náhled|Douglas Adams Douglas Noël Adams (11. března 1952 Cambridge – 11. května 2001 Santa Barbara, Kalifornie) byl anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník, který proslul knižní sérií Stopařův průvodce po Galaxii. Tato pětidílná série, jíž se v tištěné podobě vydalo přes patnáct milionů výtisků, byla nejprve uvedena v rádiu, a posléze přepracována do podoby televizního seriálu, komiksové řady, počítačové hry a celovečerního filmu (ten byl dokončen až po Adamsově smrti). Knihy se dočkaly také divadelního zpracování v několika provedeních – rané inscenace čerpaly z aktuálních Adamsových poznámek. Jeho fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem jeho nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciál DNA.
Kromě Stopařova průvodce napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who (v jehož sedmnácté sezóně navíc působil jako redaktor scénářů). Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho, dvě knihy Životic, na nichž spolupracoval s Johnem Lloydem, a dokumentární publikace Ještě je můžeme vidět – výprava za vymírajícími živočichy , která vznikla jako doprovod ke stejnojmennému rozhlasovému vysílání BBC. Dal také podnět k vytvoření počítačové hry Vesmírná loď Titanic, která byla později Terry Jonesem převedena do románové podoby.
On sám se označoval za „radikálního ateistu“, přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších „technických vymožeností". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion (Boží blud) právě jemu a popisuje v ní, jak jeho výklad evoluce vyústil v Adamsovo „konvertování“ k ateismu. Byl nadšeným zastáncem techniky – například o e-mailu a Usenetu psal dávno předtím, než se staly populárními a široce rozšířenými. Ke konci života působil jako lektor přednášející o moderních technologiích a životním prostředí.
Dne 25. května je na jeho památku pořádán Ručníkový den.
Rané období života Narodil se Janet Adamsové (rozené Donovanové, později Thriftové) a Christopheru Douglasi Adamsovi v anglickém městě Cambridge. Jeho sestra Susan přišla na svět v březnu roku 1955. Když se Christopher a Janet o dva roky později rozvedli, Douglas a Susan se přestěhovali k Janetiným rodičům do Brentwoodu v Essexu. Jeho babička ve svém domě poskytovala útočiště poraněným zvířatům (pod záštitou Královské společnosti pro prevenci krutosti na zvířatech, britské RSPCA), ale to vedlo ke „zhoršení senné rýmy a astmatu malého Douglase“.
Christopher Adams se znovu oženil v červenci roku 1960, jeho manželkou se stala Mary Judith Stewartová (rozená Robertsová). Z tohoto svazku vzešla Adamsova nevlastní sestra Heather. Janet se podruhé provdala v roce 1964 za veterináře Rona Thrifta, a posléze přivedla na svět další dva Adamsovy nevlastní sourozence: Jane a Jamese Thriftovy.
Vzdělání a raná tvorba Po mateřské škole Primrose Hill v Brentwoodu byl v šesti letech přijat na brentwoodskou školu, kde studoval až do roku 1970 a patřil mezi nejlepší žáky. V posledním ročníku si zvolil umělecké zaměření, ale na škole zůstal ještě o rok déle, jak je zvykem u studentů, kteří se připravují ke zkouškám na Oxbridge.
Na prvním stupni mu učitel Frank Halford udělil údajně jediný plný počet bodů za kreativní psaní ve své kariéře. On sám na tuto příhodu vzpomínal celý život, zvlášť když měl tvůrčí krizi. Některé z jeho raných děl vycházely ve škole, např. zpráva o školním fotografickém kroužku (v roce 1962) nebo humorné články ve školním časopise Broadsheet (redaktorem byl Paul Neil Milne Johnstone). V britském magazínu The Eagle byl v roce 1965 otištěn také jeden z jeho dopisů a krátká povídka. Během studií se seznámil s o rok mladším Griffem Rhysem Jonesem, dalším z jeho spolužáků byl také stuckistický umělec Charles Thomson. Všichni tři se objevili v Shakespearově hře Julius Caesar v roce 1968. Ve dvanácti letech měřil úctyhodných 183 cm a růst přestal až na 196 cm. Později si ze své výšky dělával legraci: „Třídní učitel nikdy neřekl ‚sejdeme se pod hodinami‘ nebo ‚sejdeme se pod válečným památníkem‘, ale ‚sejdeme se pod Adamsem‘.“
Na základě mistrovsky napsané eseje na téma náboženské poezie, kde pojednával mimo jiné o Beatles či Williamu Blakeovi, byl v roce 1971 přijat na cambridgeskou St John’s College. Brzy po nástupu se pokusil dostat do dramatického klubu Footlights (Světla ramp), spojeného s celou řadou známých představitelů britské komedie, ale jeho žádost byla zamítnuta. Spolu s Willem Adamsem a Martinem Smithem založili tvůrčí skupinu Adams-Smith-Adams, která se zaměřovala hlavně na psaní a divadelní ztvárnění satirických her. Při dalším pokusu o vstup do Footlights byl podporován Simonem Jonesem a začal spolupracovat s Rhysem Jonesem. V roce 1974 získal bakalářský titul v oboru anglická literatura.
Část jeho rané tvorby se objevila v roce 1974 v upravené verzi Footlight Revue z Cambridge na TV kanálu BBC2. Díky živému představení téže revue v londýnském West End byl Adams „objeven“ jedním z Monty Pythonů, Grahamem Chapmanem. Tito dva krátce spolupracovali při psaní jedné z epizod seriálu Monty Pythonův Létající cirkus (epizoda 45: Stranickopolitické vysílání), Adams konkrétně napsal scénku s názvem „Lékař, jehož sestra píchá pacienty“. V ní vystupuje muž, který byl pobodán zdravotní sestrou a s těžkým krvácením břicha se obrací na svého lékaře. Ten mu však předkládá k podepsání ohromné stohy nesmyslných formulářů, které jsou třeba, aby ho mohl ošetřit. (Tento paradox později Adams použil jako předlohu vogonské posedlosti papírováním). Pomáhal rovněž s tvorbou jedné scénky ve filmu Monty Python a Svatý Grál.
Mihl se také ve čtvrté sérii Létajícího cirkusu. Na začátku 42. epizody „Válka lehké zábavy“ (kde podle titulků hraje Dr. Emila Koninga) má na obličeji operační roušku a nasazuje si rukavice, zatímco Michael Palin představuje jednu postavu za druhou, aniž by se dostal k vlastnímu vyprávění. Ve 44. epizodě hraje montypythonovskou uječenou ženu, která nakládá raketu na koňský potah, z něhož Terry Jones nabízí kolemjdoucím odvoz starého železa („Železo! Jakýkoliv kousek železa...“). Tyto dva díly byly poprvé odvysílány v listopadu roku 1974. Adams a Chapman se později pokusili také o několik ne-pythonovských děl, jako je například televizní hra Zpoza stromů.
V rozhlase roku 1977 vytvořil hry pro The Burkiss Way a The News Huddlines. Rovněž znovu spolupracoval s Grahamem Chapmanem, s nímž napsal jednu epizodu pro seriál Doktor na roztrhání (pokračování televizní komediální série Doktor v domě).
V době, kdy měl Adams problémy s prodejem svých příběhů, se živil různými „příležitostnými pracemi“. Životopis uveřejněný v jedné z prvních edicí Stopařova průvodce popisuje jeho kariéru následovně: "Po získání univerzitního titulu strávil několik let prací pro rádiové a televizní společnosti, psal, hrál v divadle a někdy také režíroval revue v Londýně, Cambridge a Edinburgh Fringe. Kromě toho také pracoval jako pomocná síla v nemocnici, stavebník na statku, uklízeč kurníků, osobní strážce, rozhlasový producent a scenárista seriálu Doctor Who (Pán času)."
Jako osobního strážce si jej v polovině sedmdesátých let najala arabská rodina, která zbohatla díky obchodování s ropou. Z této práce si odnesl mnoho zajímavých historek: jednou se prý stalo, že si rodina objednala všechna jídla z jídelníčku, jedno po druhém je ochutnala a nakonec si nechala přinést hamburgery. Jindy zase byla na patro, které Adams hlídal, poslána prostitutka. Když o hodinu později odcházela, měla údajně poznamenat: „Vy si alespoň můžete při práci číst.“
V roce 1979 společně s Johnem Lloydem napsal scénář ke dvěma půlhodinovým epizodám seriálu Doctor Snuggles (epizody číslo sedm a dvanáct). Lloyd se také spolupodílel na dvou epizodách původní rozhlasové verze Stopaře (epizody pět a šest), stejně tak jako na Smyslu Životic (The Meaning of Liff, pokračování The Deeper Meaning of Liff zatím nebylo do češtiny přeloženo). Lloyd a Adams se ještě setkali při natáčení komediálního sci-fi filmu založeného na Guinnessově knize rekordů, v němž měl John Cleese hrát generálního tajemníka OSN. Lidé by byli poráženi mimozemšťany v atletických závodech a vyhrávali by jen v „nesmyslných“ disciplínách. Tento návrh se ale na plátno nikdy nedostal. V rozhovoru pro SFX Magazine z roku 1996 Adams o Lloydovi řekl, že je „komediální producent par excellence... jeden z lidí, se kterými jsem rád proto, že jsou tak strašně vtipní.“
Jakmile se první rozhlasová verze Stopaře stala známou, bylo mu nabídnuto místo producenta v rádiu BBC, kde začal pracovat na Week Ending a pantomimě Black Cinderella Two Goes East. Spolupráci s BBC ukončil po půl roce, aby se mohl věnovat tvorbě scénáře pro seriál Doctor Who.
Pohled na svět
Ateismus a názor na náboženství Byl „radikálním ateistou“, ačkoliv toto důrazné označení používal jen proto, aby nebyl tázán, zda je agnostik (tj. člověk skeptický vůči dogmatům, která nejsou prokazatelná smyslovými zkušenostmi). Jak uvedl v rozhovoru pro American Atheists, nejen, že mu to usnadnilo vysvětlování ohledně jeho postoje, ale hlavně to druhým ukázalo, že si za svým názorem opravdu stojí, přemýšlí o něm a myslí ho vážně. Adams nevěřil, že bůh existuje; raději se zabýval pozemskými záležitostmi, například ochranou životního prostředí. Navzdory tomuto přesvědčení ve stejném rozhovoru také řekl, že ho „náboženství fascinuje“. „Strašně rád do něj šťourám a vrtám. Za ta léta jsem o náboženství přemýšlel tolik, že se to nutně muselo projevit v mé tvorbě.“ Zaujatost, kterou popisuje, pochází ze skutečnosti, že mnoho „jinak rozumných... a inteligentních lidí... může brát [existenci boha] smrtelně vážně“.
Teorie vnímající louže Jeden z příměrů, které použil pro náboženskou víru, je ten o „vnímající louži“. Pomocí něj se snaží vyvrátit tvrzení, že uspořádání tohoto světa, které tak dokonale vyhovuje našim potřebám, je jasným důkazem existence milujícího boha. Takto smýšlející lidi přirovnává k inteligentní kaluži vody. Ta si je také jistá, že díra v zemi, kterou zaplňuje, musela být vytvořena speciálně kvůli ní, protože jí sedí jak šitá na míru. Sama louže existuje jen tak dlouho, dokud se na slunci úplně nevypaří.
Angažovanost v otázce životního prostředí Šlo rovněž o environmentálního aktivistu, který se angažoval v ochraně ohrožených druhů. V rámci této činnosti uvedl rozhlasový seriál Ještě je můžeme vidět, během níž se s přírodovědcem Markem Carwardinem vydali pozorovat ohrožené druhy (mezi jinými například papouška kakapo nebo delfínovce čínského). O něco později vyšla také stejnojmenná kniha, která v roce 1992 získala i multimediální podobu, kombinující namluvenou knihu, text a fotografie.
Část jeho a Carwardinovy série nazvaná „Setkání s gorilou“ byla použita v knize Projekt lidoop (The Great Ape Project). Tato publikace v roce 1993 stála u zrodu většího projektu, snažícího se o morální zrovnoprávnění všech velkých opic (lidské i zvířecí větve).
V roce 1994 se zúčastnil výstupu na Kilimandžáro, při němž byl převlečený za nosorožce. Tento projekt nazvaný Zachraňte nosorožce (Save the Rhino) se konal pod záštitou britské charitativní organizace. Zúčastnilo se ho mnoho různých lidí a každý z nich si na chvíli kostým nosorožce oblékl. On sám ho měl na sobě v první části cesty, ještě před samotným výstupem. Díky této akci se podařilo vybrat zhruba 100 000 liber, které byly použity na podporu škol v Keni a financování tanzanského programu na ochranu nosorožce dvourohého.
Aktivně také podporoval Mezinárodní fond Dian Fosseyové na záchranu goril.
Moderní technologie