Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (legislativní zkratkou Sbírka právních předpisů) je informační systém veřejné správy v České republice, který slouží jako elektronický dálkově přístupný promulgační list pro vyhlášky, nařízení a některé další dokumenty obcí, krajů a některých úřadů. Byl zřízen zákonem č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, který nabyl účinnosti 1. ledna 2022. Správcem systému je Ministerstvo vnitra.
Připomínkovými místy byl tento návrh odmítán především proto, že neefektivně a nekoncepčně vytváří méně kvalitní paralelu ke Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, která má být modernizována v rámci projektu e-Sbírka a e-Legislativa. Sbírka právních předpisů ÚSC je tak navrhována jako náhradní a přechodné řešení do doby, než by byly oba informační systémy sloučeny. Ústavně kontroverzním bodem byla především povinnost zveřejnění dosavadních právních předpisů, které jinak uplynutím přechodného období pozbyly platnosti.
Účel zřízení Ústavní soud v nálezu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 podotkl, že obtíže v dostupnosti právních předpisů obcí a krajů by byly odstraněny, kdyby se všechny právní předpisy obcí a krajů publikovaly na internetu nebo kdyby byly centrálně zpřístupněny, s poukazem na to, že již nyní jsou právní předpisy obcí a krajů shromažďovány krajskými úřady a Ministerstvem vnitra či jiným příslušným ústředním správním úřadem. Na tento nález, který relativizuje dostatečnost stávající zákonné úpravy publikace právních předpisů územních samospráv, se pak odvolávalo ministerstvo vnitra v důvodové zprávě při zdůvodnění potřeby nové právní úpravy. Již usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. I. ÚS 422/99, uvádí, že zákonné vyhlášení právních předpisů jako ústavní podmínku jejich platnosti je třeba vykládat extenzivněji, a tedy i efektivněji umožnit, aby občané a další osoby měli možnost se s obsahem nejen zákonů, ale i ostatních právních předpisů, které jim nejen garantují práva, ale i ukládají povinnosti, seznámit. Ústavní soud k zásadě „neznalost práva neomlouvá“ prohlásil, že tato zásada je „nutnou podmínkou efektivity každého systému platného práva, nelze ji však vykládat pouze k tíži adresátů práva, nýbrž též jako závazek veřejné moci vůbec učinit právo poznatelným, protože jen takovým právem se lze řídit“ (nález Ústavního soudu Pl. ÚS 77/06, bod 39).
Dosavadní právní úprava zveřejňování právních předpisů pouze na úředních deskách (v případě předpisů obcí) nebo ve věstnících krajů podstatně omezovala možnosti adresátů i aplikujících orgánů veřejné moci seznámit se s jejich zněním. Způsob vyhlašování právních předpisů různých úřadů, které nejsou publikovány ve Sbírce zákonů, je nejednotný. Kromě toho územní samosprávy měly povinnost zasílat vydávané předpisy příslušným dozorovým orgánům.
Na Ministerstvo vnitra se podle důvodové zprávy pravidelně obrací například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s žádostmi o sdělení, které obce vydaly obecně závaznou vyhlášku o stanovení spádových obvodů základních či mateřských škol, Ministerstvo financí ve věci obecně závazných vyhlášek o místních poplatcích a rovněž různé konkrétní fyzické a právnické osoby např. s žádostmi o sdělení počtu a seznamu obcí, které vydaly obecně závaznou vyhlášku o regulaci hazardních her. Policie ČR přednesla požadavek na vytvoření veřejné databáze právních předpisů obcí s ohledem na problémy při aplikaci právních předpisů územních samospráv při řešení přestupků v oblasti veřejného pořádku.
Zveřejnění právních předpisů územních samospráv způsobem umožňujícím dálkový přístup ukládal § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ve vztahu k přehledu právních předpisů je v prováděcí vyhlášce č. 442/2006 Sb. výslovně stanoveno, že se uvede odkaz na internetové stránky, kde je text příslušných právních předpisů již zveřejněn. Zákon o krajích v § 8 odst. 2 a 8 kraji ukládal zveřejnit stejnopis Věstníku právních předpisů kraje způsobem umožňujícím dálkový přístup. V praxi však podle důvodové zprávy obcemi tato povinnost není vždy plněna, přičemž zbývající možnost nahlédnout do těchto předpisů u příslušného úřadu územního samosprávného celku či na Ministerstvu vnitra dle důvodové zprávy nemůže v konfrontaci se současnými technickými prostředky a požadavky na fungování moderní veřejné správy obstát.
Pro veřejnost zřízení sbírky znamená především posílení právní jistoty a komfortní způsob seznámení se s předpisy. Zřízení sbírky umožní získat ucelený přehled o tom, kolik územně samosprávných celků reguluje konkrétní problematiku. Zároveň odpadne povinnost zasílat právní předpis kromě dozorujícího orgánu také dalším orgánům státní správy (například ministerstvu financí v případě regulace hazardních her).
Co se týče právních předpisů správních úřadů, zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, stanovil závazná pravidla pouze pro publikaci předpisů ministerstev a ústředních správních úřadů. Způsob zveřejnění u právních předpisů ostatních správních úřadů nebyl dosud řešen jednotně, nýbrž každým zvláštním právním předpisem zvlášť a jinak, přičemž jde zejména o předpisy z oblasti ochrany přírody, hygieny a veterinární a rostlinolékařské péče.
Analýza stavu Ministerstvo vnitra zahájilo v roce 2017 projekt zaměřený na posouzení zákonnosti obecně závazných vyhlášek obcí vydaných před rokem 2010. V rámci projektu bylo zjištěno více než 5 000 obecně závazných vyhlášek obcí vydaných před rokem 2010, z nichž zhruba 20 % je stále aktuálních, asi 20 % je v rozporu se zákonem a asi 60 % je sice souladných se zákonem, nicméně již neaktuálních. Z celkového počtu více než 6000 obcí byly v rámci projektu prověřovány vyhlášky téměř 4000 obcí a na základě metodické pomoci ministerstva bylo do 1. ledna 2019 zrušeno více než 500 obecně závazných vyhlášek a u téměř 400 obecně závazných vyhlášek byla z důvodu zjištěných nedostatků provedena jejich úprava, přičemž projekt pokračuje i v roce 2019. Důvodová zpráva k zákonu označuje tento projekt za přípravnou fázi vytvoření informačního systému Sbírky právních předpisů, díky čemuž budou významnou měrou eliminovány nezákonné a obsoletní právní předpisy obcí.
Podle namátkové kontroly provedené ministerstvem vnitra byla povinnost zveřejňování právních předpisů obce v případě obcí základního typu plněna cca z 90 %. Cca 38 % obcí zveřejnilo tyto předpisy v rámci struktury povinně zveřejňovaných informací podle vyhlášky č. 442/2006 Sb., cca 16 % na elektronické úřední desce a cca 38 % na jiném místě na webové stránce (obvykle v samostatné rubrice). V plnění povinnosti zasílat obecně závaznou vyhlášku dozorovému orgánu zjistilo ministerstvo vnitra pochybení v 20–30 % případů.
Podle zprávy RIA (hodnocení dopadů regulace) je předpokládaný roční objem vkládaných dat 10000 obecně závazných vyhlášek obcí, 500 nařízení obcí, 13 obecně závazných vyhlášek kraje, 50 nařízení kraje, 13 obecně závazných vyhlášek hl. m. Prahy, 4 nařízení hl. m. Prahy a 20 právních předpisů ostatních správních úřadů. Počty ostatních vkládaných dokumentů jsou marginální.
Legislativní proces Ministerstvo vnitra začátkem roku 2019 předložilo z vlastní iniciativy („na základě aktuální potřeby“ mimo Plán legislativních prací vlády) návrh zákona, kterým má být tento informační systém zaveden. Připomínkové řízení k návrhu zákona bylo zahájeno 31. ledna 2019, přičemž účinnost zákona byla plánována na 1. leden 2021 s tím, že vyhlašovatelé právních předpisů by měli přechodné dvouleté období na zveřejnění dosavadních platných a účinných předpisů.Sbírka právních předpisů ÚSC a některých správních úřadů, prezentace, Ing. Bc. Miroslav Veselý, vedoucí oddělení dozoru MV ČR, v názvu souboru datováno 3. 4. 2019
Dne 27. května 2019 ministr vnitra Jan Hamáček návrh zákona upravený v připomínkovém řízení předložil pro schůzi vlády.Návrh zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů a o změně souvisejících zákonů (zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů), ODok, Úřad vlády České republiky, autorizováno 14. 2. 2019, čj. předkladatele MV-24935/LG-2018, čj. OVA 459/19 Poslanecké sněmovně byl předložen 26. srpna 2019, ve 3. čtení byl schválen 13. listopedu 2020. Po přehlasování senátního veta byl zákon vyhlášen pod č. 35/2021 Sb.
Návrh na zrušení některých ustanovení zákona Ústavní soud zamítl, a to s odkazem na legitimní cíl zvýšit informovanost adresátů práva.
Připomínkové řízení Zásadní připomínky k návrhu uplatnilo 20 připomínkových míst, z toho 11 krajů, 5 ministerstev, úřad vlády prostřednictvím předsedy legislativní rady vlády, dvě sdružení samosprávných celků a Ústavní soud.
Mnoho připomínek požadovalo sloučení navrhované sbírky se stávající sbírkou zákonů a mezinárodních smluv do jednotné sbírky. Podle RIA (hodnocení dopadů regulace) je takové řešení plánováno výhledově a navržená právní úprava je považována za přechodnou. Vytváření dvou paralelních systémů bylo v připomínkách odmítáno a označováno za nekoncepční, nesystematický a neefektivní počin.
V průběhu připomínkového řízení bylo přechodné období pro vložení starších právních předpisů prodlouženo ze 2 let na 3 roky. Sdružení místních samospráv uvedlo, že lhůta je s ohledem na absenci byrokratické podpory v malých obcích a na možný počet platných právních předpisů nepřiměřeně krátká a že optimální by byla lhůta minimálně 5 let. Dále byla doplněna ustanovení o postupu a právní úpravě v případě výpadku systému, tedy při dočasné nemožnosti vložení dokumentu do systému.
Z povinnosti byly na základě připomínek vyjmuty právní předpisy vydané zaniklými správními úřady, zejména kvůli právním aktům, které v oblasti ochrany přírody vydaly okresní úřady a okresní národní výbory – sankce neplatnosti by přinesla vysoké riziko zániku ochrany přírody. Podle původního návrhu by nikomu nebyla uložena povinnost tyto předpisy do systému vložit, ale uplynutím přechodného období by pozbyly platnosti.
Zveřejňování nařízení ÚKZÚZ o opatřeních v rostlinolékařské péči bylo do návrhu dodatečně doplněno na základě připomínky ministerstva zemědělství podle analogie s navrženým zveřejňováním veterinárních opatření.
Ministerstvo spravedlnosti, Svaz měst a obcí a další namítli, že nelze tvrdit, že by dosavadní právní úprava dosahovala takových ústavněprávních deficitů, jejichž napravení by vyvažovalo zásah do práva na územní samosprávu, představovaný zákonnou derogací dosavadních obecně závazných vyhlášek, a tedy by navržené derogační ustanovení mohlo být důvodně považováno za protiústavní. Ministerstvo vnitra zaujímá stanovisko, že navrhované přechodné ustanovení je legitimním a de facto jediným možným prostředkem, jak požadovaného stavu, který je v souladu s požadavkem na seznatelnost práva, dosáhnout.
Sdružení místních samospráv namítalo, že navržená úprava narušuje právo samosprávných celků na samosprávu, a upozornilo, že pro některé menší obce může představovat zasílání prostřednictvím elektronického formuláře praktickou komplikaci, neboť nedisponují žádným byrokratickým aparátem, jejich funkcionáři nejsou pro výkon funkce uvolnění a mnohdy se v zastupitelstvu obce stěží najde osoba s dostatečnou počítačovou gramotností.