Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se nachází v Olomouci v ulici U botanické zahrady na okraji Smetanových sadů nedaleko centra města v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Na současném místě se nachází od roku 1901, v roce 1958 přešla pod správu Univerzity Palackého. Bývá zaměňována se známější a rozsáhlejší Botanickou zahradou Výstaviště Flora Olomouc, která se rozkládá poblíž Korunní pevnosti a Bezručových sadů.

Zahrada slouží pro výuku a vzdělávání žáků a studentů všech typů škol, rozvoji vědeckých a výzkumných aktivit, realizaci programů uchovávání genofondu kulturních a planě rostoucích rostlin a také pro relaxaci a osvětu široké veřejnosti. V období duben–říjen je ve všední dny zahrada volně přístupná veřejnosti. Ročně zahradu navštíví asi 5 000 návštěvníků.

Historie V písemných pramenech poprvé zmiňována roku 1787ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd.. vyd. Praha: SPN, 1977. 277 s. kdy mělo olomoucké lyceum v úmyslu botanickou zahradu založit. V zahradě dominikánského kláštera u sv. Michala byla zahrada opravdu založena pro potřebu studia medicínsko-chirurgického oboru a kláštera. Ale v roce 1874, po zániku školy, byla zahrada zrušena. Novou botanickou zahradu začal budovat v roce 1901 spolek Botanischer Verein in Olmütz v oblasti dnešních Smetanových sadů. Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je na začátku 20. století uváděna jako jediná botanická zahrada na Moravě.

Mimořádný podíl na budování zahrady měli lékárník Edmund Tuma a městský zahradník Karel Pohl. Řadu rostlin do nových skleníků darovali rovněž správci zahrad v Schönbrunnu a Lednici. Skleník byl zrušen v osmdesátých letech 20. století.

V roce 1909 měl spolek 620 členů a v roce 1913 byl vydán první tištěný průvodce botanickou zahradou. Ve spolku přednášel o botanice i vrchní rada Julius Wiehl a pozdější univerzitní profesor Josef Podpěra. Během 1. sv války vznikly omezeným vytápěním škody na teplomilných druzích. Neutěšený stav sbírek se nezlepšil až do roku 1938, přestože se o ni s největší péčí staral floristický pracovník Josef Otruba a zahradník J. Polák. V roce 1948 po zániku botanického spolku přešla botanická zahrada do péče a majetku města Olomouce a postupně upadala. V roce 1956 byla část botanické zahrady předána pod správu tehdejší Vysoké školy pedagogické a později katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Od roku 1959 je jejím vlastníkem Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Zahrada je jejím samostatným pracovištěm od roku 2012.

V 70. letech 20. století se původní půdorys zahrady zmenšil výstavbou pavilonu H výstaviště Flora Olomouc na místě mezitím zcela zchátralých skleníků. V roce 1977 je zmiňováno, že botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci měla zastoupeno 990 taxonů a vydávala Index seminum, kde nabízela semena 700 až 800 druhů.

Při velké povodní v roce 1997, kdy voda v zahradě dosahovala výšky téměř 1 metr, byla zničena řada písemných dokumentů uložených v zahradním domku. S finanční podporou Olomouckého kraje byla v roce 2008 realizována řada stavebně-technických a projekčních prací v rámci projektu zaměřeného na rozvoj vzdělávání. Byla zahájena postupná revitalizace zeleně, zpracován informační systém, rekonstruováno oválné jezírko a upraven prostor pro vybudování letní posluchárny.

V dubnu 2024 byla při vstupu do areálu otevřena nová víceúčelová budova s přednáškovým sálem a zimní zahradou, která poskytuje kvalitní sociální i technické zázemí akademické obci a veřejnosti. Přednáškový sál nese jméno Josefa Otruby, významného moravského botanika první poloviny 20. století.

Popis Rozloha zahrady je 0,56 hektaru a člení se na tři hlavní části:

parkovou se vzrostlými stromy na travnatém podrostu a vodními plochami (klikaté jezírko a smuha, model mrtvého říčního ramene Litovelského Pomoraví) centrální s pravidelně uspořádanými záhony a drobnějšími dřevinami okrajový pruh oddělující zahradu na jihu od přilehlé železniční trati osázený méně vzrostlými stromy, keři a popínavými rostlinami.

V zadní části zahrady stojí zahradní domek, poblíž něho se nachází oválné jezírko a slatiniště. Prostor pod velkým ořešákem slouží jako venkovní posluchárna s lavičkami uspořádanými do půlkruhu. Dlažba z přírodní břidlice navazuje na přilehlou skalku.

Na ploše zahrady se vyskytuje přibližně 1500 rostlinných druhů. Pěstuje se zde hlavně teplomilná květena z jižních oblastí mírného pásma, četné druhy severoamerické květeny (pupalky, hvězdnice aj.) i druhy významné z hlediska užitkového, tzn. kulturní, léčivé a aromatické rostliny. Roste zde asi 250 kusů dřevin ze středoevropské oblasti, balkánského poloostrova, Severní Ameriky i východní Asie. Po celém areálu jsou roztroušeně pěstovány různé druhy trav a trávovitých rostlin včetně trav ze Sibiře, východní Asie a Patagonie. V zahradě se nachází asi 50 druhů mechorostů.

Nejstarším stromem v zahradě je stoletý dub, který byl v roce 2025 prohlášen prvním státem chráněným stromem na pozemcích univerzity. Památný dub letní (Quercus robur) byl pojmenován po významném moravském přírodovědci Heinrichu Lausovi.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

garden.upol.cz Botanická zahrada UP na you tube old.botany.upol.cz

Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Kategorie:Univerzita Palackého v Olomouci Kategorie:Příroda v Olomouci