tanec. Divadlo bylo kolektivem tanečníků, skladatelů a vizuálních umělců, kteří vystupovali v Judson Memorial Church v Greenwich Village na Manhattanu v New Yorku v letech 1962 až 1964. Nové způsoby kombinují myšlenku performance, radikální a nové choreografie, zvuku od avantgardních skladatelů a tanečníků ve spolupráci s několika newyorskými výtvarnými umělci. Skupina umělců, kteří tvořili Judson Dance Theater, jsou považováni za zakladatele postmoderního tance. Divadlo vyrostlo z taneční skladby, kterou vyučoval Robert Dunn, hudebník, který studoval u Johna Cage. Umělci, kteří pracovali v Judson Dance Theater, byli avantgardní experimentalisté, kteří odmítali hranice baletní techniky, slovní zásoby a teorie. První vystoupení se konalo 6. července 1962, s tanečními kreacemi, které představily Stev Paxton, Freddie Herko, choreograf David Gordon, Alex a Deborah Hay, Yvonne Rainer, Elaine Summers, William Davis a Ruth Emerson. K důležitým členům divadla, kteří byli součástí Judson Dance Theatre patří: David Gordon, Steve Paxton, Yvonne Rainer, Trisha Brown, Lucinda Childs, Deborah Hay, Elaine Summers, Sally Gross, Aileen Passloff a Meredith Monk. Roky 1962–1964 jsou považovány za zlatý věk tanečního divadla Judson Dance Theater. Během dalších desetiletí 20. století umělci newyorské školy spolupracovali s několika dalšími choreografy či tanečníky. Například: Simone Forti, Anna Halprin, Merce Cunningham, Martha Graham a Paul Taylor.

Literatura Philip Pavia; Natalie Edgar, Club without walls: selection from the Journals of Philip Pavia, New York: Midmarch Arts, 2007. Irving Sandler, ‘’The New York School: the painters & sculptors of the fifties,’’, New York; London: Harper and Row, 1978. , Irving Sandler, ‘’ The triumph of American painting: a history of abstract expressionism’’, New York; London: Harper and Row, 1977. , Marika Herskovic, American Abstract Expressionism of the 1950s An Illustrated Survey, (New York School Press, 2003.) Marika Herskovic, New York School Abstract Expressionists Artists Choice by Artists, (New York School Press, 2000.) Statutes of Liberty, The New York School of Poets, Geoff Ward, druhé vydání, 2001. The New American Poetry, 1945–1960, Donald Merriam Allen, 1969. An Anthology of New York Poets, Ron Padgett (ed.) a David Shapiro (ed.), 1970. Marjorie Perloff, Frank O'Hara: Poet Among Painters, University of Texas Press, 1977. The Last Avant-Garde: The Making of the New York School of Poets, David Lehman, 1998. Maurice Tuchman (ed.), The New York School, Los Angeles: Los Angeles County Museum of Art, 1965. Dore Ashton, The New York School: A Cultural Reckoning, Penguin Books, 1979. Serge Guilbaut, How New York Stole the Idea of Modern Art Abstract Expressionism, Freedom, and the Cold War, Chicago: University of Chicago Press, 1983.

Poznámky

Reference

Související články Newyorská škola fotografie

Kategorie:Moderní umění Kategorie:Umění 20. století Kategorie:Kultura v New Yorku