Frankopani také Frankapani nebo Frangepáni byl rod chorvatských knížat, pocházející z ostrova Krk a vládnoucí od poloviny 12. do 17. století v severní Dalmácii. Z jeho řad pocházelo několik chorvatských bánů.
Historie Jako zakladatel rodu se uvádí Dujam I., pocházející z ostrova Krk (Veglia). Jeho potomci ovládali kromě svého ostrova hrabství na pobřeží Dalmácie a někteří dosáhli i titulu bána (místokrále) Chorvatska podřízeného v 15. století Benátkám.
V roce 1193 uherský král Béla III. daroval Bartoloměji II. (Bertalanovi II.) jako dědičný dar hrabství Modruš, východně od Istrie a jižně od Kranje. Brzy následovaly další pozemky – Vinodol – pobřežní oblast Dalmácie od Bakaru po Senj. Od té doby se příjmení rodiny změnilo na hrabě z Krku a Modruše. Jméno Frankopan (Frangepán, Frangipan) se začalo používat později, po roce 1430. V tomto roce byl hrabě Mikuláš z Krku (Miklós z Veglie) při cestě do Říma přivítán jako dědic frankopanských úřadů a obdržel papežské povolení ke změně jména. Na Istrii existovala také rodina, která si říkala Frangipani. FEKETEKÚTY László, The Counts of Veglia end Modrus known from 1430 as the Frangepán Counts, in: Foundations (2007) 2 (4), s. 228-234
Dne 1. ledna 1527 podepsali takzvanou Cetinskou smlouvu, podle níž přijali za chorvatského krále Ferdinanda I. Habsburského. Za Frankopany dokument podepsali Juraj III. Frankopan ze Slunje († 1553), majitel Cetinského hradu a Vuk I. Frankopan Tržacký/Brinjský († 1546). Dále byli v rámci habsburské monarchie podřízeni Uherskému království, až do vymření rodu po meči Nikolou X. v roce 1659 a po přeslici Katarínou Zrinskou v roce 1673.
Významní členové rodu náhled|Náhrobek krčského knížete Nikoly VI. Frankopana (okolo 1458–1523), vnuka chorvatského bána Nikoly IV. Frankopana, v kostele Panny Marie Trsatské v Rijece. Dujam I. kníže krkský (1113–1163) zakladatel rodu Bartoloměj III. Bartolomeo VIII. též Bartol VIII. se připomíná od roku 1327 († mezi 1361–1363). Roku 1336 osvobodil moravského markraběte a pozdějšího českého krále Karla z jeho galéry, zajaté na moři benátskými pirátyFontes rerum Bohemicarum,III: , a tak navázal diplomatické styky, jejichž výsledkem bylo povolání chorvatských mnichů glagolášů k založení Emauzského kláštera v Praze, jediného kláštera slovanské liturgie ve Svaté říši. Ivan V. zvaný Anž Krkský (před 1343–1393), v letech 1391–1393 bán Chorvatska Jan VII. Frankopan (1424–1486), v letech 1451–1480 byl knížetem polonezávislého sjednoceného Krkského knížectví Nikola IV. Frankopan († 1432), v letech 1426 – 1432 bán Chorvatska Štěpán III. Frankopan Modrušský (asi 1416 – 1481/84), v letech 1432–1437 bán Chorvatska Beatrix Frankopanová (1480 – asi 1510), dědička hradu Hunyadyů a manželka Jánoše Korvína Gergely II. Frankopan, v letech 1503–1520 arcibiskup kaločský Krsto (Kryštof) I. Ozaljský (1482 – 1527), bán Chorvatska Jan I. Frankopan, O.F.M., v letech 1530–1543 arcibiskup kaločský Franjo (František) I. Slunjský (1536 – 1572), bán Chorvatska v letech 1567–1572 Nikola IX. Tržačký (*? – 1647), bán Chorvatska v letech 1617–1622 Anna Kateřina (asi 1625 – 1673), dcera Vuka Krsta Frankopana, manželka chorvatského bána Petera Zrinského; napsala modlitební knížku Putni tovaruš (1661) Fran Krsto, syn Vuka II. Krsta, († 1671 ve Vídeňském Novém Městě), poslední mužský potomek rodu, básníkČasopis Musea království českého 1871, popraven za účast na protihabsburském povstání
Příbuzenstvo Spojili se se Zrinskými a s Hunyadyi.
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný, svazek 28, Doplňky, s. 447, 458a, dostupné online Monumenta historica familiarum Zrinski et Frankopan. Svazek 1, Conscriptiones et aestimationes Bonorum (1672–1673). Editor Rajka Modrić; spolupráce Miljen Šamšalović a Marko Kostrenčić. Academia Scientiarum et Artium Slavorum Meridionalium, Zagreb 1974 Posljednji Zrinski i Frankopani. Napsali V. Klaić. F. Šišić, R. Horvat, K. Šegvić, F. Rožić a další. Matica hrvatska Zagreb, 1907
Externí odkazy