Josefína Čermáková, provdaná hraběnka Kounicová (17. ledna 1849 Praha – 27. května 1895 Smíchov ) byla česká divadelní herečka působící zejména v pražském Prozatímním divadle a posléze ve Výmaru. Vzala si za muže hraběte Václava Kounice a prostřednictvím svojí sestry Anny byla spřízněná s hudebním skladatelem Antonínem Dvořákem.
Život Narodila se v Praze v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka (16. července 1820 – 27. února 1873, pokřtěný ve skutečnosti jako Jan Jindřich Čermák) a jeho ženy Klotildy roz. Procházkové (1823 – 1903). Vyrůstala s dalšími čtyřmi sestrami a od raného dětství byla vedena, společně se sestrami, mimo jiné i k hudbě. Josefu a její mladší sestru Annu docházel vyučovat ve hře na klavír, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák. Josefína Dvořáka znala z pozdějšího vystupování v Prozatímním divadle, kde hrál v orchestru na violu. Dvořák ji tajně miloval, ale jeho city nebyly opětovány. V té době měla vyšší cíle a on (Dvořák) byl jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů. Její mladší sestra Anna však byla k Dvořákovým citům vstřícnější, a tak ji roku 1873 pojal za ženu.
Josefína od mládí tíhla k divadlu, byla žačkou divadelní herečky Elišky Peškové a od roku 1862 byla členkou pražského Prozatímního divadla, kde naplno zúročila svůj talent a měla i nemalý úspěch. Vedle O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové náležela k nejlepším českým herečkám, hrála role naivek a sentimentálních žen a zvláště vynikla ve francouzském repertoáru, a po nějaký čas i v úlohách operetních. V roce 1872 se seznámila na plese s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a v roce 1873 přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Později ještě vystupovala pohostinsky i na „prknech“ českých divadel.
Koncem roku 1877 po pětileté známosti se za hraběte Kounice v kostele v Třebsku provdala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila, žila na zámku ve Vysoké u Příbrami a také často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal její manžel poslancem Říšské rady. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Ve třiceti letech začala mít problémy se srdcem a ty přetrvaly až do konce jejího života.
S Antonínem Dvořákem zůstali celoživotní přátelé a po dobu, kdy Dvořákovi dleli v Americe, dohlížela na výchovu jejich dětí. Josefína hraběnka Kounicová zemřela v květnu roku 1895 krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.
S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně „Kéž duch můj sám“ z cyklu Čtyři písně, op. 82.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Kounicové
Externí odkazy
Antonín Dvořák, Čermáková Josefina (prov. Kounicová) (1849–1895) dvojka. rozhlas.cz, Sebevědomá a marnivá manželka hraběte a Dvořákova múza. Osudové ženy: Josefina Kounicová Prostor – architektura, interiér, design, Josefina Čermáková hraběnka Kounicová (1849–1895) žena-in.cz , Josefína Čermáková, múza a celoživotní láska velkého skladatele Geni, Josefina hraběnka Kounicová (Čermáková) Malovaný kraj – Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka, Bartošíková, Alena: Vzpomínky na Josefínu Kounicovou Internetová encyklopedie dějin Brna, Josefína Kounicová Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Kounic, Václav (*1848) s rodinou
Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:Umělci z Prahy Kategorie:Lidé z Vysoké u Příbramě Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Herečky Prozatímního divadla Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1895 Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Úmrtí na Smíchově Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:Ženy