Třída G3 byla nerealizovaná třída bitevních křižníků britského královského námořnictva z 20. let 20. století. Plánovaná stavba čtyř křižníků byla zrušena na základě Washingtonské konference.
Stavba Britskou reakcí na nové kolo námořního zbrojení, které začalo po první světové válce v Japonsku a USA, byl vývoj nových bitevních plavidel. V roce 1920 vzniklo osm projektů bitevních křižníků a šest projektů bitevních lodí. Pro bitevní křižníky byl v únoru 1921 vybrán projekt označený G3 (Pro bitevní lodě byl zvolen koncipovaný projekt N3, lišící se použitím devíti 457mm kanónů, silnějším pancéřováním a nižší rychlostí.). Celkem byla plánována stavba čtyř jednotek této třídy. Objednány byly 26. října 1921 u loděnic William Beardmore and Co., John Brown & Co., Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. a Swan Hunter. Už v listopadu 1921 byla zakázka pozastavena. Po podpisu Washingtonské dohody byla stavba tříd G3 a N3 zcela zrušena. Mnoho prvků jejich konstrukce (např. 406mm a 152mm kanóny, nebo soustředění dělových věží na přídi) bylo využito u bitevních lodí třídy Nelson.
Konstrukce Bořní pancéřový pás měl sílu až 356 mm, paluba měla sílu až 203 mm a čela věží 432 mm. Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.I umístěných ve třech třídělových věžích, které byly soustředěny v přední části plavidla. Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 152mm kanónů BL Mk.XXII ve dvoudělových věžích. Křižníky měly dále nést šest 120mm kanónů, třicet dva 40mm kanónů a dva 622mm torpédomety. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány. Pohonný systém tvořilo dvacet kotlů a čtyři parní turbíny o výkonu 160 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 31–32 uzlů. Plánovaný dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Seznam britských bitevních lodí
G3 G3